Jeden Člen Navíc

52. Pád

Když se po chvilce odtáhl, cítila jsem na tváři kapky vody. Udiveně jsem se podívala na oblohu a v tu chvíli mi do oka dopadla kapka. Hned jsem zamrkala a utřela si ji. Jenže ono začínalo pořád víc a víc pršet. „měli bychom se vrátit" pronesl Legolas. „ne, já tam nechci" rozhodla jsem. „proč ne? Pokud jde jen o Dairy, tak se jí nějak vyhneme" navrhl. „ne, já-" musela jsem se odmlčet a nadechnout se, abych mohla zvýšit hlas, jelikož to přes ten déšť nešlo pořádně slyšet. „já nechci slyšet další její řečičky. Ty klidně běž!" zavolala jsem. Jeho vlasy byli durch mokré a oblečení na tom nebylo líp. I já byla neuvěřitelně mokrá, ale nebylo to tak strašné. On se tedy chvíli zapřemýšlel ale pak se ke mně natáhl a vzal mě za ruku. Rychle jsem vstala a šla za ním. Doběhl pod strom, jenž stál kousek od nás. Sice to tu nebylo úplně nejsusší, ale rozhodně lepší než pod úplným deštěm. Legolas si sedl pod strom a nahlas vydechl. Sedla jsem si k němu a pozorovala kapky deště, které se trochu odrážely od země. „proč ti vadí její řeci? Přece víš, že ji nemusím" zeptal se po chvilce ticha. „prostě jsem teritoriální typ elfky" odpověděla jsem. „to mi došlo" zasmál se. „tak vidíš... A jinak je to hrůza děs poslouchat, jak říká v čem všem by byla lepší, kdyby s tebou byla ve vztahu" dodala jsem „v tom máš projednou pravdu..." přiznal. „projednou?" koukla jsem mu do tváře a on se jen pobaveně usmíval. „kde bys byl bez mých rad?" vyjela jsem. „na lepším místě" odpověděl. Otevřela jsem pusu, ale pořád mi to šlo spíš do úsměvu. „tím myslím v nebi! Bez tebe bych umřel" opravil se. „aspoň že tak..." uspokojeně jsem si zase opřela hlavu o jeho rameno a sledovala okolí. „a tím myslíš, že tady ve Středozemi se ti nelíbí?" udivila jsem se. „ale ano, líbí. Jen jsem slyšel, že je tam ráj" vysvětlil. „tak to jo" pronesla jsem. „nechceš to prospat?" nabídl mi a naklonil se, aby mi viděl do tváře. „při tomhle mám spát?" zeptala jsem se opět zvýšeným hlasem. „říká se, že při dešti se lépe usíná" pousmál se. Zasmála jsem se a lehla si na zem. „ty nebudeš spát?" zeptala jsem se ještě. On jen zavrtěl hlavou. „a nechceš si aspoň lehnout?" nabídla jsem. Jen se pousmál a na moje přání si lehl čelem ke mně. Hned jsem se k němu přitulila a zavřela oči. Dal mi jednu ruku kolem těla a pohladil mě. Sice jsem ještě vnímala ten déšť, ale bylo to vlastně uklidňující.

Pomalu jsem se probouzela, ale byla jsem pořád ještě v takovém tom polovičním spánku. Jen jsem cítila, jak se odemne odtáhl a já už nic neobjímala. To mě probralo víc, až se mi podařilo trochu pootevřít oči. Když jsem viděla jak vstává, hned jsem oči otevřela dokořán a natáhla se pro jeho ruku. Stihla jsem ho chytnout a hned jsem zase spadla do trávy. Dřepl si ke mně a dvěma prsty mě pohladil po tváři. „dobré ráno. Chtěla bys jahody?" zeptal se mile. „joo" zakňučela jsem, ale nebyla jsem schopna otevřít oči. „dobře" usmál se a zase vstal. Já se propadla zase do hlubšího spánku a pomalu přestávala vnímat okolní zvuky.

Probrali mě až přicházející kroky. Opět jsem trochu pootevřela oči a přichystala si chuťové pohárky na jahody. Rozkoukala jsem se a viděla, jak proti mně sedí Dairy. „a-ahoj" pozdravila jsem ospale a odvrátila zrak. „Teliss, nechtěla jsem tě v království tak seřvat" pronesla. „no jo..." rozhodla jsem se pomalu vstát, ale musela jsem se ještě podepřít rukama. „tobě to možná nevadí, ale pro mě to je strašný pocit... Odpustíš mi?" zeptala se a taky vstala. Nahlas jsem vydechla a dala ruce vbok. „já ti nevím-" „prosím! Teď jsme se poznaly a jsme sestry, nemůžeš mi prostě odpustit a začít odznova?" žádala zoufale. „co přesně si teď vyčítáš?" zeptala jsem se a přišla k ní blíž. „to, že jsi se chovala jak blbka, nebo jak jsi mě proti Legolasovi poštvala? Či dokonce, že si Legolase začínáš přivlastňovat?" pokračovala jsem. „no... Zkrátka za všechno" usmála se. „ne, Dairy. Možná jsme sestry, ale tohle se prostě nedělá" pronesla jsem. „ale mě to tak mrzí! Teliss, promiň!" padla na kolena a žádala mě. Rozhlédla jsem se kolem, protože přeci jen ty jahody jsou dost blízko odtud na to, aby nás Legolas slyšel. Nikde ale nebyl na dohled, takže jsem se zase otočila k Dairy. „prostě ne!" okřikla jsem ji a odstoupila. „fajn... Když už mě nikdo nemá rád" pronesla se slzami v očích a vydala se k útesu. „Dairy? Co děláš?" rozešla jsem se pomalu k ní, ale ona se zastavila až těsně před krajem velkého útesu. „ztratila jsem svou jedinou sestru, muž, do kterého jsem se zamilovala víc jak do jakéhokoliv jiného mě nechce a otec tě začíná považovat za oblíbenou dceru!" vyjekla Dairy do propasti. „tak pro co mám dál žít!?" zařvala a dala jednu nohu do vzduchu. „ne!" zařvala jsem a rozběhla se k ní. Rychle jsem ji předběhla, abych ji od útesu mohla odstrčit do bezpečí. Jenže mně samotné podklouzla noha, protože opravdu stála úplně nakraji. Vyjekla jsem a podemnou se ulomil další kus útesu. Stihla jsem se rychle chytnout okraje útesu. Nohy mi vysely dolů do propasti a srdce mi bušilo o sto šest. Věděla jsem, jak by byl ten pád dlouhý, jelikož jsem ji už někdy zvrchu zkoumala. Teď jsem ale neměla ani nejmenší odvahu, se podívat dolů. Místo toho jsem koukla na své prsty, kterýma jsem se snažila držet útesu. Byli docela kravavé a neskutečně moc to bolelo. Neměla jsem skoro žádnou sílu, ale najednou se ke mně Dairy natáhla. S vyděšeným výrazem mi podávala ruku, abych se chytla. Bohužel to nešlo. Cítila jsem v kostech, že kdybych se jednou rukou pustila, hned bych spadla. Jen jsem hlasitě vzdychla a snažila se se chytnout pevněji. To ale byl strašný nápad, protože se z toho akorát zaprášilo a já se málem pustila. „chyť se!" volala na mě. „ne! Nejde!" volala jsem vyděšeně a snažila se se nepouštět. „notak sestro! Když se nechytíš, spadneš!" volala se slzami. „nejde to!" volala jsem nazpět a začala brečet taky. „prosím!" zvolala tak nahlas, že mě to donutilo se nejmíň rozhodnout. Neuvěřitelně jsem se klepala. Najednou jsem nahlas zasténala a rychle jí podala ruku. Ona mě za ni hned pevně chytla a taky zasténala. Já se ale hned samým vyčerpáním pustila druhou rukou. Hlasitě jsem vykřikla a zavřela oči. Po tom, co jsem zjistila že mě Dairy pevně drží, jsem se odhodlala oči otevřít. Viděla jsem, jak je úplně na kraji, bála jsem se, aby se nepřevážila za mnou. Začala táhnou vší silou, ale viděla jsem to marně. Já se snažila chytit se znovu i druhou rukou, ale nebyla jsem schopna tu ruku vyšvyhnout nahoru. „Dairy dost! Nemá to smysl!" zvolala jsem. Ona se s brekem zastavila a jen mě pevně držela. „ale má!" nesouhlasila. „Dairy!..." oslovila jsem ji a hned po tom, co jsem si v hlavě přehrála větu kterou řeknu, mi vytekla další slza. „smiř se s tím..." pronesla jsem. Ona hned začala znovu táhnout, ale nemělo to nejmenší smysl. „pomoc! Pomoc prosím!" začala volat. Hned po tom se mi vrátila naděje. Pevněji jsem sevřela její ruku a čekala, jak přiběhne. „pomoc! Pomoc!" volala znovu. „prosím! Pomoc!" přidala jsem se. Najednou mě ale Dairy trochu pustila, hned jsem vyjekla a ona hned zasténala. „už nemám sílu!" zařvala a snažila se mě držet co nejpevněji. Jak jsem ale cítila, jak jí prst po prstu kloužu, okamžitě jsem zpanikařila. Za pár vteřin... Budu padat! Šílela jsem jak ďas, když v tom se ke mně rychle sklonil Legolas. Bohužel přesně v tu chvíli jsem Dairy vyklouzla... „Teliss!!!" zvolal nešťastně Legolas a já ještě zaznamenala, že hned skočil taky. Padala jsem dolů neuvěřitelnou rychlostí. I hlas mi došel a já už ani neječela. Jen jsem cítila, jak mi po tvářích stékají další slzy. Po pár vteřinách si mě ale přitiskl ke svému tělu. Hned jsem ho pevně objala a neuvěřitelně se bála. Věděla jsem, že za chvíli... Dopadneme.