Sunshine | HP

44.

Odmítali je pouštět z hradu. Nemohli k jezeru, na hřiště nebo do Prasinek. Studenti se ze začátku bouřili, ale s podzimem teplota klesala a trvalé zůstávání mezi vyhřátými stěnami hradu jim zase tolik nevadilo. Našli se ale i tací, kteří z toho šíleli. 

Posedlí hráči famrpálu, kteří nedokázali sedět chvíli na zadku. Závisláci na službách Prasinek jako byli sladkosti nebo alkohol. A pak upíři. 

Už to byli dva týdny dny od dne, kdy by se normálně šla do Temného lesa zasytit. První týden se to ještě dalo zvládnout, ale druhý už Lynx nevydržela v klidu. Ptala se Mustafy každý den jestli se už může jít najíst. Pokaždé jen řekl: Ještě ne. 

Lynx už z toho šílela. Seděla na obědě před tou přeplněnou honosnou tabulí jídla, ale nedotkla se ani drobku. Milovala jídlo, ale teď se jí nechutilo. Proč jí někdo strká grilované kuře, když jediné, co chce, je to kuře živé? 

To v celé hradu není ani kapka krve? Vlastně v celém hradu bylo krve dost. Tolik kolik by si mohla přát. Zrovna se na jeden zdroj téhle tekutiny upřeně dívala. Ethan měl na krku vážně pěknou a tlustou žílu. Pohnula se pokaždé když polknul a lehce vystoupla. Byla krásně namodralá. Šlo by do ní hladce zajet zuby. Stačilo by si ho jen přidržet a přisát se. Chvilku by se asi cukal, ale pak by se poddal. Nechal by ji, aby ho celého vysála, až by z něj nezbyla ani kapička. Ta krev určitě byla sladká a teplá a...

,,Lynx?" 

Zakroutila hlavou a mírně se pleskla po tváři. Zakručelo jí v žaludku. Povzdechla si a odstrčila od sebe talíř naloženým jídlem. Vůbec se jí jíst nechtělo. Nebylo jí dobře. Byla unavená a oslabená. Ze všech těch vůní toho jídla se jí motala hlava a chtělo zvracet. Potřebovala krev. Jakoukoli. 

,,Promiň," omluvila se Ethanovi. Musela asi vypadat dost děsivě, když si ho dobrou minutu prohlížela jako predátor na lovu. Ethan byl její přítel. Ne jídlo!

,,V pořádku," řekl a starostlivě si jí prohlédl. Nicole ji položila ruku na rameno. 

,,Jak je ti?" 

,,Už mi bylo líp," pokusila se usmát. 

,,Hele a co tady stejk. Pořádnej kus masa, co?" zeptal se jí Kay nadějně a ukázal ji obří flák masa. Přičichla si a pak znechuceně zakroutila hlavou. Krev. Nepotřebuje maso. Potřebuje krev. 

,,Lynx, dneska už ti to dovolí. Určitě. Vždyť nás mají na boj a s takovouhle se brzo ani neudržíš na nohou," řekla Nicole. 

,,A co když ne?" zeptala se zoufale ,,Co když je to jejich další zvrácená hra jak nás pokořit a pak ovládat? Brzo je budu chodit prosit na kolenou a líbat jim nohy za každou kapičku." 

,,No, kdyby to takhle pokračovalo tak možná bys mohla..." naznačil Roy a ukázal jí svoje zápěstí. 

,,Ne," zavrčela zvířecky ,,Nemůžu ochutnat lidskou krev. Nikdy! Nevíme, co by to se mnou udělalo. Pravděpodobně bych ochutnala jednou a pak nemohla přestat a než by jste se nadáli tak bych vás tajně po nocích zabíjela a vysávala. Nikdy neochutnám lidskou krev. Nikdy!" 

,,No," mlaskl Kay ,,Tak ještě je tady Norrisová." 

,,To zní líp," pak se ušklíbla ,,I když ten vypelichanej smeták bude pravděpodobně chutnat jako hlína. Ale beru cokoli." 

,,Musíme jít," podívala se na hodinky Nicole ,,Odpolední bojovej trénink." 

Lynx přikývla a posbírala si věci. Od té doby, co byli zrušeny uniformy tak ona a Nicole chodili pořád jenom ve sportovním. Jejich hodiny se skládali z boje, běhání kolem hradu a posilování. Vždycky nosila prostě legíny, tenisky a mikiny, protože většina se odehrávala venku i navzdory štiplavému mrazu po ránu.