Jeden Člen Navíc

34. Nečekané Oznámení

Vyšla jsem na chodbu a Legolas hned po mně. Léčitel se na nás ještě usmál a zavřel za námi. Letmo jsem koukla na Legolase, který se rozhlížel do všech stran. Taky jsem se rozhlédla, ale nikde nikdo nebyl, takže jsem nevěděla co tak dlouhu sleduje. „Legolasi?" oslovila jsem ho tázavě a přitom se dívala stejným směrem jako on, kdyby náhodou jsem něco zahlédla. „nic... Pojď" probral se dřív, než jsem se ho stačila zeptat co tam sleduje. Chytil mě za ruku a rychlou chůzí se rozešel k pokoji. „jo! A řekl jsi to teda Thranduilovi?" zeptala jsem se hned, když mi došlo že se rozhlížel kvůli Rianovi. On pomalu zastavil a svěsil hlavu. Pomalu se ke mně otočil čelem, ale díval se do země. „nerozmyslel sis to?" zeptala jsem se zklamaně. Podíval se na mě a vydechl „nebylo co rozmýšlet. Říct jsem to musel, i když jsi nechtěla... Jenže" zastavil se a zavřel oči. „jenže co!?" zděsila jsem se a chytla ho za obě dlaně. Hned mi je pevně sevřel a se svýma modrýma očima se podíval do mých. „ho Er nějak slovně ubránila, a protože více svědků bylo na jejich straně, prohráli jsme, a Rian je někde v království na svobodě" pronesl Legolas zklamaně a hleděl mi do očí. Nemohla jsem tomu uvěřit, normálně jsem myslela, že se mi to jen zdá. To jako, že má vlastní matka byla proti mně!? Hlasitě jsem vydechla a bezmocně zavřela oči s nadějí, že se mi to zdá a já se probudím do krásného rána. Bohužel, jak jsem otevřela oči, viděla jsem jen Legolasovu zklamanou tvář a jeho zavřené oči. „promiň" pronesl zničehonic. „za co, Legi?" zeptala jsem se něžně a pohladila ho po zádech. „že jsem tě neposlouchal" odpověděl a otevřel oči. Jen jsem udělala smutný obličej a přiblížila se na pár centimetrů blíž k němu. Objala jsem ho a on mě hned sevřel. „to nic... To nic..." uklidňovala jsem ho tiše a jemně ho hladila po zádech. „každopádně bychom neměli vystávat tady na chodbě" rozhodla jsem a odtáhla se od něj. „pravda" souhlasil a rozběhl se se mnou k našemu pokoji. Rychle jsem otevřela dveře a vběhla dovnitř. Legolas za námi hned zabouchl. „zamkni zamkni zamkni zamkni!" opakovala jsem, dokud jsem neuslyšela cvaknout zámek. „uuuf" vydechla jsem a rozhlédla se po pokoji. Hned jsem hlasitě vyjekla a cukla sebou, jak jsem u okna viděla něčí obrys. Legolas ke mně hned přiskočil a podíval se k oknu. „odemkni odemkni odemkni odemkni!" začala jsem zase panikařit a on hned otočil klíčem. Chytil mě za ruku a zatáhl před sebe, aby mě měl pod dohledem. Hned vyběhl za mnou a zabouchl dveře. „zamk-" ani jsem nemusela dopovědět, protože jsem slyšela jak zamkl. „byl to Rian?" zeptal se udýchaně. „nevím, ale první kdo mě napadl že by to mohl být, byl on" odpověděla jsem a hlasitě vydechovala. „proč?" slyšeli jsme hned za dveřmi. Trochu jsem se udivila, protože nezněl jako Rian, ale jako... „Nime?" ujistil se Legolas. „jo? Proč jste mě zamkli?"začal se tiše smát. „ježiš promiň" pronesla jsem a Legolas zase odemkl. Vešli jsme za ním do pokoje a Legolas zase zavřel. „zaslechl jsem dobře? Vy jste si mysleli, že jsem Rian?" ujistil se Nim a tázavě nás sledoval. „no... Jo" pronesla jsem. „a proč jste se ho tak báli? Oba" zdůraznil. Koukla jsem na Legolase a on jen přikývl. Nadechla jsem se a zase vydechla. „no... Před několika dny, jsem mluvila s Rianem. To jsem se s ním ještě seznamovala, ale on mi pořád lichotil. Naštvala jsem se, protože mi to bylo strašně nepříjemné kvůli matce. On mě však odvedl do pokoje, a tam mě... Znásilnil" dopověděla jsem. Nim na mě jen s vykulenýma očima hleděl. „tak to ne! A Legolasi ty jsi nic neudělal?! A to si říkáš Telissiin ochránce?!" vyjel na něj Nim. Než ale Legolas stačil cokoliv říct, jsem se do toho připletla já. „ne, Nime. Hned jak to Legolas zjistil, se za ním vydal a porvali se spolu" obhájila jsem ho. „a proč ses ho teď bál?" zeptal se ho ale pořád dost naštvaně. Legolas si jen povzdychl a podíval se na mě pokynul rukou na postel, aby se Nim posadil. On tak znepokojivě učinil a oba nás zmateně sledoval. Legolas začal vyprávět, až došel k tomu, jak jsem na chodbě běhala do kolečka. Nim nás jen bezeslova pozoroval a poslouchal. „řekl jsem otci, aby Riana navždy zavřel, nebo ho poslal pryč, bohužel však bylo více elfů na Rianově straně" dokončil Legolas. „nemá snad rozhodnout král? Bez ohledu na to, kolik elfů je na něčí straně?" zeptal se Nim. Legolas jen zavrtěl hlavou. „otec si myslí, že jsem si to vymyslel jen kvůli Teliss, protože se mi přiznala že Riana nemá ráda. Má za to, že Teliss využívá mého postavení a toho, že ji miluju, aby dosáhla čeho chce a sesadila Riana" odpověděl Legolas zklamaně. Docela mě to dostalo, protože tohle jsem třeba vůbec nevěděla. Tak král si myslí, že využívám Legolase, abych měla co chci?! Byla jsem radši zticha a dál poslouchala jejich rozhovor. „já myslel, že je Thranduil syn Oropherův, moudrý král" pronesl Nim zklesle. „on je, moudrý. Jen se na věci dívá s velkým nadhledem až někdy přehlédle i to, že nevěří svému vlastímu synovi!" Legolas trochu zvýšil hlas a zahleděl se na knihu, která ležela na stole. Pak se zamračil a zvedl se. Přišel ke stolu a tu knihu vzal do ruky. Ohlédl se s ní na nás a jemně se usmíval. „jo... Je to ono" usmála jsem se opětovaně a on ke mně přišel, sedl si vedle mě a otevřel ji. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a s úsměvem se dívala do knížky. „co je to?" zeptal se Nim po chvíli. „tohle nám četla Er každý večer, když jsme byli s Teliss malí. Ty jsi byl pokaždé u toho, nevzpomínáš si?" Legolas se přezemne naklonil, aby na Nima viděl. „ukaž, co je to za knížku?" zeptal se Nim a natáhl se pro ni. Legolas mu ji podal a usmál se. Nim si ji chvíli prohlížel, až se nevědomky pousmál. „až najednou Elen zvolala 'nechť slunce osvítí mého koně, a křídla mu narostou!'" předčítal Nim. Jen jsem se zasmála a hned si na to vzpomněla. „koni se najedou kůže nadzvedla, až křídla se objevila. Vzlétl,-" „-a odletěl do lepších časů" řekl Legolas současně se mnou. Ohlédla jsem se na něj a on se pořád mile usmíval. Opřela jsem se o jeho hruď a on mě hned oběma rukama sevřel. „pamatuju" pronesl Nim a knihu zavřel. „a jak u nás Legolas pořád přespával" zasmál se Nim. „joo" vzpomněl si Legolas a taky se zasmál. Zničehonic se otevřeli dveře. Všichni jsme se hned dosmáli a sledovali, jak se podezřele pomalu otvírají. Jak se otevřeli dokořán, nikdo tam nestál. „asi... Jen průvan" zauvažoval Legolas a zvedl se. „ne..." rychle jsem ho chytla za ruku a přitáhla si ho zase k sobě. On mě chytil v pase a zase se ohlédl na dveře. Viděla jsem pár vlasů, trčících zpoza zdi. Legolasovi a Nimovi jsem naznačila, aby byli potichu a šli za mnou. Začala jsem pomalu našlapovat na podlahu a u toho se furt ohlížela. Došli jsme až k oknu a já se z něj naklonila. Legolas mě hned chytil za ruku. Ohlédla jsem se na něj a on zavrtěl hlavou. Pohlédla jsem na Nima a ten vypadal, že souhlasí s Legolasem. „nemám jiný nápad" zašeptala jsem. „jsme tři... Prostě se jdeme podívat kdo tam je" rozhodl Nim. „dobře" souhlasil Legolas a rozešli jsme se ke dveřím. Pořád jsme radši potichu našlapovali, dokud nám nezbývalo nic jiného než vykouknout ze dveří. Nim s Legolasem, se podle náznaků domlouvali, kdo se podívá. Poklepala jsem je na ramena a oni se na mě hned podívali. Naznačila jsem, abychom nakoukli zároveň. Oni přikývli, tak jsem si stoupla mezi ně a oběma jim dala ruce na záda. Oni zase dali ruce na záda mně, až jsem jim ústy naznačila 3...2...1. V ten okamžik jsme se všichni naklonili ze dveří. Jenže nejspíš nebyl dobrý nápad si dávat ruce na záda, protože jsme se převážili a spadli na tvrdou zem. Někdo se hned začal smát a já prozátím viděla jen boty. I podle smíchu, mi bylo jasné, o koho jde. Nim se hned zvedl a pomohl mi vstát. Legolas vstal hned po Nimovi a všichni jsme hleděli na Riana, jako na nějakého ďábla z pekel. On se pomalu dosmál a utřel si slzy. „jaká je s vámi sranda" pronesl. Nikdo na to ale nic neřekl. „přišel jsem vám sdělit, jednu smutnou zprávu" pronesl zklamaně a jemně sklopil hlavu. Bedlivě jsem poslouchala, protože to nemohlo být tak smutné, když se před chvílí tak hlasitě smál. „můj otec... Vyrazil před několika dny do boje. Protože se ale pořád nevracel, stráže ho šli hledat. Před chvílí přišli, i s tělem mého... Nyní mrtvého otce" vysvětlil zklamaně. Nějak mi to nesedělo. Kdyby byl opravdu smutný, neměl by vůbec náladu se schovávat a pak by se tady rozhodně nesmál. Navíc... Proč to šel říct zrovna nám? „vás to ani nemrzí?" zeptal se Rian po chvíli. „samozřejmě, je nám to líto, ale o tvém otci ses zmínil poprvé" pronesl Legolas. „to protože nebylo co probírat. Jen si v poklidu vládl-" „vládl?!" zopakovala jsem nejistě. On se na mě zahleděl. „no ano. Můj otec byl králem říše u řeky" vysvětlil. „a- a teď?" vykoktala jsem ze sebe. „kdo bude sedět na trůnu?" zeptala jsem se hned v další vteřině. „nejspíš... Můj starší bratr, pokud se mu nic nepřihodí" falešně se na nás usmál a pak si hned povzdychl. „tak či tak jsem myslel, že o mne víte, že jsem princ říše u řeky" udivil se. „vlastně jsem něco jako ty, Legolasi" upřel na něj svůj pohled a falešně se usmál. „a to myslím se všemi ohledy... Ty ses zamiloval do obyčejné elfky, já taky. Ty nesedíš na trůně, já taky ne. Tobě umřela matka, mně taky. Tedy až na to, že tvůj otec zatím žije" zamyslel se. „jak zatím?!" naštval se Legolas. „třeba se mu něco stane, nevím" mávl nad tím rukou a usmál se. Legolas se k němu hned rozešel. „ne! Legolasi..." stoupla jsem si před něj a oběma rukama mu zatlačila do hrudi. Sice se zastavil, ale nespouštěl z Riana zrak. Nakonec se jen ironicky usmál a odešel do pokoje. Nahlas jsem vydechla a podívala se na Nima. Ten mě taky zklamaně sledoval, ale pak jsme se oba podívali zase na Riana. Ten nás jen pobaveně sledoval. „co po nás vlastně chceš?!" zařvala jsem a chytla na kliku od pokoje. Otevřela jsem, a naštavně vešla dovnitř. Nechala jsem otevřeno, aby jsem měla výhled i na Nima, který se stejně rozešel hned za mnou. Přišla jsem k Legolasovi a sedla si k němu na postel. Pohladila jsem ho po zádech a on jen ze zavřenýma očima vydechoval. Rian si ale najednou stoupl do dveří. Nim se v půlce pokoje ohlédl a pozoroval ho stejně jako já. Legolas si ho pořád nevšímal. „nebojte se... Už to dlouho nepotrvá, a budete konečně pod něčím dohledem" pronesl Rian a zavřel za sebou.