Sunshine | HP

40.

Když se ráno vzbudila, pozorovali ji dvě Cleo z vedlejší postele. Jedna z nich byla unavená. Měla kruhy pod očima a přivírali se jí oči. To byla ta, co ji v noci hlídala. Ta vedle měla na sobě pyžamo a zrovna si česala zacuchané vlasy. Obě si ji starostlivě prohlíželi. 

Aurora se cítila jako po největším flámu svého života. Byla ulepená od potu. Smrdělo jí z pusy po zvratkách a ve vlasech měla hlínu od válení se na zemi. 

,,Jak se cítíš?" zeptala se Cleo. Aurora neodpověděla. Jak se cítila? Jako kus hovna. 

Její pohled zalétl k vodní hladině za oknem. Pamatovala si na všechno, co se včera stalo. Všechno, co chtěla udělat. Ta voda vypadala tak klidně. Tak mírumilovně. Chladná voda, která by ji uvěznila do vřelého objetí a už nikdy nepustila. Ukolébala by ji až do sladkého zapomnění a...

,,Auroro?" 

,,Jdu se osprchovat," řekla tiše a odešla do koupelny. Strhala ze sebe zapáchající oblečení a vlezla do sprchy. Nebyla zde vana. Jenom sprchový kout. Jako by jí někdo četl myšlenky. 

Zabalila se do osušky a přešla před umyvadlo. Musí si vyčistit zuby nebo se tím zápachem sama udusí. Bylo by to vlastně špatně?

Střetly se pohledem v zrcadle. Ona a Sunshine. Prohrábla si prstem mokré konečky zlatých vlasů. Osoba v zrcadle udělala to samé. Byly jako tekuté zlato. Odráželo se v nich světlo zářivky nad zrcadlem a házelo na stěny kolem prasátka. Její oči byli jako vycházející Slunce. Zářili jasným žlutým světlem. Jako teplý letní den. A její kůže? Dříve byla mléčná, lehce zašedlá a světlá jako z porcelánu. Teď byla zlatavá a třpytivá. Vypadala živěji. 

Tak se i cítila. Cítila se silná a plná života. Jako by mohla donutit Slunce ať zítra vyjde o hodinu dřív. Cítila svoji moc v konečcích prstů. Stáčela se tam jako malý had, co čekal, kdy může vystřelit ven a do něčeho se zakousnout. 

Osobě v zrcadle stekla slza po tváři. Její tvář byla prázdná. V jejích očích se neodráželi žádné city a rty měla stažené v nic neříkajícím výrazu. Dotyčná byla jen prázdná schránka. Stín něčeho, co bývala dřív. 

,,Auroro? Je všechno v pořádku?" ozvalo se za dveřmi. Aurora sebou cukla. Rychle setřela slzu ze své tváře.

,,Jo, všechno je v pohodě."

Proč se vůbec ptá? Byla zrůda, co málem zabila svoji sestru. Bylo jasné, že je všechno naprosto v pořádku.  

,,Fajn. Dala jsem ti za dveře čisté oblečení. Sejdeme se na snídani, dobře?" 

,,Dobře," Aurora pochybovala, že by ji Cleo jen tak nechala samotnou. Chtěla jí dát pocit soukromý, aby viděla, co udělá. Bylo jí jasné, že některý z těch jejích proradných klonů ji bedlivě sleduje.  Nemělo cenu se o cokoli pokoušet. Ani by neměla šanci. Bude muset skákat tak jak oni pískají. Konkrétně neskákat někam, kde by si mohla ublížit nebo se třeba utopit. 

Vzali jí všechno. I volbu ohledně vlastního života. 

Aurora pevně stiskla pěsti.

Musí dál bojovat. Pro Cass. Ta by nedovolila, aby se to stalo. Ani potom všem. Pořád ji milovala a chtěla, aby byla v bezpečí. Dala za ni svůj život. Nesmí její oběť promarnit. Jakoby jí toho neudělala už dost. Konečně po těch letech bude sestrou jakou měla být a jakou si Cass přála. Bude silná a bude bojovat. 

Kvůli Cass bude kdokoli.

Kvůli Cass.

Oblékla se a zamířila na snídani.