Jeden Člen Navíc

13. Emma

Vyšly jsme ven a já si hned kryla oči před jasnou září světla. „fuj, světlo" pronesla Emma a také si kryla oči. Zasmála jsem se a rozhlížela se všude kolem. „kde je Legolas?" zeptala jsem se sama sebe. „kdo je Legolas?" zeptala se Emma udiveně a zamračila se. „jeden elf" odpověděla jsem ale nevěnovala jí ani jeden krátký pohled. „ale ne.. Kde je" říkala jsem si a Emma mě jen pozorovala jak si povídám se sebou. „hele tady je!" zvolala Emma a ukázala na nějakého elfa. „to není on" zasmála jsem se. „au" pronesla Emma. Hned jsem se na ni podívala. „Emmi dobrý?" zeptala jsem se a položila jí na zem. Klekla jsem si k ní a koukala jí do tváře. „bolí mě břicho.. Mám hlad" pronesla. „dala by sis Lembas?" zeptala jsem se jí. „co je to?" zeptala se se zvedlým obočím. „elfský chléb.. Zasytí na celý den" usmála jsem se. „Teliss!" slyšela jsem. Legolas k nám přiběhl a klekl si k nám. Jeho zrak spočinul na Emmě. Hned se usmál. „ahoj" byl milý. „to je on?" podívala se na mě Emma. „ano.. Tohle je Legolas" usmála jsem se na něj. On se na mě ohlédl s úsměvem. Hned jsem se k němu přitulila. Po chvíli jsem cítila, že se k nám přitiskla i Emma. „a ty jsi?" zeptal se Legolas a pohlédl na ni. „Emma" usmála se. „rád tě poznávam" usmál se. „Legolasi.. Má hlad, kde je Lembas?" zeptala jsem se ho. On se na mě podíval a zapřemýšlel se. „na koni" odpověděl. „cože?" se smíchem jsem zvedla jedno obočí. „no na koni.." usmál se. „... A dojdeš pro to? Nějak ti nerozumím" zasmála jsem se. „jo.." řekl a zvedl se. Cítila jsem, jak se pustil mé ruky. Ani jsem nevěděla že mě za ni chytil.. „neboj, za chvíli budeš sytá tak, jako jsi nikdy nebyla" usmála jsem se na ni. „ty se s ním znáš?" zeptala se. „ano" odpověděla jsem s úsměvem. Ona si přikývla. Po chvíli k nám Legolas zase došel. Klekl si k nám a ulomil tři kousky Lembasu. Jeden dal mně, druhý Emmě a třetí si nechal on. Emma se zamračila. „tak málo?" zeptala se. „neboj.. Sněz to a uvidíš jak tě to zasytí a dodá síli" usmál se Legolas. Ona ten kousek tedy snědla. „nemá to dobrou chuť" zaksichtila se Emma. Začali jsme se smát. Emma se k nám po chvíli přidala taky.

Měli jsme dojezeno, a já vzala Emmu do náruče. Hned jak jsme viděli Aragorna, se k němu Legolas rozběhl. Došli jsme k nim, a on se ptal jestli nám nepohlídá Emmu. Aragorn se podíval na Emmu v mém náručí. „proč?" zeptal se. „chci si s Teliss promluvit" odpověděl Legolas a pohlédl na mě. Aragorn se rozešel ke mně. „ahoj Emmi.. Já jsem Aragorn" usmál se. „Teliss.. Kam jdeš?" zeptala se Emma když si ji Aragorn převzal. „za chvíli se vrátím neboj!" zavolala jsem protože Legolas mě už odváděl. Došli jsme za roh. „Teliss co to má být!? Musíme chodit do bojů a nemůžeme s sebou přece brát dítě! Víš co jsi udělala!? Ona tě má ráda, a ty ji teď budeš muset opustit!" vyjel na mě Legolas. „ale co jsem měla dělat!? Stála tam, a skoro plakala! Nemá rodiče Legolasi!" řvala jsem po něm. „ale co máme teď dělat?! Musíme jí tady nechat.. Bylo by lepší kdyby si s ní ani nemluvila, protože teď to pro ní bude horší utrpení, protože si tě oblíbila, a ty ji opustíš!" zařval Legolas. „tak jí vezme s sebou!" taky jsem zařvala. „nemůžeme jí přece brát do boje! Je moc malá!" vyjel na mě. Nevěděla jsem co odpovědět. „víš co, hned teď jí jdu říct že došlo k omylu.." pronesl Legolas a odcházel. „ne Legolasi!!" zařvala jsem a chytla ho za ruku. On se ale vyvlíkl a šel dál. Neměla jsem na vyrbanou.. Vzala jsem si luk a jeden šíp. „stůj" přikázala jsem mu a zamířila na něj. On se na mě otočil. „to nemyslíš vážně.." pronesl a přibližoval se ke mně. „myslím.." nespustila jsem z něj oči. On se pořád pomalu přibližoval. Jak byl skoro u mě, trochu jsem od něj odstoupila, ale pořád jsem na něj mířila. Zastavil, a nadechl se. „vím že by jsi to neudělala" řekl a rozešel se zase k ní. „varuju tě.. Stůj je-li ti život drahý" říkala jsem a pořád na něj mířila. On se nezastavolal. Ještě chvíli jsem na něj zírala, ale pak jsem to vzdala. Zaječela jsem a odhodila luk i se šípem. „nemáš srdce!" zařvala jsem. On se zastavil. Zklamaně se na mě ohlédl, a sklopil hlavu. Chvíli jen stál a koukal do země, ale pak se rozešel zase k ní. Co jsem to proboha udělala.. Teď za své činy pekelně zaplatím.. Jen jsem čekala na ten Emmin hlas : „Teliss? Co? Ty mě tady necháváš? Já myslela že budeš se mnou a budeme spolu prožívat dobrodružství" bála jsem se, co se stane přístí vteřinu. Teď hned jsem chtěla svůj život ukončit. Vzala jsem si do ruky svou dýku, ale sotva jsem na ni pohlédla mi začla v břichu pekelná bolest. „sss... Auu" zakňučela jsem a chytla se za břicho. Dýku jsem radši zase schovala, a řekla si že možná příště. Měla jsem hlavu zabořenou v kolenech. Najednou jsem uslyšela kroky. Ani hlavu jsem zvedat nechtěla. „Teliss.. Pojď si o tom promluvit s Emmou.. Vypadá docela zklamaná ale nějak jí to vysvětlíme" slyšela jsem Legolasův hlas. Zvedla jsem hlavu a on se na mě usmál a měl ke mně natáhlou ruku. „nesnáším tě.." pronesla jsem tiše a zase si schovala hlavu do kolen. „cože.. Teliss.." řekl slabě. „ne.. Nech toho.. Nehraj si na milého elfa.. Jsi zlý a ty to moc dobře víš.. Všem okolo sebe jen lámeš srdce a ničíš vtahy.. Buď na sebe pyšní" jen co jsem to dořekla, jsem toho litovala.. „tak.. Tohle si o mně myslíš? Zlomil jsem ti srdce? Dobrá Teliss.. Když to tak chceš, tak jdu říct Emmě že jsem si to vymyslel, protože jsem tě možná někdy měl rád a chtěl jsem být s tebou, a ty si s ní můžeš zůstat tady" rozhodl Legolas a odešel. Vyjely mi slzy. Pokud jí to řekne, tak se to tím všechno ještě zhorší.. To nee.. Nevěděla jsem co dělat. Nechtěla jsem se téhle situaci postavit čelem, ani se podívat do Emminy tváře.. Jen kdyby se nic z posledních pěti minut nestalo. Kdyby jí to Legolas neřekl, mohlo by se to nějak vyřešit a nebyla by třeba tak zklamaná.. Ale on jí to řekl, a čas nejde vrátit zpět.. Teď jí řekne ještě tohle, a já už toho zrádce nikdy neuvidím.. Možná je to i dobře.. V tom jsem si vzpomněla na to, co jsme spolu kdy prožili a že jsme spolu zvládli i ty nejtězší situace... A to jen díky tomu, že jsme měli jeden druhého a navzájem se podporovali... Na to, jak se o mě staral, když mě bodla ta dýka.. Na to, jak byl na mě vždycky tak milý a ochraňoval mě.. Na to, jak mi v Lothlorienu vyznal lásku... Nemůžu se s ním roloučit, ale už je příliš pozdě.. On jí to už nejspíš řekl, a pokud tam teď příjdu a řeknu jí že se budeme muset rozloučit, tak to bude fakt ošklivý.. No ale co mám teď dělat? Chci jít s Legolasem ale ona s námi jít nemůže.. Nemá ani cenu si vyčítat, proč jsem na ni vůbec mluvila protože to co se stalo, se stalo... Musím spíš řešit co budu dělat.. Ale když já nevím.. Začla jsem brečet, protože to já, tady lámu srdce..