Sunshine | HP

46.

Zase byla na molu. Voda už ji tak nepřitahovala. Máchala si v ní holé nohy, ale už nechtěla, aby ji celou pohltila. Nepřišla jí už jako osvobození. Najednou ji viděla jako zbabělý útěk před problémy. Byla to cesta pro slabé, kde se schová a zavře oči před světem, protože když člověk svoje problémy nevidí, má pocit, že neexistují. 

To ale nebyla pravda.

Měla problémy a povinnosti. Povinnosti vůči svojí rodině. Co by se stalo kdyby odešla? Kdo by je zachránil? Kdo by je dostal z Azkabanu než se tam úplně zblázní? Kdo by pomohl Kayovi a ostatním ve škole?   

Nikdo. 

Ona to musí udělat. Pomocí svojí moci a svojí odporné povahy. Bude neústupná a nelítostná. Naučí se ovládat tu zrůdnost a pak vtrhne do Anglie jako uragán a zatočí se všemi, kdo její rodině ublížili. Myslí si, že je pochytají a odklidí z cesty. Že si vezmou moc pro sebe a myslí si, že jim to projde. 

Zradili je. 

Pevně zatnula pěsti a agresivně kopla do vody až se rozstříkla kolem. Zradili je jejich blízcí, které milovali a přijali do rodiny. Je nejmocnější na světě. Má tu moc je zastavit. A udělá to. 

Uslyšela za sebou kroky. 

,,Do háje Cleo, řekla jsem ti ať za mnou-" vedle ní se ale neobjevila Cleo. Byl to velký mohutný vlčák. Záda měl zbarvené do šeda a břicho do stříbrna. Střihal ušima a pozoroval ji moudrýma hnědýma očima. 

Posadil se vedle ní. Jeho pohled byl tak upřený jako by říkal: Proč brečíš?

Zarazila se. Sáhla si na tváře, které byli celé mokré. Nevěděla ani kdy začala. Rychle si je setřela pryč. 

Nevěděla jestli ho může pohladit. Vlčáci byli poměrně agresivní a na cizí lidi nereagovali dobře. Představila si jak ho pohladí po hlavě a on jí stiskne ruku mezi všechny ty ostré zuby. Jakoby věděl o čem přemýšlí. 

Trochu se hlavou nahnul k ní. 

Opatrně se natáhla a podrbala ho za uchem. Zatvářil se spokojeně. Vůbec nevypadal, že ji chce kousnout. Spíš že chce, aby pokračovala. 

 Proč brečíš?

Zase ten pohled. Nikdy psa neměla. Obecně měla radši kočky, ale kdyby věděla, že s psi tak souzní, možná by si nějakého pořídila už dávno. Komu asi patřil tenhle? 

,,Protože nechápu jak se to všechno mohlo takhle podělat," uchechtla se ,,Od kdy si přátelé mezi sebou vrážejí kudlu do zad? Jak se někdo může tolik let tvářit jako tvůj přítel a pak udělat tohle?" 

Vlčák se na ni podíval a pak ji položil hlavu na stehno. Aurora mu zajela prsty do stříbrné srsti a zatajila dech nad tím jak byla hebká. Vlčák natočil hlavu tak, aby jí viděl do tváře. Vypadal spokojeně, když ho hladila po hlavě. 

Je to jen kvůli tomu? 

Uchechtla se a zakroutila hlavou ,,Ne, samozřejmě, že ne. Ať si Emma s Elliotem shoří v pekle. Nebudu brečet kvůli takovým krysám jako jsou oni. Já jen-" prudce se nadechla. 

,,Je to kvůli mě. Všechno tohle je kvůli mě. Zradili nás kvůli mě. Moje rodina je ve vězení kvůli mě. Cass si zničila život kvůli mě. Máma zmizela kvůli mě. Za všechny špatný věci, co se dějou můžu já a co dělám? Pomáhám nějak? Snažím se to napravit? Ne, sedím si v bezpečí a lituju se. Místo přemýšlení jak je z toho dostat, přemýšlím nad tím jak od toho utéct." 

Každý má občas strach. 

,,Ale já se bojím pořád!" zrudla ,,A nedokážu se strachu postavit, protože nechci. Protože se bojím toho, že to bude těžký a že se budu bát. Bojím se strachu. Bojím se pro něco dřít a za něco bojovat, protože bych musela něco obětovat. Jsem prostě neskutečný sobec, který jen utíká a nedokáže ničemu čelit. Sobě, světu ani své vlastní sestře."