Sunshine | HP

32.

Kay šel těsně za nimi. Nespouštěl z toho muže před sebou oči a taky kontroloval, aby se profesor Logbottom psychicky nezhroutil. Hrozně trhavě se nadechoval a snad třikrát zakopl na schodech. Muž se nad tím vždycky jen hnusně uchechtl a zatáhl ho za hábit, aby se zvednul.

Juliet kráčela vedle něj. Na tváři hrdý výraz lvice s hlavou zvednutou a čelistí zaťatou. Nikdy ji ještě takhle neviděl. Takhle bojovnou a nebojácnou. Věděl, že má i strach. Merline, i on ho měl. A velký. Ale nedávala to na sobě znát stejně jako on. Věděla, že někdo prostě musí být statečný. Ostatní, co šli za nimi, ať si brečí a křičí, ale oni budou stateční. Protože jinak to nezvládnou.

Nemohl si pomoct. Když se blížili k velké síni. Opatrně ji vzal za ruku. Skryla překvapený výraz. Kay to nemyslel nijak romanticky. Jen ji pevně stiskl ruku, aby ji řekl, že je s ní a že má být silná. Juliet mu to oplatila a pak se opatrně pustili. Teplo její ruky se mu vsáklo do kůže a teď ho příjemně hřálo.

Vešli do Velké síně. Jejich kolej byla poslední. Všichni ostatní studenti byli usazení u stolů a byli stejně zmatení jako oni. Všichni stejně rozespalý, neupravení a naprosto vyděšení. Profesor jim pokynul ať se posadí a spolu s mužem se vydal k profesorskému stupínku.

Kay u stolu Zmijozelu vyhledal Nicole a Ethana. Oplatili mu jeho pohled. Nicole byla zabalená do obří, nejspíš Ethnovi, mikiny s nasazenou kapucí a Ethan ji objímal kolem ramen a tiskl si ji k sobě. Oba vypadali dost mimo. Nicole měla v očích děs. Nenápadně ukázala někam za něj a něco vyslovila. Odezíral ji ze rtů. Řekla: Aurora.

Rychle se otočil za sebe k Mrzimorskému stolu. Sjel pohledem každou tvář u stolu, ale obličej své nejlepší přítelkyně tam nenašel. Vytřeštil oči.

Profesor Lvov je mrtvý.

Naposledy, když Auroru viděl bylo, když odcházela s Leem pryč. Leo byl naštvaný a Aurora zrovna vyluštila přípravu plynné podoby Nočního spáče. Pár hodin před tím než je všechny vzbudili.

Srdce mu bušilo najednou rychleji. Co jí udělali? A kde teď je? Co když je taky po smrti jako Leo? Kaye polil studený pot a hlava se mu zamotala. Ne. Aurora určitě nebyla po smrti. Nemohla být. Prostě ne. Tohle už by opravdu nezvládnul. Leova smrt byla něco příšerného. Něco odporného a v srdci mu po jeho odchodu zůstala obrovská díra, ale kdyby přišel o Auroru...

Vůbec netušil, co by dělal.

,,Co se děje?'' zeptala se ho Lynx. Musel být v obličeji úplně bledý.

,,Aurora tu není,'' slyšela to většina lidí okolo a začala se rozhlížet.

,,Jak jako není?'' zasyčel Olivier ,,A kde teda je!?''

,,Já nevím," řekl zoufale. Kousek od něj u stolu seděli Haven s Agnes a Kira. Aurořiny spolubydlící. Už se jich chtěl zeptat jestli přišla Aurora večer na kolej, když si někdo hlasitě odkašlal. 

Podíval se k profesorskému stolu. Všichni Bradavičtí profesorové tam seděli jako na trní a nestále těkali očima po nich. Po studentech. Ředitelka McGonnagalová si je obzvlášť pozorně prohlížela jakoby se ujišťovala, že jsou všichni v pořádku. I na ní byl patrný strach. Za nimi stáli tři lidé. Dvě vysoké vytáhlé ženy. Byli si hrozně podobné. Asi sestry. Obě měly špinavé blond vlasy spletené do dvou copů, kulaté obličeje a tetování na krku stejné jako měl muž, co je doprovázel do síně. Žena více vpravo měla světle modré oči a ďolíčky ve tvářích. Usmívala se, ale ne nějak zákeřně nebo jedovatě. Upřímně. Což paradoxně Kaye děsilo ještě víc. Její sestra měla oči mnohem tmavší a ostré vystouplé lícní kosti. Tvářila se jako zmije, co se chystá pozřít myš. Jako poslední tam stál muž s tmavší pletí a oholenou hlavou. Na rozdíl od ostatních neměl tetování na krku, ale právě na hladce obolené lebce. Husté hnědé obočí a bujné vousy až po klíční kosti napovídali jak husté a kudrnaté by měl vlasy, kdyby si je neoholil. Pod obočím měl pár malých zelených oček a křivý nos. Ostatní nebylo skrz plnovous vidět. Všichni tři měli ruce připravené, aby tomu, kdo z profesorů se pohne, mohli vmetnout kletbu do zad.