Sunshine | HP

62.

Nic neříkal a pořád držel Mustafův nůž. Lynx mu v náručí plandala. Neměla sílu se ho držet. Ze začátku šel pomalu, ale jakmile se dostatečně vzdálili od Komnaty, rozběhl se. Lynx mu byla tak vděčná. Ne, že by po dvaceti dnech nevydržela čekat ještě dvacet minut, ale čím dřív tím líp.

Jak to teď bude? Pomůže jí nějaké zvíře najít? Nechtěla, aby to viděl. To jak zabíjí nevinné zvířátko. Hnusilo se mu to a hnusila se mu Lynx. Po tomhle by se na ni už nikdy nepodíval.

Doběhl ke vstupu z hradu a otevřel dveře. Botou odhrnul sníh na shodě. Pak ji opatrně posadil. Lynx se otřásla zimou.

,,Počkej tady. Hned jsem zpátky," než mohla odpovědět, rozeběhl se směrem k lesu. Lynx zaúpěla. To on to zvíře zabije. Bože. Porval se kvůli ní s Mustafou a teď kvůli ní prolije krev. Byla opravdu příšerná. Stuart kvůli ní už dvakrát porušil svoje přesvědčení. Dvakrát v jeden den! Jak tohle půjde dál? Nechtěla ho stáhnout k sobě na temnou stranu.

Nemohla uvěřit, že to předtím bojoval Stuart. Byl tak silný, rychlý a přesný. Věděl přesně, co dělá a jaký to bude mít efekt. Byl perfektně sebejistý. Lynx nevěděla jestli ji to děsí nebo tak nějak zvráceně přitahuje. Tohle měl Stuart uvnitř. Jak se ukázalo, tak byli všichni opravdu jen divá zvěř. Ale někteří to uměli skrývat lépe než jiní. A hlavně to využívali jen v případech nouze. To se bohužel nedalo říct o ní. Stuart nebyl zvíře. To ona byla.

Trvalo to opravdu jenom chvíli než se Stuart vrátil. Nesl na zádech laň. Mustafův nůž měla zaražený v krku a čůrek její krve pomalu tekl na Stuartova záda. Málem omdlela z toho nadšení a jak se jí zatočila hlava. Okamžitě jí vystřelili tesáky.

Položil ji vedle ní na schody. Chtěla do ní zanořit svůj obličej a doslova se vykoupat v její krvi. Ale zaváhala. Stuart ji pozoroval. Zatmělo se jí před očima. Myslela, že bude zvracet a že už se z toho schodu nikdy nezvedne, ale zaváhala. Nechtěla aby viděl to zvíře uvnitř. Tu zrůdu.

,,Lynx," oslovil ji varovně a založil si ruce v pase ,,Okamžitě se do ní pusť." S tím už neváhala ani vteřinu a prudce se do ní zakousla. V její puse se spustil ohňostroj. Do jejího těla něco uděřilo. Náhlá síla jí naplňovala stejně jako jí krev plnila žaludek. Nedávala si ani pauzy, aby se nadechla. Prostě jen sála a sála. Zrak se jí zaostřoval. Tlaky v hlavě povolili a její nohy byla zase pevné a jisté.

Byla to taková úleva. Připadala si zase silná a nebezpečná. Ne jako troška, se kterou každý může dle libosti vydrhnout podlahu.

Vysála poslední kapičku. Slastně si olízla zuby od krve. Podívala se na laň ve svém líně. Chudák. Zemřela pro nic. Pro sobecké chování jedné arogantní upírky. Zahanbeně jí zavřela víčka. Pohladila ji po srsti na hlavě. Byla ledová jako led.

Bože odpusť mi. Za to, že jsem zrůda.

Někdo jí laň sebral z rukou. Stuart ji položil vedle na schody.

,,Pak ji vrátím do lesa," posadil se vedle ní ,,Lynx, máš na rtu krev."

Olízla si rty ,,Promiň," špitla ,,Vím, že tě to znechucuje." Že tě znechucuju.

,,Ale prosím tě," mávl rukou ,,Jsem tak rád, že už máš zase barvu v obličeji. Měl jsem o tebe hrozný strach."

Překvapeně na něj pohlédla.

,,Bylo to kvůli mě, že jo? Přišel na to, že jsme to předstírali." Lynx přikývla.

,,Promiň, neměla jsem tě do toho zatahovat. Já-"

,,Lynx," oslovil ji jemně ,,To nic. Vždyť tě málem nechal umřít kvůli mě. Je jasné, že by jsi dneska nevyhrála. Chtěl z tebe udělat exemplární případ."

,,Možná bych si to zasloužila," zamumlala ,,Začalo mi to opravdu lézt na mozek. Opravdu jsem se stávala zvířetem."

,,To není pravda."

,,Vždyť jsi mi to sám řekl," připomněla mu.

,,Byl jsem naštvaný. Tak zvláštně ses usmívala, když tě Mustafa chválil a pak jak jsi spokojeně přišla z toho lovu. Tak nějak jsi mi a promiň mi to, ale připadala jako někdo jiný. Vždycky jsem tě znal jako tu citlivou, milou, laskavou a najednou jsi byla taková..."

,,Zrůda. Zvíře," uchechtla se. Stuart vypadal, že s tím z principu nechce souhlasit, ale že si to tak nějak myslí a proto radši mlčel.

,,To bylo předtím. Teď už si to nemyslím. Opravdu ne Lynx," podíval se jí do očí ,,Vím kdo jsi."

,,Taky se mi to hnusí, aby jsi věděl." odmlčela se, ale pak pokračovala ,,To bylo působivý. Složil jsi ho během chviličky."

,,Mám to prostě v sobě," pokrčil rameny, ale v jeho tváři se mihla bolest. Lynx mu dala ruku na rameno.

,,Nejsi jako on. Tohle není to, co tě definuje. Použil jsi to, aby jsi mě zachránil. A já jsem ti za to neskutečně vděčná."

,,Udělal bych to znovu," řekl vážně ,,Ty mi stojíš za porušení přísahy."

Lynx vytřeštila oči ,,Vážně?"

,,Ovšem že, Lynx! Proč myslíš, že jsem se na tebe tak naštval? Nechtěl jsem, aby ses změnila z té, do které jsem se zamiloval, na někoho, koho budu nesnášet!"

Zalapala po dechu.

,,Nemyslím si, že jsi zvíře. Vím kdo jsi. Jen jsi na chvíli sešla z cesty. To může udělat každý. Ale od toho jsem tady já, abych ti pomohl najít cestu zpátky."

,,Stuarte," zašeptala dojatě.

,,Hele já vím, že možná nejsem ten koho sis představovala. S mou minulostí a tím, že jsem vlkodlak, ale já po tobě taky nic nechci. Chci jen, aby jsi věděla, že pro tebe tady vždycky budu. Ať se ti ten zmetek pokusí udělat cokoli, budu tady. Je mi jedno jes-"

Chytila ho za zátylek a políbila ho. Na začátku strnul. Byl překvapený, pak jí ale polibek opětoval. Lynx si svůj první polibek představovala různě, ale vždycky to bylo neskutečně romantické.

Ona se svým vyvoleným v prudkém dešti pod velkým deštníkem. Na astronomické věži za vlahé letní noci s hvězdnou oblohou nad hlavou nebo v nejvyšším bodě Goldon eye s výhledem na Londýn.

Seděla na studené zemi mezi kopami sněhu. Vedle byla mrtvá laň a obloha byla hnusně zašedlá kvůli blížící se bouřce. Stejně jí to ale tady a teď se Stuartem připadalo perfektní.

I přes to, že ani jeden z nich perfektní nebyl.