Jeden Člen Navíc

30. Špatný Elf

Nakonec jsem si jen opřela hlavu o jeho hruď a zavřela oči. On mě jednou rukou objal a druhou mi položil na hlavu. Začal se se mnou jemně kolébat a u toho jsme oba přemýšleli. „třeba ho to přejde" zapřemýšlel Legolas. „třeba" souhlasila jsem. „ale třeba ne... Však jsi viděl jak mě znovu chtěl ve svém pokoji" odtáhla jsem se od něj a pohlédla mu do očí. „podle mě, když se mu nebude dařit tě dostat do postele, tak to po čase vzdá a nechá tě" pronesl. Než jsem ale stačila cokoliv říct, ještě řekl : „ale i tak nemůžeme nic riskovat..." najednou mě ale něco napadlo. „co kdybych u sebe prostě jednoduše pořád nosila zbraně?" napadlo mě. „bylo by to nepohodlné a obtížné" protestoval. Tak jsem si tedy bezmocně sedla na postel. On mě chvíli pozoroval, ale nakonec si sedl vedle mě. Dal mi jednu ruku kolem pasu a přitáhl si mě k němu blíž. Natáhla jsem k němu ruce a objala s nimi jeho tělo. „na něco příjdeme..." promluvil mi tiše do vlasů a pak mě na ně něžně políbil. Pár minutek jsme se takhle tiše objímali, až najednou někdo zaklepal. „dále" povolil Legolas. Dveře se začali pomalu otevírat, až jsem osobě viděla do tváře. „Tauriel?" ujistila jsem se. „já jsem jen chtěla-" „jak ses vůbec odvážila sem po tom všem jen nakráčet?" přerušil ji Legolas a pomalu vstal. „kdyby jsi mě nechal domluvit-" „ne, Tauriel... Prosím" poukázal na dveře, na náznak aby odešla. Ona si tedy přikývla a zavřela za sebou dveře. „notak Legolasi... Třeba se chtěla jen omluvit" pronesla jsem a taky vstala. On se na mě ohlédl, ale podíval se dolů. „prostě to bylo jen podezřelé... Omlouvám se" pronesl tiše a s koncem věty se mi podíval do očí. Mile jsem se na něj usmála, a on mi hned sladký úsměv opětoval. Přišla jsem k němu blíž a krátce se podívala dolů. Hned jsem se mu ale podívala zase do očí. „nevadilo by ti, kdybych šla jen zjistit co potřebovala?" zeptala jsem se mile. On jemně zavrtěl hlavou a přivřel oči. „klidně jdi" pronesl s úsměvem. Stoupla jsem si trochu na špičky a políbila ho na ústa. On mě políbil opětavě a poté jsem se odtáhla. Najednou ale opět někdo zaklepal. „ano?" optala jsem se směrem ke dveřím. „možná Tauriel" pošeptala jsem a krátce koukla na Legolase. Dveře se otevřeli a tam stál Nim. „Nime" zvolala jsem nadšeně. On se jen trochu falešně usmál a přišel blíž. „děje se něco?" zeptala jsem se ustaraně. „víš... Týká se to naší matky" pronesl zklamaně. „co je s ní?" zeptala jsem se hned a přistoupila blíže k Nimovi. On hlasitě vydechl a pohlédl mi do očí. „pojď se chvíli projít, všechno ti vysvětlím" pronesl a naznačil abychom šli pryč. Rychle jsem se ohlédla na Legolase, který se jen soucitně usmíval a přikývl. Rozešla jsem se tedy hned za Nimem a on za mnou zavřel dveře. „pojď, venku je větší soukromí" pronesl a rozutekl se ven. Hned jsem se rychle rozběhla za ním, protože jsem chtěla co nejdřív slyšet, co se děje. Jak-mile doběhl na zahradu, se hned rozhlédl. Pak hlasitě vydechl a podíval se na mě. Jeho dlouhé, hnědé vlasy si zastrčil za ucho a pohlédl na mě svýma zelenýma očima. Všichni říkají, že vypadáme skoro stejně, ale já to teda nevidím. Přistoupil ke mně blíž a naznačil, abychom se pomalu procházeli. Dal ruce vzad a šel pomalou chůzí. „víš o tom... Rianovi?" ujistil se. Jen jsem přikývla a podívala se jinam. „já... Jsem ho dneska viděl jak se líbá s nějakou elfkou, ale matka to nebyla. Chvíli jsem se rozhodoval, jestli jí to řeknu, ale nakonec jsem rozhodl, že by to měla vědět..." hned jsem si uvědomila, že je to nejspíš děvkař. „no? A co ona na to? Rozešla se s ním?" vyzvídala jsem. On jen smutně zavrtěl hlavou. „chvílo po tom, co jsem jí to řekl, jsem z jejího pokoje slyšel jak se hádají. Myslel jsem, že to třeba matka utkne... Ale před chvílí jsem je na chodbě viděl zase pohromadě" dopověděl zklamaně. Jen jsem si hlasitě povzdychla. „a to hlavní..." zastavil se a obrátil se celým tělem ke mně. Taky jsem se zastavila a hleděla mu do očí. „... Matka uvažuje o svatbě" pronesl se zavřenýma očima. „to ne ne ne ne ne... Sakra!" naštvala jsem se a silou kopla do stromu, jenž byl vedle mě. Nim mě jen soucitně pozoroval. „a Rian souhlasil nebo..." zírala jsem na něj, na náznak ať to za mě dopoví. „Rian o tom neví... Ani nevím proč je pořád s naší matkou, když ji chce hlavně do postele" zamyslel se. „jsi dobrý v posteli?" zeptala jsem se ho. On se tázavě zasmál a chvíli mě pozoroval. „to nevím, musíš se zeptat Irii" zasmál se. „tak se jdem zeptat pojď" pobídla jsem ho a on se tedy s udiveným výrazem někam rozešel. Jak jsme byli v komnatách, ještě se na mě ohlédl. „a co ty? Jsi dobrá v posteli?" zeptal se s pobaveným úsměvem. „ee" chvíli jsem váhala ale pak jako na zavolanou moje oči zahlédli Legolase. Krátce jsem s ďábelským úsměvem pohlédla na Nima a rozběhla se za Legolasem. On už se na mě ohlížel a jak viděl že se usmívám, se hned usmál opětovaně. „Legi Legi Legi Legi" opakovala jsem jeho jméno a doběhla k němu. On mě chytil v pase a jen mě pozoroval. „ano?" zeptal se mile. Nim nás doběhl a poslouchal. Podívala jsem se Legolasovi do očí a on se hned mile usmál. „jsem dobrá v posteli?" zeptala jsem se udýchaně. On se lehce zasmál a vteřinu se podíval do blba. „ty jsi božská..." zašeptal mi do ucha a pak mě do něj jemně kousl. Přítulně jsem se zasmála a on se hned usmál. „fajn, takže tohle vyřešeno. Teď se jdem zeptat Irii" rozhodla jsem se smíchem. Legolas mě tedy pustil a já se rozběhla hned na Nimem, který utíkal napřed. Doběhli jsme před jednu komnatu a Nim bez zaklepání vešel. Iriia seděla u psacího stolu a když Nim vešel, se na něj podívala a usmála se. Nim naznačil, abych šla za ním. Tak jsem tedy vešla a Iriia se na mě hned mile usmála. „ahoj Teliss" pozdravila s úsměvem. „ahoj Iri... Hele, tady Nim na tebe má jednu otázku" řekla jsem pobaveně a koukla na něj. Ona na něj tedy taky upřela zrak a čekala, co z něj vypadne. „ale přišla s tím ona!" zasmál se a ukázal na mě. Přesně v tu chvíli jak na mě ukázal, jsem si vzpomněla na tu chvíli, jak jsme s Legolasem dojeli do Roklinky a já na něj ukázala. On mi prst sevřel a pobaveně řekl : „ukazovat se nemá" Byl to obyčejný, ale i přes to krásný zážitek. Jen jsem se na Nima usmála a on se tedy podíval zase na Iriu. „jaký jsem v posteli?" zeptal se. Iria se rozesmála smíchy, zatímco Nim ji jen podrážděne sledoval. „ne fajn promiň..." dosmála se Iria a vydechla. Vstala ze svého křesla a přišla za Nimem. Vzala ho za ruku a usmála se na něj. „ty... Jsi nepopsatelně skvělej" řekla přítulným hlasem a přiblížila se k jeho rtům. Krátce ho políbila a Nim ji hned pohladil po tváři. Jak se odtáhla, ještě na něj chvíli hleděla ale pak si odešla zase sednout ke stolu. Nim mě tedy vyprovodil a zavřel za námi. „a co jsi tím chtěla zjistit?" zeptal se Nim ale už zase vážným tónem hlasu. „no... Když jsme v posteli oba dobří znamená to, že jsme po mámě... Takže máma je taky skvělá, a tak možná proto s ní Rian zůstal" pronesla jsem. Nim se nad tím jen zamyslel. „asi to bude divný ale... Docela to dává smysl" zauvažoval Nim. Já jsem jen soucitně přikývla a podívala se dolů. „musíme ji nějak přesvědčit, že Rian není správný elf" řekla jsem odhodlaně. „ale jak? Vždyť ona je jím úplně zaslepená" pronesl. „nevím... Nime... Já nevím" řekla jsem a povzdychla si. „Rian má jediné štěstí, že vypadá tak jak vypadá... Možná jen kvůli vzhledu s ním matka pořád je" zamyslela jsem se. „myslíš, že by se matka chtěla vdát za někoho, koho miluje jen kvůli vzhledu?" ujistil se Nim. „možné to je... Ona to samozřejmě neví... Ona neví, že se jí Rian líbí jen vzhledem. Ona má za to, že ho prostě miluje a tečka. Protože si nemůžu představit že by zrovna naše matka milovala takového idiota a děvkaře" usoudila jsem. „v tom máš nejspíš pravdu" pronesl. „no ale co s tím?" zeptala jsem se spíš sama sebe po chvíli. „prostě budeme čekat, než se opět něco stane, abychom ho pak mohli pořádně setřít a on třeba odejde sám" napadlo ho. „chceš ho sledovat?" ujistila jsem se. „pro dobro naší matky" pronesl a natáhl ruku s rozťatými prsty ke mně. „pro dobro naší matky" zopakovala jsem a položila svou dlaň na tu jeho.