Jeden Člen Navíc

44. Přespání

„bylo to super, co říkáte?" zeptala se matka. Nim se rychle probral a rozhlédl se kolem. „jo jo" souhlasil. Lehce jsem se zasmála a zase zavřela oči. „jsme tady až do noci. Co kdybychom šli všichni spát?" navrhla. „jo, to by bylo fajn" souhlasila Dairy. „a víte vy co?!" Er vstala, a udělala oblouk se svýma rukama. „mohli bychom všichni společně přenocovat venku!" napadalo jí. „joo!" vymrštila jsem se do sedu a samou radostí zírala na matku. „tak pojďte" usmála se a rozešla se ke dveřím. Vstala jsem z Legolase, ale protože jsme seděli dlouho, podlomili se mi kolena. Opřela jsem se o stůl a vydechla. Legolas mi dal dlaň na záda a podíval se na mě. Taky jsem na něj koukla a on se usmál. Rozešli jsme se tedy za ostatními, akorát jediný Nim šel za námi. Po chvilce nás ale doběhl a šel našim tempem vedle mě. „jak si s nimi rozumíte?" zeptal se ze zajímavosti, ale přesto tiše. „za mě jsou fajn. Myslela jsem, že otec bude zlý a neochotný, ale je to přesný opak" usmála jsem se. „to jo, otec je v pohodě... Ale ta jeho dcera..." upřel zrak dopředu. „Dairy?" ujistila jsem se. „jo. Příjde mi až moc sladká" pronesl. „no tak to mně taky. Ale to Eria taky byla sladká, viď Legolasi?" koukla jsem na něj, a on jen protočil očima. „tak ne" zasmála jsem se. On mě ale pustil a jen tiše šel po mém levém boku. Zase jsem se koukla na Nima a zabrala se do tématu o Nerimovi a Dairy.
Za chvíli jsme přišli až k Er, Dairy a Nerimovi, kteří se rozhlíželi kolem. „děje se něco?" zeptal se Legolas udiveně. „nevíme, jestli spát na zahradě, nebo tam venku" Er ukázala ven z brány, do temného lesa. Podívala jsem se na Legolase a trochu si stoupla na špičky. „co to naše místo?" zeptala jsem se šeptem. „to je tajný" pousmál se. „jo taaak..." usmála jsem se. Nakonec se vybral venek, jelikož matka slíbila, že nepůjdeme daleko. Vyšli jsme tedy z brány a Legolas strážím dal povel, ať bránu zase zavřou. Rozhlédla jsem se kolem, ale pak jsem zase pozorovala Nerima. Vlastně tedy Nerima a Nima. Mají tak podobné jména... Teď jak jdou vedle sebe, tak jejich vlasy vypadají skoro stejně a Nim je jen o trochu nižší než Nerim. Pak jsem ale odvrátila zrak a podívala se na matku. Ani nevím proč, jen jsem nevěděla, kam jinam se koukat.

Jak-mile uběhla za mě dost dlouhá doba, abychom se konečně usadili, jsme došli na malou planinu. „tak, tady se usaďte, já rozdělám oheň" pronesla Er. Rozešla jsem se k takovému útesu... Aspoň z mého pohledu to jako útes vypadalo. Přišla jsem blíž a opravdu jsem viděla velkou a hlubkou propast. „ssss tam bych nechtěla spadnout" řekla jsem si a pomalu se otáčela. Nemohla jsem ale od rokle odvrátit zrak, protože byla tak nesmírně hluboká, že jsem očima hledala dno. Jak jsem byla tělem skoro otočená, musela jsem otočit i hlavu. „šmaria!" vykřikla jsem a cukla sebou. Legolas mě hned podepřel za zády a přitáhl si mě k sobě. Hned jsem ho vyděšeně objala a rozdýchávala ten šok. „proč... Mě... Vždycky... Tak... Děsíš!?" zeptala jsem se a přitiskla se tváři k jeho hrudi. „protože je to docela zábava" zasmál se. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do obličeje. „zábava!?" ujistila jsem se. On provinile přikývl a nevědomky se pousmál. „já ti dám zábavu" pronesla jsem a přišla ke stromu, jenž byl pár kroků od nás. Už předtím jsem si všimla malé berušky, která tento list obývala. Sedla jsem si k ní a napjatě ji pozorovala. „hm" ušklíbl se Legolas a sedl si vedle mě. „víš, co je zábava?" zeptal se po chvíli ticha. „jo" odpověděla jsem jednoduše a dál pozorovala berušku. Legolas si jen přikývl a taky ji pozoroval. U toho jsem ale začala přemýšlet nad takovými věcmi, že jsem se začla culit. Legolas si toho všiml, a začal se taky usmívat. „Teliss, Legolasi" oslovila nás matka. Ohlédla jsem se, ale hned jsem si musela oči skrýt před jasnou září ohně. „pojďte se ohřát, určitě vám je zima" usmála se. Pomalu jsem tedy vstala, ale ještě letmo koukla na berušku. Přišla jsem k ohni a sedla si na zem vedle Nerima. Legolas si sedl těsně vedle mě z druhé strany, a vzal si do ruky mou dlaň, kterou jsem měla položenou na koleni. Opřela jsem se o jeho rameno a dívala se přímo do ohně. „a... Promiň že tak vyzvídám, ale jak dlouho jsi vdaná?" zeptal se mě Nerim. „teprve pár měsíců" odpověděla jsem a mrkla, protože mi z toho ohně už dost slezli oči. „a jak dlouho jste celkově spolu?" zeptal se. „celý život" odpověděla jsem. Chvíli bylo ticho. „cože? Jak celý život? To jste se potkali už v dětství?"ujistil se. Jen jsem přikývla a koukla na něj. Vypadal v šoku, a šťastně zároveň. „pořád nemůžu uvěři tomu, že mám tak skvělou dceru" usmál se na mě. Já mu úsměv hned opětovala, ale cítila jsem na sobě Dairyin pohled. Podívala jsem se na ni, a ona okanžitě odvrátila zrak a koukala se všude po krajině. Nerim se na ni podíval taky, a hned zvolal : „obě jste moje zlatíčka" Dairy se jen usmála, ale pak se podívala dolů. Legolas se ke mně naklonil „ty jsi MOJE zlatíčko" zdůraznil. Hned jsem se přítulně zasmála a koukla mu do očí. On se hned mile usmál a dal mi pusu na nos. Lehla jsem si mu do klína, čelem k ohni, a on mě začal hladit v boku. „máte hlad?" zeptala se Er po chvilce. „sice jsme teď jedli, ale jo" zasmál se Nim. „tak pojďte. Něco vám ukážu" pronesla s úsměvem a vstala od ohně. „ale mně už se nechce..." pronesla jsem ospale a chytla Legolase za ruku, aby nevstával. „říká elfka, která uběhla pár dobrých mil bez přestávky?" pronesl Legolas a pomalu si mě ze sebe sundal. Opatrně mi hlavu položil na trávu a narovnal se. „hej" otočila jsem se na záda a koukla na něj. Ta bolest tu furt byla, ale celkem jsem si zvykla. On se zastavil a pozoroval mě. Natáhla jsem k němu ruce, a on jen s úsměvem protočil očima. „no tak dobře..." pronesl a klekl si ke mně. Podepřel mě za zády a chytil mě pod koleny. Vzal si mě do náruče a rozešel se za ostatními. Netrvalo to ani 10 vteřin, a my došli ke keříkům s jahodami a borůvkami. „jee" vyjekla jsem a překulila se na bok. Sice jsem spadla na zem, ale ta tráva můj pád dost změkčila. Legolas se jen zasmál a dřepl si ke keříku. Já si klekla k tomu nejzvdálenějšímu, abych měla jistotu, že mi nikdo nevezme ani jeden plod. Byla už pekelná tma, a já sotva něco viděla. Ten oheň mě naladil na světlo, takže jsem pár dobrých chvil jem klečela u keře, zády k ostatním a civěla na... Na tmu. Jak jsem se trochu rozkoukala, zpozorovala jsem hodně jahod. Hned jsem si je začala sbírat do ruky a pár jich skončilo i v mé puse. Jak jsem je neměla už kam dávat, začala jsem si je všechny rvát do pusy. Ty v hrsti jsem si schovala jako mňaminu k ohni. Kus dál jsem zas na jiném keříku zahlédla malé, do fialova zbarvené bobule. „borůvky!" zvolala jsem s plnou pusou jahod. Doplazila jsem se k nim, a začala si je sbírat rovnou do pusy. „hej!" zařvala jsem a ohlédla se na ostaní. Bohužel... Tam nikdo nebyl. „to si dělají srandu" pronesla jsem a zahleděla se na blízké světlo ohně. Dožvýkala jsem zbytek borůvek a spolkla je. „Legolasi!!! Pomoooc!!" zařvala jsem. Po třech vteřinách Legolas přiběhl i s nataženým lukem a mířil všude kolem. „co se děje?!" ptal se starostlivě, ale nepřestával mířit na všechny možné místa. „už nemám volný ruky, pojď sem" pronesla jsem a otočila se zase k borůvkám. „aaah, Teliss!" zvolal Legolas a upustil luk i se šípem. Udiveně jsem se na něj podívala, a on se svěšenou hlavou koukal do země. „jdu jim říct, že on nic nejde" pronesl a rozešel se pryč. „ne! Počkej! Ale vrátíš se, že?" ujistila jsem se. On se ještě při chůzi ohlédl, a přikývl. Zase jsem si do pusy začala rvát všemožmé borůvky či jahody. Bylo tady toho opravdu hodně. Po chvilce Legolas přišel, se vzdychnutím si klekl ke mně, a začal ten keř hypnotizovat. „co děláš?" zeptala jsem se po chvilce. „nic nevidím..." pronesl smutně. „hah!" vykřikla jsem snad přes celý les. „už?" zeptala jsem se. „ne" odpověděl jednoduše. „už?" zeptala jsem se vteřinu po tom, co odpověděl. „ne" pronesl. „... Už?" usmívala jsem se furt víc a víc. „ne" odpověděl zase nevrle. „a co... Teď?" zasmála jsem se. „ne, ne, ne, a ne" odpověděl. Zamračila jsem se, a naklonila se k němu. „co je?" udivila jsem se. „nic není" odpověděl. „ne teď vážně... Co je?" zeptala jsem se znovu. „říkám že nic!" trochu zvýšil hlas. „a proč řveš?" položila jsem mu další otázku. On nahlas vydechl a podíval se na mě. „promiň..." pronesl a omluvně se pousmál. Hned jsem mu úsměv opětovala a přisunula se k němu. On mě hned pevně objal a já se opět nadechla jeho vůně. „eee... Já ty jahody rozmáčknu" informovala jsem ho. On se odemne odtáhl a podíval se do mé ruky. „no hele! Už vidím!" zvolal nadšeně. „no tak hledej... Je to malý, kulatý a fialový a nebo větší, šišatý a červený" pronesla jsem. „myslím, že ještě poznám, jak vapadají borůvky a jahody" zasmál se. „no já jen abys nevzal rulík zlomocný, nebo něco podobný jahodě" pronesla jsem. On jen s úsměvem pokroutil hlavou a dál sbíral borůvky. Jak měl i on plné hrsti, narovnal se, a počkal na mě. „jdeš?" zeptal se se smíchem, když viděl že jen sedím u keře. Udělala jsem nesrozumitelný zvuk. „co tam děláš?" naklonil se doboku. „jo tak ty papáš!" uvědomil si a já se začla hned smát. „usmaž si ty jahody nad ohněm" navrhl. Zamyšleně jsem se na něj podívala „to je dobrý nápad..." usoudila jsem a vstala. On se jen usmál a rozešel se k ohni. Já se rozešla hned za ním. „počkej ten luk sis vzal?" ještě jsem se ohlédla dozadu, kdyby ho náhodou viděla na zemi. „jo, vzal" odpověděl a počkal na mě. Šla jsem mu poboku a za pár vteřin jsme přišli k ostatním. „Teliss, ty hysterko" napomenula mě s úsměvem matka. Udělala jsem ten svůj stydlivý úsměv a sedla si k okni. Tentokrát seděli všichni tak nějak na opačné straně ohně. Docela mě to udivilo, ale nechala jsem to být. Najednou jsem ale zjistila důvod. „fuj! Pane bože!" zakašlala jsem a snažila se nedýchat ten kouř. „pojďte tady" pobídla nás Er, tak jsem hned vstala. Legolas si nestačil ani sednout, a už se vydal na druhou stranu ohně. Přicupytala jsem za ním, a on si sedl nejbíž ničemu, tedy vedle Dairy. Já se posadila na trávu vedle něj a on se na mě hned usmál. Taky jsem se usmála, ale najednou se připlazila Dairy. „ahojky" usmála se, ale hleděla spíš na Legolase. „ahoj" opětoval Legolas s úsměvem. „čau" pozdravila jsem podrážděně. Dairy se koukla Legolasovi do ruky, a pak zase do jeho očí. „máš borůvky?" usmála se. „mám, ale někde by se tam mohl nacházet i rulík zlomocný" koukl na mě a usmál se. „no tak to hlavně nejez! Mohl by ses otrávit" varovala ho. On si ale do pusy vysypal všechny borůvky, které dosud držel v ruce. „dáš mi jahodu?" zeptal se s plnou pusou borůvek. „cože? Nerozumim" dělala jsem, že nevím co říká. On se snažil všechno rozžvýkat. A spolknout. „jahodu" zopakoval. „bramboru?" udivila jsem se. On se jen zasmál a ukázal prstem do mé dlaně. „další borůvky?" tipla jsem, protože v mé dlani byli smýchané jak borůvky, tak jahody. On konečně všechno spolkl a zasmál se. „dej" požádal. Chvíli jsem na něj nevěřícně civěla. „ale co!?" zeptala jsem se. „jahodu!" vykřikl s úsměvem. „aha" zasmála jsem se a vzala do dvou prstů jednu jahodu. Dala jsem mu ji ke rtům, a on s úsměvem otevřel pusu. Pomalu si do ní kousl, a u toho se pořád díval na mě. „ja mám nápad..." pronesla jsem a přisunula se k němu blíž. Zakousla jsem se do jahody z druhé strany jako on, a v tu chvíli naše tváře dělili snad jen 2 centimetry. Oba jsme jahodu začali pomalu jíst, až mezi našimi rty nezůstalo skoro nic. Roztrhli jsme poslední kousek jahody, a on se hned přitiskl k mým rtům. I s jahodou v puse jsem ho opětavě políbila, a on mě svalil na záda. Ležel na mně, a pořád mě hladově líbal. Jednu ruku jsem měla za jeho hlavou a tiskla si ho do polibku. On nepřestával zpomalovat, spíš naopak přidával na rychlosti. Konečně se mi podařilo tu jahodu spolknout, a teď jsem se mohla plně soustředit na něj. Chytla jsem ho oběma rukama, a nohou obmotala jeho tělo. On se na mě přitiskl celým svým tělem, až jsem v břiše ucítila krásný motýlkový pocit. Najednou se odemne obličejem pomalu odtáhl a nahlas vydechl. Zvedl se ze mě a podal mi ruku. Chytla jsem se ho a on mě pevně vytáhl do sedu. „můžu si dát taky jednu jahodu?" zeptala se nás mile Dairy a zase koukla na Legolase. Ten se jí vyhl pohledem a podíval se na mě. „tak když jsi to ty, sestro" usmála jsem se a podala jí jednu jahodu. Ona se tak jako nevděčně usmála a jahodu si převzala. Když si ruku i s jahodou přitahovala zase k sobě, 'omylem' ji upustila Legolasovi do klína. „jee! Omlouvám se ti" vykřikla hnedka a chtěla si ji vzít. „počkej!" zvolala jsem a natáhla se pro jahodu dřív než ona. Sáhla jsem Legolasovi do klína a on tiše zakňučel vzrušením. Vzala jsem ji do ruky a podala jí Dairy. „díky" zase se tak naštvaně usmála, ale viditelně jí to nešlo.