Sunshine | HP

36.

Ráno bylo stejně napjaté jako večer. Nikdo z jejich pokoje pomalu nezamhouřil oko. Jen leželi v postelích a čekali na východ slunce. Ráno za ticha vstali a oblékli se do svých uniforem. Kay se několikrát zkontroloval v zrcadle. Má rovně kravatu? Netrčí mu košile z kalhot? Nemá rozcuchané vlasy? Ostatní kluci na tom byli podobně. Roy zvolil dneska trošku klidnější vzhled. Vlasy zbarvil do odstínu zaschlé krve a oči na červenou. Vzdor. To četl z jeho planoucích očí.

Alex se Stuartem už na ně čekali nachystaní u dveří. Luke se ještě upravoval. Roztřesenými prsty si uhlazoval kravatu. Byl z nich nejnervóznější a vypadal, že se každou chvílí pozvrací. Alex mu položil ruku na rameno, aby ho uklidnil.

Vyšli z pokoje. Kay byl překvapený jak byl klidný. Celou noc nad tím přemýšlel. Všiml si jak se na něj ostatní dívají. Kdyby byli sami někde v divočině zvolili by si ho za vůdce a vůdce musí vykazovat sílu a vyrovnanost. I kdyby šlo o ty nejhorší situace. Oni na něj spoléhají. Čekají na to, co on řekne a co on udělá, proto musí zůstat naprosto v klidu. O nic přece nejde. Kdyby je chtěli zabít, už by to udělali večer. Měli by to brát prostě tak, že se v Bradavicích změnilo vedení a učitelský sbor. O nic jiného nešlo. Všechno ostatní zůstane při starém. Kay si ale nebyl jistý, jestli je na Vánoce vůbec pustí domů. A co na konci roku? Co bude pak?

Tyhle otázky mu prolétali hlavou po schodech do společenské místnosti. Místnost byla narvaná. Celý Nebelvír tu sedě rozesazený po křeslech a gaučích, a když vešli, všichni se k nim otočili. Půjdou společně stejně jako včera v noci. Studenti se mezi sebou skoro nebavili. Seděli tiše nebo si mezi sebou něco mumlali. Kay nahlas polkl. 

,,Jdeme," zavelel tiše. Juliet se postavila vedle něj a vedla s ním jejich skupinu. Následovala ji blonďatá Page. Obě byli perfektně upravené jako oni. Bez jediné chybičky. Z jeho druhé strany se k němu přikradla Lynx. Nervózně si popotahovala popruhem batohu na zádech. Její stříbrné oči nervózně přejížděli po všem okolo. Povzdechl si a objal ji kolem ramen. Přitulila se mu k boku. Vypadala o proti včerejšku odhodlanější. Pořád sice vypadala vystrašeně, ale méně.

Kay mohl jen hádat, co je teď čekalo. To prostě budou normálně pokračovat ve vyučování jakoby se nic nedělo? Jakoby jen tak nezabili jednoho jejich učitele a nesvrhli Nyx z trůnu? Netušil, co bude, ale věděl, že se musí podřídit. Musí pokorně sklonit hlavy a tupě přikyvovat. Doufal, že to ostatní chápali taky a jestli ne, tak to snad pochopí až se on bude před nimi pokorně plazit a líbat jim špičky bot. Nebyla to zrovna ukázka hrdosti a síly. Hruď se mu svírala, když na to pomyslel. Tohle nebylo chování Nebelvíra. Chování lva. Měl by zařvat a rvát je do masa. Ne, tohle nebylo statečné chování, ale bylo to chytré chování. Když pokoří svoji hrdost, přežijí. Jednoduché a přitom tak složité. Jenže na koně, co se nikdy nezvedá na zadní se člověk radši posadí než na toho, co se cuká. A když se ti někdo důvěřivě posadí na záda, tak ho pak můžeš lehko shodit. Stiskl pěsti. Budou se bránit, ale nenápadně.

Došli do Velké síně a posadili se k Nebelvírskému stolu. Dorazili stejně se Zmijozelem. Kývli na sebe s Ethanem a Nicole. Nicole si u sebe pevně držela svoji malou sestru Madelaine a pak v davu vyhledala Lae. Zkontrolovala jestli je v pořádku stejně jako Ethan hltal pohledem Freyu. Jeho sestra se na něj jemně usmála a pokývala, že je v pořádku. Ethan se zamračil na Ollieho, který ji objímal kolem pasu. Jakoby mu říkal: Nespouštěj ji z očí. Ollie vážně pokýval hlavou a přitáhl si ji k sobě pevněji. Kay ze svého místa taky našel pohledem svoje sestry. Drželi se těsně u sebe a něco si mumlali. Nevypadaly vystrašeně. Jeho sestry ostatně vždycky byly hrdé a silné. Nikdy nedávaly najevo slabost. Občas ho to trápilo, protože na něj jeho sestry působili kapku bezcitně a on si k nim kvůli tomu nemohl najít vztah, ale teď to uvítal. Byl rád, že se nenechaly zlomit. Nemůže tady být přece jediný, kdo se neklepe strachy a nebrečí.