Jeden Člen Navíc

40. Vyjednávání

Vzbudili mě jemné sluneční paprsky. Opět jsem začala myslet na Koblížka a přitulila se i se zavřenýma očima víc k němu. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a potichu vydechovala. On mě začal pomalu hladit po rameni ale také neotvíral oči. Ještě pár chvil jsme jen leželi, až jsem se rozhodla ty oči otevřít. Hned jsem se neuvěřitelně lekla, jak jsem napravo viděla osobu sedící na židli. Legolas se hned vymrštil do sedu a sledoval, co se děje. „mami!" vyjekla jsem a ještě chvíli zběsile vydechovala. „promiňte, nechtěla jsem vás tak vyděsit" omluvila se, ale vůbec se neusmívala. „to je v pořádku" usmál se Legolas. „a... Co potřebuješ?" zeptala jsem se zvědavě. „no..." povzdychla si a podívala se dolů. „chtěla jsem... Se hrozně moc omluvit. Vám oběma" začala. Než jsem se ale stihla zeptat za co, hned pokračovala. „neměla jsem Rianovi všechno odpouštět, a přehlížet to, co udělal mé dceři. Popravdě... Jsem neměla ani nejmenší tušení, že se může stát až něco tak hrozného..." pokračovala. „sice jsem se s ním už opravdu rozešla, ale on za mnou pořád dolízá-" „on za tebou dolézá?" ujistil se Legolas. Ona jen zaskočená, že ji Legolas přerušil, přikývla. „to si s ním ještě vyřídím. Tady přece jen nemá takovou moc, jako ve své říši" pronesl Legolas a začal pomalu vstávat. „proboha ne! Kam jdeš?!" zděsila jsem se a pokusila se ho ještě chytil za ruku. Bohužel jsem to nestihla, a jen jsem spadla do postele na břicho. „hned se vrátím" ujistil mě a donazul si své pantofle. Pak ke mně přišel a naklonil se, protože jsem byla hodně blízko zemi. Dal mi kratičkou pusu na rty, až jsem se zachvěla a automaticky se usmála. On se okamžitě usmál taky a pohladil mě po tváři. Hned se zase narovnal a rozešel se ke dveřím. „nevíš, kde by se teď mohl Rian nacházet?" zeptal se Legolas ještě před odchodem a upřel svůj zrak na Er. „nejspíš někde kolem mého pokoje" zapřemýšlela. Legolas si jen přikývl a zavřel za sebou dveře. Nestačila jsem nic říct, ani nabídnout, že půjdu s ním. „proč tady vlastně pořád je?" zeptala jsem se po chvíli ticha. „Thranduil ho nevyhnal?" zeptala jsem se jinak. „ne... Nový král Ráhem, tedy bratr Riana, si s Thranduilem promluvil, a slíbil, že Rianovi dá trest-" „trest?! Trest za to, že... Skoro zabil Legolase?!" přerušila jsem ji. „Thranduilovi to taky přišlo málo, ale Ráhem mu připomněl, že vlastně i díky Rianovi Legolas teď žije... A že ho to 'moc mrzí" dovyprávěla Er. „jak to víš ty?" zeptala jsem se po chvíli. „Rian se mnou mluvil... A s Rianem mluvil zase Ráhem... A s Ráhemem-" „dobrý... Chápu" zasmála jsem se. Ona se jen usmála. „doufám, že se Rianovi aspoň zabavili zbraně..." pronesla jsem a u toho pohlédla na matku, aby mi to dosvědčila. „to já nevím" pokrčila rameny. „sss" zašklebila jsem se. „co je, dcero?" zeptala se udiveně. „Legolas si s sebou žádné zbraně nevzal..." pronesla jsem. „Legolas je skvělý bojovník. Určitě se při nejhorším ubrání i bez zbraní" utěšila mě, a pohladila mě po zádech. „ale aspoň bych chtěla vědět, co teď dělá" zamyslela jsem se. „myslíš, že to klapne?" zeptala se Er po chvilce ticha. „no mohlo by, Legolas umí drsně vyjednávat" zasmála jsem se. Ona se na mě tak šibalsky podívala. „a co? Jak se vám daří?" zeptala se mile. „joo... Dobře... Vlastně jsem nebyla nikdy tak šťastná, než když jsem zjistila, že není mrtvý" usmála jsem se. „víš... On se ráno vzbudil ještě dřív než ty, tak jsme se jen šeptem chvíli bavili, a prý i když byl pořád v bezvědomí, tak vnímal. Říkal, že cítil, jak za ním chodíš. Bylo to prý horší jak to mučení... Slyšet tě plakat u jeho hrudi a nemoct nic dělat" vyprávěla. Celou dobu jsem se jem mile usmívala do blba, a měla čím dál tím větší chuť ho jít pořádně obejmout. „bohužel, prý každou vteřinu cítil, jak se jeho stav zhoršuje" pokračovala. Hned jsem si vybavila, co všechno si v tu dobu bezvědomí musel prožít... Hned mi ho bylo strašně líto, a chtěla objetí ještě víc. Najednou hlasitě tleskla, až jsem sebou cukla a upřela na ni svůj zrak. „ale všechno dobře dopadlo, ne?" usmála se. „jo, Jen... Pořád tady není" stresovala jsem se. „s Rianem není snadné smlouvat. On si nedá říct a chce vše po svém" informovala mě matka. „i tak jdu zkontrolovat, co se tam děje" pronesla jsem a vstala. „ale hlavně opatrně ano?... Nebo víš co? Já jdu rovnou s tebou" usmála se a vstala. Obě jsme došly až ke dveřím, které jsem otevřela a nechala matku vyjít první. „děkuji" pronesla s úsměvem a já za ní zase zavřela. Ona se mezitím rozešla ke svému pokoji, který byl docela blízko. Já už ale zdálky viděla, jak se tam na chodbě Legolas s Rianem dohadují. Přišly jsme blíž, a oba se na nás neutrálně podívali. „chápeš to?" zeptal se Legolas docela nevrle. „nemám co chápat! Vždyť jsme na stejné úrovni... Dva princové" pronesl Rian. „nemáš mi co rozkazovat" dodal. „ale tady už prakticky nemáš co dělat! Ani nechápu jak ses vůbec odvážil, sem po tom všem přijít" pronesl Legolas. „nic hrozného to nebylo" máchl rukou Rian a zasmál se. „zbičoval jsi nás!" zařval Legolas a u toho ukázal na mě. Já s Er jsme stáli dost daleko a jen tiše poslouchaly. „ale oba jste teď v pohodě... Navíc jsem tě zachránil" pronesl hrdě Rian. „ty?!" ujistil se Legolas naštvaně. Rian jen přikývl. Legolas ho chvíli sežehával pohledem, ale pak hlasitě vzdychl a rozešel se k nám. „bude mít velký štěstí, když do zítřka přežije" pronesl tiše, ale i přesto naštvaně Legolas, když procházel kolem nás. Letmo jsem ještě koukla na Riana, který se díval přímo na mě. „a víte vy co?! Mně je to jedno!" zvolal zničehonic Rian, po tom co na mě chvíli civěl. Legolas se zastavil a pozoroval ho. „loučím se s vámi. Existují i jiné elfky, ne?" zasmál se. „takže teď klidně můžu zařvat, že jsem spal s Teliss, když byla v bezvědomí, protože je mi už jedno, že mě tu budete nesnášet!" zařval Rian s úsměvem. Hlava mi to nějak nebrala, takže jsem se jem tázavě ohlédla na Legolase, který Riana vraždil pohledem. „já ho zabiju!" zařval Legolas a rozběhl se k němu. „Ne! Legolasi!" zvolala jsem, ale nestihla jsem ho zastavit. Hned co k němu doběhl, Rianovi vrazil pěstí, až i spadl na zem. Rian se ale hned zvedl a Legolasovi ránu oplatil. Legolas se chvíli držel za nos, ale hned se na něj zase vrhl. Začal se s ním nenávistně rvát. Nevěděla jsem, co dělat, ale motat se jim do toho mi nepřišlo jako dobrý nápad. „stráže!" zvolala jsem. Po schodech vyběhli stráže, kteří se hned rozběhli k těm dvěma. Jeden Legolase chytil za rameno, aby nazančil že má přestat. Druhý na Riana skočil zezadu a stáhl mu ruce za záda, až Rian bolestně zařval. Legolas se strážníkovi ale vyvlékl a silně Rianovi kopl do tváře. Strážník Legolase teda chytil pevněji a pomalu ho odváděl k nám. „Legolasi... Co blázníš?" přiběhla jsem k němu a hned ho pohladila po ramenech. On si jen posmrkl a rukama obmotal mé tělo. Hlavu si položil na mé rameno a tisknul si mě k sobě. „ty jsi pravý hrdina" pošeptala jsem mu do ucha a objímala ho opětavě. Až teď jsem si uvědomila, že slyším matku, jak se baví se strážníkem. „a nemohl by se třeba někam daleko odvézt, tam byste ho zabili a kdyby se někdo ptal, tak my nic nevíme?" nabídla mu. „s takovou akcí by musel souhlasit král" odpověděl strážník. Trochu jsem se od Legolase odtáhla a podívala se mu do očí. „to si ještě vyřídíme!" volal Rian, kterého odváděl strážník. „mám dojem, že nevyřídíme!" zavolal Legolas nazpět. Otevřeli bránu, a Riana vyhodili ven. „takže..." začala jsem. „on mě zase... Znásilnil" uvědomila jsem si. „a já jsem o tom ani nevěděla?!" pokračovala jsem. „jestli tenhle elf nebude vypovězen z Lesní Říše, tak nevím, kde je spravedlnost" pronesla jsem. „ale už je pryč..." pronesl s úsměvem a přitáhl si mě k sobě. „a už se nevrátí..." řekl s položenou hlavou na mých vlasech.