Hned první den Auroru čekala Obrana proti černé magii. Jejich nový profesor nebyl ani na snídani a Aurora neměla tušení, co jí čeká. S ostatními se sešla před učebnou. Bylo už odpoledne a tohle byla jejich poslední dvouhodinovka. Jejich rozvrh se moc neshodoval, ale Obranu měli všichni hezky dohromady.
Byli zde jako poslední. Většina studentů už byla v učebně, ale oni se zdrželi na obědě. Museli si navzájem povyprávět všechno, co se za dopoledne událo a Roy dokáže minutovou historku natáhnout na půl hodiny.
Aurora vešla do učebny jako první. Stoly i židle chyběli a v prostoru se nacházel jen hlouček Bradavických sedmáků. O katedru před nimi se opíral hodně povědomý blonďák s uličnickým výrazem ve tváři.
,,To má být vtip?" optal se Ethan a rozhlédl se po ostatních. Blonďákův úsměv se ještě roztáhl.
,,Ne ne ne," kroutila hlavou Lynx.
,,Ježiši, zastavte ho někdo!" ozvala se Nicole ,,On si myslí, že je učitel!"
,,Uklidněte se prosím. Hodina už začala," otočil se k tabuli a vzal do ruky křídu.
,,On to myslí vážně," řekl Kay s nevěřícným výrazem.
,,Co jsme ti udělali, že nás takhle trestáš?" ptal se dotčeně Roy a vypadal, že se každou chvíli rozbrečí.
,,Já jsem profesor-,"
,,Polož tu křídu, Leo" řekla Aurora varovně. Všichni ostatní jejich utrpení pobaveně pozorovali, ale nikdo si nedovolil otevřít pusu.
Leo se uchechtnul ,,Profesor Lvov," napsal svoje jméno na tabuli. Měl na sobě zase pár svých oblíbených vybraných kousků. Perfektně padnoucí kabát lahvově zelené barvy se zlatými knoflíky. Černou košili s úzkými hnědými kalhotami a lesklými černými polobotkami. Na levé ruce se mu leskly drahé hodinky a na druhé ruce měl masivní zlatý prsten jeho rodu.
,,Tohle má být to tvoje překvapení?" rozhodila ruce Aurora. Jestli tohle byl vtip, tak nebyl vtipný.
,,Slečno Delacroix, byl bych rád kdyby jste vy a vaši přáteli přestali narušovat moji hodinu," mluvil vážně, ale cukali mu koutky úst. ,,Nebo snad chcete hned první den školní trest?"
Roy vzlyknul a Lynx ho objala kolem ramen. Vypadala jako by snědla pavouka. Ethan vypadal vyděšeně, Kay ohromeně a Nicole, že by ráda dala někomu přes držku. Aurora ani nevěděla jak se cítit nebo tvářit. Byla prostě v naprostém šoku. Věděla, že Leo nikdy nedělal práci, co by ho nějak bavila. Když mu umřel jeho přítel Liam, hrozně ho to zničilo a nějakou dobu jen létal z jednoho místa na druhé a dělal tam, kdo ví co a kdo ví s kým. Když se narodila Cass, tak se prý vrátil a začal čas trávit zase zpět v Anglii. S nimi. Zase si našel práci a nějak se dal dohromady. Kvůli Nyx a nové rodině.
Aurora měla radost, že přijal místo učitele Obrany. Určitě mu to půjde skvěle a s dětmi mu to vždycky šlo, ale zároveň ho měla chuť na místě uškrtit.
Aurora se mu zpříma zadívala do očí. Leo jí pohled opětoval stejně intenzivně. Přála mu to. Pokud si myslel, že učení je to, co ho v životě bude bavit, tak ať to dělá, ale proč prostě nešel na mudlovskou základku učit dějepis? Proč sakra šel do jejich školy, učit jejich předmět a sledovat je ostražitě po celý rok, co zde vyvádí. Připadala si teď jako pod obří lupou, kterou na ni namířila její matka. Tohle byl její zvrácený způsob jak na ně dávat pozor i ve škole? Nyx byla posedlá zajišťováním bezpečím všem za naprosto každé situace, ale tohle už bylo trochu moc. Chvíli na sebe takhle zírali. Vážně ho nechá vyhrát nebo se bude rvát? Jejich minulý učitel byl v pohodě, ale už od dob Harryho Pottera přetrvávala tradice měnění učitele OPČM každý rok. Každý učitel po roce odešel. Asi si myslel, že kdyby zůstal déle, stalo by se mu něco strašného. Aurora by neměla nic proti, kdyby Leo odešel už teď. Aurora nakonec uhnula pohledem. Prozatím vyhrál. Vychovat jedno dítě je jedna věc, ale učit celé třídy rozmazlených spratků bez disciplíny je věc druhá. Uvidíme jak dlouho to Leo zvládne. Povzdechla si a spolu s ostatními zamířila dozadu učebny, kde se opřela o stěnu.

ČTEŠ
Sunshine | HP
Fanfiction- Znáš Auroru Delacroix? ~ Jo? - A máš ji rád? ~ Pfff, to je vtip? Jasně, že ne...počkej, to chceš jako říct, že někdo snad jo??? ***** Aurora je spratek. Jinak se popsat asi nedá. Žije si jako v pohádce, nic ji nechybí a ona se přesto k lidem chová...