Sunshine | HP

49.

,,Chci pruh světla, který zasáhne ten pařez před tebou," nařídil Hao. Aurora se zdržela jakékoli připomínky k jeho panovačnému a rozkazujícímu tónu. Je její učitel a ona žákyně. On jí říká, co a jak má dělat a ona se to snaží plnit. Ano, mohl by jí to říkat trochu jemněji a ne kolem sebe házet rozkazy, jakoby počítal s jejich okamžitým plněním. Ale to by nebyl Hao a Hao věděl, co dělá. Byla na sebe pyšná. Pracovala na sobě. Pořád byla neskutečný spratek, ale už ne tolik nesnesitelný. Sama byla překvapená. 

Zvedla ruku a před ní se rozprostřel pruh třpytivého zářivého světla. Pruh se táhl až daleko mezi stromy v aleji, ale přesně jak Hao nařídil, ozařoval pařez po useknuté jabloni. 

Hao zabručel. To znamenalo spokojení z odvedené práce ,,A teď ozař jen ten pařez." 

,,Cože?" podivila se a světlo se zamihotalo jak jí na chvíli vyklouzlo. Zase se začala soustředit. 

,,Slyšela jsi. Usekni ho vepředu. Pak vzadu. A pak ořízni okraje, aby byly hezky kulaté a kopírovaly strany pařezu." 

A nezbláznil se? Už tohle bylo poměrně náročné udržet a on tady po ní chce tohle? Ani neví jak to udělat. Jak to světlo jako oseknout? Umí ho přivolat, ale neumí ho soustředit na konkrétní místo. A ještě do konkrétního tvaru. 

,,To je moc těžké. To nezvládnu," zakroutila hlavou.

,,Ještě jsi to ani nezkusila," založil si ruce na hrudi a ona cítila jak ji jeho temné oči skrz masku probodávají ostrým pohledem. Zhluboka se nadechla. Za zkoušku nic nedá. Zkusit to přece může. 

Pokrčila křečovitě prsty a pootočila zápěstím. Pruh světla se pootočil a Auroře se povedlo z něj kus useknout. Teď byl před ní zářivý obdélník. Třpytivě se leskl na zelené trávě a na hnědém pařezu. 

Hao si odkašlal. Znamení pro: a to má být jako všechno? 

Odfrkla si. Cítila, že mu zacukali koutky. Dala do toho teď maximum soustředění. Ještě ho musí o kus zkrátit a pak vytvarovat. To zvládne. To ona je Paní světla. To ona ho ovládá. Ne ono jí. Když řekne, aby něco udělalo, tak poslechne. Ne naopak. 

Cítila jak se jí perlí pot na čele. Hlasitě vydechla. Ještě trochu zkroutila zápěstí. Světlo udělalo kolem pařezu čtverec. Další namáhavý výdech. Uběhnout deset kilometrů by bylo jednodušší než tohle. A nebyla by u toho tolik zpocená. 

Hao broukl. Překlad: pokračuj. 

Trochu se jí rozostřil zrak. Hodně ji to unavovalo. Už to světlo držela hrozně dlouho. Ta moc si vybírala svou daň. Nic nebylo zadarmo. Hodně moci stálo opravdu hodně síly. Diferálové se nikdy moc nevysílili, ale ona byla o hodně víc než oni. Ona poroučela Slunci. A lidem. Rovnováha ji nutila za to platit. 

Přidala do hry druhou ruku. Pravá to sama nezvládne. Pořádně rozevřela dlaň, aby správně uchopila světlo. Začala ji bolet záda a cítila jak slábne v kolenech. Už to bude. Už brzo to dokončí. Snad. 

Světlo se provokativně zatřpytilo. Začalo se jí hůře dýchat. Není dnes nějak dusno? Kam se poděl všechen kyslík? Jsme mezi stromy, kde je ho dost. Zvládne to. Musí to zvládnout. 

Prudce zatnula levou ruku v pěst. Rohy světla se odkrojili a zaoblili. Světlo perfektně obepínalo pařez.

Vydechla a znělo to jako uchechtnutí. Nevěřila tomu. Povedlo se jí to. Vážně to zvládla. 

Rozklepala se jí kolena. Tepalo jí v hlavě a měla mžitky před očima. Už to dlouho nevládne. Musí si odpočinout.

,,Dost," zvedl ruku Hao a ona pustila světlo. V tu chvíli se jí podlomila kolena. Hao byl u ní a zachytil ji před tím než se svalila na zem. Opatrně ji posadil do trávy. Plíce se jí pět zaplnili vzduchem. Zhluboka se nadechla a zrak se jí vrátil. Lehla si na záda.