Jeden Člen Navíc

22. Bitka S Nimem

Ráno jsem se vzbudila, a viděla jak na nás Emma udiveně zírá. Legolas ještě spal, ale pořád měl ruku kolem mého pasu. Jemně jsem mu ji nadzvedla, a sedla si vedle Emmi. „kdy přišel Legolas?" zeptala se udiveně. „včera v noci" odpověděla jsem s úsměvem. V tom najednou mě rychle chytil za boky, až jsem sebou cukla. Řekla bych, že to abych se lekla, byl účel. Hned se začal smát „ty mizero!" zanadávala jsem s lehkým úsměvem, a přátelsky do něj praštila. „jo Teliss, otec mi říkal, že tvá matka s bratrem dnes příjdou" informoval mě Legolas. „vážně? To je skvělé.. Tak moc se na ně těším" pronesla jsem. On se jen usmál a pohladil mě po rameni. „a co tvůj otec?" zeptala se mě Emma. Sklopila jsem hlavu, a zklamaně se ohlédla na Legolase. Ten na mě soucitně hleděl, a objal mě. „víš Emmi.. Když se narodil můj bratr, můj otec s matkou ho vychovávali, ale dalo jim to příliš práce. Jak můj bratr Nim vyrostl, otec už tu práci vychovávat dítě nikdy nechtěl zažít.. Ale pak jsem se narodila já, a to už můj otec nezvládl... Tak nás opustil. Pořád mám za to, že mě musí rodina nenávidět, že jen kvůli mně, nás otec opustil.. Kdybych se nenarodila-" „Teliss.. Tohle neříkej.. Neproklínej se za něco, co jsi neovlivnila.. Copak ti nezáleží na tom, že já jsem moc vděčný za to, že ses narodila?" přerušil mě s úsměvem Legolas. Lehce jsem se pousmála, a přitulila se k němu. „bez tebe by nemělo smysl žít" pronesla jsem, když jsem se tiskla k jeho tělu. „ale jsem tu s tebou, a navždy budu" zašeptal mi do vlasů a více si mě přitiskl k tělu. „a těšíš se na matku a bratra?" zeptala se mě Emma. „ano, těším.. Ale nevím, jestli se oni těší na mě" pronesla jsem zklamaně. „určitě ano" usmál se Legolas. Najednou někdo zaklepal. „dále" povolila jsem, a vešel ten samý elf, který nás včera nachytal. Zrudla jsem, a odvrátila od něj zrak. „Paní Er, a pan Nim dorazili" pronesl elf, a odešel. Vyletěla jsem z postele jako střela, a běžela za nimi. Hned na chodbě jsem do někoho vrazila. „co zase děláš!" naštval se Nim. „Nime!" zvolala jsem a přitiskla se k němu. „no jo.." lehce se pousmál a objal mě nazpět. Jak jsem se od něj odtáhla, zpozorovala jsem Er. Přišla jsem k ní „matko?" lehce jsem se pousmála. „ach Teliss.. Dcero.. Pojď sem" přitiskla si mě k jejímu tělu, a objala mě. Též jsem ji objala, a mezitím z pokoje vyšli Legolas s Emmou. Legolas se s nimi přivítal, a Emma se seznámila. „tak ráda vás zase vidím" usmála jsem se na ně. Najednou zpoza rohu přišla Tauriel, s ďábelským úsměvem. Matka a Nim odešli domů, a Tauriel přišla k nám, spolu se svým ďábelským úsměvem. „ahoj" pozdravila jsem mile, ale i přes to nejistě. „to ti mám taky říct ahoj?" zeptala se mě drze. „Tauriel, takhle s ní nemluv!" napomenul ji Legolas. „nerozkazuj mi" poroučela mu. „Jestli se takhle budeš chovat, ztratíš úctu, a budu tě muset předvolat před otce" pohrozil Legolas. „Teliss, poklekni" přikázala mi. Udělala jsem tedy to, co řekla, protože... Proč ne? Ona se podívala na Legolase. „teď ty" ďábelsky se na něj usmála. „Tauriel, kdo si myslíš že jsi?" zeptal se jí naštvaně. „fajn, abychom to zkrátili.. Vím, co jste včera dělali, takže jestli nechcete, aby se to dozvěděl král, uděláte to, co řeknu" vysvětlila. Postavila jsem se na nohy, ale byla jsem bezeslov. Podívala jsem se na Legolase, který měl lehce otevřenou pusu, a vystrašený výraz. „cože? O čem to teď mluvíš?" snažila jsem se to zakecat. „vím, co jste dělali, tohle nezakecáš, prostě to vím" usmála se. Oba jsme neměli slov. „dobrá.. Tak jako první, jí dej facku" poroučela mu Tauriel. „zbláznila ses!? Nebudu ji bít!" protestoval Legolas. „tak se s ní rozluč, jdu to říct králi" pronesla Tauriel a odcházela. Legolas ji zadržel. „prosím neříkej mu nic" požádal. „tak udělej, co jsem řekla" odvětila. Legolas se na mě podíval. Já jsem přikývla, a vydechla. On na mě chvíli bezmocně hleděl. „nemůžu.." pronesl a podíval se na Tauriel. „dobře" pronesla a zase odcházela. „Tauriel počkej!" zavolala jsem. „udělá to.." řekla jsem a koukla na Legolase. Ten mi lítostně koukal do očí. „do toho Legi" usmála jsem se, a čekala na tu ránu. Tauriel nás jen pozorovala. „už jsi to jednou udělal, tak to udělej znovu" řekla jsem s úsměvem. „nechci ti ublížit" pronesl smutně. „já vím, ale jiná možnost není" on se jen zklamaně podíval, a vydechl. Napřáhl ruku, a teď byla chvilka napětí. Smutně mi hleděl do očí, a asi přemýšlel, jestli to má udělat nebo ne. Přikývla jsem, a v dalších dvou vteřinách mi na tváři přistála docela i slabá facka. „odpusť mi prosím" hned se omlouval. Bohužel, Nim, můj starší bratr, zrovna vešel, a viděl to. Hned k nám přiběhl a začal do Legolase strkat. „nech ji být!" volal Nim. „nic mi nedělá" obhájila jsem ho. Nim ale Legolase praštil do tváře. „ne! Nime nech ho!" zvolala jsem. „nech mou sestru na pokoji!" volal Nim a kopnul ho do nohy. „ne! Nime!" volala jsem ale on nic. Legolas se ani nebránil, protože věděl, že Nima mám ráda, tak mu nechtěl ublížit. Legolas se jen držel za obličej, kde ho Nim praštil. Rozběhla jsem se k nim, a stoupla si mezi ně, čelem k Nimovi. „Nime! Dost! Prosím!" volala jsem na něj. On se mi podíval do očí. „teď ne, sestřičko" odvětil a chtěl mě obejít, aby se zase dostal k Legolasovi. „on mi nic nedělal! Prosím Nime! Nech ho!" volala jsem, a přitom jsem ho chytla za ruku, aby se k Legolasovi nedostal. Legolas od nás stejně pomalu couval. Ale protože Nim se pořád vzpíral, a chtěl k němu, aby mu mohl zase vrazit, rozběhla jsem se k Legolasovi dřív než on. Doběhla jsem k němu a objala ho. Zavřela jsem oči, a nechtěla jsem ho nikomu dát. On se po chvíli odvážil mě obejmout taky. Přitulila jsem se k němu, a za žádnou cenu bych ho nepustila. „sestro?" slyšela jsem Nimův hlas, za mými zády. Pomalu jsem se tedy Legolase pustila, ale pořád jsem stála před ním. Otočila jsem se čelem k Nimovi, který na mě docela smutně hleděl. „sestro, mám tě rád, a nechci aby ti někdo ubližoval" pronesl Nim. „bylo to pro její dobro" obhájil se Legolas. „jak pro její dobro? To může říct každej!" naštval se Nim. „ne, Nime, vážně.. Kdyby mi nedal facku, dostala bych mnohem horší trest, a ne od Tauriel, ale rovnou od krále, který svého syna miluje víc jak trůn" vysvětlila jsem. „proč bys dostávala trest?" zeptal se Nim udiveně. Sklopila jsem hlavu. „protože spolu spali" odpověděla Tauriel s úsměvem. Nimovi se výraz změnil na hodně naštvaný. „ty mi chceš říct... Že jsi spala s královým synem, Tauriel se to dozvěděla, teď vám vyhrožuje, že jestli nebudete dělat to, co vám řekla, poví to králi, ten by dal Teliss trest, který by byl podle všeho vyhoštění!?" zděsil se Nim. „řekl jsi to naprosto přesně, Nime" souhlasila Tauriel. „proč jsi to dělala!?" zeptal se mě Nim naštvaně. „mám ho ráda" pronesla jsem. „myslel jsem, že jste jen velmi blízcí kamarádi.. Ale.. Jak se to vůbec stalo? Nedává to smysl.. Kamarádíte se spolu už od dětství, a teď jste se do sebe zamilovali, a ještě k tomu jste se spolu vyspali!?" ujistil se Nim. Já jsem přikývla. „to musí být strašně divný pocit" soucítil Nim. „to zezačátku byl, ale teď už je všechno v pořádku" usmála jsem se na Legolase. „všechno ne.." pronesl a podíval se na Tauriel. „dobrá.. Máme tady jeden veliký problém" sklopila jsem hlavu. Nim se podíval na Tauriel. Přišel k ní „co je?" zeptala se ho, když byl úplně u ní. Nim se nad ni rychle naklonil, a políbil ji. Tauriel se prvně chtěla vzepřít, ale nakonec podlehla a polibek mu opětovala. Koukala jsem na ně s otevřenou pusou. Podívala jsem se lehce nad sebe, a viděla, že to Legolasovi taky nedává smysl. „lásko.." pronesla jsem s úsměvem, když jsem mu hleděla do očí. On se na mě s úsměvem podíval, a dal mi jednu dlaň na tvář. „ukaž to.." naklonila jsem mu hlavu jemně doboku, abych viděla, kde ho Nim praštil. Měl tam jemnou modřinku. Lehce jsem se jí dotkla a on sebou jen škubl a zakňučel. „promiň.." pronesla jsem a přitulila se k němu. Jak jsem se odtáhla, podívala jsem se na Tauriel a Nima. Tauriel ho objímala, a Nim si to nechal líbit. Chytla ho za ruku, a spolu někam odešli.