Jeden Člen Navíc

17. Nezesnulí Vojáci

Dojeli jsme k takovému vchodu. „cesta je zavřená.. Zbudovali ji ti, kdo jsou mrtví.. A mrtví ji střeží.. Cesta je zavřená" přečetl Legolas ze skály nad vchodem. „umm.. Mrtví?" zopakovala zděšeně Emma. „neboj.." chytla jsem ji za její drobnou ručičku. Najednou z toho vchodu vyletěl duch. Koně se vyděsili a utekli. „Brego!" zavolal na svého koně Aragorn.. Kůň se však nevracel. „já se smrti nebojím.." pronesl Aragorn a vstoupil dovnitř. Legolas se na ně podíval. Nahlas jsem vydechla, a chytla ho za ruku. Pak jsme se oba koukli na Emmu, která se mě držela za druhou ruku, a přikývla. Tak jsme tedy vešli za Aragornem. „tohle je neslíchané.. Elfové půjdou do podzemí, a trpaslík by neměl? Ughhh.. Do smrti by se mi smáli" slyšela jsem za sebou Gimliho. Strach mi ale bránil se zasmát. „Teliss já se bojím.." pronesla Emma vystrašeně. Více jsem jí sevřela její malou dlaň. „bude to dobrý.." uklidnila jsem ji. „fuj! Tady jsou kosti! Čí jsou to kosti!?" vyděsila se Emma. „to jsou kosti těch, kteří se odvážili vstoupit do tohoto chrámu" postrašil ji Legolas. „cože" řekla slabě Emma. Podívala jsem se na Legolase, který měl na sobě jemný úsměv. Pustila jsem ho, a na oplátku do něj bouchla. On se jemně zasmál, ale pořád v jeho tváři šel poznat strach. On mě hned znovu chytil za ruku. Nevědonky jsem se pousmála, ale najednou jsme došli do velkého prostoru. „páni.." pronesla jsem s úžasem. Legolas se mě pustil, a popošel kousek dopředu. Najednou se kus před námi objevil nějaký duch. Emma se ke mně celá vytřesená strachy přitulila. Klekla jsem si k ní, a objala ji. Pak se kolem začali objevovat další duchové. „Teliss.." pronesla Emma vystrašeně. „neboj, jsem tady" více jsem jí objala. „cesta je zavřená.. Vybudovali ji ti kdo jsou mrtví.. A mrtví ji střeží.. Cesta je zavřená, teď musíte zemřít" pronesl duch. Legolas si vytáhl luk a šíp, a vystřelil směrem ke králi. Šíp mu prolelěl mezi očima. Začala jsem se dost bát. „my tady umřeme" pronesla Emma zklamaně. „neboj Emmi, přísahám na svůj život, že se ti nic nestane" zapřísahala jsem, a víc jsem jí stiskla. Po chvíli jsem vstala, a šla blíže k Legolasovi. „Teliss!" zavolala Emma zděšeně. Hned jsem se otočila za sebe. Viděla jsem, jak Emmu pod krkem drží nějaký duch. „Emmi!" zvolala jsem a rozběhla se k ní. „stůj" řekl normálním tónem hlasu král těch nezesnulých vojáků. Zastavila jsem se, a zavřela oči. Pomalu jsem se otočila. „buť ji necháme, a vy odejdete, nebo tady zůstanete, a my ji zabijeme, stejně jako Vás" rozhodl král. Otočila jsem se zase na Emmu. Ta na mě vyděšeně zírala. Najednou mi někdo položil dlaň na rameno. Hned jsem si vytáhla dýku a rychle se s ní otočila. Legolas se naštěstí stihl včas sklonit, než bych ho švihla. „pane bože promiň.." pronesla jsem a chytla mu na záda. On nahlas vydechl. „jsem Isildurův dědic, bojujte za nás, a já budu mít vaši přísahu za splněnou" přemlouval je Aragorn. „Teliss!" vykřikla Emma. Hned jsem se k ní otočila. Ona se v náručí ducha vzpírala a vrtěla. „vydrž Emmi!" zavolala jsem na ni. Podívala jsem se na Aragorna, a ten je neustále přemlouval. „bojujte za nás, a získejte svou čest" přemlouval je. Najednou ti duchové začali mizet. Z chrámu se začali valit lebky, a všechno se hroutilo. „Teliss!" zavolala Emma. „Emmi!" zavolala jsem nazpět a rozběhla se k ní. Ten jeden duch tady pořád byl, a držel ji. Než jsem se k ní ale stačila rozběhnout, Legolas mě chytil za ruku. Byl tu velký zmatek. Neměli jsme ani moc času. Rychle jsem se na Legolase s vyděšeným výrazem ohlédla. On na mě smutně koukal, na náznak ať tam nechodím, a jdu s ním. Náhle jsem viděla obrovský kus balvanu, jak na nás padá. Hned jsem se podívala nad sebe. Rychle jsem Legolase odstrčila. Ten balvan mi spadl na šlapku. Zhroutila jsem se k zemi. „Teliss!" vykřikl Legolas a klekl si ke mně. „auu" zakňučela jsem. Podívala jsem se na mou nohu, která ležela pod neuvěřitelně těžkým balvanem. Snažila jsem se ji vyndat, ale nešlo to. Legolas ho zkoušel odvalit, ale byl příliš velký a těžký. Celé se to tu hroutilo. „Legolasi běž!" vykřikla jsem. „nenechám tě tu!" vykřikl nazpět. Pořád se ten balvan snažil odtlačit, ale nešlo to. „musíš pryč! Hned!" rozkázala jsem mu. Oběma nám vytekly slzy. „bez tebe pryč nejdu!" slzy mu tekly všude po tváři. Jak zjistil, že odvalit ten balvan je nemožné, vzal mě za ruku, a pohlédl mi do očí. Všude byly lebky, a kameny. Najednou jsem viděla jak k nám Aragorn, Emma a Gimli běží. Doběhli k nám, a začali ten balvan odvalovat. Legolas se k nim hned přidal, a já jsem zase svou nohu táhla ven. Všichni jsme zabrali ze všech svých sil, ale vypadalo to marně. S tím balvanem sice už pohli, ale všechno se to tu hroutilo. „nemá to cenu! Musíte pryč!" rozkázala jsem jim. „za chvíli se to tu celé zhroutí! Běžte!" křičela jsem na ně. Oni ale pořád víc a víc zabírali. Najednou jsem cítila, jak balvan povolil. Okamžitě jsem zatáhla, a má noha byla zase osvobozená. Nemohla jsem se zvednout, ani na tu nohu šlápnout. Legolas si mě rychle vzal do náruče, a se všemi utíkal ven. Aragorn držel Emmu za ruku, a běželi před námi. Já a Legolas jsme byli poslední. Ven jsme vyběhli právě včas. Z chrámu se pařil kouř. Všichni jsme byli udýchaní. Legolas mě hned položil do trávy, a klekl si ke mně. Podíval se mi na mou snad rozpláclou nohu. „bolí to hodně, že? Dokážeš na to šlápnout?" zeptal se mě lítostně. Já jsem zavrtěla hlavou. On si hlasitě povzdychl. Po chvíli si ke mně klekla i Emma. „Emmi, on tě pustil?" zeptala jsem se udiveně. „ne, Aragorn ho zabil svým mečem a zachránil mě" usmála se na mě. „aha.." taky jsem se usmála. Pohlédla jsem na Aragorna, který koukal dolů, na lodě. Najednou ze zdi vyšel král. Legolas se hned přisunul ke mně. „budeme bojovat" pronesl král.

Pluli jsme na lodi. Seděla jsem na stoličce. Legolas seděl naproti mě, a já na jeho klínu měla položenou nohu, kterou si on prohlížel. Dívala jsem se na moře, ale najednou se jí Legolas jemně dotkl. „jauu!!" vykřikla jsem bolestí. „promiň mi" omluvil se. „ne v pohodně" falešně jsem se usmála. On se neusmál, jen na mě smutně hleděl. „jak tam doplujeme, tak nebudeš bojovat, jasné? Zůstaneš tady, a já si tě pak najdu" rozhodl Legolas. „cože! Ne! Já budu bojovat!" nesouhlasila jsem. „nemůžeš bojovat s bolavou nohou.. No neříkej mi, že už tě to nebolí" zasmál se Legolas. „nebolí" usmála jsem se. On mě sežehl pohledem. „ale bolí" pronesl smutně. Já jen zavrtěla hlavou. „tak fajn.. Tak se tady projdi" zákeřně se usmál. Já jsem ztuhla, a chvíli jsem přemýšlela jestli ano nebo ne, ale nakonec jsem se zvedla. On se také hned zvedl a přidržel mě. Řekla bych že asi nečekal že se zvednu. Kousek jsme popošli, ale já na tu nohu strašně pajdala. „ne, budeš tady" rozhodl Legolas když se mnou obešel jednoho ducha. „nevelíš mi" zákeřně jsem se usmála. On se zastavil. Podíval se na mě. „ale vždycky když jsem ti něco řekl, jsi mě stejně poslechla, protože víš, že to s tebou myslím dobře" usmál se. Já jsem se nevědomky usmála taky. „prosím Legolasi, já ti chci být poboku" požádala jsem. „Teliss.. Rád bych ti to dovolil, ale nechci aby se ti něco stalo.. Prosím nenuť mě.. Ty víš že když mě budeš pořád přesvědčovat, tak to dovolím" zklamaně na mě hleděl. „no právě" usmála jsem se. „ale já nechci aby se ti něco stalo.. Prosím.. poslechni mě" žádal. Já jsem si jen hlasitě povzdychla. „ale..ale.." nevěděla jsem co říct. „pevnina na obzoru!" zvolal Gimli a ukázal z lodi. Hned jsme se podívali taky, a opravdu tam byla pevnina. Viděla jsem, jak se tam bojuje. Tak ráda bych jim pomohla.. Najednou jsem si vzpomněla na Paní Galadriel, a na to, co mi říkala. Povzdychla jsem si. Pustila jsem se Legolase, a rozešla se po lodi. Ohlédla jsem se na Legolase, který na mě bezeslov hleděl. Hodně falešně jsem se usmála, a pokračovala v mé "pohodové" chůzi. Tak těžko se skrývala bolest. „Teliss?" oslovila mě Emma. „no?" optala jsem se s falešným úsměvem. „měla jsi nohu pod těžkým balvanem, a teď tady takhle chodíš, jakoby nic?" zeptala se mě udiveně. Já jsem na sobě pořád měla ten falešný úsměv. Bohužel jsem to nezvládla. Nahlas jsem zasténala a padla na zem. Legolas ke mně přiběhl. „dobrý?" zeptal se ustaraně. „jo" pronesla jsem bolestně. „zůstaneš tady a hotovo" rozhodl, a vstal. Ještě chvíli jsem se dívala jak odchází. Opřel se o zábradlí, a koukal z lodi do vody. S trochu falešným úsměvem jsem se ototčila na Emmu. „a ty by jsi chtěla bojovat, nebo tu zůstaneš se mnou?" zeptala jsem se jí mile. „zůstanu s tebou" usmála se a přitulila se ke mně. „dobře" zašeptala jsem jí do vlasů.

Jak jsme dopluli k pevnině, Aragorn, Gimli a Legolas se chystali ke skoku dolů. Stála jsem opřená o sloup, a s lehkým úsměvem na ně hleděla. Legolas se na mě s úsměvem otočil. Přišel ke mně, a dal mi jemnou pusu na tvář. Stydlivě jsem se usmála, a on šel zase ke kraji. Po chvíli vyskočili, a po nich hned duchové.