Jeden Člen Navíc

8. Dýka

Zdálo se mi, že uběhlo dalších deset hodin, ale slunce pořád nikde. Prohla jsem se v zádech, protože mě ten strom strašně tlačil do zad. Trochu jsem pohla s rukama, což tak strašně zabolelo, až jsem zasténala.  Deron se na mě otočil. „co ty ufňukanko!" okřiknul mě. „nic" zalhala jsem a sedla si tak jak předím, aby to tolik nebolelo. On vstal a přišel ke mně. Vlepil mi facku, ale tak pořádnou, až mi vytekla slza. „a co tohle?" zeptal se se smíchem. Najednou z lesa vedle nás vyběhl Legolas, Aragorn a Gimli. Začli ty zahalené muže zabíjet. Jednoho trefili šípem, druhého zabili mečem, třetího sekyrou.. Úžasem jsem zašla. Jenže Deron zatím pořád žil. Využil toho, že zabijí ostatní muže a rychle mě rozvázal. Pevně mi omotal krk svým loktem. Všichni tři k nám přiběhli. „stůj! Už ani krok! Nebo jí zabiju!" vykřikl Deron. „co chceš?" zeptal se Aragorn. „jděte si dál po svých! Jak ji dovedu k nám do kraje, možná vám předám její hlavu" pronesl tiše a nespustil z nich oči. Začla jsem se vrtět. On zatlačil loktem k sobě a tím mě skoro uškrtil. Zavírali se mi výčka. „můžeme se nějak domluvit! Jen ji neškrť!" požádal Legolas a přistoupil blíž. „nepřibližuj se!" okřikl ho Deron, a tím mě víc škrtil. Dala jsem mu ruce na zápěstí, a snažila si ji odtáhnout od krku. Legolas zase udělal krok zpátky, a dal si ruce k pasu. „nebo to urychlíme!" vykřikl Gimli, vzal Legolasovi luk, natáhl se pro šíp z jednoho mrtvého muže a zamířil na Derona. „ne Gimli!" vykřikl Legolas ale Gimli už vystřelil. Šíp Derona trefil do hrudi, ale než stačil zemřít, vytáhl si dýku a zabodl ji do mého těla. „Teliss!!" zakřičel Legolas a hned ke mně přiběhl. Zasténala jsem a vytekla mi slza. Aragorn ke mně doběhl hned po Legolasovi. „co budeme dělat!?" zeptal se bezmocně Legolas a plakal. Aragorn se hned zapřemýšlel a rozhlédl se. Neudržela jsem rovnováhu. Legolas mě sice přidržoval, ale to jsem ještě stála na vlastních. Teď jsem začla padat. Legolas mě chytil a opatrně mě položil na zem. Klekl si ke mně a sevřel mi dlaň. Gimli k nám přišel a smutně koukal. Mé výčka začali těžknout. Už jsem oči neudržela otevřené..

Viděla jsem světlo. Velké světlo, ale bylo tak jasné, že jsem oči nemohla otevřít dokořán. Pak světlo začlo ustupovat, a já pořád víc a víc začla otvírat oči. Viděla jsem Legolasovu tvář. Z jeho tváře šlo vyčíst spousty pocitů.. Strach, bolest, a všechno možné. Po chvíli jsem si uvědomila že mě drží v náručí a následuje Aragorna. Podívala jsem se přes Legolasovo rameno dozadu a viděla smutného Gimliho. Vypadalo to, jakoby měl špatné svědomý. Nevybavovalo se mi skoro nic z minulosti, takže jsem chvíli dumala nad tím, proč jsou všichni tak smutní. Trochu jsem se pohla, a najednou jsem ucítila šílenou bolest v mém břichu. Můj pohled sjel kousek dolů na mé břicho, a viděla jsem napůl zaraženou dýku, která je napevno obvázaná různými krvavými šátky a kusy látek. Hned jsem bolestně vykřikla a prohla se v zádech. „Teliss klid... Klid... Nehýbej se, bude to akorát horší" promluvil Legolas „jak můžu být v klidu když mám v břiše dýku" zaksichtila jsem se a zkroutila se. „prosím, nehýbej se.." žádal Legolas. Já jen zasténala. „Aragorne!" zavolal Legolas. Aragorn se otočil a jeho pohled spočinul na mně. „Teliss.." oslovil mě tiše Aragorn a pohladil mě po vlasech. Zakňučela jsem a kroutila se v bolesti. „všechno bude v pořádku.. Za chvíli budeš v bezpečných rukou" promluvil ke mně tiše Aragorn. „teď jsem v těch nejbezpečnějších rukou, jaké vůbec existují" vydala jsem ze sebe i skrz bolest. Trochu jsem pootevřela oči a viděla, že Legolas se ani neusmál. To mě trochu zamrzelo ale chápu že má strach. „Legolasi.. Zlobíš se?" ptal se provinile Gimli. „ne" odpověděl jednoduše. „je mi to líto.. Měl jsem přemýšlet" mluvil smutně Gimli. Legolas už neodpovídal. Sledovala jsem jeho tvář.. Pohlédla jsem mu do očí, které koukali na cestu. „au au au" zašklebila jsem se a zase se prohla. Legolas se na mě vystrašeně podíval. „Aragorne.. Dlouho nevydrží.." mluvil tiše a zrychlil v chůzi. „už tam budeme Teliss.. Neboj.." promluvil ke mně. Zavřeli se mi oči, a já viděla jen tmu

Probudila jsem se, a hned jsem poznala že nejsem u Legolase. Začla jsem se zvedat. „kde.. Je.. Legolas.." mluvila jsem slabě. Ucítila jsem zase tu strašnou bolest. „lehněte si.." promluvila ke mně nějaká žena. „odpovězte prosím" žádala jsem, ale neměla jsem moc síli k mluvení. Ona neodpověděla, a dál přebírala léky v poličce. Až po chvíli mi došlo kde jsem. Byla jsem na dřevéném lehátku, a vypadalo to tady jak u nějakého doktora. Asi je to doktorka.. Hm.. Ale proč jsem tady? Podívala jsem se na břicho a hned mi to došlo. Jak jsem viděla ty látky od krve, zamotala se mi hlava. Pak ke mně ta doktorka přišla. Sedla si vedle mě na židli a podívala se na mé břicho. Vydechla, a dala mi před nos nějaký list. „ne.. Kde je Le... Go.. La..." podlehla jsem uspávající vůni listu, a zavřela oči.

Probral mě něžný hlas doktorky. „slečno Teliss.. Teliss.." mluvila ke mně. Já pomalu a s tíhou otevřela oči. Hned co jsem se trochu probrala, jsem viděla jak na židli vedle mě sedí Legolas. Okamžitě jsem si sedla a přitulila se k němu. On mě pevně objal nazpět. Možná mě ale objal až moc, protože mě něco zabolelo v břichu. „au au.." chytla jsem si na břicho a zakňučela. Dýka, krev, ani kusy látek už tam nebyli.. Jen mé obleční. „teď už by snad měla být v pořádku.. Pokud ale odejdete, a zhorší se to, budete to muset nechat na přírodě.." řekla zklamaně doktorka. Legolasovi se nahrnuly slzy do očí, což mě rozbrečelo a tak jsem si ponořila hlavu do jeho hrudi. On mě tentokrát jemně objal. „nechám vás chvíli osamotě" promluvila doktorka a odešla na chodbu. „Teliss.. Měl jsem ti být nablízku.. Ti lidé tě vůbec neměli odnést.. Měl jsem tě ochraňovat.. Měli si odnést mě.. Co jsem to udělal" plakal Legolas. „Legolasi.. Neobvyňuj se.. Ty za nic nemůžeš.. To co se stalo, se stalo.. To je minulost.." usmála jsem se na něj. „ale tahle minulost má i následky" pořád plakal. Já se podívala na své stále bolavé břicho. Povzdychla jsem si a neměla jsem slov. „ale ty za nic nemůžeš Legolasi" zopakovala jsem. On smutně přikývl. „bude to dobrý" snažila jsem se ho uklidnit. Zvedla jsem mu hlavu a pohlédla mu do slzavých očí. Přiblížila jsem se k jeho rtům, a políbila ho. On mi dal jednu dlaň na tvář, a druhou si mě přitáhl k tělu. Chytla jsem se mu za krkem. Po chvíli jsem se od něj odtáhla. On se na mě konečně usmál, čehož jsem musela využít a vřele jsem se usmála taky. Pak mě ale úsměv přešel. „jak jste mě našli?" zeptala jsem se udiveně. „Aragorn na zemi poznal stopy lidí, a měl podezření že tě nejspíš unesli, protože by ses nemohla jen tak vypařit. Šli jsme tedy po stopách, až jsme tě viděli svázanou u stromu" vysvětlil Legolas. „počkat.. Kde je vůbec Frodo, Sam, Boromir, Pippin a Smíšek?" zeptala jsem se vystrašeně. On si povzdychl. „jak jsme se sešli, viděli jsme Boromira jak umírá.. Řekl nám, že Uruk-hai unesli hobity, Pippina a Smíška..  A Frodo a Sam pokračují do Mordoru" pronesl. Já nemohla uvěřit vlastním uším. „takže.. Chceš říct.. Že.. Boromir zemřel?" vyděsila jsem se. On zklamaně přikývl. Stěží jsem pokračovala „a.. Smíška a Pippina zajali Uruk-hai?" pokračovala jsem. On opět zřetelně přikývl. „a Frodo a Sam.. Pokračují do Mordoru.. Sami?" zděsila jsem se. On už nepřikývl, jen na mě smutně hleděl. Chytla jsem se za hlavu. „ale půjdeme po stopách Uruk-hai,  Pippina a Smíška najdeme" vrátil mi naději. Já se zlehka pousmála.