Jeden Člen Navíc

45. Větev

Celou dobu jsem hleděla do ohně. Nemusela jsem se soustředit na nic jiného, protože se mě nikdo na nic neptal. „jaktože jsi tak moc obeznámem s tou výpravou, zvanou Společenstvo prstenu?" zeptala se ho najednou Dairy. Ani jsem se nepohla, aby to vypadalo, že je nevnímám. Pořád jsem se klidně dívala do ohně a opírala se o Legolasovo rameno. „jelikož jsem členem, a se všemi společníky navždy svázán přátelstvím" odpověděl s klidným pohledem do ohně. „ty jsi se zúčastnil výpravy k hoře osudu?!" ujistila se ohromeně. Legolas jen přikývl. „cože?!" vyhrkl najednou Nerim, sedící vedle Dairy. Legolas se na něj neutrálně podíval. „proč jsi nám to neřekl?" zeptal se. „nebylo třeba" odpověděl skromně. „a-ale to je úžasné! Slyšíš to, Teliss? Vzala sis prince, díky kterému je na světě dobro!" vynachválil ho Nerim. „ale ne... Všichni jsme to zvládli společně" usmál se Legolas. „skromnost... Další tvá super vlastnost" pronesl Nerim. „nemohla sis vybrat lépe" usmál se Nerim. „ne... To nemohla" souhlasila jsem a koukla se Legolasovi do tváře. On se mile usmál opětovaně, a pohladil mě po rameni. Najednou jsem na druhém konci naší řady zaslechla hlasité zývnutí. Nahla jsem se, a viděla jak si Nim drží dlaň před ústy. Matka si toho taky všimla „tak! Kdo je unavený?" zeptala se s úsměvem. Hned jsem zvedla ruku a zazubila se. „vypadáš spíš čiperně, ale dobře" usmála se a koukla na ostatní. „ještě někdo?" rozhlédla se. „já celkem taky" pronesl Legolas. „já taky!" vykřikla Dairy. „fajn. Nime?" ohlédla se za sebe a koukla na Nima, který seděl opřený o strom, se zavřenýma očima. Matka se jen zasmála a započítala ho. „Nerime, co ty?" zeptala se ho. „chtěl bych s tebou ještě něco probrat" usmál se dál zíral do ohně. „dobře, tak víte vy co? Já se půjdu s Nerimem kousek popojít, abychom vás tady nerušili a vy si lehnětě tady k ohni" rozhodla matka. „fajn" pronesla jsem a podívala se na trávu. Začala jsem do ní mlátit pěstmi, a snažila se ji uducat. Poté jsem si na ni lehla, čelem k ohni, tedy i k ostatním. Legolas ještě chvíli seděl, a zíral do ohně. Zpozorovala jsem, jak Nim pořád sedí u stromu. „hej, Nime!" zavolala jsem. On se hned probral a rozhlížel se všude kolem. „no, no? Co je?" ptal se zmateně. „jdeme spát" zasmála jsem se a zase si položila hlavu do trávy. „sláva!" zvolal a lehl si do trávy. Er s Nerimem už byli na odchodu, ale ještě se zastavili. „vrátíme se asi až budete spát" informovala nás Er. „dobře" řekla jsem se zavřenýma očima. Legolas pořád seděl vedle mě a zíral do ohně. Dairy seděla tiše vedle něj, ale vypadalo to, jakoby chtěla něco říct, ale pořád si to rozmýšlela. „ty ještě nejdeš spát?" zeptala jsem se ho a zvedla hlavu od země. On se na mě hned podíval, jakoby se probral z hlubokých myšlenek. „jo, jo, jdu" pronesl a lehl si ke mně čelem. „nad čím jsi přemýšlel?" vyzvídala jsem. „nad jahodami" zasmál se. „mm... Jo, taky bych si dala" souhlasila jsem. On se jen s úsměvem zasmál. „hele?" pronesla Dairy a naklonila se nad Legolase, aby na nás oba viděla. „vy už spíte?" zeptala se, ale tentokrát se dívala na mě. „no chtěli bychom" usmála jsem se. „a nechcete si spíš zahrát nějakou hru?" nabídla nám. Koukla jsem na Legolase, a ten jen s úsměvem pokrčil rameny. „tak fajn" usmála jsem se opětavě a sedla si. „Nime?" oslovila jsem ho. On ospale zamrkal. „budeš hrát taky?" zeptala jsem se. On jen hlasitě vydechl. „dobře... Stejně mi nikdy nedáte pokoj" pronesl a sedl si. Posadili jsme se do kroužku. Já seděla vedle Legolase a Dairy. „tak... Zahrajeme si pravda, nebo úkol" usmála se na nás. „jo! To jsme hráli!" zavzpomínala jsem a Legolas vřele souhlasil. „tak jo, začínám" usmála se. „a čím budem točit?" zeptala jsem se. „počkat!" Nim se zvedl a rychle přišel k místu, kde ležel. Zvedl ze země klacek a donesl ho k nám. „na koho padne ten konec, na kterém je list, se bude ptát" rozhodl Nim a položil klacek mezi nás. Zase si sedl, a Dairy s ním zatočila. Lístek směřoval k Nimovi, a protože jsem byla neproti, měl se ptát mě. „fajn... Teliss? Pravda, nebo úkol?" zeptal se. „hmm" zamyslela jsem se. „eee... Pravda, pravda" rozhodla jsem nakonec. „dobře... Měla jsi někdy úmyslný pohlavní styk s někým jiným, než s Legolasem?" zeptal se ďábelsky. Legolas mě začal pozorovat, a čekal na odpověď „úmyslný ne" usmála jsem se. „dobře... Já budu točit" pronesla Dairy a zatočila větví. Dotočila se listem mezi mě a Legolase, a druhým koncem mezi Dairy a Nima. „aha?" udivila jsem se. Legolas si klacek změřil pohledem. „list je blíž tobě... A druhý konec blíž Dairy" posoudil Legolas. „oo výborně" usmála jsem se „takže, Dairy. Pravda, nebo úkol?" zeptala jsem se s úsměvem. „eee.. Pravda" rozhodla. „miluješ Legolase?" zeptala jsem se hned. „úkol!" zařvala hnedka stydlivě. „fajn..." sežehla jsem ji pohledem, ale pořád tady bylo trochu úsměvu. „štípni se do ruky" usmála jsem se. „ne ee" zasmála se. Vyhrnula si tedy rukáv, a štípla se do ruky, až pak musela bolestí tiše zasténat. „dobře, tak točim" rozhodla a zatřela se svou rukou. Konec větve s listem směřoval přesně k Dairy, tím pádem druhý konec k Legolasovi. „ajajajaj" pronesl Legolas a zaksichtil se. Potichu jsem se zasmála a čekala, co bude. „Legolasi. Pravda, nebo úkol?" zeptala se s ďábelským úsměvem. „pravda?" rozhodl se bojácně. „dobře..." Dairy začala přemýšlet, až se jí viditelně nafukovala hlava. „jo!" vykřikla, a přitom jí hlava praskla jako balónek. „líbí se ti elfky s barvou vlasů špinavá blond?" zeptala se a pohodila se svými vlasy doboku. Teď Legolas začal přemýšlet. „no... Ať ti taky nepraskne hlava" zasmála jsem se. „ne" odpověděl konečně. „tak fajn..." pronesla Dairy zklamaně a zatočila větví. Větev se trochu posunula do strany, tím pádem šlo krásně vidět, jak list míří na Nima, a čistá strana na Legolase. „zase!?" zvolal Legolas s jemným úsměvem. „takže... Legolasi, pravda, nebo úkol?" zeptal se Nim. „pro změnu úkol" vybral Legolas. „dobře... Dívej se Teliss 40 vteřin do očí, aniž bys ji políbil" rozkázal Nim. Legolas se smířeným úsměvem vydechl, a otočil se ke mně. Přisedl si blíž ke mně, a já ho chytla za ruce. „budeš to počítat?" zeptal se Legolas ještě. „jo, jasně" přikývl Nim. „ale já ho políbit můžu" usmála jsem se. „ne, ty taky ne" zatrhl Nim. Zasmutněla jsem, a koukla dolů. „3...2..." odpočítával Nim. „1... Teď!" zvolal Nim. V tu chvíli jsem zvedla hlavu, a podívala se Legolasovi do očí. Naše obličeje dělilo málo. On se zhluboka podíval do mých, a mně se zatajil dech. Okamžitě jsem se v jeho očích začala topit. Nešlo mrknout, nešlo se podívat vedle, dokonce se nešlo ani trochu pohnout. Znám ho tak dlouho, ale i přesto  mě jeho očí dokáží pokaždé úplně odradit od reality. Pevněji jsem sevřela jeho dlaně, a on se hned pousmál. Dělalo mi to strašné motýlky v břiše. Legolas se ke mně pomalu naklonil, a teď naše rty dělil snad jen jeden centimetr. Cítila jsem na rtech jeho horký dech. Hned se zase kousek odtáhl, aby mi mohl v poklidu koukat do očí. Pustila jsem jednu jeho ruku, a chytla ho za hlavu. S tichým zasténáním jsem si ho chtěla přitáhnout zase k sobě, on se však naschvál ani nepohl. Přivřela jsem oči, ale hned je zas otevřela. I když jsem ten čas nepočítala, věděla jsem, že nám ho moc nezbývá. „poslední vteřiny" informoval nás Nim. „5...4....3...2... A jedna je!?" zdržoval. Udělal přehnaně dlouhou pauzu, a já Legolase přitahovala pořád víc. „1.. hotovo!" zvolal Nim. Legolas se ke mně hned naklonil, a hladově mě políbil. Zasténala jsem do polibku a on zrychlil. Jednou rukou jsem ho hladila po zádech... Samozřejmě spíš nahoře u krku, aby ho to nebolelo. Druhou jsem měla pořád za jeho hlavou, a i on měl jednu ruku za mou hlavou. Druhou mě držel za zády, abych se nepřevážila. „dobrý vy dva" zasmál se Nim. Legolas se odemne pomalu odlepil, až to slastně mlasklo. Hned jsem ho políbila znovu. Nechala jsem své rty přitisklé na těch jeho pár vteřin. Pak jsem se pomalu odtáhla, a oba jsme se v tu stejnou chvíli usmáli. Rychle jsem si zase sedla na své místo naproti Nimovi. Legolas si sedl opět vedle mě, tedy naproti Dairy. „tak" pronesla a zatočila větví. List padl na Dairy, a druhý konec na mě. „zatroleně..." pronesla jsem. Ona se jen usmála. „Teliss? Pravda, nebo úkol?" zeptala se sladce. „umm... Tak úkol... Mohla by to být sranda" usmála jsem se. „dobře... Takže, Teliss... Řekni Legolasovi, že ho nesnášíš, nikdy jsi nemilovala, nikdy milovat nebudeš, a že se rozvádíte" rozhodla ďábelsky. „to je zlý" zasmutněla jsem se smíchem. Ona jen pokrčila rameny. „jaký je trest?" zeptala jsem se pro jistotu. „100 koleček kolem nás" rozhodla. Hned jsem se musela zamyslet. 100 koleček kolem nás... Kde už jsem to slyšela... Po chvilce se mi všechno vybavilo. „Dairy?" oslovila jsem ji, ale už zcela bez úsměvu. „no?" optala se udiveně. „znáš Derona?" zeptala jsem se. Ona se hned falešně zasmála, ale šel na ní vidět stres. „tohle se ale netýká hry" zasmála se. „jen mi jednoduše odpověz.. Ano/ne" požádala jsem. „ne, a teď hrajem" usmála se. Tiše jsem povzdychla, a koukla na Legolase. „těch 100 koleček bych mohla zvládnout" zamyslela jsem se. „tak to aspoň zkus" pobídla mě Dairy. Podívala jsem se Legolasovi do očí, a nadechla se. Chtěla jsem mu to říct, protože jsem si byla jistá, že on ví, že je to jen úkol a já to tak nemyslím. Jenže jak jsem se nadechla, z mých úst nevyšla ani hláska. Začla jsem se rozhodovat, jestli to vůbec říkat. Bála jsem se, že to Legolase nějak raní, ale nakonec se odhodlala. Sebevědomě jsem se mu podívala do očí, a nadechla se... Ale zase nic. „nemůžu" pronesla jsem zklesle a podívala se na Dairy. „fajn šup šup!" zatleskala, a já teda znaveně vstala. „tak jo, máme pauzu, dokud Teliss neudělá všech 100 koleček" pronesla Dairy a lehla si do trávy. „no jo, ještě si bužíruj!" zasmála jsem se a prošla kolem stromu ozačující konec, i začátek kolečka.

„kolik?" zeptal se Nim ze zajímavosti asi už po páté. „43" odpověděla jsem znaveně a napočítala si další kolečko. „víš co" pronesl Legolas a vstal. Přišel ke mně, chytil mě za ruku a šel po mém boku. „co to děláš? Tohle je její trest" pronesla Dairy naštvaně. „ale neřekla jsi, že ho nemůžu dělat s ní" pousmál se. Dairy si jen odfrkla. Legolas se podíval na mě, a usmál se. „proč jsi to neřekla? Věděl jsem, že bys to tak nemyslela doopravdy" zeptal se tiše. „já to chtěla říct, jenže... Nevím, nešlo to" udivila jsem se. „to je hezký" pronesl s úsměvem. Hned jsem se taky pousmála a podívala se zase vpřed. „ssssssakra" pronesla jsem tiše a ohlédla se. „kolikátý už je to kolečko?" zeptala jsem se. „70" odpověděl s úsměvem. „to nám nespolkne" řekla jsem. „fajn, tak 80" navrhl. „kompromis, 75" navrhla jsem. „fajn" pronesl a já hned připočítala další, když jsme prošli kolem toho stromu.