Sunshine | HP

48.

Seděla vedle Mayi na střeše Zmrzlinářství Florena Fortescue. Celý den nedělaly nic jiného než, že sledovali situaci na Příčné. Jak probíhal nový režim. V tuhle chvíli už věděly dost. Když Cass zjistila, kdo za tím vším stál, rozbila ze vzteku v podzemí dvě židle. Nemohla tomu uvěřit. Jejich přátelé. Lidi, kterým věřila. 

V tu chvíli ji najednou dávalo všechno smysl. Jak se tak dvojčata náhodou objevili na ministerstvu potom, co ji ten zrzek napadl. Museli si odebrat vzorek krve, když jí tak ochotně čistili šaty. Pak už nebylo nic těžkého zmanipulovat pomocí moci nějakého skřeta a přiložit krev na dveře od trezoru. Dvojčata o denících v trezoru věděla, protože to byli oni, kdo se s jejich babičkou CJ hnali celou Velkou Británií, aby je za vlády lorda Voldemorta našli. 

Byli Diferálová a nebyli hloupý. Muselo jim být jasné, že se Sunshine je něco špatně. Nebylo normální, aby se její moc neprojevovala, když už jako dítě ji dokázala používat. Asi si mysleli, že ji třeba nutí, aby pila lektvar pro potlačení jejích schopností. Museli být asi překvapení, když zjistili, že Sunshine je vlastně celou dobu Aurora. Někdo, koho by bylo úplně nejjednodušší unést a pak ovládnout. To by se do toho, ale nesměla vložit ona, že jo. 

Za vším tímhle byla ona. To ona zařídila, aby je prohodili. To ona vypila lektvar na trvalou změnu podoby. To ona přemluvila Minga, aby jim pomohl a pomohla mu najít nové místo a následně přesunout celé ČIZU. To kvůli Auroře se stala Bystrozorkou a pilovala svoje schopnosti na nejvyšší možnou úroveň. Dělala to pro ni. Aby ji nedostali a aby pak nedostali i ji. Protože když dostanou ji, dostanou i Auroru. Je jediná, kdo ví, kde je a není zrovna v ČIZU. Do hlavy se jí ale pro odpovědi nedostanou. A kde je, řekne jen přes svoji mrtvolu. Věděla do čeho jde. 

Z krámku se zmrzlinou vyšla žena s malým chlapcem za ruku. Chlapeček držel zmrzlinu křečovitě v rukou. Byl k ženě těsně přitisknutý. 

Na ulici nebylo moc lidí. Obecně se zde pohybovali méně lidí než přes prázdniny, ale i tak jich zde bývalo hodně. Dneska tu ale bylo docela pusto. Jindy tu korzovali lidé a hlasitě si povídali o nákupech. Zdravili se uprostřed ulice a šli spolu někam na skleničku. Děti zde pobíhali z jedné strany na druhou a tiskli obličeje na barevné věci za vitrínami. 

Dneska se tu pohybovali malé hloučky lidí. Chodili tiše a zastavovali se jen pro ty nejpotřebnější věci. Mohli za to postavy ve stínech. Zakuklenci v kápích schovaní v temných uličkách. Pozorovali dění na ulici jako ostříži. Cass jen při pohledu na ně stávali chloupky na krku.

Všechno Diferálové.   

Zatím ji na střeše nezaregistrovali. To jí jen potvrdilo jak špatní tyhle lidé jsou. Byli to Diferálové sebraní jen tak na ulici, co měli jen budit strach, ale zkušenosti? Žádné. Někdo, kdo v tom umí chodit jako ona, už by odhalil, že je někdo sleduje. Amatéři. 

Maya vedle ní si poposedla. Většinou chodila ona sama a už věděla jak to chodí. Nejspíš už tušila, co se stane, když uviděla jak se jedna z postav rozešla. 

Davy na ulici se zastavili. Chlapec se k ženě těsně přitiskl. Ta si přitiskla tašku s nákupem pevně k hrudníku a začala nahlas oddechovat. 

Cass ucítila jak ji Maya pevně chytila za ruku. Ani si nevšimla, že se zvedala z podřepu, aby zasáhla. Prudce ji stáhla zpátky dolů do stínu. Tiše si povzdechla. Bude muset jen pozorovat. 

Muž v kápi přešel k ženě a vytrhl jí nákup z rukou. Žena se rozplakala a objala syna ochranitelsky rukou. Začal jí šátrat v tašce a vyhazovat z ní věci. 

,,Na co tolik knížek?" zavrčel muž ,,Myslím, že jste pravidla slyšeli. Kouzelníci mohou nakupovat jen určitý počet!"  

Žena se přikrčila ,,Já nevěděla." Pípla tiše. S novou vládou přišlo i spoustu nových pravidel. A to takových, které jasně vyzdvihovali Diferáli jako nadřazenou aristokratickou rasu a výrazně omezovali Kouzelníky. Pravidla byla postupně zveřejňována v Denním Věštci a vyvěšená na Ministerstvu. Jejich přestupek se nemilosrdně trestal. 

Muž máchl prudce rukou a chlapci vyletěla zmrzlina z rukou. Chlapec vypískl a schoval se za matku. 

,,Ta není pro vás!" 

,,Promiňte, my..." vzlykla ,,my-"

,,To bylo pro mě," řekl rázně jeden muž v davu. Odpojil se od své ženy a postavil se před muže v kápi. 

,,Bylo to pro mě. Já snad může, ne?" zavrčel. Cass to cítila. Byl Diferál. Div úlevně nezavzdychala. Strach byl hmatatelný na celé Příčné ulici, ale rytíři, co bojují se zlými draky se zdá ještě nevymřeli. V duchu mu tleskala. Ještě pár sekund a pravděpodobně by udělala něco stupidního a nebezpečného.  

Muž v kápi ho chvíli pozoroval. Pak se rychle rozmáchl a udeřil ženu do tváře. Všichni na ulici zalapali po dechu a chlapec vykřikl. Muž si ho rychle přitiskl k sobě, aby se k nim nepřibližoval. Roztrhl ženě ret. Opatrně si ho ohmatala prstem. Po tvářích ji tekli potoky slz, ale kupodivu hrdě zvedla hlavu. Podívala se mu do očí.

,,Jste spokojený? Teď jste za hrdinu. Uhodil jste neozbrojenou ženu před jejím malým synem." Cass žasla nad její kuráží. Tihle lidé rozsévali strach, ale nedařilo se jim to tak jak chtěli. Kouzelníci byli ochotní proti nim bojovat a Diferálové, co nebyli na jejich straně, je bránit. Cass byla tak ráda. Dodávalo jí to naději, že ještě není nic ztraceno. Tohle není konečná a oni to mohou změnit. Bude to trvat a bude to bolet, ale jednou se snad všechno vrátí do normálu. 

,,Tak poslouchej, ty špíno!" zavrčel a popadl ji hrubě za tvář ,,Vůbec nemáš právo na mě takhle mluvit, jasný? Máš mi pokorně přikývnout a řídit se pravidly. Lidi jako ty mají vůbec štěstí, že je k nim paní Ministryně takhle velkorysá a nechá vás se zde volně pohybovat. Být to na mě, tak skončíte taky v Azkabanu s tou ostatní pakáží. Jediný k čemu jste dobří, je potrava pro Mozkomory." žena se znovu rozplakala. Její syn se vzpouzel tomu statečnému Diferálovi, ale ten ho odmítal pustit. Vydrž chlapče, ještě není správný čas na boj. Ale bude, slibuju. 

Muž se podíval na vřískajícího syna. Chlapec ho obdařil tak znechuceným pohledem až Cass zamrazilo. Chlapci mohlo být tak sedm let. Za čtyři roky v Bradavicích bude zařazen do Nebelvíru. Cass si tím byla jistá jako ještě ničím. 

,,Možná by jsme tomu tvému nevychovanému spratku měli ukázat, co se stane, když neposlechne, co myslíš?" 

Cass se zvedl žaludek. Ve vzduchu cítila narůstající Diferální sílu. Maya už taky zpozorněla a narovnala se v zádech. V její tváři nebylo nic. To podobné věci sledovala každý den, že už ji to ani nezarazilo? To už se nad tím ani nezastavila? Cass prostě nechápala jako může tohle sledovat a celou dobu se tvářit jako kus ledu. Maya byla tvrdá a drsná. Asi už leccos viděla, ale to ona taky a tohle na ni bylo moc. 

,,Cassiopeio?" zašeptala varovně. 

,,Já-" podívala se na plačící ženu a muže nad ní s ohněm praskajícím v jeho napřažené ruce. Zakroutila hlavou ,,Já nemůžu." 

Přemístila se pryč. Hide park. Přemístila se mezi dva veliké keře. Byla před ostatními lidmi skryta. Tohle byl náročný dech. 

Těžce vydechla a klesla na kolena. Nezvládala to. Tohle už bylo prostě příliš. Cass to nechápala. Kdy se stane, že si člověk žije spokojeným životem ve šťastné komunitě a najednou se stane tohle? Odkdy jsou lidi zase tak krutí a mají potřebu si ubližovat? Povyšovat se a vynucovat si moc. Nejspíš takový byli vždycky. Ale správný padouch se umí přetvařovat a dělat, že je ten dobrý. 

Celou dobu se jí do tváře usmívalo zlo. Měla ho odhalit. Nic z tohohle by se pak nestalo. Kouzelníci by pak nemuseli trpět. Její rodina by nemusela trpět. Aurora by nemusela trpět. 

Pevně stiskla pěsti. Co se té ženě asi stane? Přežije to? Nebo si odnese trauma a jizvy do konce života?

A co ten chlapec? Nesmí přijít o m-

Ucítila ránu. Omračující kouzlo ji zasáhlo do zad. Vnímala jak kousek vyletěla nad zem, ale pak se jí zavřela víčka. 

Ten pád zpět bude bolestivý, napadlo ji a pak usnula.