Sunshine | HP

7.

Kay přežil. Ze schůzky se teda vrátil pěkně namíchnutý a nějakou dobu se s kamarády nebavil, ale pak zase roztál. Do Bradavic dorazili na večer jako vždycky. Aurora se v davu ohlédla za svým bratrem, který právě mířil za Hagridem, aby je vzal na lodičky. Roy se taky ohlédl. Jeho bratr Lyel a Sebastien se drželi těsně u sebe a nervózně se rozhlíželi kolem sebe. Kluci asi vycítili, že je někdo pozoruje a otočili se. Roy se na ně zazubil a ukázal jim palce nahoru a Aurora se mírně usmála a pokývala hlavou. Sebastian jí pokývnutí oplatil a zhluboka se nadechl. Vypadal, že zase získal ztracenou odvahu a spolu s Royovým bratrem si to hrdě nakráčel přímo k poloobrovi. 

Nasedli do kočárů, které jeli sami od sebe a dojeli hezky až před hrad. Bradavice vypadali jako vždycky důležitě a majestátně až to bralo dech. Auroře Bradavice tak maximálně znepříjemňovali život. Otráveně vyskočila z kočáru a byla nucena opustit svoje přátelé. Štvalo jí, že ona jako jediná je ve své koleji sama. Roy, Kay a Lynx chodili do Nebelvíru a Nicole s Ethanem do Zmijozelu. Jejich koleje na ně seděli, tak proč na ni jedinou ne? Aurora čekala, že se dostane do Zmijozelu. Nebyla sice nijak ambiciózní, ale byla lstivá a manipulativní. Jenže skončila v Mrzimoru. Přitom nebyla přátelská, milá ani loajální. Aurora svou kolej nesnášela. Celý ji to připadalo jako hloupý vtip.

Cass i Ollie chodili do Nebelvíru. Aurora si byla jistá, že i její otec by chodil do Nebelvíru, kdyby studoval v Bradavicích a její matku typovala na Havraspár i přes to, že o ní všichni říkali, že by byla v Mrzimoru. Cass jí vždycky říkala, že ve své koleji skončila díky Nyx a že by na to měla být pyšná. Aurora rozhodně nebyla pyšná ani hrdá, spíš si připadala pěkně podvedená. Černá ovce rodiny, co nikam nezapadá. 

Sedla si ke svému stolu a otráveně si podepřela rukou bradu. Kay na ni od svého stolu zamával a ona mu mírně mávla zpět. Věnoval jí soucitný pohled a ona se ušklíbla. Všichni okolo ní si už vesele povídali a objímali se a ona to jen otráveně pozorovala. Poslouchala jak Rachel z šestého ročníku povídá o tom, jak byla s rodiči v Moskvě a jak to bylo úžasné. Aurora musela protočit oči. V Moskvě byla tolikrát, že by to nespočítala. Její nevlastní prarodiče totiž bydleli v Rusku a Aurora u nich často trávila léto, když byla malá. Nina s Nikolaiem měli Auroru ze všech sourozenců nejradši. Aurořino druhé jméno dokonce bylo Nina. Její prarodiče nijak neskrývali její náklonost k ní. Říkali, že ostatní jsou moc jako jejich matka a ona jediná má potenciál. K čemu to Aurora netušila, ale asi to souviselo s čistokrevnou společností. 

Aurora kolikrát nevěděla jestli to brát jako lichotku nebo ne, protože její prarodiče nenáviděla děti mudlů a tvrdili, že peníze a postavení jsou všechno. Aurora proti dětem mudlů nic neměla a nějaká postavení ve společnosti a veliké jmění ji byla ukradená. Stejně ji ale vědění, že ji mají její prarodiče nejradši a že v ní vidí něco víc, trochu zvráceně uspokojovalo. Věděla, že by nemělo, ale stejně se jí to líbilo. 

Konečně do sálu přišel jejich profesor bylinkářství. Profesor Longbottom, a vedl za sebou zástup vystrašených jedenáctiletých dětí. Nechal je stát před stoličkou se starým kloboukem a rozvinul pergamen se jmény. Prvních pár Aurora nevnímala. Byli to děti, které neznala a bylo jí jedno kam je zařadí. Pokaždé, když někoho zařadili do její koleje, všichni okolo začali jásat a zuřivě tleskat. Aurora div pokaždé neprotočila oči. 

,,Lyel MacLeod," tmavovlasý chlapec si nervózně sedl na stoličku a profesor mu na hlavu posadil Moudrý Klobouk.

,,Havraspár," Roy se prudce postavil a začal nahlas jásat a jeho bratr se na něj stydlivě usmál. Posadil se k havraspárskému stolu a Roy ho běžel obejmout. Aurora nad tím pobaveně zakroutila hlavou.