Jeden Člen Navíc

3. Roklinka

Hlídala jsem až do rána. Trochu se mi zavírali oči, ale zvládala jsem to. Začli se brobouzet dva elfové. Pak i ostatní a mezi nimi byl už i Legolas. Přišel ke mně „udržíš se v sedle?" zeptal se. „při nejhorším se pro mě prostě pár metrů vrátíš." mávla jsem rukou a zývla si. „budeš se mě pevně držet, dobře?" navrhl. Já přykývla a srdce se mi rozbušilo radostí. Ještě mi podal kousek Lembasu, aby se mi doplnila síla. Kousla jsem si a hned jsem cítila, že to zafungovalo. Najednou jsem se cítila tak svěže, že bych i skákala radostí. „nemůžeme se dále zdržovat." rozhodl Legolas a šel ke mně. Podal mi ruku. Já se ho chytla a on mě dovedl ke koni. Vysadil mě nahoru, a pak si jako vždy sedl předemě. Já jsem ho pevně objala. Ostatní elfové nasedli na koně a čekali než se rozjedeme my. Legolas koně opět rozjel tryskem. Na to jsem si už naštěstí zvykla. Položila jsem si na jeho záda hlavu a pomalu jsem usínala. „nespi!" napomenul mě Legolas" protože asi cítil, že na něm mám položenou hlavu. „jo, jo, já nespim!" promnula jsem si oko ale druhou rukou jsem se pořád pevně držela Legoalase.

Asi za hodinku, co jsme neustále jeli tryskem, jsme uviděli Roklinku. Legolas zpomalil, a ostatní elfové jeli na jeho tempo. Už nejel tryskem ale pořád jel dost rychle. Vjeli jsme do brány a Legolas hned seskočil z koně pevně na nohy. Rozhlédl se kolem. Já taky seskočila z koně, ale ne už tak pevně, jako mistr předemnou. Z jeho rychlé jízdy se mi trochu zapomatala hlava. Neudržela jsem rovnováhu, ale nějak jsem to zvládala. Legolas mě raději opatrně přidržel. „je ti dobře?" zeptal se trochu se smíchem. „ha, ha," falešně jsem se zasmála. „odpusť." pořád se trochu smál. Z vedlejší brány dorazil nějaký muž. Podívala jsem se ještě na druhou stranu, kde do brány vcházeli trpaslíci. „teď mi došlo... Že sice tady jsem s tebou ale nejsem pozvaná!" uvědomila jsem si. „na tom nesejde." pokrčil rameny.
Přišel za námi ten muž. „jsem Boromir, syn Denethorův" představil se a podal nám ruku. „Teliss Namesil" potřásla jsem s jeho rukou. On se podíval na Legolase. „Legolas, syn Thranduilův" představil se a taky mu potřásl s rukou. „rád vás poznávám... Na tu radu jdete taky?" zeptal se. „ne...Jen on." odpověděla jsem a ukázala na Legolase. Ten mi sevřel prst a dal mi ho dolů. „ukazovat se nemá." poškádlil mě. Já se zasmála. „nebyli jste náhodou obeznámeni o čase rady?" zeptal se ještě Boromir. „budeme se muset poptat, Boromire." porozhlédl se Legolas. Pak za námi přišel Elrond. „vítejte, přátelé, v Roklince!" uvítal nás. Zdvořile jsme se uklonili a nasadili zdvořilé úsměvy.

Procházela jsem se po Roklince, plné klidných míst a občasné zeleně. Bylo to nádherné. Pak jsem uviděla nějaké malé muže. Zamyslela jsem se a šla k nim. „ahoj, hoši! Jsem Teliss!" představila jsem se. „Pippin" zeširoka se na mě usmál. „Smíšek" naopak se usmál hrdě. „Sam, madam" uklonil se. „Frodo" představil se poslední. „ráda vás poznávám, malí mužíčkové." usmála jsem se na ně. „vy jste hobiti?" zeptlala jsem se pro jistotu. „to jsme. Slyšela jste o nás?" ptal se Sam stydlivě. „o hobitech jsem slyšela, ano, ale myslela jsem, že jste jen fáma. Je báječné se s opravdovými hobity setkat." vysvětlila jsem. Chvíli jsme si popovídali, ale Frodo se pak musel vydat na radu.
Odešel a my jsme tam zůstali jen my čtyři. „jdeme taky!" navrhl Pippin a Smíšek vřele souhlasil. „ale tam nemůžeme!" zavolala jsem na mizící hobity. „pojďte taky!" zavolal na mě Sam a počkal na mě. Pippin a Smíšek už byli někde daleko. Přiběhla jsem za Samem. Doběhli jsme k radě, a já viděla posazené různé bytosti v kroužku. Byl mezi nimi i Legolas. Sam mi naznačil, abych se skrčila. Poslechla jsem ho a oba jsme dolezli ke kytce, od které jsme to všechno poslouchali. Skoro naproti nám, jsme za dvěma sloupy viděli Pippina a Smíška.

Boromir je všechny přemlouval, aby se prsten neničil, že ho Gondor může využít proti Sauronovi. „vezmněme zbraň nepřítele, a dejme ji Gondoru" navrhl Boromir. „neovládneš ji. Nikdo z nás. Prsten plní jen Sauronovu vůli. Má jediného pána." prostestoval Aragorn. „co o tom, může vědět hraničář" otočil se Boromir k němu. Pak se do toho vložil i Legolas. „to není jen hraničář.. Je to Aragorn, syn Arathornův.. Jsi jeho leníkem" řekl Legolas. Aragorn mu poroučel ať si sedne. „Gondor nemá krále.. Nepotřebuje ho.." pronesl Boromir a sedl si.

Po chvíli se tedy rozhodlo, že se prsten zničí. Boromir opět prostestoval. „neslyšel jsi, co říkal Elrond?! Prsten musí být zničen!" vyjel na něj Legolas. „ty si asi myslíš, že to můžeš dokázat!" promluvil na Legolase nějaký trpaslík. „a když selžeme co dál! A když pak Sauron dostane zpět prsten!?"  naštval se Boromir. „žádný elf ten prsten nedostane! Dokud budu živ!" zařval trpaslík. A tak začla hádka. „Sauron se usměluje! Nikdo mu neunikne! Všechny nás zahubí!" rozeznala jsen slova Gandalfa.

Po chvíli neustálého hádání, se Frodo rozhodl, že ho vezme. Všichni se přestali hádat a zírali na Froda. „pomohu ti to břemeno nést, Frodo Pytlíku.. Dokud na tobě bude ležet" řekl Gandalf a přišel k němu. „životem i smrtí tě ochráním.. Přísahám.. Budu tvůj meč" klekl si před něj Aragorn. „a já budu tvůj luk" přidal se Legolas. „a já tvá sekyra" přišel k nim Gimli. „poneseš sudbu všech.. Je-li to, vůlí rady.. Gondor je s tebou" přidal se Boromir. V tom se Sam vedle mě zvedl a běžel k nim. „Pan Frodo bezemě nikam nejde" řekl a založil si ruce. „vždyť tě od něj nezle odloučit.. Ani když jej zveme na naši tajnou poradu a, tebe ne" trochu se usmál Elrond. Já pomalu vstala a šla také k nim. Elrond na mě upřel zrak. „ale nečekal jsem že nás také bude šmírovat elfka" přiznal Elrond. „Frodo bude mít dva luky" usmála jsem se. Přišla jsem k Legolasovi a stoupla si vedle něj. Najednou z poza dvou sloupů vyběhli Pippin a Smíšek. „počkat! My jdeme taky!" zvolal Smíšek a oba přiběhli k nám. „přesně tak.. Potřebujete inteligentní lidi na takovou výpravu.. Pouť.. Úkol.. Věc" dodal Pippin. „co tam ale pak budeš dělat Pippe?" zeptal se ho Smíšek. „deset společníku.. Budiž.. Jste Společenstvo prstenu" zvolal Elrond. „bezva.. A kam se půjde?" zeptal se Pippin a já vypukla smíchy. Všichni se na mě okamžitě podívali. „ehm" zakašlala jsem a bouchla se do hrudi. „zaskočilo mi" vymluvila jsem se a ještě jednou jsem se bouchla do hrudi. Legolas mě poplácal po zádech a trošku se zasmál. Viděla jsem že všichni mají úsměv na tváři, takže jsem se tím trochu uklidnila.