Sunshine | HP

71.

Převrat naplánovali na Silvestra. Byl to jejich poslední den volna a od prvního ledna jim měla zase začít výuka. Potom, co Ollie přišel na přeměnu Nočního spáče, už neměli tolik práce. Ethan každý večer podrobně studoval postup vaření lektvaru a pročítal si Aurořiny poznámky. Na lektvar bylo potřeba jen pár přísad.
Plody Ďáblova osidla
Kost Karkulinky
Plášť Mozkomora.
No a nakonec Noční lilie. Všechno tohle postupně nakradli ve skladu lektvarů, kam se Kay dostal lehce, když mohl použít hůlku a Alohomora. Květy Noční lilie se Lynx povedli propašovat pod bundou, když se vracela z krmení. Jednou jich přinesla pět a po druhé dokonce sedm. Ethan naznal, že by tolik mohlo stačit.

Kay měl neskutečnou radost, když měli konečně všechno. Jakoby se jeho plán už splnil a oni byli volní. Úplně cítil ten pocit úlevy, který přijde až bude po všem. Jenže to bylo nebylo, aby se den před Silvestrem nevyskytl problém. 

,,Máme problém," řekl Roy v doprovodu Ollieho, když dorazil na válečnou poradu u Kaye v pokoji. 

,,Ten máme už od chvíle, kdy tihle lidé přišli. Proto tohle děláme," ušklíbla se Bree. 

,,O co jde?" zeptal se Kay. Ollie mu strčil knihu, kterou spolu s Royem studovali, přímo pod nos ,,Ten postup přeměny na plyn je minimálně pro dva Diferáli." 

,,Minimálně," zdůraznil Roy ,,Spíš by to měli být tři." 

,,Cože?" nechápal Kay. Zadíval se na ten krátký odstavec, který tam o Nočním spáči byl.

,,Tak hele," pronesl Roy a pak začal nervózně přecházet sem a tam po pokoji. Jeho bratr Leyl si ho starostlivě prohlížel ,,Na udržení teploty ohně potřebuješ jednoho Diferála. Na udržení teploty v místnosti druhého a na izolování místnosti od venkovního vzduchu třetího. Teoreticky na to poslední by jen stačilo místnost nějak ucpat ručně, ale nikdy nevíš jestli to bude stoprocentní." 

,,Do prdele," zaklela tiše Nicole ,,A já už fakt myslela, že to vyjde." Ethan ji pohladil po rameni a věnoval jí soucitný pohled. 

,,Vyjde to," odsekl Kay. Už v tom byli moc hluboko. Neustoupí. Dotáhnou to do konce ať to bude stát cokoli ,,Prostě požádáme těsně před tím jiné Diferáli. Nikdo z nich nebude mít šanci se jim pohrabat v hlavě a zjistit, co chystáme." 

,,To nepůjde," zakroutil hlavou Roy ,,Není to tak lehký, jasný? Jenom mě Emma učila, jak udržet teplotu ohně pár hodin. Chce to cvik. Není to jako přivolávání. Je to pokročilejší." 

,,Vždyť vás na hodinách učí, jak používat svoji moc. Copak vás tohle neučili?" zeptala se Lynx zmateně.   

,,Zatím ještě ne," pokrčil rameny.

,,Takže jsi jediný, kdo to na škole umí?" ujišťovala se Freya zklamaně. Roy přikývl. 

,,A nedokážeš to zaráz? Místnost zabezpečíme ručně a můžu na to použít i Aurořinu hůlku. Budeš muset jenom držet oheň a teplotu," tohle byla Kayova poslední naděje. Byli tak blízko vítězství. Nesmí se mu všechno, co naplánoval najednou jen tak rozsypat před očima. Nehodlá znovu nastoupit do školy a zažívat tu noční můru. Zase bití za nekázeň. Nesmyslná pravidla a strach všude ve vzduchu. Nechce to. Chce satisfakci. Chce zase svobodu. A toho nedokáže pokud to vzdají. 

,,Já-" začal Roy a díval se jak se na něj všichni nadějně dívají ,,Já nevím. Nikdy jsem to nezkoušel." 

,,A zkusíš to teď?" snažila se ho trochu popostrčit Nicole. Roy si povzdechl a nakonec přikývl. 

Protřepal si ruce a zhluboka se nadechl. Pozvedl před sebe otevřenou dlaň. Ozvalo se tiché lupnutí a na dlani začal tančit malinký plamínek. Roy zvedl druhou ruku a přímým pohledem se upíral na oheň. Kay cítil, jak se Roy pekelně soustředí. Chtěl uspět. Nechtěl je zklamat. Věděl, že jejich naděje teď stojí na něm. Kay na něj nechtěl vyvíjet takový tlak, aby se pak neproklínal kdyby to nevyšlo, ale modlil se, aby to vyšlo. 

Pootočil zápěstím druhé ruky. Na první pohled to vypadalo, že se nic nezměnilo. Plamínek byl pořád stejně malinký a vesele si poskakoval na Royově dlani. Pak to ale ucítil. Horko jako v pekle. Roy změnil jeho teplotu. I ostatní to cítili. Ethan si tahal za triko a Nicole se ovívala rukama obličej. Royovi tekl pot po tváři ale Kay si nebyl jistý jestli to bylo kvůli horku nebo kvůli jeho soustředění. 

Odendal ruku pryč a pak ji zamířil vedle sebe do prázdného prostoru. Rozevřel ruku a začal pomalu pokrčovat prsty. Kay najednou cítil jak teplota klesá. Přestalo mu být horko a v místnosti zavládla zima. Lynx se okamžitě na Royově posteli stočila do klubíčka. Nesnášela zimu víc než cokoli a to byla upírka. Teplota by ji neměla nijak obtěžovat. Asi za to mohla ta kouzelnická krev jejího otce. Kay přes ni hodil svoji deku. Vděčně se na něj usmála. 

I jemu se div neklepali zuby. V místnosti muselo být najednou tak 10 stupňů.

,,Pojď sem Kayi," nařídil mu skrz zatnuté zuby Roy. Klepali se mu ruce a měl vytřeštěné oči. Vypadal, že se každou chvílí rozpadne na kousíčky. Kay vstal a přiblížil se k němu. Zalapal po dechu. V místnosti byla zima, ale ohínek pořád hřál na plný výkon.

,,Dokázal jsi to Royi," pronesl nevěřícně ,,Dokázal jsi to." 

Roy přikývl a pak spustil ruce. Teplota zase stoupla a všechno bylo jako při starém. 

,,Já věděl, že to dokážeš, bráško!" vykřikl Lyel. Roy se unaveně svezl na zem a věnoval bratrovi vyčerpaný úsměv. 

,,Myslíš, že to zvládneš udržet hodinu?" zeptala se pochybovačně Nicole. Roy pokrčil rameny.

,,Nevím. Budu trénovat celou noc a uvidíme." 

,,To vážně?" zeptal se Ethan překvapeně. Roy rozhodně přikývl.

,,Jo. Tohle musí skončit. Udělám pro to maximum a víc, aby byla škola zase naše." 

,,Royi, buď ale opatrný. Nebude to stát za to, pokud si ublížíš," řekla vážně Lynx. 

,,Lynx má pravdu, kámo," řekl Kay ,,Chci je odsud vykopat víc než cokoli, ale za tohle to fakt nestojí." 

,,Vážně ne? Protože já mám pocit, že mnohem větší bolest bude, když tohle, co bylo do teď, bude pokračovat. Čím déle tu jsou, tím více si z nás berou. Každý den si berou kousek každého z nás a ničí nás krok po kroku. Já už je nenechám, aby mě zadupávali do země. To se radši nechám zničit za něco čemu věřím a co vím, že přinese ovoce než pro tuhle bandu kreténů." 

Ollie se ušklíbl ,,Tak to máš teda pravdu." 

,,Nedělám to jen pro nás," namítl Roy ,,Dělám to pro své rodiče. Pro Nyx a pro...," podíval se na něj ,,pro Auroru." 

Všichni ztichli. Kayovi se to nelíbilo. Dělali jakoby byla mrtvá nebo tak něco. Nebyla. Cítil to. Nevěděl jak, ale cítil, že jeho Aurora je naživu a že kdyby byla pryč, bezpečně by to věděl. V tu chvíli by totiž odešla část jeho srdce a duše. Takovou bolest by ucítil okamžitě. Zatím byl v celku. A až si vezmou zpět svoji školu, půjde ji hledat. Nevěděl kam. Mohla být kdekoli ve světě. Někde na kraji světa, ale šel by dokud by ji nenašel. A on by ji našel. Jeho srdce by ho za svou druhou půlkou dovedlo. 

O bože. Jeho nejlepší kamarádka mu tak chyběla. Kéž by je tady a teď viděla. Jak se chystají do boje proti zlu. Chtěl by ji tu mít u sebe. 

Povytáhl její hůlku ze svého rukávu. Byli na ní rytiny popínavých růží. Rukojeť hůlky byla vykládaná perletí a na jejím konci byl vyřezaný velký pozlacený květ růže. Její hůlka byla překrásná. Umělecké dílo, do kterého někdo vrazil hodně peněz. Kaye napadlo, že to bylo možná trochu plýtvání vzhledem k tomu, že hůlku prakticky nepoužívala. Ale párkrát ji viděl jak si ji dává do vlasů, aby si zajistila drdol. 

Přejel po dřevě prstem. Byla z růžového dřeva. Patnáct palců. Prakticky neohebná. Jádro měla z blány dračího srdce. Pousmál se.

Zvedl hlavu a zjistil, že si ho všichni prohlížejí. Většinou se tvářili hodně ustaraně.

,,Jsi v pořádku?" zeptala se Lynx. 

,,Jo, jasně." odpověděl rychle ,,Jdi do toho, Royi. Musíme to zkusit. Nic lepšího nemáme a je to naše jediná šance. Nesmíme ji promeškat." 

,,Rozumím." 

Pro Auroru, řekl si v duchu.