Sunshine | HP

53.

Aurora už měla pocit, že jsou ona a Hao tak nějak v pohodě. Že už nemají potřebu si podkopávat nohy a jsou schopni spolupracovat. Ale tenhle den Hao asi vstal z postele špatnou nohou, nebo Aurora nevěděla jak si jinak vyložit jeho nabroušené chování. 

Celý trénink na ni jen štěkal a nutil ji opakovat kouzla pořád a pořád dokola. Nechápala proč se tak choval. Nic mu přece neudělala. Nebo jo? Nebyla si úplně jistá, ale věděla, že by jí to Hao řekl kdyby ho něčím opět naštvala. Hao byl přímočarý a moc dlouho nechodil kolem horké kaše. Ale dneska v tom asi bylo něco jiného. 

,,Zvedni ruce výš! Musíš je mít pevné a ne takhle povislé," jemně jí pleskl po paži. Propnula lokty a paprsek se zostřil. Posílala ho v sekundových intervalech před sebe. Musela se perfektně soustředit a kdykoli se o setinku vteřiny zpozdila, Hao ji praštil. A ne jinak slabě. 

Už to ale dělal dlouho. Od té doby, co začal s tréninkem se její výdrž rapidně zvýšila. Jenže to neznamenalo, že neměla limity. 

,,Nemůžu už přestat? Už nemůžu." 

,,Ne!" zavrčel ,,Fňukat to by ti šlo! Ale pořádná práce nic." 

Zatnula čelist. Nefňukala. Jen mu naznačila, že ztrácí sílu a bez síly jaksi žádné světle nebude. Sám jí říkal, že překročit svoji hranici je nebezpečný. Mohla by pak upadnout do několika denního kómatu, kdy by její tělo jen sbíralo síly. To by byl ale jen ten lepší případ. V horší by upadla do kómatu, ze kterého by se pak už nemusela probudit. 

Její světlo začalo blednout.

,,Zaber!" znovu se ho pokusila obnovit. Měla tlaky v hlavě a docházel jí kyslík v plicích. 

,,Ještě!" křikl na ní rozčíleně. 

,,Ne," řekla a spustila ruce. Sedla se na zem a zhluboka se nadechla. Ještě chvíli a byla by na hranici. Cítila to. 

,,Takhle chceš vyhrát válku?" rozhodil ruce ,,Když nikdy nic nedotáhneš do konce a budeš pořád jen ustupovat? To se opravdu nedokážeš ničemu postavit a něco vydržet? To bych uměl taky hned před první překážkou utéct!" 

,,Co to meleš?" ohradila se a postavila se na nohy ,,Tohle spolu přece vůbec nesouvisí! Docházela mi síla! Já neovlivňuju její kapacitu. Je nebezpečný si s tím zahrávat. Sám jsi to říkal!" 

,,Jistě, že to spolu souvisí! Nedokážeš odolat bolesti! Před sebe menším problémem utíkáš! V boji se nikdo nebude starat o to, jestli ještě můžeš nebo ne. Budeš muset přijít s řešením jak vyhrát jinak umřeš!" 

Aurora se hořce zasmála ,,Fajn. Dobře. Tak to bude ale můj problém až v té situaci opravdu budu. Teď mi to může být fuk." 

Zakroutil hlavou ,,To je pro tebe tak typický, že jo Auroro? S ničím si nedělat starosti. Nic nebrat vážně a nechat druhý ať tvoje problémy vyřeší za tebe. Od všeho se distancovat, aby na tebe padla, co nejmenší zodpovědnost, protože bys ji nedokázala unést." 

,,Prosím?" vytřeštila oči ,,Kdy jsem od chvíle, co jsem sem přišla, brala něco na lehkou váhu? Moje rodina má problém a já se tady od jednoho nabubřelýho idiota dobrovolně učím jak je zachránit. A beru to vážně jako nic ve svém životě, protože hádej Hao. Ono to je kurva vážný!" 

,,Nemluv sprostě!" vykřikl. 

,,Jdi s tímhle do prdele, Hao," protočila oči ,,Začal ses tady se mnou bez důvodně hádat a pak mě začneš zase moralizovat, protože jsem řekla kurva. Měl by sis to v tý svojí hlavě srovnat."