Sunshine | HP

34.

,,Tohle musí být nějaký vtip," řekla Nyx. 

,,Chápu, že jsi zmatená," pronesla Emma jakoby o nic nešlo. Eliot vedle ní měl nic neříkající výraz. 

Nyx byla v šoku. Celou tu dobu. Jí přímo pod nosem. Myslela jsi, že jsou přátelé. Riskovala pro ně život. Nechala se kvůli nim na rok zotročit! Ti parchanti. 

Smáli se jí do očí vždycky, když je poslala kvůli dalšímu zmizení a oni se pak vrátili a tvrdili jak to bohužel nestihli v čas, aby je zachránili. Byla tak blbá! Hloupá a naivní! A to si přísahala, že už nikdy nebude. 

Nebýt těch pout už by Emma dostala jednu mezi oči. Nikdy se jí s ničím nesvěřovali, když se jích ptala na život. Ani jeden si nikoho nenašli a nezaložili rodinu. Nyx si celou dobu myslela, že je to kvůli CJ. Smrt někoho tak důležitého člověkem zamává a Nyx si prostě myslela, že to pořád ještě nezvládli. I po těch letech se neudobřili se svými rodiči a odmítli je navštěvovat. Nyx byla tak trapně sentimentální a takhle se jí to vymstilo.

Hladovými vlky v kurníku plném naivních slepiček. 

,,Asi máš spoustu otázek," Nyx se na ni překvapeně pohlédla. Jak může být tak klidná, když uvnitř ní právě probíhá bouře? Jak tam může jen tak znuděně stát, když ona chce křičet a mlátit? Jak? Jak? Ona to prostě nechápala. 

,,Nyx, mi ti nechceme ublížit," řekla překvapivě vlídně ,,Tohle je jen prevence před tvou výbušnou povahou," kývla k poutům. Emma byla vždycky zatraceně chytrá, ale moc to nedávala na jeho. Předstírala milou tichou klidnou holčičku, co se schovává za agresivního a neurotického bratra. Ale Eliot tam stál a vypadal jako klidná hladila a Emma jako zmije před útokem. Jak se v nich mohla takhle zmýlit? 

,,Tak co chceš?" prskla.

,,Chci, aby ses ke mě připojila. Ano, už nejsi Ministryní kouzel, ale to neznamená, že nemůže mít tvé slovo váhu. Já tě nechci jako vězně. Chci tě jako spojence," 

,,Spojence? Pro co jako?" 

,,Pro nový kouzelnický svět," pronesla dychtivě a Nyx v jejích očích spatřila šílenství, které už dlouho u nikoho neviděla. Naposledy v podobně zlatavých očích jednoho šílence v drahých šatech s hlubokým výstřihem. Emma teda nebyla tak výstřední jako MJ. Měla formální pouzdrové šaty podobné těm jejím v tmavě zelené barvě, která ladila k jejím načervenalým vlasům. Byla stejně krásná jako MJ a uvědomovala si to, ale ne tak okatě jako její teta. Další šílená zrzka. Kdy už to prokletí v podobně Clarkovic rodiny pomine? Jakmile je potkala, smůla se jí kvůli nim lepila na paty. Bylo štěstí, že tihle dva neměli děti. S těmihle dvěma už to prostě skončí. 

,,Víš nelíbí se mi jak to ve světě funguje," mlaskla ,,Kouzelníci jsou vládnoucí vrstva a Diferálové jsou pod nimi. Mám tě ráda. Postavila ses za Diferáli i za cenu vlastní svobody a pak, když ses stala Ministryní, jsi změnila jméno z něčeho podřadného na něco úctyhodného. Věřila jsem, že s tvojí vládou konečně nastanou změny v nichž jsem tak doufala, ale spletla jsem se. Diferálové jsou pořád ve světě utlačováni a odstrkováni na hranu společnosti. Chápu, měla jsi hodně práce, ale časem jsem si uvědomila jednu věc." mrkla na ni s pod dlouhých řas ,,Jedna z nejmocnějších Diferálů světa místo vlády, jen skáče jak si kouzelníci pískaj." 

,,Co to sakra meleš?" neudržela se Nyx. Pro Diferáli udělala, co mohla. To, že je někdo nepřijme, nezmění a nebude je k tomu nutit. Každý má svoje svědomí a svoji hlavu a ona není Diktátor, který bude říkat lidem, co si mají myslet. Bránila ty, kterým bylo ubližováno, ale víc prostě dělat nemohla. Navíc, nepodřizovala se kouzelníkům. Vládla ve prospěch všech a nikoho nenadřazovala. Emma viděla to, co chtěla, aby měla záminku. Pro co vlastně? Nějaké rebelské povstání? Tohle bylo směšné a dětinské. Něco takového by čekala od nevyzrálého spratka a ne od dospělé ženy jako byla Emma.