Jeden Člen Navíc

42. Překvapení

Nespala jsem, jen jsem v poklidu odpočívala. Přišlo mi to jako 5 minut. Bůh ví, jak dlouho tady ležíme doopravdy. Začala jsem se ale nudit, jelikož se mi spát opravdu nechtělo. Bylo taky teprve odpoledne. Otevřela jsem oči, a koukla na Legolase. Měl pořád zavřené oči a objímal mě v pase. Najednou ale někdo opět... Zaklepal. Ohlédla jsem se na dveře, ale nevěděla jsem, jestli můžu zařvat 'dále' když Legolas spí. Podívala jsem se zase na něj, ale on už měl oči otevřené. „dále" zvolala jsem tedy. Dovnitř vešla Er spolu s Nimem. „ahojte" pozdravila jsem udiveně a rychle vstala ze země. Jejich pohledy spočinuli na Legolasovi, který pořád ležel na zemi. „co jsi mu proboha udělala?" zasmál se Nim. „no moje břicho mu něco udělalo" usmála jsem se. Legolas se hned lehce zasmál a začal pomalu vstávat. „potřebujete něco?" zeptala jsem se jich mile. Matka se na nás podívala a nahlas vydechla. „stresuješ nás" pronesl Nim. „ty taky nevíš, o co jde?" zeptala jsem se udiveně. „ne, neví. Chtěla jsem vám to říct, když budete spolu" odpověděla za něj matka. „tak teď se hodně bojím..." pronesla jsem a Legolas mi dal jednu ruku kolem pasu. Matka pořád nemluvila, jen měla zavřené oči a čekala na vhodnou příležitost. „já vím že to pro vás nebude lehké pochopit, a tak pokud budete mít jakékoliv otázky, tak se zeptejte... I ty Legolasi" koukla na něj a on jen přikývl. Matka vzala za ruku jak mě, tak Nima a nahlas vydechla. „váš otec... Sem přijel, aby viděl, jak jste vyrostli" pronesla. Nemohla... Nešlo tomu věřit. Celý život jsem žila bez otce, ale najednou se tady objeví. „ale... Za tu dobu si našel jinou ženu, což taky mohlo být zřejmé... A má s ní dceru, Dairy" informovala nás. Já byla v šoku dost, a zajímalo mě, jak je na tom Nim. Koukla jsem na něj a viděla, že má stejnou reakci jako já. „k-" to jediné ze mě vyšlo a matka se na mě hned podívala. „kde... Kde je?" vykoktala jsem. „řekla jsem mu, aby sem nechodil, dokud nebudete připraveni" odpověděla. „vypadá stejně, jak jsi nám ho kdysi vyprávěla?" zeptal se Nim. Ona jen zakroutila hlavou a podívala se dolů. „kdysi jsem vám ho vyprávěla až moc bláhově... Znechutil se mi po tom, co nás opustil.. Abyste z toho nebyli moc v šoku, tak jsem si ho trochu poupravila.. Ve skutečnosti vypadá jinak" odpověděla. „však uvidíte" pousmála se. „a Dairy? Je tu taky?" zeptala jsem se zvědavě. Ona přikývla a pevněji nás sevřela. „tak co... Jdeme?" zeptala se opatrně. Koukla jsem na Nima, který se zase podíval na mě. Oba jsme něžně přikývli, takže nás matka pustila a rozešla se ke dveřím. Šla jsem naschvál pomalu, protože jsem měla neskutečný strach. Ostatní šli taky pomalu, ale mně se zdálo, že na mě nemají. Legolas mě vzal za ruku a koukl na mě. „to zvládneme" pošeptal mi do ucha a dal mi pusu na vlasy. Sevřela jsem jeho ruku pevněji a polkla naprázdno. Když matka chytala na kliku, ucítila jsem neuvěřitelný strach. Nejradši bych se teď schovala pod peřinu a nevylezla, dokud by zase neodjeli. Na druhou stranu mě ale strašně zajímalo, jak vypadá. Asi nebyl až tak suprový, když si ho ani Nim nepamatuje. Er otevřela dveře a vyšla ven. Vyšli jsme až pár metrů za ní, až si toho všimla. „nebojte... Co vám mohu zaručit je, že je moc hodný" usmála se na nás. Trochu se mi ulevilo, ale lepší to přeci jen taky nebylo. Chtěla jsem se ještě zeptat na tolik otázek, ale mozek mi to nějak zakazoval. Radši jsem byla zticha a šla za Er. Procházeli jsme kolem pár elfů, a já nikdy nevěděla, jestli je to on nebo ne. Matka šla ale pořád dál, až si to mířila ven z brány. Jak jsem napravo viděla zatím jen dvě ruce, a matka se otáčela k nim, bylo mi jasné, že jsou to oni. Teď nastal ten největší teror. Nemohla jsem se zastavit, nemohla jsem zpomalit, mohla jsem jen jít dál. A najednou... Jsem ho viděla. Viděla jsem vysokého muže, s dlouhými, hnědými vlasy do půlky zad, velkýma zelenýma očima a docela vypracovanou postavou. Vedle něj stála dívka, výšky zhruba jako já. Barva jejích vlasů byla světlá a nevysvětlitelně krásná a už od prvního pohledu jsem jí je záviděla. Měla je dlouhé, ne-li delší než já. Oči měla krásné, velké, a modré. Nemohla jsem se na ně vinadívat, ale hlavně jsem si prohlížela... Mého otce. Od hlavy až k patě. Zajímal mě každičký záhyb na jeho tunice, každičký detail na jeho obličeji a každého jeho pohybu jsem se bála. Otec si nás prohlížel také tím zkoumavým pohledem, ale přišlo mi, že ta Dairy se kouká hlavně po elfovi, po mé pravici. Letmo jsem koukla na Legolase, a on se na mě hned podíval taky. Mile se usmál a palcem mi pohladil dlaň, kterou mi svíral. „tak. Děti. Tohle je váš otec, Nerim" představila ho matka. „Nerime, naše děti už znáš" usmála se Er. „znám" souhlasil Nerim a přišel blíž k nám. Už i ten jeho hlas mě děsil. Byl spíš hrubý, než obyčejný. „Nime?" ujistil se Nerim a usmál se na něj. Nim se trochu zmateně zasmál a s obdivem ho pozoroval. „ty jsi nám ale vyrostl, synu! Rád tě zase vidím" usmál se, ale Nim byl pořád bezeslov. Najednou se ale Nerim podíval na mě. Úsměv mu z tváře zmizel a on si stoupl předemne. „Teliss? Ty jsi ale krásná" usmál se. „t... Tati?" oslovila jsem ho. On mě jen dojatě sledoval. „dcero..." oslovil mě. „tati!" vykřikla jsem samou radostí a pověsila se mu kolem krku. Tak dlouho jsem toužila říct svému otci 'tati'... A teď se mi to konečně splnilo. Neměla jsem větší radost, než bych měla mít. On mě objímal taky, ale po chvilce jsem se i se slzami odtáhla. On se na mě jen mile díval. „vážně mě teď vidíš poprvé?" ujistila jsem se. On trochu sklopil pohled, ale přikývl. „dosud mě to strašně mrzí" pronesl. „ale teď konečně vidím svou dceru, v plné své kráse!" zvolal. Jeho zrak ale najednou spočinul na Legolasovi. Nerim se hned uklonil. „ne, ne. To nemusíte. Jsme rodina" usmál se Legolas. „rodina?" zopakoval Nerim udiveně. „ano. Teliss se s Legolasem vzala" vysvětlila matka. Nerim byl očividně bezeslov. „děláte si srandu!? To je úžasné! Pojď sem!" zvolal Nerim a natáhl ke mně ruce. Hned jsem ho zase s láskou objala a on mě aji zvedl do výšky. Jen špičkami prstů jsem se dotýkala země, dokud mě Nerim nepustil. „to je neuvěřitelné!" zvolal nadšeně. „má dcera už je vdaná... A abych nezapomněl" ohlédl se dozadu, kde stydlivě stála Dairy. „tohle je Dairy" představil nás. „ráda vás poznávám" řekla sladce. Protože stála přímo naproti mně, upřela jsem na ni svůj zrak. „takže... Sestro?" oslovila jsem ji s úsměvem. Ona se jen cukrově zahyhňala. „mohu?" zeptala jsem se. Ona přikývla a vyšla mi vstříc. Silně jsem ji objala a nadechla se její vůně. Jak se odtáhla, ještě se na mě krátce podívala, ale hned po tom se podívala na Legolase. Ten jí úsměv opětoval a ona se ohlédla na Nima. Také se s ním seznámila, a Er s Nerimem se bavili kus od nás. Pak ale Dairy přišla k Legolasovi. „jsem Dairy" usmála se. „Legolas" opětoval jí úsměv a ona k němu natáhla ruce. On ji tedy objal nazpět, a u toho se podíval na mě. Vyplázl jazyk a zašvydral, takže jsem málem vypukla smíchy. Naštěstí jsem to zvládla a Legolas si ji mezitím odtáhl od těla. Dairy se zase usmála a ohlédla se dozadu. Všichni jsme se podívali taky, až si nás Er s Nerimem všimli. Přišli zase k nám a usmívali se. „tak co?" zeptala se Er. „jak se cítíte?" zeptala se. „zmateně a šťastně zároveň" odpověděl Nim s úsměvem. „jo.. Líp bych to neřekla" souhlasila jsem. „a... Proč tady není tvá žena?" zeptal se Nim po chvíli. Nerim si jen povzdychl. „nebylo jí dobře" falešně se usmál. Nasadila jsem ten tvůj nevěřícný pohled a koukla na Nerima. On mě chvíli pozoroval, ale pak mi vyhověl. „dobře... Nechtěla jet, protože by prý strašně vyváděla. Ona je hodně žárlivá, a... Vás mít asi v lásce zrovna nebude" řekl zklamaně. „to mi nějak nevadí" zauvažovala jsem. „mně taky ne" zasmál se Nim. „ale má matka je skvělá. Na vašich místech by mě to hodně mrzelo..." pronesla Dairy. Jen jsem s úsměvem pokrčila rameny. „nevadí, pojďme. Zamluvila jsem nám velký stůl a dobrou večeři. Už je skoro večer" usmála se Er a rozešla se zase do království. „další jídlo pro tvé bříško" zašeptal mi Legolas do ucha, když jsme šli rychlou chůzí za nimi. Začala jsem se potichu smát, a přitom si vzpomněla na dnešní odpoledne. „tak to pak ale v noci neusneme" zasmála jsem se. „a teď si to představ!" začala jsem rukama ukazovat různé nesmyslné nákresy ve vzduchu a u toho komentovala. „spíme, jo? A najednou takový grrrrrr" smála jsem se. Legolas smíchy zase málem spadl na zem. „ale víš co. Uplny ticho v noci..." udělala jsem dramatickou pauzu. Legolas mě jen napjatě sledoval. „a pak grrrrrrr" začala jsem se šíleně smát. Legolas se držel za břicho a umíral smíchy. Dala jsem mu dlaň na rameno a snažila se se nadechnout. Jak se mi to opět povedlo, podívala jsem se vpřed. Ztuhla jsem, protože tam nikdo nebyl. „kde jsou?" zeptala jsem se udiveně. „pojď, jdeme za jídlem" dosmál se Legolas a vzal mě za ruku. Rozešel se kamsi vpřed a pak zabočil doprava. Zastavil se těsně před velkými a tlustými dveřmi. „teď sleduj" pronesl, a rozkopl dveře dokořán. Všichni nás hned sežehli pohledem, ale ty dveře se začali vracet. „ee" zasmála jsem se a natiskla se na Legolase, aby mě minuli. On se mnou popošel dopředu, abychom se jim vyhli a pak se rozhlížel, kde jsou dvě volná místa. Skoro vzadu tam na nás zamával Nim, tak se k němu Legolas rozešel. Přišel k židli, a elegantě rukou pokynul, ať si sednu. Pouklonila jsem se a posadila jsem se. Legolas dal ruce na židli a chtěl mě přisunout. Začal do ní tlačit, ale já se ani nehla. Snažila jsem se ten smích potlačit. Opravdu jsem se hodně snažila. Ohlédla jsem se dozadu, a když jsem viděla, jak Legolas chodí na místě a přitom tlačí do mojí židle, rozesmála jsem se na celé kolo. On se hned začal smát taky, a jak zjistil že s tím nepohne, narovnal se. „moc papáš" poškádlil mě. „málo cvičíš" oplatila jsem mu to. On se hned se vztekem a polovyčním smíchem podíval na mě a pak na židli. „tak počkej. Já ti ukážu" pronesl a zkusil přisunout židli vedle mě, na které nikdo neseděl. Židle se však ani nepohla. „není to přikovaný?" zeptala jsem se a podívala se dolů. On se taky zohl a zkoumavě si prohlížel nohy židle. „ne počkej to je nesmysl. Jak bys tu moji židli mohl odsunout..." zamyslela jsem se. „já ji neodsunul. Byla dost daleko, aby sis tam sedla" pronesl. „no tak to všechno vysvětluje!" zvolala jsem a pohladila ho po vlasech, jako psa. „ty jsi trdlo" zasmála jsem se. On jen vstal a dal mi pusu na čelo. Sedl si na židli vedle mě a automaticky se chtěl přisunout. Jak zjistil, že to nejde. Se smíchem zavřel oči a podíval se dolů. „kdy už pochopiš, že to prostě nejde" zasmála jsem se. „ten den asi nikdy nepříjde" pronesl. „vypadá to tak" souhlasila jsem. Bylo tady hodně veselo, všichni se měli s kým bavit. Nim se bavil s Dairy, Er se bavila s Nerimem, a já s Legolasem... Jak neobvyklé. Nakonec jsme se do řeči dali všichni celkově, a jen jsme čekali, než se donese zelená hostina.