Jeden Člen Navíc

43. Víno

Jak elfové přinesli jídlo a každý měl své oblíbené před sebou, pustili jsme se do jídla. Legolas měl skromně jen salát, zatímco já si hodovala tři chody. Jednu zeleninovou polévku, druhý chod brambory se zeleninou a ještě k tomu salát. Voda k tomu nesměla chybět, jenže za chvíli byla vypitá. Zpozorovala jsem, jak má Legolas plnou skleničku a vůbec tu vodu nepije. Chtěla jsem se k němu přisunout, ale hned co jsem to zkusila mi to došlo. On se na mě s lehkým smíchem podíval, a já se k němu naklonila. On se taky naklonil, a poslouchal. „Legi?" oslovila jsem ho. „ano?" optal se. „piješ tu vodu?" zeptala jsem se, i když jsem věděla, že nepije. „ne. Chceš?" nabídl. „jen trochu" pronesla jsem. On mi podal svou skleničku a já si ji hned se suchým krkem převzala. Hned jsem se napila, až mi z pusy přetekla a já se pobrindala. Koukla jsem na Legolase, který mě pobaveně sledoval. „čuně" zasmál se. Hned jsem se zasmála taky a sklenku položila zase k němu. Dělala jsem, jakože se nic nestalo a soustředila se na svůj druhý chod. Legolas už měl salát skoro snědený, a ostazní taky už pomalu dojídali. „a co ten prsten?" zeptal se Nerim. Hned jsem zbystřila a podívala se na Nerima. Legolas ho taky pozoroval, a čekal, co bude dál. „prý si ho vzalo na starost nějaký společenstvo prstenu. Slyšel jsem, že se ten vládnoucí prsten už zničil, ale zajímalo by mě, jak to dokázali" usmíval se Nerim a dal si další sousto brambor do pusy. „musel se hodit do hory osudu" odpověděla jsem. „opravdu? A nevíš taky, jestli je pravda, že ho nesl nějaký... Hobbit?" zeptal se. S plnou pusou jsem přikývla a Legolas za mě vzal otěže. „ano. Frodo se Samem se i přesto, že odjakživa nebojovali, vydali do Mordoru na vlastní nebezpečí" odpověděl Legolas. „Frodo a Sam? Vy znáte jejich jména? To je fascinující... Frodo a Sam..." opakoval si. Legolas si jen přikývl a dožvýkal poslední sousto svého salátu. Položil do prázdné misky vydličku, a chtěl se na náznak toho, že dojedl, odsunout. Hned jsem vyprskla smíchy a odvrátila od něj zrak. Rychle jsem si dala dlaň na ústa a snažila se co nejrychleji spolknout ty brambory. Nakonec jsem se znaveně opřela, a vydechovala. „vodu" natáhla jsem se k Legolasovi a ten mi svou sklenku hned podal. Chtěla jsem se napít jem trochu, ale ta voda byla tak chladná a osvěžující, že jsem ji vypila celou. „tak se už asi nenapiju" zasmutněl Legolas. Hned jsem vytřeštila oči a vstala. „vodu! Potřebuju vodu!" volala jsem. „nalij si, tady" Er mi podala džbán, tak jsem si ho rychle převzala a nalila do jeho sklenky další vodu. Pomalu jsem si sedla a podala mu ji. „tady" usmála jsem se. On se se smíchem usmál taky a sklenku si převzal. Dal si sklenku ke rtům a trochu si srkl. Pak ji položil na stůl a vydechl. „to jako... Bylo všechno?" ujistila jsem se. On se na mě podíval a přikývl. „za chvíli se donese ještě víno, víš?" informoval mě. Hned jsem vytřeštila oči. „no... Tak mě prosímtě omluv. Jdu to pustit ven a pak příjdu" pronesla jsem a vstala. „počkej. Venku už je tma. Nemám jít s tebou?" zeptal se ustaraně. „ne ne ne, já jdu jen na zahradu zalít stromky" usmála jsem se. „dobře" úsměv mi opětoval a já se rozběhla z místnosti. Běžela jsem rychlostí světla. Vyběhla jsem na zahradu a hned hledala krásný stromek. Najednou ale za mnou křupla větev. Hned jsem se ohlédla a viděla stín postavy. Postava přišla blíž a já jí viděla do tváře. „oh, dobrý muži. Nechte dámu zalít tento malý stromek. Je to pro dobro všech stromků-" „nech toho!" napomenul mě přísný, Rianův hlas. „aaaah ale já fakt potřebuju" požádala jsem. „viděl jsem návštěvu... Ta dáma... Byla to Legolasova přítelkyně?" zeptal se zlomyslně. „co já vím! Každopádně mně se fakt chce, a můžu klidně zase zavolat stráže" varovala jsem ho. „co tady vlastně děláš? Neříkal jsi, že existuje plno dalších elfek?" zeptala jsem se udiveně. „můj bratr mě sem zase poslal. Prý se nemám vracet, dokud tady mezi mnou, tebou, Legolasem, Er a Nimem nezůstane mír" zabláhoval. „moudrý král... Ale zrovna tohle se mi nelíbí" pronesla jsem a otočila se, abych mohla konečně pokropit stromek. „prosím, Teliss. Chci se vrátit domů, nemohla bys dělat, že je to mezi námi v pohodě?" požádal Rian. „já bych mohla, navíc se tě zbavit chci, jenže u Legolase to nebudeš mít lehké" pronesla jsem. „ty ho znáš. Nemohla bys ho nějak přemluvit?" zeptal se Rian. „možná mohla" zauvažovala jsem. „a přemluvíš?" Rian se ke mně hned přiblížil a stiskl dlaně k sobě. Zamyslela jsem se, ale moje tělo už pomalu otvíralo brány. „eee jo jo! Teď prosímtě běž, ano?" požádala jsem. „dobře.." pronesl a pomalu odcházel. „notak!" zařvala jsem na něj a on hned přidal do kroku. Rychle jsem si posundala kalhoty a udělala svou potřebu. „tak, stromku. Žij blaze!" popřála jsem mu a zasalutovala. Odpochodovala jsem zase zpátky dovnitř a dlouhou chodbou se blížila k velkým dveřím. Už cestou jsem věděla, co udělám. Tak... Jak mě to pan mistr učil. Sotva jsem přišla ke dveřím, jsem je rozkopla dokořán a hned se na všechny usmála. Najednou se ale ty dveře strašně rychle vrátili a majzli mě do tváře, až jsem spadla na zadek. „Teliss!" zvolal Legolas se smíchem a rozběhl se ke mně. Otevřel dveře a viděl mě na zemi. „to doladíme" pronesl s úsměvem a vzal si mě do náruče. Chytil mě pod koleny a za zády. Nohou trochu pootevřel dveře a nějak se do nich spolu se mnou narval. Já ale na svém místě viděla sedět Dairy. „ahoj, jak se máme, sestro?" zeptala jsem se, zatímco si Legolas sedl na své místo. Položil si mě na sebe, protože Dairy pořád neodcházela. Hned jak si Legolas sedl, mi došlo, proč byla Dairy na mém místě. Dělala jsem, že mi to nedochází a dál se na ni mile usmívala. „dobrý. Ty jsi byla pokropit stromky?" zasmála se. „no jo... Což mi připomíná, kde je to víno?" zbystřila jsem. „nebude" pronesl Legolas. „co?!" vykřikla jsem a podívala se na něj. On se hned zasmál. „neboj, bude. Ale až za chvíli" poškádlil mě. Jen jsem se na něj zákeřně usmála a položila si hlavu na jeho hruď. Přitulila jsem se k jeho tělu a on mě hned opětavě objal. Nemohla jsem přehlédnout, Dairyin žárlivý pohled. Legolas se nadechoval vůně mých vlasů a palcema mě hladil po kůži. „jo!" vykřikla jsem najednou a odtáhla od něj obličej. Legolas hned zbystřil a podíval se mi do očí. „odpustíš Rianovi?" zeptala jsem se ho. „řekni mi jediný důvod, proč, bych mu měl odpouštět!?" naštval se. „protože pak už ho nikdy neuvidíme!" usmála jsem se. „ale to, co udělal, to nenahradí. Rian je zlý elf, a rozhodně si nezaslouží odpuštění, i kdyby po něm měl zemřít!" vysvětlil. „ale!" nevěděla jsem, co jinýho nabídnout, protože to, že ho pak už nikdy neuvidíme, mu nestačilo. „ale co?" zeptal se a nepřestával se mi dívat do očí. „já nevím..." pronesla jsem zklamaně. „jak tě to vůbec napadlo?" zeptal se už zcela klidným hlasem. „já jsem ho potkala tam venku, a on mi všechno vysvětlil. Doma ho nebudou chtít, dokud mu to já, ty, Er a Nim neodpustíme" vysvětlila jsem. „ty jsi mu odpustila?" zeptal se a snažil se se mi dívat do očí. Já se mu ale pohledem vyhýbala, a jen něžně přikývla. „Teliss..." pronesl tiše a pohladil mě po zádech. „promiň" pronesla jsem a konečně se mu podívala do očí. „nemáš se za co omlouvat. Ty se za sebe rozhoduješ sama. Jestli jsi mu chtěla odpustit, mně do toho nic není" usmál se. „já jsem mu odpustila spíš ve spěchu" zasmála jsem se. On se jen usmál a znovu mě pohladil. Zase jsem si položila hlavu na jeho hruď a zavřela oči. On si svoji hlavu položil na mé vlasy a objímal mě.

Chvilka uběhla, a ono se doneslo víno. Dairy si odešla sednout zase na své místo, ale já i tak zůstala na Legolasovi. Měl roztažené nohy, a já seděla mezi něma. Oba jsme měli v ruce sklenku vína, ale ta jeho byla už skoro prázdná. Hned jsem se hodně napila, ale nešlo to vypít celé. Musela jsem to všechno spolknout a zaksichtit se. „jo tak ty chceš soutěžit" pronesl Legolas a hned dopil poslední kapky svého vína. Okamžitě jsem vypila taky svoje, ale Legolasovi už se nalívalo další. Zase jsem se zaksichtila, a viděla, jak je Legolas v půlce toho druhého. Musel ale přestat pít a dát si chvíli oddech. Toho jsem využila, tak jsem si hned sklenku přiložila k sudu. Sklenka se mi naplnila celá, a já hned začala pít. Legolas měl po oddechu a nalil do sebe zbytek, který měl ve sklence. Já byla teprve ve čtvrtce, a už jsem nemohla. Nechtěla jsem ho ale nechat vyhrát, tak jsem pila dál. Stálo mě to hodně úsilí, a taky hodně chutí. Už mi to ani nechutnalo, a málem jsem to vyplivla. Najednou jsem ale ucítila, jak už další víno neteče. Otevřel jsem oči a viděla prázdnou sklenku. „joo!" zařvala jsem si. Podívala jsem se na Legolasovu sklenku, a ten už byl ve čtvrtce další. „nee!" vykřikla jsem smutně. On se zasmál, až mu víno málem vyprsklo z pusy. „zpomal trochu..." požádala jsem a nalívala si další víno. „dobře... Počkám 20 vteřin" pronesl. Posadila jsem se mu na stehno, abych na něj viděla. Hned jsem se nahla nad stůl. Nalila jsem si víno, a dala si ho k  puse. Nešlo se mi napít, neměla jsem na to takovou chuť. Jen jsem zakňučela a napila se. „už jen 10" informoval mě. Přestala jsem pít a ze zajímavosti se podívala, v jaké části je jeho víno. Pořád byl ve čtvrtce, ale já pořád na začátku. „5...4... 3.." pokračoval. „2.." rychle jsem se k němu naklonila a políbila ho na rty. Jednu ruku jsem měla volnou, takže jsem mu ji dala na tvář a vášnivě ho líbala. On mi polibky opětovával, a u toho do polibku vzdychl. Hned jsem si na něj sedla roznožmo, a přitiskla se k němu víc. Líbala jsem ho rychle, a vášnivě. On líbal na moje tempo, a svou volnou rukou mě držel za hlavou a tisknul si mě do polibku. Používala jsem i jazyk, protože on s tím začal. Pomalu jsem se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. Hned jsem ho ale políbila znovu, a taky se hned znovu odtáhla. On nahlas vydechl a pozoroval mě tím svým pohledem, který strašně miluju. Já se ale musela usmát, a on se hned usmál taky. Pohladil mě po tváři a já bláhově zavřela oči. „to se nepočítalo" usoudila jsem. On jen s úsměvem přikývl a podíval se na své víno, ve své ruce. Znechuceně ho pozoroval, a pak se podíval zase na mě. „ty jsi byla lepší" usmál se. Hned jsem se přítulně zasmála a naklonila se k němu. „Teliss?" ozval se za mnou Nerimův hlas. „no?" hned jsem se k Legolasovi otočila zády a sedla si opět mezi jeho nohy. „ten..." podíval se na Er. „Rian" „Rian!" zopakoval Nerim a pokračoval. „jak tě jako znásilnil... To si tě někam odvedl, nebo tě sváděl-" „chtěl si se mnou promluvit, tak jsem tedy nevrle souhlasila a on na mě pak vyjel a... Odvedl mě k sobě do pokoje" odpověděla jsem. „Er říkala, že vám dělal strašné věci... Je to tak?" ujistil se. Zřetelně jsem přikývla, a pomalu mi začalo docházet, že jsem mu to asi neměla všechno odpustit. „a kde je teď? Já už si s ním poradím" pronesl odhodlaně. „ne, tati, je dobře, že o tobě snad ani neví. Jeho si rozhodně necheš zprotivit" varovala jsem ho. „za mou dcerušku chci" pronesl. „ale bylo by to všechno ještě horší..." bála jsem se. On jen vydechl. „dobře, ať je po tvém. Ale tady Dairy mi dovolí, abych ji chránil, viď?" usmál se na ni. Ona jen s úsměvem přikývla. „kolik ti je vlastně let?" zeptala jsem se jí ze zajímavosti. „2 509, na tebe ale pořád nemám" zasmála se, a uhodila hlavou do strany, až všechnu moji pozornost získali její vlasy. Tak ráda bych je vlastnila. Nerim se zase zabral do řeči s Er, a já koukla na Nima. Vypadalo to, jakoby spal. „myšlíš, že spí?" pošeptala jsem a podívala se lehce nad sebe. Poukázala jsem na Nima a Legolas se na něj podíval. „nejspíš toho moc vypil" pronesl Legolas. „nebo se nudí" zasmála jsem se. Legolas s úsměvem pokrčil rameny. Zase jsem se tedy opřela o jeho hruď a přivřela oči.