Jeden Člen Navíc

48. Nový Nejlepší Kamarád

„kde mám vlastně ten okurek?" uvědomila jsem si. „počkej, dojdu za Er" pronesl Nerim a pomalu vstal. „ne, to nemusíš. Jdu za ní sama" usmála jsem se. „to bych neriskoval" pronesl a pohlédl na mě. „prostě počkej tady" usmál se a rozešel se do komnat. Hned co Nerim vešel, zevnitř vyběhl Nim. Jak mě viděl, okamžitě se ke mně rozutekl. „Teliss!" volal. „no?" optala jsem se s nezájmem. Hned si ke mně přisedl a díval se na mě „všechno dobrý?" ptal se staroslivě. „jo" usmála jsem se. „fajn, a teď popravdě" pokynul. „ne" odpověděla jsem tedy. „achjo..." pronesl lítostně a objal mě. „bude to dobrý..." uklidňoval mě. „prostě s ní spal... Jo, to bude v pohodě" usmála jsem se. „ne, takhle jsem to nemyslel... Ale třeba se to všechno nějak vysvětlí" usmál se. „další naivní elf, jenž si myslí, že vždycky všechno dobře dopadne" pronesla jsem. „Teliss, tady máš ten svůj okurek" zasmál se Nerim a podal mi ho. „jee, diky" usmála jsem se a zakousla se do něj. „něco nového?" zažertovala jsem. „vlastně... Jo" pronesl. Zvážnela jsem, a rychle dožvýkala okurek. „Er říkala, že Legolas vůbec s nikým nemluví" pronesl. „tak to je mi jedno... Ať si trhne!" zařvala jsem. Nerim i Nim mě zklesle pozorovali. „není ti to jedno... Viď že ne?" zeptal se Nim soucitně. Chvíli jsem mu hleděla do jeho sitě zelených očí, až se mi do očí vrátily slzy. „ale notak..." pronesl Nim a hned mě objal. „třeba s ní vážně nespal... Něco jako ty říkáš, že jsi nespala s Rianem, ale on si to myslí" pronesl Nerim. „jenže já s Rianem vážně nespala úmyslně... Ten vám to může i potvrdit. Zatímco když jsem se ptala Tauriel, tak ta řekla že s ním spala" vysvětlila jsem. „ale znáš Tauriel... Ta klidně mohla využít situace a říct, že ano... Přitom jen oni dva vědí, jestli to je pravda nebo ne" pronesl Nim. „je" řekla jsem a kousla si do okurku. „já si úplně nemyslím, že by Legolas Greenleaf, takový česný a věrný elf, podvedl tak skvělou elfku, se kterou tráví všechen svůj čas" pousmál se. „copak už nepamatuješ, jak se k tobě vždycky chová? Jako ke své princezně" připomněl mi Nim. Jen jsem se lehce pousmála, a koukla dolů. „ale Dairy viděla, co viděla" pokrčila jsem rameny. Nim najednou zvážněl. „jak jako Dairy... Co s Dairy?" zeptal se udiveně. „Dairy mi řekla, že viděla Legolase a Tauriel jak se líbali, a pak spolu spadli do postele" vysvětlila jsem... Opět. „počkat... A jak zjistil Legolas, že jsi údajně ty spala s Rianem?" zeptal se. „no, tak to nevím..." pokrčila jsem rameny. „a když mě omluvíte, já jdu hledat místo, kde budu pozbytek života spát" usmála jsem se a vstala. Kousla jsem si do okurku a rozhlédla se po nějakém útulném místečku, nejlíp pod nějakým stromem, aby na mě nepršelo. Prošla jsem se kousek, až jsem narazila na trochu vyčnívající malý stromek. „nejsi ty náhodou... No jistě! Ty jsi ten vyvolený!" vzpomněla jsem si. „vidím, že sprcha pomohla" mrkla jsem na něj. „jsi vyšší než tady, haha! Tenhle prďola, koukej!" začala jsem se až přehnaně nahlas smát a přitom ukazovala na malý stromek vedle. „Teliss se zbláznila..." slyšela jsem odněkud. To mě rozesmálo ještě víc, až jsem si musela kleknout na kolena. „hele jako" pořád jsem se smála. „já tu budu bydlet, a někam přece musím chodit na malou takže" nemohla jsem to říct, protože jsem se neustále smála. „z tebe bude hora" neuvěřitelně moc jsem se smála. „a oni budou tady furt tak malinký!" smála jsem se a ukázala na všechny ostatní stromky. Nekontrolovatelně moc jsem se smála, až mi pomalu docházel dech. Najednou se mi do hlavy vecpala vzpomínka, jak jsme se s Legolasem smáli mému břichu. Hned potom se mi v hlavě přehrál moment, kdy nás Rian mučil, a on spadl na zem, a tak dlouho se neprobíral. Schovala jsem si obličej do dlaní a začla brečet. U toho mi v hlavě furt běhal ten moment... Řvala jsem na něj, ať se probudí. Z očí mi začalo kapat pár slz, dokud jsem si je neodkryla. Hned jsem se začla zase smát. „jako hora" zopakovala jsem a nahlas se smála. „je mi to líto... Už mu nepomůžete" hned jsem se zase rozbrečela a schoulila se na zem. Cítila jsem, jak mi slzy stékají po tvářích, až na trávu. Hned co mi to došlo, jsem přestala brečet jak na lusknutí a otevřela oči. „vyrosteš, travičko?" zeptala jsme se jí. „když jsem šla na malou, stromek vyrostl, a slzy by mohly fungovat stejně" usmála jsem se. „tak jo..." pronesla jsem a pořád fascinovaně pozorovala trávu. „Teliss... Pojď dovnitř" pobídl mě Nim. „a to jako proč?" udivila jsem se. „tady venku je zima" přemlouval mě. „mně je fajn" pronesla jsem a zase se podívala na trávu, u které jsem ležela. „Nim má pravdu, Teliss" pronesl Nerim. „možná jo, ale dovnitř já teda rozhodně nejdu" usoudila jsem. Oba si jen povzdychli. „ale budeš muset... Přece tady venku nemůžeš být navěky" přemlouval mě Nim. „když to tak vezmeš, tak můžu" zamyslela jsem se, a šlo vidět, že oni taky. „no fajn, ale nebudeš. To ti zakazuju" rozhodl Nerim. „oh ne, otče! Jak jsi jen mohl?" dramatizovala jsem. „tak pojď..." pobídl mě. „a kam přesně jdeme?" zeptala jsem se, když mě oba chytli za moje lokty a zvedli mě na nohy. Nerim s Nimem se na sebe podívali. Hned jsem od nich ucouvla. „no tak to ne... To fakt ne!" šla jsem rychle dál od nich. „necháme vás osamotě... Vžycky jste si všechno nějak vysvětlili... Proč by to teď mělo být jiné?" přemlouval mě Nim. „prostě ne, jasný!?" zavolala jsem vystresovaně a šla pořád dál. „notak Teliss! Vrať se!" volal na mě Nerim. „ne! Jděte oba pryč!" ohlédla jsem se, abych věděla co dělají. Jen tam stáli a hleděli na mě. Zastavila jsem se, a otočila se k nim čelem. „on tam teď někde je, a myslí si, že jsi s Rianem spala. Copak nechceš jít za ním a dokázat mu, že to tak není?" zeptal se Nim. „a proč bych měla!? Vždyť už je to stejně jedno... Podvedl mě..." pronesla jsem a popošla od nich dál. „on si myslí to samé" pronesl Nim. „o co vám jde!? Chcete, abych se mu šla omluvit nebo co!?" vyjela jsem na ně. „ne... Jen chceme, aby jsi tomu porozumněla" odpověděl Nerim. „já tomu rozumím víc než dost! I víc než vy!" zavolala jsem, protože už byli docela daleko. „prostě mě nechte... Ano? Prosím..." požádala jsem je a otočila se k nim zády. Rozešla jsem se po krásné zahradě a doufala, že za mnou nejdou. Opřela jsem se o vysoký strom, a začala si hrát se svými hnědými vlasy. Nakonec jsem si je jen strčila do pusy a začala je žužlat. Zavřela jsem oči, a pomalu usínala. „Teliss" oslovil mě někdo najednou. Hned jsem vyflusla vlasy a probrala se. „no?" ptala jsem se, zatím ani nevím koho. „jsi v pořádku?" zeptala se, a já se jí podívala do tváře. „jo... A děkuju, že jsi mi to řekla" usmála jsem se na ni. „není za co... A... Vím, že teď na tom nejsi nejlíp, ale..." začala. „potřebovala bych další radu" pronesla. „jasně! Tak jak jsi pokročila?" zeptala jsem se s úsměvem. „no... Ten muž se mnou nechce mluvit, co mám dělat?" zeptala se. „no tak za ním přijď a řekni, ať se klidně vyspovídá, jestli má něco na srdci. Tím pádem si k tobě udělá důvěru, a pak by tě mohl třeba sám chtít vidět" usmála jsem se. „jo, to by šlo... Díky" rozzářila se a vstala. „počkej, Dairy!" zavolala jsem ještě na ni. „promiň, že jsem tak zvědavá... Ale co jsi udělala, že jsi je zprotivila?" zeptala jsem se ze zajímavosti a s lehkým úsměvem. „čekala jsem, že se na to zeptáš..." usmála se a zase přišla blíž. „tomu muži jsem řekla, že se mi ta dívka svěřila, a protože on ví, že jsem s tou dívkou dobrá kamarádka, věřil mi. Té jeho dívce jsem zase řekla, že se mi svěřil on, až to skončilo tak, že se pohádali..." usmála se. „a proč vlastně neříkáš jejich jména? Však jsme sestry... Já za něma nepoběžím jim říct, že je to lež" zasmála jsem se. „eee no... Ten muž se jmenuje... Finn! Finn... A ta dívka... Je... Laira" vykoktala. Udiveně jsem přikývla a chvíli ji pozorovala. „no nic... Díky za radu, pa" nervózně se usmála a rychle odešla. Podívala jsem se vpřed, a pak do země. Poté dokonce doboku. „hej! Hej ty!" zvolala jsem. Rychle jsem vstala ze země a rozběhla se k mému stromku. Sedla jsem si k němu a vesele se na něj usmála. „chtěl bys jméno?" zeptala jsem se ho, a čekala na odpověď. Zrovna v tu chvíli zafoukal vítr zezadu stromku, tedy mně do tváře, a vypadalo to, jakoby přikyvoval. „fajn, fajn... Tak třeba" zapřemýšela jsem se. „Riane?" ozvalo se. „Rian..." zopakovala jsem tiše a přemýšlela. „teď ne, Er" bavili se za mými zády. „Er...." znovu jsem se tiše zapřemýšlela. „potřebuju mluvit s Teliss..." dodal. „Teliss..." zopakovala jsem. „nepomáháte! Všechny už jsou obsazený!" zvolala jsem a otočila se k nim. „Teliss, volej, kdyby něco. Budu poblíž" usmála se Er a odešla dovnitř. Rian ke mně přišel a sedl si vedle. „slyšel jsem, že se rozvádíte" pronesl. „říkal kdo?" zeptala jsem se udiveně, ale furt přemýšlela nad jménem stromku. „Dairy" odpověděl. „Dairy... Ne to taky ne, nějaký jiný vymysli" zaúkolovala jsem ho. „co mám vymyslet? Jméno?" ujistil se. „no" souhlasila jsem. „se chceš přejmenovat a pak utéct?" zasmál se. „nee... I když... Možná jo" zamyslela jsem se. „ale prvně stromek" rozhodla jsem. „tak co třeba... Sakra Teliss počkej" zasmál se. „já jsem chtěl probrat to, jak si všichni myslí, že jsi se mnou spala dobrovolně" podíval se na mě. „no ale to mě nezajímá... Ať si myslí co chcou..." zahodila jsem to za hlavu. „jenže pro mě to není dobrý. Tohle mi zrovna nepomohlo k tomu, aby jste mi odpustili" řekl, a jeho hlas zněl dost vynervovaně. Jen jsem pokrčila rameny. „jo hochu... Nám už holt nikdo nevěří" pronesla jsem. „ale to je špatně! Musíme jim oba říct, že to tak nebylo.... Jak to Legolase vlastně napadlo?" udivil se. „on totiž spal s Tauriel, tak chctěl obvinit mě" odpověděla jsem. „aha..." pronesl. „v tom případě je to u něj marný.." zasmutněl. „nechceš si to jít vynahradit ke mně do pokoje?" zeptal se s úsměvem. „ne dělám si srandu!" zasmál se. „vlastně... Klidně jo" pronesla jsem a podívala se na něj. On hned zvážněl. „to nejde... Jestli by se to někdo dozvěděl-" „fajn" přerušila jsem ho a zase koukla na stromek. „víš co bych chtěla?" zeptala jsem se, abych přerušila to ticho. „no?" optal se. „vdát se s tebou" odpověděla jsem. Hned nasadil ten nejvíc udivený a nechápající výraz, jaký existuje. „jak tě to proboha napadlo?" zasmál se s údivem. „Legolas říkal, ať jdu 'zase' k tobě, a že se se mnou možná i oženíš" vysvětlila jsem. „tak chci jeho slova brát vážně" dodala jsem. „ale tohle je nesmysl... Je mi líto, ale do toho nejdu" omluvil se a začal vstávat. Nic jsem na to neřekla, jen jsem se dál dívala na strom. „nebo víš co? Mohli bychom jenom dělat, že jsme se tajně vzali" napadlo ho. „to by šlo" pronesla jsem. „ale pro začátek radši jen, že spolu chodíme" usoudila jsem. „takže tě můžu i líbat?" zeptal se s lehkým úsměvem. „asi jo" pronesla jsem. „no co... Legolas by mi stejně nikdy neodpustil" mávl rukou a klekl si ke mně. „tak... Lásko-" „ale takhle mi neříkej... Vymysli si něco jinýho já nevim třeba kachno, slepice-" „eee" udivil se. „tak kočičko" usmál se. „dobře" souhlasila jsem, a on mi dal pusu na tvář. „proč bychom to vlastně měli jen hrát?" zeptal se. „protože já nemiluju tebe, ty nemiluješ mě" odpověděla jsem. „a pojď mi pomoct vymyslet to jméno pro ten stromek, kocoure" zasmála jsem se. „fajn..." řekl přítulně. „ale!" zvolala jsem. „pusu jen na tvář, ano?" rozhodla jsem. „fajn, ale proč?" udivil se. „nechci na rty..." pronesla jsem. „fajn" usmál se. Začli jsme vymýšlet jméno pro stromek, ale šlo to spíš ke dnu. „Tribun?" „ne" „Aglos?" „Derta" „ne" „Kalin?" napadlo ho nakonec. „Kalin... Jo to je dobrý" usmála jsem se. „dobře, kočičko. Tak jméno svého nejlepšího kamaráda máš" usmál se a vstal. „teď mě omluv" pronesl když odcházel. „tak, Kaline... Jsme tu jen my dva" usmála jsem se. „mám tě zase pokropit?" navrhla jsem mu. On se tentokrát ani nepohl. Po chvilce ticha ale znovu zafoukal vítr, a on začal vřele přikyvovat. „dobře, dobře.. Kam ten spěch?" vstala jsem, sundala si kalhoty, pokropila stromek, a zase si sedla. „no... Tak pak zavolej, jak to z tebe oschne" pronesla jsem znechuceně a znovu tedy vstala. Už se začalo i docela dost stmívat, takže jsem se začla vesele procházet po zahradě, s rukama vzad.