Jeden Člen Navíc

51. Přiznání

Dooblékla jsem si svoji tuniku a koukla na Legolase. Stál u dveří, jednu ruku měl na klice, a mračil se na mě. „už hrajem?" ujistila jsem se a přiběhla k němu. „jo" řekl nevrle a otevřel dveře. Ještě jsem se stihla zasmát, než jsme vyšli ven z pokoje. Hned na chodbě za dveřmi tam postával Nim. „ou" pronesla jsem. „já věděl že když už jste spolu, tak musíte být v pohodě" usmál se. „nikomu to neříkej, prosím" požádal ho Legolas. „neřeknu" usmál se Nim. „a proč to vlastně děláte?" udivil se. „abychom věděli, co Dairy dělá.. Když o tom víme, je to docela sranda" odpověděla jsem. „a já jí vlastně minule poradila..." koukla jsem na Legolase, aby přikyvoval jestli je to tak. „že má zasáhnout, až budeme chvilinku bez sebe" dopověděla jsem. „tak jakože jsi mi dala příkaz, ať ti přinesu... Třeba jablko" napadlo Legolase. „fajn, fajn" souhlasila jsem. „a já půjdu za Kalinem, tak tam pak přijď, jo?" usmála jsem se na něj. „dobře" opětoval mi úsměv. „jsme na chodbě, víte to" připomněl nám Nim. „no jo.. Tak padej!" pokynula jsem a podívala se na Legolase. „vždyť už jdu..." pronesl otráveně, ale jemně se usmíval. „tak jo, co ty, Nime?" zeptala jsem se a pomalu se rozešla na zahradu. „zajdu za Iri" usmál se. „užij si to" zavolala jsem na něj při jeho odchodu. On se jen s ďábelským úsměvem ohlédl a pokračoval v cestě. Vyběhla jsem na zahradu, a hned zahlédla Kalina. „čau, starý brachu" usmála jsme se na něj. Vítr bohužel nefoukal, takže on se ani nehl. Přisedla jsem si k němu a vzala si do ruky jeho drobnou větev. „jak je ti?" zeptala jsem se. „hm... Chceš zas vyrůst?" nabídla jsem mu. Větve se mu jen jemňoulince kolébali. „ahoj, Teliss" zaslechla jsem za sebou. Rychle jsem se ohlédla a viděla za sebou přicházet Dairyin milý úsměv. „ahoj" opětovala jsem s povzdechem. „jak zvládáš rozvod?" zeptala se soucitně. „no.. Zatím jsme se ještě nerozvedli" pousmála jsem se. „ale... Tam na chodbě..." zasekávala se. „co se stalo na chodbě?" udivila jsme se. „on se tam..." začala. „co!?" pokynula jsem. „hele já myslela, že jste rozvedení a ty už ho neřešíš, tak jsem mu ani nenadávala za to, že se tam líbá s-" „cože!? On se zas s někým líbal!?" vyjela jsem na ni. „no ano, ale tentokrát veřejně, že nebyli v žádné místnosti. Prostě normálně na chodbě předevšemi" vysvětlila. „a s kým že?" zeptala jsem se. „s nějakou elfkou. Neznám její jméno" odpověděla. „tentokrát ji nijak neoslovil?" zeptala jsem se. Ona jen zavrtěla hlavou. „fajn tak... Díky, Dairy. Jsi pravá sestra" usmála jsem se. „za nic... Najde se lepší" usmála se a vstala. „jé, omlouvám se" zvolala hnedka, protože do někoho vrazila. „v pořádku" pronesl Rianův hlas. Hned ke mně z druhé strany přiběhl Legolas. „tady máš jablko" pronesl nevrle a hodil ho po mně. „mm" ukázala jsem nezájem a kousla se do něj. „kočičko.. Já jsem tě hledal" pronesl Rian a klekl si ke mně. „umm... Riane?" oslovila jsem ho, když mě Rian začal pomalu osahávat. „Teliss?" oslovil mě nechápavě Legolas, sedící před námi. „Legolasi... Řekneš mu něco laskavě?" vyjela jsem na něj. „počkej Teliss teď nehrajeme..." zvážněl. „ono to teď opravdu vypadá, jakoby jsi s Rianem spala" pronesl, zatím klidně. „proboha ne! Nespala! Viď že ne, Riane?" ohlédla jsem se, a koukla na Riana. „ale chtěla jsi" pousmál se. „ano, protože jsem chtěla Legolase naštvat!" vysvětlila jsem. „takže...Teď slyším přímo od tebe, že jsi s Rianem chtěla spát" pronesl Legolas. „co ti v tom nakonec zabránilo?" zeptal se dotčeně. „já. Kdybych kočičku nepřesvědčil, že bychom neměli, tak by se mnou určitě spala" usmál se Rian. Legolas zavřel oči. Vykroutila jsem se Rianovi z objetí a objala Legolase. „ani na mě nesahej" pronesl nevrle, odtáhl si mě a vstal. „Legi, před Rianem už nemusíme hrát" usmála jsem se. „já to ale myslel vážně" krátce se na mě podíval a rozešel se pryč. „ne! Legolasi!" zvolala jsem a rozběhla se za ním. On se ke mně celým tělem otočil. Zastavila jsem se jeden krok před ním a čekala. „já myslím, že tohle je už opravdu moc" pronesl a zase se otočil dopředu. „tak si vzpomeň, co jsi říkal! Říkal jsi, ať se vrátím zase za Rianem... Tak já jsem tě jen prostě chtěla naštvat, a brát tvé slova vážně" vysvětlila jsem. On se nadechl, aby něco řekl. Hned jsem k němu přišla blíž a obešla ho, aby jsem mu viděla do tváře. „v životě bych se nevyspala s nikým jiným než s tebou... Prosím, Legolasi, musíš mi věřit" žádala jsem a hleděla mu do očí. „ale spát jsi s ním chtěla" ironicky se usmál. „samozřejmě chtěla pro tvé naštvání, ne proto, že bych ho měla nějak ráda" přesvědčovala jsem ho. „chtěl jsem spát s Dairy" řekl zničehonic. „cože!?" udivila jsem se. „vidíš? Nic příjemného, že?" pousmál se. Zklamaně jsem sklopila oči a podívala se dolů. Rian za námi přišel a chvíli nás sledoval. „Legolasi, víš že jsme si to s Teliss vymysleli?" ujistil se s lehkým úsměvem. Než na to Legolas stačil cokoliv říct, vpletla jsem se do toho já. „ne... Jen jsme si řekli, že budeme dělat, že spolu chodíme... To, že jsem s ním chtěla spát kvůli tomu naštvání, je pravda" pronesla jsem. „achjo... Teliss, ty jsi moje trdlo" pronesl a jemně mě objal. Hned jsem se k němu přitiskla jak nejvíc to jen šlo. „promiň mi" pronesla jsem slabě. „to nic" pohladil mě po zádech a dal mi pusu na vlasy. „Legolasi-" „a ty mi netykej" Legoals se odemne odtáhl a podíval se na Riana. „omlouvám se, princi. Chtěl jsem se jen zeptat, jestli byste chtěl jen dělat, že jste mi odpustil, abych se mohl vrátit domů" pousmál se. Legolas se podíval vpřed a zamyslel se. Pak jeho pohled sjel trochu dolů, a zadíval se mi do očí. Jemně jsem se usmála, a přikývla. On tedy vydechl a koukl na Riana. „dobrá. Ale popravdě ti nikdy neodpustím" pronesl. „děkuji Vám, princi" usmál se Rian a krátce se podíval na mě. Poté se lehce pouklonil a vydal se do království. „budeme ještě hr-" rychle mi dal ruku za hlavu a přitáhl si mě ke svým rtům. Začal mě hladově líbat, až se mi málem podlomili kolena. Místo toho jsem si stoupla na špičky a dala mu dlaně na tváře. Opětavě jsem ho políbila, a nechtěla, aby se jen kousíček odtáhl. Zničehonic ale někdo začal ukrutně řvát. Legolas se odemne rychle odtáhl a já se zděšeně podívala na stranu, odkud ten řev přicházel. Klečela tam Dairy a obličej měla schovaný ve svých drobných dlaních. „Dairy!" vykřikla jsem a rozběhla se k ní. „promiň" řekla i se slzami a podívala se na mě. Klekla jsem si k ní a hladila ji po zádech. „za co?" zeptala jsem se zvědavě, i když jsem nejspíš věděla, co má na mysli. „to já jsem vás proti sobě poštvala... Omlouvám se, já..." zakoktala se. „ty co?" pokynula jsem. Ona jen hlasitě vydechla a vzlykla. „asi jsem se do něj... Zamilovala. Chtěla jsem ho pro sebe" spytovala. Koukla jsem na Legolase, který nás z povzdálí lítostně pozoroval. „to nic... Všechno už je v pořádku" uklidňovala jsem ji. „no není" ironicky se usmála a posmrkla si. „to, že jsem se ti s tím přiznala neznamená, že už ho nemiluju... Pořád ho chci! Ale nemůžu! Víš, jaký je to vůbec pocit?!" zase se rozplakala a schovala si hlavu do kolen. „ale notak, Dairy... Přece musí být ještě někdo, koho máš ráda, ne?" pousmála jsem se. „ne, ne, nechápeš to. Já prostě jiného nechci... A teď nevím, co mám dělat" pronesla. Jen jsem si povzdychla a znovu koukla na Legolase. Ten se k nám po chvilce rozešel a klekl si k Dairy z druhé strany. Pohladil ji po zádech a usmál se na ni. „je hodně elfů, kteří jsou mi podobní. A se svým vzhledem, i srdcem okouzlíš každého" povzbudil ji. „ale já chci ten jediný... Originál" pronesla chraptivě a zahleděla se mu do očí. Dlaní ho pohladila po tváři a on se jen pousmál. Přejel mi mráz po zádech a hned v sobě cítila výbuch vzteku. Sklopil svůj pohled níž a zavřel oči. „tohle ale nejde" pronesl. „Teliss..." ohlédla se na mě s celýma slzavýma očima. Pokynula jsem, ať pokračuje a ona se tedy nadechla. „ty ho miluješ?" zeptala se. Jen jsem přikývla, ale ani se neusmála. „ale určitě ne tak moc jak já..." zase se rozplakala. „já bych se ti věnovala každou vteřinu svého dne" pokračovala. „nedovolovala bych, abys byl smutný..." začala se kolébat. „a kdybychom se někdy pohádali, hned bych se ti za vše omluvila a silně tě objala" pronesla. Podívala jsem se na Legolase, který se též podíval na mě. Ani jeden z nás svým pohledem nic nenaznačil. Prostě jsem se na něj jen dívala. „ale to se nestane" Dairy se ironicky usmála a pořád hleděla do blba. „protože máš moji nevlastní sestru" dodala. Podívala jsem se na trávník a začala spytovat. „ale já jsem v pohodě..." zvolala nakonec a vstala. „jen chci abys věděl, že tě miluju" koukla na Legolase a vydala se do království. Chvíli jsem ještě sledovala, jak odchází, ale pak jsem na sobě zaznamenala Legolasův pohled. Podívala jsem se na něj a tupě ho sledovala. „kdyby tě objala, objal bys ji nazpět?" zeptala jsem se najednou. „asi ano" zauvažoval. „kdyby se usmála, usmál by ses taky?" pokračovala jsem. On jen zamyšleně přikývl. „a kdyby tě políbila, políbil bys ji opětovaně?" zeptala jsem se nakonec. „Teliss, co to zase vymýšlíš?" zeptal se starostlivě a přisunul se blíž. „jen odpověz" pokynula jsem. „nikdy" odpověděl a jednu ruku mi dal na ramena. Přitáhl si mě k sobě a povzdychl si. „opravdu?" ujistila jsem a koukla mu do tváře. On se jen usmál a dvěma prsty mě hladil po kůži. „opravdu" potvrdil s úsměvem. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a klidně vydechovala. Všechny ty negativní myšlenky mi zabraňovali, abych se u něj mohla v klidu uvolnit. Seděla jsem spíš napjatě, než abych se o něj opravdu opírala. Kolem nás sem tam procházeli nějací elfové, díky čemuž jsem nemohla ani zavřít oči bez pocitu, že mě někdo sleduje. S hlubokým povzdychem jsem se od něj odtáhla a svěsila hlavu. „chceš jít někam do klidu?" nabídl mi. Pokrčila jsem rameny a koukla na něj. On si tedy přikývl a vstal. Podal mi ruku, tak jsem se ho chytla a on mě vytáhl na nohy. Místo toho, aby moji ruku pustil, ji sevřel a rozešel se k hlavní bráně. „kam jdeme?" zeptala jsem se, když jsme míjeli stráže. „k tomu tvému útesu. Líbilo se ti tam, ne?" usmál se. „jo, líbilo" pousmála jsem se. „a jsou tam aji borůvky!" zvolala jsem nadšeně. On se jen zeširoka usmál. „tak honem!" rozutekla jsem se k lesu s pomyšlením, že jak tam doběhnu, budu mít v puse hody. Legolas mě dohnal a běžel po mé pravé straně.

Uběhla jen chvilka, jelikož jsme běželi a už jsem viděla zase tu velkou rokli. „jo!" zvolala jsem a přiběhla blíž. S výdechem jsem se rozhlédla a zase se nadechla. „tak jo. Sedni si" pokynul Legolas. Podívala jsem se pod sebe a viděla jen zelenou trávu. Na jeho přání jsem si do ní sedla a čekala na další pokyny. On si sedl předemě a usmál se. „teď... Zavři oči, nadechni se a nemysli na nic jiného, než na tu nejhezčí vzpomínku, kterou máš" pronesl s lehkým úsměvem. Pomalu jsem tedy zavřela oči a představila si to třpytivé jezírko. Bavila jsem se s Legolasem, i když jsem myslela, že byl jen v mé hlavě. A pak to přišlo. Do očí se mi vrátily všechny slzy a on se ke mně rozběhl. Ten pocit, když se mě dotkl, byl nepopsatelně šokující a krásný zároveň. Ukončila jsem svůj dlouhý výdech a pomalu otevřela oči. Legolas se na mě celou dobu usmíval a já si ani nevšimla, že mě chytil za ruce. Přisunula jsem se k němu a přiblížila se tak moc, až se naše nosy dotkli. Krátce a svěže jsem ho políbila a hned se zase odtáhla. Místo toho jsem se svýma rukama obmotala jeho tělo a přitiskla se k jeho hrudi. On mě hned opětavě objal a dal mi pusu na vlasy.