Jeden Člen Navíc

46. Tanec

„98!" zvolal Legolas a pořád šel vedle mě. Já jen znaveně střídala nohy v chůzi, až jsme zase minuli strom. „99!.." zvolal nadšeně Legolas a rozběhl se. Vzdychla jsem, a šouravě se rozběhla za ním. Když Legolas proběhl kolem stromu, tak se zastavil. Přišourala jsem se k němu, ale zastavila jsem se těsně před stromem. „ještě jeden krok..." připomenul mi Legolas. „ale... Já už nemůžu" zavzdychala jsem. „pojď, Teliss! To dokážeš!" zvolala Dairy a začala tleskat. Legolas se k ní přidal, a tleskal do rytmu. Pak se přidal i Nim „Teliss, Teliss, Teliss" skandovali. Znaveně jsem šlápla jednou nohou dopředu, a přitáhla si k ní i tu druhou. „joo!" vyjekli. Legolas mě vzal za obě ruce a začal poskakovat. Zmoženě jsem se smála, a začala jemňoulince poskakovat. „tak co, hrajeme dál?" zeptala se Dairy. „a co hrajete?" ozvalo se z lesa. Po pár vteřinách, z lesa vyšla matka a Nerimem. „pravda, nebo úkol" odpověděl Nim. „a už jste dohráli?" zeptala se makta. „no to právě nevím, jestli chtějí ještě hrát" pronesla Dairy, podívala se na mě a Legolase, a pak na Nima. Otočila jsem se čelem k Legolasovi a chytla si na čelo. „je mi zle..." zastěžovala jsem si. „jak dlouho je ti zle?" zeptal se starostlivě. „když jsme chodili, tak to bylo celkem v pohodě, ale když jsem zastavila, tak mi začlo být až na zvracení" odpověděla jsem. „a teď je to už lepší?" zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou, jenže mi došlo, že to trochu lepší je. Začala jsem tedy přikyvovat, což mou situaci zhoršilo, takže jsem začala zase vrtět hlavou. „beru to jako nejspíš" pronesl Legolas a chytil mě za loket. „pojď, sedni si" pobídl mě, a ještě mě podepřel. Pomalu jsem si sedla, a hned spadla na bok. Chtělo se mi tolik spát, takže jsem jen znaveně zavřela oči. Ještě jsem je ale rychle otevřela, abych zkontrolovala mého prince. Seděl u mě, a pozoroval mě. Natáhla jsem k němu ruku na náznak, aby si lehl za mnou. On se hned usmál a přisunul se blíž. Lehl si vedle mě do trávy, čelem ke mně. Objal mě v pase, a přitáhl si mě k sobě. Naše těla se dotýkala, a já se u něj zkroutila do klubíčka. Hlavu jsem si dala k jeho hrudi, a nohu přes jeho nohy. Tím jsem si ho přitiskla ještě víc. Rukama jsem ho objímala kolem zad, ale zase víc nahoře. „bolí tě ty záda ještě?" zeptala jsem se, ale bez nejmenšího pohnutí. „ani ne" pronesl, a svou bradu si přiložil k mým vlasům. V dalších vteřinách, jsem už vnímala jen když někdo sem tam něco řekl. Pak už ale ani to ne.

Můj sen byl jakýsi pomatený. To není žádná novinka, vždy je tam spoustu divných věcí. Tentokrát tam v nějakém princeznovském pokoji, neustále houkala sova. V pokoji jsem nebyla jen já a sova, ale i Dairy. Házela tam věcma, a úplně se zcvokla. Najendou znovu zahoukala sova, a já v tu chví otevřela oči. Dívala jsem se kolem, ale viděla jsem černo. No krásná hruď, Legolasi. Kousek jsem se od něj odtáhla, a rozhlédla se. Byla tady úplná tma. Oheň byl už taky uhašený, a všichni spali. Najednou jsem ale zahlédla zase tu propast. V ní bylo překvapivě více světla, než tady. Pomalu jsem Legolasovi ze sebe sundala jeho ruku, a položila ji jemně na zem. Zničehonic ale zahoukala sova. Neuvěřitelně jsem se lekla, ale zvládla jsem nezaječet. Svýma očima jsem tu sovu hledala po každém stromě, ale nikde nic. Otočila jsem se zase k propasti, ale když jsem otáčela svůj pohled, zahlédla jsem ji. Hned jsem se na ni zadívala, a přejela si jedním prstem po krku, spolu se svým výhružným výrazem. Sova mi však na to nic neřekla, místo toho zahoukala. Mávla jsem nad ní rukou, a pomalu vstala. Přišla jsem k vysokému útesu, a podívala se do hluboké propasti. Chvíli jsem do ní jen civěla, ale nakonec jsem se rozhodla si sednout. Posadila jsem se úplně na kraj, až mi nohy od kolen vyseli svisle dolů. Opět jsem se očima snažila najít dno. Bylo tam ale aji pár překážek, jako třeba spadený vysoký strom, který byl dlouhý přes celou šířku. Koukla jsem nahoru, a viděla plno hvězd. S úžasem jsem si lehla a začala je pozorovat.

Hvězdy šli vidět míň a míň, ale já si to nějak neuvědomovala. Chvilku jsem ještě jen tak polehávala, až jsem se rozhodla se zase podívat do propasti. Hned jak jsem si sedla, jsem se podívala vpřed. V dáli na obloze jsem viděla krásnou červenou oblohu. Bohužel jsem přes ty stromy neviděla slunce, což byla velká škoda. Chtěla jsem se podívat zase do propasti, ale nemohla jsem od oblohy odvrátit zrak. Byla tak krásně zbarvená, až tomu nešlo věřit. Ty ranní červánky tomu hodně přidávali na kráse. Měli nádech rudé a žluté. Ještě dlouho jsem tam seděla, dokud se nezačali ostatní probouzet. „odkdy tam sedíš?" zeptal se najednou Nim. Ohlédla jsem se, a on se se zýváním protahoval. „nevím... Jen chvíli" usmála jsem se. Pak jsem s úsměvem koukla na spícího Legolase. Lehla jsem si na břicho a začala se k němu potichu šourat. Jak jsem se doplazila, položila jsem si hlavu na zem a oddychovala. Už teď jsem cítila, že jsem nebyla pořádně vyspaná. Zavřela jsem oči, ale pořád jsem vnímala okolní zvuky. Sova už byla díky bohu v čudu. Tiše jsem vydechovala, až jsem odfoukávala trávu, rostoucí mi před nosem. Při jejím návratu mě vždycky polechtala, takže to nic příjemného nebylo. Nechtěla jsem Legolase budit tím, že se k němu přitulím, tak jsem si k němu lehla zády a posunula si hlavu o trochu dopředu. Tu lechtající trávu jsem zalehla, a jiná tak vysoká tam nebyla.