Sunshine | HP

66.

Ollie nespal. Už bylo okolo druhé ráno. Zabral si pro sebe roh společenky hezky za krbem. Sebral jednu náhodnou deku a polštář, co našel na jednom z křesel a ustlal si na zemi. Po nějaké době za ním přišla Freya a stulila se mu do náručí. Usnula okamžitě. On dál studoval Aurořinu kradenou knihu. Kolem bylo spousta drobných popisů tužkou. Většinou to byli jen teorie. Rozebírala tam každičké slovo. Bylo tam více jejího textu než v tom krátkém odstavci. 

Uprostřed noci se Freya vzbudila. Měl u sebe svícen s jednou zapálenou svíčkou. Snažil se ho mít tak, aby na ostatní v místnosti moc nesvítil a oni mohli v klidu spát, ale to nebylo moc možné. Ve společenské místnosti bylo tolik lidí, že někdo doslova ležel na zemi třicet centimetrů od něj. Nevěděl, kdo přesně to je. Viděl jen hnědé dlouhé vlasy. 

,,Měl by jsi už jít spát," zašeptala Freya a zavrtala se mu hlavou do oblí krku. Volnou rukou ji pohladil po vlasech. 

,,Půjdu. Ještě chvíli," slíbil potichu. 

,,Přišel jsi na něco už?" Zakroutil hlavou. 

Freya se pootočila, aby viděla také do knihy. Ollie pokračoval: ,,Aurora na to řešení přišla těsně před tím než zmizela. Správnou odpověď do té knihy nestihla zapsat." 

,,Ale ty jsi byl u toho, když zmizela," připomněla mu šeptem ,,Něco ti přece řekla." 

,,Jo," uvědomil si ,,Říkala něco, že...ehm teď si to nepamatuju. Něco o Diferálech a spojitosti. Ptala se na nějaké věci Roye." 

Dotyční kousek od nich se pohnul. Oba ztuhli. Mluvili potichu. Nechtěli někoho vzbudit. Možná mu řekne ať už kouká zhasnout tu svíčku, protože mu svítí do obličeje. To se ale nestalo. Dotyčný se jen ze spaní vrtěl a když konečně našel pohodlnou polohu, zase pokračoval ve spaní dál. Teď už mu bylo vidět do tváře. Byla to Juliete. Ollie si kousek za ní všiml Kaye. Nenápadně tam ležel jenom pár centimetrů od ní. 

Ušklíbl se. Tihle dva by se už taky mohli dát dohromady. Ano, Juliet byla poměrně náročný člověk a vůbec Kayovi nezáviděl, ale jestli tady byl někdo, kdo by Juliet zvládl, byl to on. 

Nechtěl přemýšlet o jiných holkách. Ne, když měl právě v náručí tu, co si celé ty roky přál.  

Podíval se na ni. Její zelené oči ho zvědavě pozorovali. Usmál se a dal jí polibek na čelo. 

,,Roy je Diferál," pronesla Freya ,,Může ti s tou vzpomínkou pomoct." Ollie pozvedl obočí. 

,,Hm," pomalu pokýval hlavou. Věděl kam tím míří ,,Pravda." 

,,Pojď spát," požádala ho znovu ,,Přijdeme na to jak z tohohle ven zítra ráno." 

Přikývl ,,Myslím si, že by to opravdu mohlo vyjít. Nemůžu se dočkat až bude po všem. Až budeme zase volní." 

,,Já taky," usmála se ,,A teď zhasni." 

Sfoukl svíčku a sjel po stěně trochu níž, aby při spaní neseděl. Opřel si hlavu o zeď a pevně objal Freyu kolem pasu. 

,,Dobrou," pípla. 

,,Dobrou." 

Ráno pak vyhledal Roye. Bylo to poněkud depresivní Vánoční ráno. Žádné vánoční dárky, cukroví, stromek nebo koledy. Prostě normální ráno. Bradavičtí skřítkové jim alespoň přinesli hrnky horké čokolády se šlehačkou. Nebylo jich moc. Ollie rychle jeden ukořistil a dal ho ještě rozespalé Freye. 

,,Děkuji," usmála se a vtiskla mu polibek na tvář. Většina studentů už byla vzhůru. Pomalu odklízeli svoje lůžkoviny, aby zde byl prostor i pro ostatní, kteří sházeli z horních pokojů. Freya byla ještě zavrtaná v jejich dece a vypadal, že se jí zatím nechce vstávat.