Jeden Člen Navíc

11. Dermenes

Aragorn padl, ale my jsme museli jet.

Dojeli jsme do Helmova Žlebu. Sesedla jsem z koně a Legolas hned po mně. Postarali se nám o koně, a já hned hledala klidné místečko. Naštěstí jsem našla takovou temnou uličku, která se mi od pohledu zamlouvala. Přišla jsem do ní a sedla si na zem. „jau" pronesla jsem a chytla se za břicho. „proč to tak bolí!?" mluvila jsem se sebou. „Teliss!" slyšela jsem Legolasův hlas. „noo?" ozvala jsem se. On ke mně doběhl a sedl si ke mně. Pohledem sjel na mé břicho, za které jsem se bolestně držela. „všechno v pořádku?" zeptal se trochu neklidně. „jo" falešně jsem se usmála. „víš že mi můžeš říct všechno" usmál se. „ale nechci aby ses stresoval" přiznala jsem. „takže tě to bolí?" zeptal se ustaraně. Já jsem smutně přikývla. On se ke mně přisunul a objal mě. Hned jsem se k němu přitulila. Po chvíli do uličky vběhl Dermenes. Už je tu zas? To není normální.. Falešně jsem se na něj usmála. Pak do uličky přišlo šest lidí. „Dermenesi.. Co to má být?" zeptala jsem se udiveně. „dostaňte je od sebe" přikázal jim Dermenes. Tři lidi popadli mě, a tři Legolase. „ne! Nesahejte na ni!" vykřikl Legolas a vzpepřel se. Bohužel ho ti lidé udržrli. „vy tři ho držte, a vy tři, jdeme" přikázal Dermenes. Ti tři lidi mě začli táhnout. Ale já se vzpírala jak nejvíc to šlo. „Legolasi!" zavolala jsem a vzpírala se. Měli problém mě udržet natož mě někam táhnout. Dermenes ke mně přišel a vlepil mi facku. „ne! Nech ji!" volal Legolas. „půjdeš se mnou! Jasný!?" zeptal se přísně Dermenes. „nikdy.." pronesla jsem tiše. On se naštval, a vlepil mi tak silnou facku, že se mi úplně zamotala hlava. „neubližuj jí! Prosím!" volal Legolas, ale Dermenes ho úplně ignoroval. „zeptám se znovu.. Půjdeš se mnou?" zeptal se přísně. „ne!" zařvala jsem. On se tak naštval, že mi dal pěstí do břicha. Zasténala jsem a padla na kolena. „nee!! Do břicha ne!! Teliss!!" volal Legolas a vzpíral se jak nejvíc to šlo. Cítila jsem neuvěřitelnou bolest. Byla to bolest, jako když mě probodla ta dýka. Lapala jsem po dechu. „tak jdeme" přikázal Dermenes a ti tři lidi mě popadli. „nee!! Teliss!! Prosím nechte ji!" volal Legolas. Lidi se nezastavovali, a táhli mě dál. Nemuseli ani používat sílu. Jeden člověk mě jen držel za ruku a táhl mě po zemi. „prosím ne! Dermenesi!" volal Legolas ale oni se pořád neotáčeli. „Teliss!!" zavolal Legolas, ale oni pořád nic. Nevím, co se dělo dál. Slyšela jsem ještě hlasy, ale nerozeznala jsem čí byli. Pomalu jsem usínala. Ta bolest byla naprosto nesnesitelná. Mé výčka najednou byli tak těžké, že jsem oči neudržela otevřené. Podvolila jsem se bolesti, a usnula jsem.

Nečekala jsem, že se ještě probudím, ale bylo tomu tak. Tohle už jsem znala.. Jasné světlo. Pomalu jsem otevřela oči dokořán. Pak se mi vrátili nějaké smysli, a já zjistila že jsem v něčím objetí. Pak jsem viděla dlouhé blond vlasy a hned mi došlo že je to Legolas. Kolem nás na zemi leželi zmlácení lidé, a mezi nimi i Dermenes. Po chvíli probouzení se, se mi vrátili všechny smysli, a já jsem zjistila že Legolas pláče. „Legi.. Ale ne, ty pláčeš?.." ujistila jsem se a trochu se od něj odtáhla, abych mu viděla do očí. On zvedl hlavu a já viděla ty jeho nádherně modré oči, plné slz. „ty žiješ!! Miluju tě! miluju tě! miluju tě!" hned se ke mně přitulil. Hned jsem ho taky objala a nadechla se jeho vůně „lásko moje, jak je ti?" zeptal se ustaraně. „bolí to.." zakňučela jsem. „hodně?" zeptal se. Já zřetelně přikývla. On se jen  zapřemýšlel. „auu" zakňučela jsem a zabořila si hlavu do jeho hrudi. On mě pohladil po zádech. „dokážeš se zvednout?" zeptal se Legolas. „ne.. To nemá smysl.. Doktorka jasně řekla, že když se to zhorší, máme to nechat na přírodě" připomněla jsem. „ne Teliss.. Tohle vůbec neříkej.. Bude to v pořádku uvidíš" usmál se na mě. „ne.." pronesla jsem tiše. Oči se mi zavírali. Byla jsem strašně slabá. V hlavě mi všechno říkalo, že už nic nemá smysl. Cítím, že pokud se mi zavřou oči, tak se možná už nikdy neproberu.. Opravdu teď cítím svůj konec. Snažila jsem se mít oči otevřené, ale byla jsem tak slabá, že to nešlo. Oči se mi zavřeli. „Teliss.. Pojď, půjdeme za někým, kdo ti pomůže" usmál se na mě. Tím mě probral a já znovu otevřela oči. Ta bolest se ani nezmírnila. Legolas si mě vzal do náruče a někam mě odnášel. Pořád se mi zavírali oči. Nevnímala jsem kam to jde, ani co se děje kolem. Jen jsem na sobě cítila hromady pohledů, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno.. Mohla jsem se soustředit jen na tu nesnesitelnou bolest.

Objevila jsem se na trávě. Pomalu jsem zvedla hlavu a viděla bílé šaty. Pohlédla jsem více nahoru a viděla paní Galadriel. „netrap se něčím, co někdy přejde.. Trápíš tím více tvého nejbližšího než sebe. Postav se bolesti čelem, a vypořádej se následkům.. Je to jediná cesta, Teliss.." řekla mi Galadriel s úsměvem. „ale ta bolest.. Je nesnesitelná" přiznala jsem a vstala. „někdy se musíš bolesti postavit čelem, aby jsi jí unikla" vysvětlila mi. „děkuji Vám" usmála jsem se. Ona se též usmála, a v tu chvíli jsem se probrala v Legolasově náručí. „Legolasi, polož mě prosím" požádala jsem. „už tě to nebolí?" zeptal se s úsměvem. „ne" zalhala jsem. On mě tedy jemně položil na zem. Nadechla jsem se, a postavila se bolesti čelem. Zkusila jsem udělat pár kroků. Hodně, opravdu hodně to bolelo, ale po chvíli jsem si na to zvykla, a pak už to nebolelo skoro vůbec. Rozběhla jsem se směrem k bráně. Legolas mě s úsměvem doběhl. „dobrý?" zeptal se. Já jsem otočila hlavu k němu. Ani vteřinu jsem neváhala, a dala mu dlaně na tvář. Ještě v té samé vteřině jsem se přitiskla k jeho rtům. On mě automaticky chytil v pase. Líbal vášnivě, jako v Lothlorienu. Trochu se se mnou naklonil. Chytla jsem se mu za krkem a nepřestávala ho líbat. Trochu se mi tím vášnivím polibkem plném lásky podlomili kolena, ale on mě držel. Nešlo myslet na nic jiného, než na ty jeho rty, které ty moje hladově líbali. Nechtěla jsem se od něj ani na milimetr vzdálit. Až po chvíli mi došlo, že jsme mezi lidmi. Odtáhla jsem se od Legolase a rozhlédla se. Pár lidí na nás hledělo. Polkla jsem a pohlédla na Legolase. Ten mě pořád držel a usmíval se. Přitáhl si mě k sobě a naklonil hlavu. Začal mi jemně líbat krk. Přítulně jsem se zasmála. Zavřela jsem oči a nechala se unášet tím bláhem a vzrušením.