Sunshine | HP

33.

V nose ji zaštípal smrad výkalů a moči. Znechuceně nakrčila nos. Ten pohyb ji spánky vyslal nesnesitelnou bolest. Bylo to jako by jí do lebky někdo zatloukal hřebíky. Namáhavě otevřela oči. Kolem bylo šero. Ležela uprostřed kobky. Po zemi byla rozházená sláma a kolem ní kamenné stěny. Před ní stály tlusté dřevěné dveře s malým mřížovým okýnkem, díky kterému nebyla v místnosti totální tma. Nebylo zde žádné okno. Musela být někde pod zemí. Kolem bylo hrozné vlhko a zem byla studená. 

Namáhavě se zvedla do sedu. Pořád měla to samé, co v kanceláři. Pouzdrové černé šaty po kolena, ale boty jí někdo vzal. Asi se báli, že by tím vysokým podpatkem dokázala někomu ublížit. Nyx se uchechtla. Jo, to by dokázala. Jakmile by se někdo přiblížil, vrazila by mu ostrý podpatek přímo do oka. V Kruvalu je naučili bojovat bez zbraní pouze pomocí běžných věcí. Taky by dokázala ublížit nohou od stolu, perem, ozdobným těžítkem nebo lahvičkou inkoustu. 

Nic z toho, ale neměla. Dokonce i pinetky z vlasů ji vybrali. Ty se mohli taky hodit. Ten, kdo ji zde věznil, ji znal. A Nyx došlo, že sakra dobře. 

Chtěla použít svoji moc, ale nešlo to. Její moc od ní byla nějak...daleko. Podívala se na svoje ruce. Byli čistě bílé, ale vzhledem k tomu jak se soustředila na svoji moc už měli být pokryté pavučinou temných žil. V ohybu loktu si všimla zvláštní červené skvrnky. Před tím tam nebyla. Její ruce vždycky byli čisté bez pupínků a pih. Podívala se zblízka. 

Někdo jí něco píchnul. Tohle byla skvrnka od injekční stříkačky. To bylo ono. Něčím utlumili její moc, zatím co spala. Nahlas by to nepřiznala, ale byla ohromená. Dotyčný nebyl hlupák. Věděl, že je smrtelně nebezpečná, což ji vlastně trochu lichotilo, a nehodlal se nechat překvapit. Nyx by nahlas, ale také nepřiznala, že kdyby nechtěla, aby ji chytili, nikdy by jí nechytili. Už jí tohle nebavilo. Potřebovala zjistit proti komu stojí a tak trochu odvést pozornost. Polechtat jejich ega, že přemohli Nyx Lvovou a doufat, že Cass zatím udělá, co má. Navíc, jak se naučila od své matky, vždycky je dobré mít někoho uvnitř. A tyhle, na první pohled chytré, pěkně hloupé slepičky si pustili do stáda hladovou lišku. 

Nevěděla, co si o ni myslí, ale nebyla naivní holčička, co se bála promluvit. Už takovou dobu ne. 

Nebyla ta: Chceš mi ublížit? Tak dobře, ale ať to moc nebolí, prosím...

Teď byla: Chceš mi ublížit? Hahaha tak jako můžeš to zkusit, ale nevím jak pochodíš...no tak. Do toho!

Byla na sebe vlastně pyšná. Celou tu dobu byla o krok před nimi. Pravděpodobně neuchránila Bradavice, ale Sunshine ano. A oni ji nikdy nedostanou. 

Ve dveřích zachrastil zámek. Objevila se postava zahalená v kápi. Přes kapuci jí neviděla do obličeje, ale dle postavy typovala muže. Z pod pláště byli vidět jen jeho těžké boty s kovovými špičkami. 

Zvedl ruku před sebe. K Nyx se přihnali dvoje pouta. Než stihla zareagovat, jedna se jí zacvakla kolem kotníků a druhá kolem zápěstí.

Dooobře, pomyslela si. Magická síla ji zvedla na nohy. Měla je jako z želé. Musela se chytit stěny, aby zase nepadla do slámy. 

Muž nic neřekl. Jen mávl rukou ať ho následuje. Nyx udělala krok. Koleno se jí podlomilo, ale muž ji včas zachytil. Zaryl jí prsty v rukavicích silně do masa až zasyčela. Postavil ji na nohy a pokynul jí znovu. 

Promnula si začervenalé místo na paži. Tam budou parádní modřiny. Čekal, že půjde před ním. Rozešla se. Byla na chodbě plné stejných dveří jako byli ty její. Z levé strany byli dveře z chodby ven a z pravé se chodba stáčela někam, kam neviděla. Kopek jako její tu bylo spousta. Nyx se jen modlila ke všem bohům, aby byli prázdné.