Jeden Člen Navíc

62. Ústup

Jen co jsem šlápla na první schod, mi dal někdo ruku na rameno. Zastavila jsem se a ohlédla se. „sestro, vem si to vejce" předával mi ho Nim a ohlédl se. „jasně ale co jsi tak ve stresu?" udivila jsem se. „je tu král a ty jdeš pryč, tak ho vem s sebou" pronesl. Opatrně jsem si ho převzala a otočila se zase ke schodům. „nemám ho vzít?" nabídl se Legolas, když vyskakoval schody vedle mě. „ne. To já jsem tady silák, víš" usmála jsem se a pokračovala v cestě. On jen s lehkým úsměvem pokroutil hlavou a došel nahoru. Otevřel dveře a nechal mne vejít první. „děkuji ti, dobrý muži" pouklonila jsem se a vešla. „ale zajisté, milá dámo" opětavě se pouklonil a chrabře si přiložil ruku před hruď. Hned co za mnou zase zavřel, hned povolil a zasmál se. Šouravě se doplazil k posteli a spadl do ní na břicho. „ospalče... Kam dáme to vejce?" zeptala jsem se a rozhlížela se všude kolem. On se stěží posadil a koukl pod postel. „třeba tam" poukázal a klekl si na zem. „to by šlo" pronesla jsem a přišla k němu. Lehla jsem si na břicho, abych pod tu postel mohla trochu zalézt. Vejce jsem schovala doprostřed pod postele a koukla se za sebe. „ehh... Pomoc?" snažila jsem se nějak vyplazit ven, ale byl tady tak malý prostor, že to snad šlo jen dopředu. On mě najednou chytil za nohy a začal táhnout. Hned jsem se zasmála, což příčinilo zvedání hrudíku a díky tomu to ještě víc tlačilo. Jak jsem byla skoro venku a mohla jsem se už vytáhnou sama, ucítila jsem na své dlani jemné zalechtání. Hned jsem vyjekla a rychle vstala. „proboha co se děje?" ptal se smějící se Legolas a přiskočil ke mně. Hned jsem se začala všemožně prohlížet a podívala se k posteli. Když zjistil, že sleduju postel, taky se ohlédl. „co tam bylo? Pavouk?" uchechtl se. „jo... Asi" pořád jsem si koukala na ruku, zatímco se tam Legolas rozešel. „nee! Neopouštěj mě prosím!" žádala jsem a padla na kolena. Hned se zase mile zasmál a na mé přání ke mně přišel. Přitulila jsem se k němu a přitom sledovala postel. On se svou rukou obmotal mé tělo a tou druhou mě podrbal na hlavě a nahrnul mi vlasy dopředu. Pak mě políbil na čelo a ťukl svým čelem o mé. „tenhle pavouk ti teda nic neudělá... Ale hlavně že těch velkých se nebojíš" zasmál se a vlasy mi zase rozpustil, aby mě mohl pořádně obejmout. „kdo by se takových pavouků nebál?" udivila jsem se a dál se v poklidu opírala o jeho rameno. „třeba já" zamyslel se. „ty jsi strašpytek prvního stupně" řekla jsem sebevědomě, i když jsem věděla, co po tom bude následovat. On si mě od sebe s podrážděným úsměvem odtáhl a chvíli na mě zíral. „no dovol" udivila jsem se s úsměvem. „víš že tě kdykoliv můžu poslat do žaláře?" pousmál se. „to by jsi mi nikdy neudělal..." přiblížila jsem se k němu a usmála se na něj. Ani jsem si nevšimla toho, že mě držel v bocích. „myslíš?" zeptal se s úsměvem. „mhm" přikývla jsem a přiblížila se k němu natolik, až jsem naše rty spojila. On mě hned pohladil po vlasech a přitáhl si mě k sobě. Začal mě hladově líbat a nezpomaloval. Tiskla jsem se k jeho rtům a nechtěla ho propustit. „umm... Teliss-" nemohl mluvit, protože jsem ho odmítala přestat líbat. „já jsem-" snažil se a u toho mě taky opětavě líbal. „trochu-" stěží pokračoval, ale já se k němu tiskla víc a víc. „una-vený" dopověděl a hned mě zase políbil. Na milimetr jsem se od něj odtáhla a podívala se mu do očí. „tak ty jsi unavený, Legolasi?" pousmála jsem se a znovu ho políbila. On mě hned opětavě políbil a vydechl při odtahu. „neříkej mi, že tobě se nechce spát" udivil se s úsměvem. „možná trochu..." schoulila jsem se u něj do klubíčka a on si mě vzal do náruče. Odnesl mě kousek do postele, kam mě položil. Zase se narovnal ale chtěl se vzdálit. Rychle jsem ho chytla za ruku a zatáhla. On se tedy ohlédl a s úsměvem se mi podíval do očí. „copak?" zeptal se. „kam jdeš?" prosebně jsem na něj udělala psí oči. „chtěl jsem se převléct... Za chvíli je tma" informoval mě. „mně už se převlíkat nechce a vidím, že tobě taky ne... Tak pojď" pobídla jsem ho a pokepala na místo vedle sebe. „a nebo..." vyvlékl se mi a z postele na mě hodil mou košili. „se jednoduše převlečeme" zasmál se a sundal si tuniku. Hned co se mi vyskytl pohled na jeho břicho, jsem se zasténáním zaklonila hlavu. Jen co jsem ji zase narovnala jsem zaznamenala Legolasův jemně vzrušený pohled. „to už se před tebou nemůžu převlékat bez toho, aniž tě vzrušil?" zeptal se pobaveně. „ty jsi mě vzrušoval vždycky..." pronesla jsem a zvedla se. Klekla jsem si na postel a doplazila se k němu. Ještě jsem se jednou podívala na jeho břicho, dokud jsem nezvedla hlavu výš k jeho obličeji. Opatrně jsem si položila dlaně na jeho holou a pevnou hruď, a přitom ho sledovala. On jemně pootevřel pusu a krátce se podíval na moje rty. Hned co jsem to zaznamenala a usmála se, mě rychle chytil za hlavou a prudce mě políbil. Převážila jsem se dozadu, což byl podle mě i jeho úmysl. Spadl na mě ale nepřestával mě líbat. Protože se mi při pádu lehce vyhrnula tunika, cítila jsem na svém břiše to jeho. Hned se mi udělali motýlci a já si ho přitáhla blíž. On se ale najednou odtáhl a chvíli zíral na peřinu vedle mě. „co je?" zasmála jsem se a obmotala se svýma rukama jeho krk. „nechtěli jsme jít spát?" zamyslel se a koukl na mě. „možná... Co sis tak najednou vzpomněl?" udivila jsem se s úsměvem ale on ze mě pořád neslézal. „představil jsem si nás teď v posteli, jak sem zas někdo vrthe... Pak mě hned napadla myšlenka, že kdybychom spali, tak nás třeba nechají a poté mi došlo-" chvíli se odmlčel, aby si mohl zývnout. „že jsem celkem... Unavený" přivřeli se mu oči ale pořád na mně ležel. „tak spinkej..." povolila jsem mu a natiskla si ho na seme. On tedy povolil a lehl si na mě celou svou váhou. Hlavu si položil na mou hruď a naposledy nahlas vydechl. Chvíli jsem ho ještě hladila po vlasech, dokud jsem i já neusnula.