Sunshine | HP

41.

Byla venku. Překvapilo ji, že smí. Před tím ji nutili koukat z okna přes zatažené závěsy a teď ji pouští ven? Nechápala to, ale když vyšla na zahradu, pochopila. Pustili ji jen na pozemek za dům. Pozemek, který byl celý obehnaný vysokým živým plotem. Aby viděla přes něj, musela by vylézt tři a půl metru vysoko. Stejně by ji dřív než by překonala dva metry někdo shodil dolů. U dveří zahrady stáli dva Diferálové a třetí ji sledoval z horního patra přes okno. Neměla šanci.

Hned po rozhovoru s Emmou ji odvedli do pokoje v patře. Celý tenhle dům působil jako z jiného století. Byl nemoderní, načančaný a přetékal starým nábytkem. Jakoby ho tu nechal někdo několik desítek let chátrat a pak si na něj zase vzpomněl a začal ho znovu používat aniž by ho předělal, aby seděl do tohoto století. Spala v obrovské posteli s nebesy s těžkou peřinou obklopená tapisériemi a koberci na stěnách. Dokonce měla v pokoji před krbem takovou děsně nevkusnou pohovku se zlatým vyšíváním na opěradle. Když se na ni posadila, vznesl se z ní prach.

Ráno ji pak probudili dvě ženy. Výjimečně nebyly Diferálové. Hned po probuzení cítila v ruce brnění a těžkost. Vpich po jehle byl červenější než den před tím a jedna z žen měla v ruce injekční stříkačku. Obě se mírně usmívaly jako by o nic nešlo.

Jo, o nic nejde až na to, žes mě právě nadrogovala, mrcho.

Pomyslela si, ale neřekla to nahlas. Daly jí snídani a začaly ji upravovat. Učesaly jí vlasy, lehce nalíčily obličej a pomohly do dlouhých černých šatů. Měli široké rukávy a mělký výstřih. Nyx si připadala jako princezna opečovávaná komornými. Ty ženy přitom byly zhruba stejně staré, ale nevypadaly, že by zde byly nedobrovolně nebo nucené násilím. Zdály se docela...spokojené.

Pak jí řekly, že se buď může jít projít ven, navštívit knihovnu nebo cokoli, co chce dělat pokud to bude v domě nebo na zahradě. Tvrdily, že jejich oblíbená činnost, co tu dělají, je vyšívání. Nyx si pak už opravdu připadala jako v nějaké pohádce.

Jmenovaly se Judith a Elis. Judith měla kudrnaté tmavé vlasy a tmavou pleť. Byla statná a dobře živené. Elis byla drobnější. Měla světlé krátké vlasy a modré oči. Byla to ta, co ji píchla tu injekci, které ji brala její moc.

Když Nyx ráno uviděla stříkačku od nechutné zelené tekutiny konečně jí došlo, co dostává. V těch denících byl přesně popsaný postup na Aurořin lektvar. Stejný lektvar jaký jí právě proudil žilami. Na ten lektvar byla potřeba její moc, aby se poprala s tou Aurořinou. Moc dvojčat asi na ni stačila. Nebyla tak mocná jako Sunshine. Na tu by to nefungovalo.

Rozhodla se, že potřebuje na vzduch. Ty dvě ji následovaly na každém jejím kroku. Teď seděly pár metrů od ní na lavičce a povídaly si. Zabalily ji do těžkého pláště a obuly jí vysoké teplé boty. Už bylo chladno. Nyx si do pláště zabalila zmrzlé prsty. Stála před květinovým záhonem. Byl plný žlutých růží. To má být provokace?

Jednu si utrhla a přičichla k ní. Voněla sladce a omamně. Byla tak hloupá. Myslela si, že všechno zvládne. Že všechno utají a všichni budou v bezpečí. Jenže víra v druhé je luxus, který člověk na tomhle světě zkrátka a dobře mít nemůže.

Vůbec do těch deníků neměla dál psát. Grindelwald tam psal svoje nechutné pokusy s Diferály a ona místo toho, aby je spálila a zapomněla na ně, tak si je nechala a ještě do nich psala dál. Pomáhalo jí to. Vést si záznamy o Auroře a tak nějak o všem. Měla pocit, že je pak všechno hezky uspořádané.

Jenže kdyby to neudělala, nic z toho by se nestalo. Celé ty roky byla opatrná. Na všechno vymýšlela únikové plány a jak zajistit druhým bezpečí. Myslela si, že má vždycky všechno pojištěné a nic ji nemůže překvapit. A pak ji zradila taková blbost, jako je psaní si do deníčku.