Sunshine | HP

5.

Ollivier viděl jak Aurora zametla se Stuartem a musel se pro sebe zamračit. Stuart namáhavě dokulhal zpátky k baru, kde do sebe naklopil hned tři panáky za sebou. Dobře slyšel jak tam přede všemi začal nadávat na jeho sestru a jak vymýšlí nejlepší plán jak se jí pomstít. Ollie se mu vůbec nedivil. Jeho sestra byla krutá, protivná a lstivá. Ten potěšený lesk v jejích očí, když Stuarta poslala k zemi, ho až děsil. Litoval, že tu není Cassiopeia. Ta by ji postavila do latě. Jako to dělala vždycky. Ollie měl svoji nejstarší sestru rád. Vždycky na něj byla hodná a vždycky věděla jak zkrotit Auroru, která byla jako neřízená střela. Ollie věděl, že Aurora Cass nesnáší, ale vždycky ji z nějakého důvodu poslechla. 

,,To muselo bolet," řekla soucitně Lae a smutně na Stuarta pohlédla. Nikdo z jeho přátel Auroru moc nemusel. Ani dvojčata ji neměla v lásce, ale obdivovali její moc. Nebylo tajemství, že stejně jako Ollie toužila po tom být Diferálem. Teď, když je jejich matka uvedla do společnosti a už se na nich žádné zrůdnosti nepáchali, byla celkem prestiž být Diferál. Být jiný. Hodně lidí toužilo po tom ovládat živly a číst lidem myšlenky. 

,,Může si za to sám," pokrčila rameny Bayle. Ollie na ni překvapeně pohlédl.

,,Nemá Auroru provokovat," doplnilo ji její dvojče se znuděným výrazem. 

,,No," odkašlal si Fred ,,Je fakt, že by se mohli poučit potom, co tvoje sestra udělala loni tý holce z Havraspáru." 

,,Myslíš to, jak jí nechala shořet všechno oblečení, co měla zrovna na sobě?" zeptal se James a Fred přikývl. Ollie si na to moc dobře pamatoval. Camille se s Aurorou kvůli něčemu chytla na chodbě. Vyměnily si pár nadávek a pak Aurora prostě vybouchla. Nechala spálit všechny šaty, co měla na sobě. Oheň ji sice nijak nespálil a způsobil, že se Camille uprostřed chodby mezi hromadou studentů ocitla zcela nahá. 

,,To bylo hnusný," řekla Lae tiše ,,Camille pak tři dny v kuse brečela a její rodiče ji přehlásili do Krásnohůlek."

,,Někdo jako Aurora by neměl mít takovou moc," řekla Freya jakoby nic a napila se ze skleničky. Hned po Olliem byla Freya ta, co ji nesnášela nejvíc.  

,,Přesně!" bouchl Ollie do stolu naštvaně ,,Proč je ona Diferál a já ne? Co je fér na tom, že ona má takovou moc a já mám hovno." 

Lae se na něj zamračeně podívala ,,Houby," řekl rezignovaně ,,Chtěl jsem říct houby." Lae pokývala pochvalně hlavou. Vždycky zapomněl jak nesnáší sprosté slova. 

,,Víš jak to funguje," řekla Bree ,,Většinu moci shrábnou první narození a na zbytek pak nic nezbyde." 

,,Tak jen doufám, že po Cass tam toho už pro Auroru moc nezbylo." zavrčel a Freya mu dala soucitně ruku na rameno. Ollie se na zrzku usmál. Freya vždycky věděla, co říct nebo udělat, aby ho uklidnila. Občas mu taky připadalo, že se z ničeho nic naštve a má chuť to pustit všechno ven. V tomhle si byli s Aurorou vlastně podobný, ale on neměl tu její šílenou moc a hlavně neubližoval ostatním. Trochu si zakřičel, zanadával, občas do něčeho praštil, ale nikdy neútočil na ostatní. To, že má někdo sílu, mu ještě nedává oprávnění ji používat proti ostatním. To vždycky říkala jeho matka. Cass to striktně dodržovala, Aurora to striktně ignorovala.

,,Věř mi," řekl James ,,Po Sunshine tam mohlo zbýt opravdu minimum pro tvou příšernou sestru." 

,,No, to doufám," zamumlal a hluboce se napil. Už toho vypil docela dost a potřeboval si odskočit. Omluvil se kamarádům a zamířil na záchod. Fronta na dámský záchody se táhla několik metrů a ta na pánské kupodivu taky nebyla nijak krátká. Olivier si povzdechla a zamířil si ulevit ven. Než by se dostal na záchod, byl by druhý den. Venku už byla hluboká noc a na srpen bylo poměrně chladno. V baru utíkal čas jinak. To, co tam je hodina, venku jsou tři. Musí za chvíli vyrazit domů, kdyby se vrátil až za svítání, byl by z toho obří průšvih. Vrazil si ruce hluboko do kapes od mikiny a zamířil za roh baru. Přece nebude močit přímo před dveřmi, kde proudí davy lidí. Zatočil do postranní uličky, kde se mu naskytl pohled na dvě osoby. Stáli na konci ulice ve stínech a spiklenecky se k sobě nakláněli. Ollie tiše zacouval a chystal se radši odejít. Pak ale jedna z osob promluvila.

,,Myslíš, že naše malá ministryně něco tuší?" Ollie se musel hodně ovládat, aby se prudce neotočil. Proč mluvili o jeho mámě? Přikradl se ke stěně a přikrčil se do stínu za kontejner na odpad. 

Druhá osoba se zachechtala ,,Ta malá mrcha nemá ani tušení. Přesně jak jsme plánovali. Není ani šance jak by mohla zjistit, co se na ni chystá."

Ollie tiše zalapal po dechu a radši si připlácl ruku na pusu. Co se sakra chystá? A proč o její mámě někdo mluvil jako o mrše? Měl za to, že její mámu všichni zbožňují. Zachránila je. Obětovala se pro ně a byla skvělá Ministryně kouzel. Některým se moc nelíbilo, že byla Diferál a ne normální kouzelnice a měla kouzelníkům vládnout, ale to bylo jen pár lidí. Navíc byla Ministryní všech, jak říkala, ne jen kouzelníků, co používají hůlky. 

,,Plán se pomalu rozjíždí. Je jen otázkou času, kdy bude konečně po všem." jeden z mužů natočil hlavu a na jeho obličej padlo světlo z pouliční lampy. Ollie ho odhadoval na dobře zachovalého čtyřicátníka. Měl hnědé vlnité vlasy až po ramena a tmavě modré oči. Pleť měl neuvěřitelně světlou. Pod očima byli jasné kruhy pod očima. Na tváři měl spokojený výraz a oči mu jiskřili vzrušením. Ten druhý k němu stál zády. Olivier neměl šanci ho zahlédnout.

,,Buď opatrný, Garrete," položil brunet druhému muži ruku na rameno a vážně se mu zadíval do tváře skryté kápí ,,Stačí jedna chyba a plán se rozsype." 

,,Neboj. Nikdo z nich nemá šanci nás odhalit. A ta Delacroixovic rodina už vůbec ne. To by nejdřív museli vyrvat svoji hlavu z toho bezpečného komfortu, který si kolem sebe vybudovali, aby prohlédl skrz." zavrčel muž a druhý se pobaveně zasmál. Ollie cítil narůstající strach v jeho hrudi. Proč mluvili o jeho rodině? Proč zmiňovali jeho mámu? O co jim sakra šlo? Nežili v bezpečném komfortu. Všichni dospělý v jeho rodině ho neustále jenom ponaučovali o válkách, o patrnosti a nebezpečí. Říkali, že nikdy nikdo není stoprocentně v bezpečí a jakmile se u člověka dostaví tenhle pocit, je to chvíle, kdy nebezpečí udeří. Jeho rodiče i po těch letech pořád spali prakticky s nožem pod polštářem. Snažili se být vždycky připravení úplně na všechno.

Na vteřinu Ollieho napadlo, že by je napadl. Dvě nečekané dobře mířené kletby přímo do zad, ale hned to zavrhl. Za prvé si nebyl zcela úplně jistý o co tu šlo a za druhé by se mu to vůbec nemuselo povést. Ti muži nevypadali jako někdo s kým by si měl zahrávat a navíc byli dva a on byl jen šestnáctiletý kluk, který měl chuť zavolat maminku. Přemýšlel, co by se stalo kdyby ho tu objevili. Zabili by ho? Nebo by mu jen kývli na pozdrav a zmizeli? Nebyl si úplně jistý jestli to chce zjistit.

Brunet se podíval na hodinky ,,Musíme se rozdělit," Druhý přikývl.

,,Tak se drž, Garre," pak se na něj vážně zadíval ,,Jsme vrány. A ty co?"

,,Ty nezapomínají," řekl tvrdě a s hlasitým prásk zmizel pryč. Muž se odlepil od stěny vedlejší hospody a rozhlédl se kolem sebe. Ollie se ještě víc přikrčil do stínu kontejneru. Snažil se nedýchat moc nahlas. Muž nakonec také zmizel a Ollie vypustil všechen vzduch z plic. Položil si ruku na hruď. Ucítil své splašené srdce jak se snaží vyskočit z jeho hrudi. 

Nebyl si úplně jistý čeho byl svědkem, ale nebylo to nic dobrého. Ti dva vypadali, že jeho matku opravdu nenávidí. Možná to byli prostě jen dva opilci, co se sešli ve stínech, aby pomlouvali politiku a hodili všechny jejich problémy na někoho jiného a nebo byli opravdu nebezpeční a chtěli udělat něco jeho matce. Má to někomu říct? Co když je to vážně blbost vytržená z kontextu a on to jen špatně pochopil? Nechtěl zbytečně vyvolávat paniku. Jeho matka měla tolik práce a Cass to samé. Akorát by je zaměstnal něčím nepodstatným a oni by pak neměly čas na opravdu důležité věci, kterých bylo mraky. Zatím to nechá být. I kdyby to byla pravda, tak co se stane? Vyděl dva random cizí týpky jak si povídají. Nemůže je zatknout nebo nějak odhalit. Byla to blbost. Ollie se narovnal a pevně stiskl pěsti. Ať už to bylo cokoli. Prozatím si to nechá pro sebe.