Sunshine | HP

58.

Dnešní trénink byl pro Auroru hodně náročný. Jak ten dopoledne, tak i ten odpoledne s Haem. Už se hodně v ovládání světla zlepšovala. Hao ji dneska nutil tvořit koule světla. Musila tvořit kuličky a pak je pouštět, aby se před ní točili do kola. Udělala jich asi třicet a pak odpadla. Hao ji pak pustil, že je hotovo. Většina studentů se šla koupat. Byl opravdu horký den a všichni toužili po zchlazení ve vodě. Aurora ani až tak ne. Bylo jí horko, ale neměla potřebu se jít s ostatními cachtat do moře. Hao tu potřebu taky neměl. Vlastně ani nemohl. Proto skončili spolu kousek dál od ostatních a procházeli se po pláži.

Aurora potřebovala rozchodit všechen ten běh, co dnes zase absolvovala. 

,,Od zítra mi oficiálně končí trest," řekl Hao spokojeně.

,,No vidíš! Tak to aby jsme se poprali znovu. Pojď," zvedla hravě pěsti ,,Od minula jsem silnější. Nebudeš mít šanci." 

Hao se zasmál ,,To určitě." 

,,Ne vážně. Mám po všech těch klicích teď ruce jako lopaty. Sejmu tě jednou ránou." 

Cítila jak pod maskou protočil oči ,,Díky, ale ne. Jednou mi to stačilo." 

,,Srabe," odfrkla si, ale koutky měla nahoru. Bavilo ji ho takhle popichovat a pokoušet. Hao byl zdrženlivý suchar, ale Auroře se dařilo ho nutit vylézt z ulity a taky projevovat nějaké emoce. Třeba jako se smát. Aurora měla pocit, že než se setkali, tak se Hao snad nikdy pořádně nezasmál. 

,,Kde máš dneska Cleo? Šla se taky koupat?" kývl k lidem na pláži. Byl od tamtud slyšet smích a šplouchání vln. Moře bylo ale jinak klidné. Vlny dělal jeden šesnáctiletý kluk, co se uměl proměnit ve vodu. Jeho kůže vždycky zmodrala, pak se celý orosil a nakonec se prostě rozlil do prostoru jako obyčejná voda. Pak když se chtěl proměnit zpět se kapky prostě znovu spojili a vytvarovali se tak, aby mohl být zpátky člověk. Lidi zde byli opravdu zvláštní. Někteří ji dokonce mírně znepokojovali. Bylo to asi docela vtipné, protože co tak slyšela od Cleo, většinu znepokojovala právě ona. 

,,Ne, někde cvičí. Ale říkala, že pak možná jednu sebe vyšle, aby se šla schladit," pokrčila rameny. Například na Cleo už si zvykla. Už jí nepřipadalo divné mluvit o Cleo a jejích klonech jako o normálních věcech. Cleo se prostě mohla dělit. Tak jako předtím ji div nevypadli oči z důlků, když se Cleo dělila na dvě, teď nad tím ani nemrkla. Možná taky proto, že ji Cleo přestala sledovat. 

Šli chvíli v tichosti. Většinou neměli problém držet konverzaci. Ukázalo se, že když se nesnaží navzájem zabít, docela si rozumí. Navzájem si vyprávěli různé historky z minulosti. Jejich vyrůstání se totiž diametrálně lišilo. Nejen kvůli jiné zemi, ale i kontinentu, kultuře a Haovým schopnostem. Auroru to vždycky bavilo poslouchat, ale zároveň ji to dělalo hrozně smutnou. Bylo hrozné slyšet v čem všem byl Hao kvůli svým schopnostem omezován. 

Hao teď ale nad něčím přemýšlel. Nakonec se rozhodl i o myšlenky podělit ,,Proč jsi vlastně tu první hodinu chtěla tak moc vidět moře?"

Zastavili se a zadívali se za modrý obzor před sebou. Aurora si povzdechla. Úplně na tohle zapomněla. 

,,No, jednak proto, že jsem se opravdu chtěla ujistit, že jsem na ostrově, ze kterého nemůžu utéct a druhak, protože no...je to trapný," ušklíbla se a zarazila si ruce do riflových kraťasů. 

,,Nebudu se smát." 

Nebylo to ani až tak k smíchu jako spíš divný. Ale když už s tím začala...

,,Asi mi přišlo, že u moře bude své rodině blíž. Jako bych mohla...jako bych mohla nahlédnout na druhý břeh? Já vím, je to divný."

,,Není," pokrčil rameny ,,Byla jsi na novým místě. Sama. Je jasný, že jsi chtěla zpět za rodinou."