Jeden Člen Navíc

57. Cennější Než Poklad

Jen co se od nás Henal dostatečně vzdálil, jsem se na Legolase vystrašeně podívala. „já jsem se vážně nechtěně přeřekla... Promiň" litovala jsem a něžně ho chytla za ruku. On si jen povzdychl a usmál se na mě. „to nic..." sevřel mi ruku nazpět a usmál se. Podíval se vpřed a já hned taky. „tak co teď?" zeptala jsem se. „můžeme jít taky k pokladu" pousmál se. „dobře... Ale Henala obejdeme obloukem" ujistila jsme se. On jen pokýval hlavou na souhlas a vydal se se mnou k velkému bohatství Morie.

„už?" ptala jsem se pořád dokola. „možná za tímhle rohem" napadlo ho. Vykoukli jsme zpoza rohu, ale zase nic. „tak já nevím. Kde je vůbec Gimli?" uvědomil si. „možná plave ve zlatých mincích" napadlo mě. „možná" souhlasil a nakoukl doleva. Hned otevřel pusu a já jasně viděla, jak ho ozářila zlatá barva. Rychle jsem se ohlédla a viděla obrovské bohatství. „páni" vyjelo ze mě. „kde jsou schody?!" hledala jsem, zatímco Legolas se odemne už odpojil a utíkal pryč. „tady!" zvolal najednou a rozběhl se dolů. „Lego-Rablesi! Čekej!" zakoktala jsem se. „pojď honem Teklis!" pobízel mě. I ve běhu jsem se zasmála a hnedka sebíhala schody za ním. „Rablesi! Opovaž se!" zavolala jsem na něj, když už byl skoro dole. Zbývalo mu jen pár chodů, ale on se rozhodl jinak. Otočil se ke mně bokem, aby mohl do mincí skočit. Podíval se na mě a nastavil ruku. Doběhla jsem k němu a chytla se ho. Podívala jsem se dolů a viděla ani ne tak vysoký pád do mincí. „tři..." „dva..." přidala jsem se. „jedna, teď!" zvolali jsme zároveň a skočili dolů. Jen co jsem dopadla, jsem zasténala a zasmála se zároveň. Celkem to bolelo ale hned jsem se rozhlížela po krásných mincích, diamantech, špercích a dalších věciček. „jen se díváme, ano?" ujistil se. „ale notak! Podívej na tuhle korunku!" rychle jsem si ji dala na hlavu a otočila se k němu. Prvně se usmál, ale jak se na mě zadíval, začal mu úsměv pomalu mizet. „copak?" zeptala jsem se udiveně. Hned zamrkal a podíval se jinam. „ta korunka ti moc sluší..." s něžným úsměvem zadíván na mě, se jemňoulince culil. Chvilku jsem se taky usmála, ale hned mě to zase přešlo. „nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlel ale... Když jsem tě viděl s tou korunou, představil jsem si, jaké by to bylo, kdybychom spolu kralovali" usmál se. „osobně mě to nikdy nelákalo, ale..." podíval se na mou korunu, která stále obývala mou hlavu. „možná jsem teď změnil názor... Bylo by velice krásné s tebou vládnout" pousmál se. Chytla jsem ho za obě ruce a usmála se na něj. „taky jsem nad tím nikdy nepřemýšlela..." usoudila jsem. „ale takovýhle útěk bychom si tedy dovolit nemohli" zasmála jsem se. „to je pravda... Možná bychom ztratili i dost soukromí" zamyslel se. „asi se shodneme, že nejsme moc rozumní... Teda hlavně ty" mrknul na mě. „no dovol. Útěk byl tvůj nápad!" zasmála jsem se. „no jo ale ty jsi trdlo, že jsi souhlasila" vyplázl jazyk a hned se zasmál. „cože..." s udiveným úsměvem jsem vzala pár mincí a hodila je po něm. „ale toš. S penězma se přece nehází" ponaučil mě. „ty jeden!" zasmála jsem se a svalila ho na zem. Začala jsem ho rychle lechtat a pořád se smála. „ne! Jsi rozumná holčička! Prosím!" žádal se smíchem. „jo? Kdo je tu trdlo?" usmívala jsem se. „já! Já jsem trdlo!" smál se a snažil se mi nějak vykroutit. „přesně tak" s radostí jsem ho dolechtala a usmála se na něj. Hned co se trochu rozdýchal, se rychle posadil a místo toho svalil na záda mě. Dal mi dlaň na tvář a hned se přitiskl k mým rtům. Hlasitě jsem vzdychla a on hned přitvrdil. Dala jsem mu obě dlaně na tváře a tiskla si ho do dalšího polibku. Líbal tak vášnivě, že jsem se ocitla snad v sedmém nebi. Když ale začal zpomalovat, mohla jsem se blahem propadnout. Slastně jsem zasténala a on mě hned jemně pohladil po tváři. Pomalu mě přestal líbat a přesunul se na můj krk. Políbil ho a po chvilce znovu. Hned se mi udělal motýlkový pocit v břiše. Tiskla jsem si ho k sobě a u toho párkrát zasténala. Pak se trošku odtáhl, naposledy mě dlouze políbil na rty a posadil se. Já jsem ale nechtěla tak rychle skončit. Rychle jsem si na něj sedla roznožmo, čelem k němu. Hned jsem ho políbila a u toho mu dala dlaně na tváře. Líbal mě opětavě a držel mě v bocích. Líbala jsem spíš rychle, protože jsem se ho nemohla nabažit. Když mi došel vzduch, se zasténámím jsem se odtáhla a nadechla se. U výdechů jsem se jen svými rty dotkla těch jeho a zavřela oči. Hned co jsem zase popadla dech, jsem ho opět políbila a chvíli měla své rty přitisklé na jeho. Když jsem z něj pomalu sjížděla, pevněji sevřel moje boky a posadil si mě zase úplně na sebe. Hned co s mým zadkem udělal ten pohyb, jsme oba slastně zasténali a já ho hned znovu políbila. Samým vzrušením jsem se svým zadkem začala dělat slastné pohyby po jeho chloubě. Na chvíli jsem od něj odtáhla obličej a podívala se na něj. On se mnou hned navázal oční kontakt a u toho potichu a s lehkým zasténáním vydechl. Jeho výraz, jeho oči, jeho obličej... Celkově on mě strašně vzrušoval, takže jsem při pohledu na něj zasténala a hned se zase přitiskla k jeho rtům. Rychle jsem ho líbala a on pořád pohyboval s mým zadkem. Naposledy jsem strčila jazyk do jeho pusy a odtáhla se. Hned co se na mě podíval se miloučce zasmál. Poupravil mi korunu, u které jsem si až teď všimla, že mi padala. „tak" usmál se, když mi ji spravil. „moc ti to sluší" polichotil. „děkuju, Legi" usmála jsem se a krátce mu dala pusu na čumáček. Až když jsem z Legolase vstala a rozhlédla se, mi došlo, že je tu plno lidí. Naštěstí blízkosti nás snad ani nikdo nebyl. A pokud jo, tak si všímali svého. „a po čem se tady vlastně díváme?" zeptala jsem se a pohlédla pod své nohy. „po čemkoliv" s úsměvem pokrčil rameny a rozešel se po zlatých mincích. Popoběhla jsem k němu a šla vedle něj.