Jeden Člen Navíc

12. Uruk-hai

Po chvíli zvedl hlavu a pohlédl mi do očí. „ani nevíš jak moc tě miluju" řekla jsem mu. On se usmál a dal mi pramínek vlasů za ucho. „já tebe taky" dal mi pusu na čelo. Přitulila jsem se k němu. On mě pevně objal. U něj v objetí je mi vždycky nejlépe.

Stáli jsme před bránou do trůnního sálu. Viděli jsme Aragorna, jak jde k nám. Těsně před námi zvedl hlavu a viděl nás. „Aragorne!" vyjekla jsem a objala ho. On mě hned objal nazpět. Pak jsem se od něj odtáhla a on upřel zrak na Legolase. Aragorn mu dal ruku na rameno. „jdeš pozdě" zažertoval Legolas. „vypadáš strašně" řekl Legolas a pohlédl mu do očí. Aragorn se jen zasmál. Pak mu Legolas podal Arwenin náhrdelník, který Aragornovi darovala. „hannom le" poděkoval Aragorn.

Aragorn šel říct králi, že sem míří 10 000 skřetů. Všichni se začali chystat. „jak se jmenuješ?" slyšela jsem za sebou králův hlas. Otočila jsem se, a on se koukal přímo na mě. „Teliss, pane" uklonila jsem se. „Teliss, poslouchej.. Nemůžeš být v tom boji.. Ženy budou v jeskyních" řekl mi král. Podívala jsem se za sebe, a Legolas stál u brány a hleděl na nás. Otočila jsem se zase na krále. „ale.. Já chci" protestovala jsem. „seznam se s mou vnučkou, Eowyn.. Také by chtěla bojovat.. Vy byste si mohli rozumět" usmál se na mě Theoden a otočil se na stráže. Pak do místnosti přišla Eowyn. Přišla jsem k ní a ona už se na mě usmívala. „Eowyn?" tipla jsem si. „ano" usmála se. „jsem Teliss" podala jsem jí ruku. Ona mi s ní potřásla. „král říkál, že se máme seznámit.. Máme prý hodně společného" usmála jsem se. „vážně? Počkat.. Ty budeš v tom velkém boji o Helmův Žleb?" zeptala se. Já smutně zakroutila hlavou. „takže ani já.." zasmutněla. Pak za námi přišel Legolas. „Teliss, stejně by jsi ještě neměla moc riskovat" řekl mi. „proč ne? Ty s králem souhlasíš!?" vyjela jsem na něj. „ano.." řekl zřetelně. „proč?! Chci být s tebou!" protestovala jsem. „ale to nejde" pořád mluvil klidným hlasem. „jo.. Bude fakt dobrý když se s tebou rozloučím a pak zjistím že jsi padl! Fakt úžasný Legolasi!" vyjela jsem na něj. „Teliss, klid.." uklidňoval mě. „jak můžu být v klidu!?" zeptala jsem se smutně. „budu v pořádku" usmál se. „mám strach" pronesla jsem zklesle. On si mě pevně přitiskl ke svému tělu. „Aragorn.." pronesla tiše Eowyn a někam odběhla. „Legolasi.. Nechci se s tebou loučit" promluvila jsem tiše. „já se vrátím" usmál se. „nedává to smysl.. Proč nemůžu být s tebou?" zasmutněla jsem. „král nechce aby ženy bojovaly" vysvětlil. „ale já jsem elfka" upozornila jsem. „ale pořád jsi dívka" zasmál se Legolas. Pak do brány vběhl Aragorn. „Legolasi!" zavolal. On se ohlédl. „ano?" zavolal nazpět. „pojď se připravit!" zavolal Aragorn a zase odběhl. Legolas se na mě ještě podíval a silně mě objal. Pak se odemě rychle odtáhl „neboj.. Vrátím se, ano?" promluvil a odběhl za Aragornem. Do brány vešla Eowyn. „máme jít s ženami a dětmi do jeskyní" pronesla zklamaně. Povzdychla jsem si. „ale když si to tak vezmu.. Tak na tom jsme opravdu stejně.. Jsi žena a nemůžeš bojovat, zamilovala ses do muže a nechceš ho opustit, stejně jako já" usmála se na mě. „no vidíš.. Tak jdeme?" opětovala jsem jí úsměv. Rozešli jsme se směrem do jeskyní. Ještě jednou jsem se ohléda na bránu, kde jsem naposledy viděla Legolase. Povzdychla jsem si a následovala Eowyn.

Bylo to tu.. Všichni jsme seděli v jeskyni a slyšeli jsme nad sebou dupod uruk-hai. Povzdychla jsem si, a zamyslela jsem se, co právě teď může dělat Legolas. Hmm.. Třeba mluví s Aragornem.. Nebo jen kouká a čeká.. A nebo na mě myslí.. Ale to asi ne, on se teď musí soustředit na něco důležitějšího než jsem já.. Mé myšlenky přerušila Eowyn. „jak se cítíš?" zeptala se neklidně. „strašně.. Chtěla bych být u něj a bránit ho" povzdychla jsem si. „co ty?" optala jsem se jí. „chtěla bych být Aragornovi poboku" zasmutněla. „chápu tě.. Za jak dlouho myslíš že bude po všem?" zeptala jsem se. „nemám tušení.. Docela mě uklidňuje, že nejsem jediná, která má takový strach o muže kterého miluje" zlehka se usmála. Já jí úsměv opětovala. Náhle dupot Uruk-hai utichl. Čekala jsem, co se bude dít dál. Najednou byl slyšet zase dupod, ale jakoby se už rozbíhali. Nahlas jsem polkla. Eowyn se ke mně přisunula a přátelsky mě objala. Hned jsem jí objala nazpět.

„už jsou ve dveřích!" zvolala jedna žena. Legolas žije, Legolas žije, Legolas žije.. „dobrý?" zeptala se soucitně Eowyn. „jo... Snad.." falešně jsem se usmála. Všechny ženy byly smutné a plakaly. Některé děti také plakaly, a ostatní jen zděšeně koukali. Viděla jsem, jak jedna malá holčička, neklidně stojí sama. Podívala jsem se na pravou stranu, a pak na levou, ale nebyl tam nikdo, kdo by se o ní zajímal. Vypadala celá neklidná a vypadalo to, jakoby se každou chvilou rozbrečela. Honem jsem k ní přišla. Poklekla jsem před ní, a vzala si do dlaně její malou ručičku. „ahoj.. Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se jí mile a s úsměvem. „Em-Emma" vykoktala nervózně. Já jsem se na ni usmála. „to je krásné jméno.. Já jsem Teliss.. A kde máš rodiče?" zeptala jsem se s úsměvem. Jí vytekla slza a sklopila hlavu. Hned mě úsměv přešel. „o promiň.. To.. Jsem nechtěla.." pohladila jsem jí po zádech a objemula ji. Ona se ke mně přitiskla a plakala mi do hrudi. „nemám rodiče" zasmutněla. „to mě opravdu mrzí Emmi.." soucítila jsem. „bude to v pořádku.. Postarám se o tebe" usmála jsem se na ni. Ona mi úsměv zelhka opětovala. „kolik ti vlastně je?" zeptala jsem se a znovu jí chytla za ručičku. „osm" odpověděla. „to je krásný věk.. Celý život, plný dobrodružství, lásky či krásných zážitků máš před sebou" usmála jsem se na ni a pohladila ji po rameni. „ale nemám je s kým prožívat.. Rodiče mi zabili ti hnusní skřeti a teď se o mně starali náhodní lidé, kteří zrovna neměli nic na práci" řekla smutně. Zklamaně jsem se na ni podívala. „a teď máš mě.. Spolu můžeme prožívat dobrodružství, kolik jen budeš chtít" usmála jsem se. „vážně? Ty se o mě budeš starat?" zeptala se se zářícíma, hnědýma očima. „bude mi potěšením" usmála jsem se. Jí se rozzářil ten nejhezčí úsměv. Zvedla ruku do výšky a začla si hrát s mým uchem. „proč máš špičaté uši a já ne?" zasmutněla. „já jsem elfka, a ty jsi člověk" vysvětlila jsem jí. „taky chci být elfka" zasmutněla. „můžeš být kým jen chceš" usmála jsem se na ni a pohladila jí po vlasech. „můžu být jako ty?" zeptala se nadšeně. „samozřejmě" usmála jsem se. Zase se tak rotomile usmála a objala mě. Hned jsem jí objala nazpět. Najednou se všechny ženy a děti začaly hrnout ven. „pojď.. Jdeme" vzala jsem jí do náruče a šla s ženami a dětmi ven.