Sunshine | HP

22.

Auroře se ještě nechtělo vracet na kolej. Možná by mohla přespat u Kaye. Nicole s Ethanem se taky ještě nezvedali, že odejdou k sobě a tak zůstávala. Seděla v křesle u krbu s jednou ze své soukromé sbírky knih a po očku sledovala jak oheň pomalu vyhasíná. Zvedla ruku a oheň se zase rozhořel. Přestal požírat dvě, už skoro spálené polena, a jen byl a hřál. Aurora se pro sebe usmála. 

Podívala se na své kamarády. Lynx s Kayem hráli na gauči šachy. Kay už pochopitelně s jednou věží a králem musel po šachovnici couvat, protože Lynx, pořád se skoro celou sestavou, se chystala dát jeho králi mat. Lynx byla super mozek. Bylo prakticky nemožné porazit ji v šachách, ale Kay se o to z nějakého důvodu pořád pokoušel. 

Ethan seděl zády k ohni a spolu se svými věrnými šprťáckými brejličkami dopisoval na zemi nějaké úkoly. Psal snad už pátou esej. Aurora si nepamatovala, že by jim někdo zadal jen jednu natož pět. Ethan měl letos z nich nejvíc předmětů. Od NKÚ si toho naložil tolik, že Aurora čekala, že celý sedmý ročník probrečí, ale Ethan vypadal v pohodě. Nicole si s nohama na stole lakovala nehty na zmijozelskou zelenou a Roy se k nim připojil teprve před půl hodinou. Zase byl v tahu celé odpoledne a vrátil se s širokým úsměvem a jiskřičkami v očích. 

Vlasy měl dneska zářivě červené a oči třpytivě fialové. Celé jeho pokožka byla taková zlatavá a tváře měl zarudlé. Vypadal jakoby jím prostoupil horký plamen. Aurora už to nekomentovala. Až se bude chtít její bratranec svěřit, tak to udělá. Zatím ho prostě nechá planout. Jen doufala, že neshoří. 

Další student odešel spát a ve společenské místnosti zbyla už jen jejich šestice a Ollieho parta, která byla na druhé straně místnosti ve výklenku o okna. 

Když osaměli, její bratr se prudce zvedl ze svého místa a sním i ti jeho kumpáni. Aurora čekala, že už to taky chystají zabalit, ale Ollie zamířil k ní. A tvářil se pořádně naštvaně. Aurora se ho radši rozhodla ignorovat. Opravdu se s ním nehodlala zase hádat. Její bratr na ni pořád jenom křičel a ti dva nikdy nic nevyřešili. 

Ollie se postavil vedle ní a hlasitě si odkašlal. 

Aurora ani nezvedla zrak od knihy ,,Co pro tebe můžu udělat, Oliviere?" 

Její bratr nad jejím lhostejným tónem naštvaně zavrčel. Něco jí hodil přímo do knížky. Byl to dopis. Aurora zamrkala a pozvedla otevřenou obálku. Byla nadepsaná bratrovým jménem. Jenom jeden člověk měl tak zdobné a úhledné písmo. Už se natahovala, že to hodí do ohně, ale Ollie ji prudce chytil za ruku. 

,,Přečti si to!" 

Překvapeně na něj pohlédla ,,Mě ale Cassiny kecy nezajímají."

,,Dělej!" její bratr měl vždycky problém s ovládáním a vztekem. Ulevilo se jí, když na jeho rameni zahlédla pihovatou ruku, které se ho snažila uklidnit. Freya pozvedla své zrzavé obočí jakoby říkala: Na co čekáš? 

Aurora si povzdechla a vytáhla dopis z obálky. Cítila na sobě pohledy doslova všech v místnosti. Dopis byl hodně obsáhlý. Aurora se do toho radši dala. 

Její výraz se postupně měnil z otráveného na znepokojený. Tohle nemůže být pravda. Cass někdo napadl. Protože strkala nos do něčeho, co neměla. Do něčeho, před čím ji Ollie už dávno varoval a ona ho jen odmávla rukou. Proč jim jejich matka neřekla, co se děje? O všech těch zmizeních?  

Už zase se schylovalo k válce a hrozilo jim nebezpečí. Věděla, že Sunshine nemá přinést nic dobrého, ale tohle? 

Začala si nervózně kousat nehet na palci. Jak s tím vším souvisel Hook? Ten lektvar, to, co se stalo Cass. Trošku jí zamrzelo, že Cass a její máma tohle napsaly jen jejímu bratrovi a že jí to ani neplánovaly říct. Jenom díky Ollieho dobré vůli může držet tenhle dopis v rukách.