Někdo zaťukal na dveře kanceláře. Nyx odložila rozečtený dopis stranou a pozvedla pohled ke dveřím.
,,Vstupte," dveře se neslyšně otevřeli a dovnitř vešly dvě postavy zahalené v černý kápích. Nyx si povzdechla. Tahle návštěva pokaždé znamenala to samé. Špatné zprávy.
Postavy si sundali kapuce a Nyx se setkala pohledem se čtyřma zlatýma očima. Oni jeden se neobtěžoval se sezením. Jen se postavili před její stůl.
,,Tak co?" zeptala se Nyx tiše. Z jejího hlasu bylo znát napětí a nervozita.
,,Zase nic," řekla Emma ,,Opět jsme přišli pozdě."
,,Kolik?"
,,Celá rodina. Matka, otec a tři děti,"
Nyx si promnula unavenou tvář a vzala do rukou složku, kterou si pročítala už několikrát. Matka a jedno z dětí byli Diferálové. Zbytek kouzelníci. Potom, co se stala Ministryní kouzel, jedna z prvních věcí, které udělala bylo, že změnila název Fo-ordaithe na Diferálové. Chtěla, aby je lidé brali jako něco jiného, ale ne nebezpečného. Nechtěla, aby je brali za někoho podřadného, kdo jim má sloužit a kdo nemá žádná práva. Lidi už si na to celkem zvykly, ale pořád se našli tací, kteří je do kouzelnické komunity nedokázali přijmout. Byli to především tací, kteří se bouřili, když se stala Ministryní. Ona, která pomocí hůlky sotva přivolá světlo, se stala Ministryní všech kouzelníků. Jenže Nyx věděla, že se člověk nezavděčí všem. A usilovat o to, aby ji všichni milovali, bylo zbytečné.
,,Zmizeli tak jako vždycky?" ujišťovala se a pohledem zabloudila k fotografii matky ve složce. Mile vypadající žena s tmavou pletí a příjemnými hnědými oči.
,,Tak jako vždycky," potvrdil Elliot ,,Uprostřed činnosti. Z ničeho nic. Na plotně jsme dokonce našli studenou rozdělanou polévku."
Nyx si povzdechla a zaklapla složku.
Dvojčata se na ní dívali s nic neříkajícím výrazem. Poslala je do Konga před pár hodinami, kdy dostala typ na tuhle rodinu od jejího člověka. Lidé začali mizet před čtyřmi měsíci. Začala to pozvolna. Tam zmizel postarší byznysmen z Chicaga a támhle malá polská holčička, co sotva chodila do školy. Byli to buď kouzelníci nebo Diferálové. Vždycky zmizeli jen tak z ničeho nic. Nyx v tom neviděla žádný důvod ani bližší smysl. Ta zmizení neměla spojitost. Přesvědčili ji o tom probdělé nekonečné noci, kdy jen seděla v kanceláři a snažila se tomu přijít na kloub. A zmizeních pořád neubývalo. Už to nebyli jen lidi, ale celé rodiny. Každých pár dnů tu měla nový případ. Hlava už jí z toho šla kolem. Měla neustálý pocit, že něco přehlédla. Že se něco blíží. Nemyslela si, že je to jen tak a doslova jí ubíjelo, že neví, o co jde.
Sama měla občas strach. O svou rodinu a především o...Sunshine. Nemohla se zbavit myšlenky, že je to s ní spojené. Sunshine měla začít nové krvavé období. Měla být schopná ovládat armády a nechat svět, jak znají, shořet v plamenech. Tahle stvůra se skrývala v její sladké milované nevinné holčičce. Stejná stvůra jaká dřímala v ní, ale silnější a krvelačnější. Naštěstí zatím spala a Nyx se modlila, aby se nikdy neprobudila.
Položila složku na stůl a vzala do rukou speciální razítko. Namočila ho do inkoustu a pak ho agresivně přirazila na složku. Po odendání razítka byl na složce úhledný černý nápis:
NEZVĚSTNÍ
Nyx složku hodila na hromadu za ostatními označenými stejným nápisem. Už na jejím stole tvořily poněkud vysoký komínek, který bohužel neubýval.
*****
Nechtělo se jí vstávat. Ještě by tak hodinu spala. Včera zůstali vzhůru pozdě do noci a vůbec nemysleli na to, že dneska nemůžou vyspávat až do odpoledne. Kayovi by to bylo ale stejně jedno. Podívala se na druhou polovinu jejich pokoje. Přesně jak čekala. Postel na druhé straně už byla prázdná. Každé ráno vstával o půl šesté. Aurora ho považovala za blázna. Sama by byla schopná spát až do jedné hodiny odpoledne. Vyhrabala se z postele a otevřela okno. Kay měl svoji postel perfektně ustlanou. Aurora nechala tu svou pěkně rozvrtanou a nevěnovala jí jediný pohled. Zívla a protáhla se.
ČTEŠ
Sunshine | HP
Fanfic- Znáš Auroru Delacroix? ~ Jo? - A máš ji rád? ~ Pfff, to je vtip? Jasně, že ne...počkej, to chceš jako říct, že někdo snad jo??? ***** Aurora je spratek. Jinak se popsat asi nedá. Žije si jako v pohádce, nic ji nechybí a ona se přesto k lidem chová...