Jeden Člen Navíc

23. Příjezd Budoucí Paní Greenleaf

Emma k nám přišla, tak jsem si k ní klekla. „to je divné, vždyť vy spolu spíte pořád, tak proč z toho dělají takový povik?" ptala se Emma zmateně. „no.. Emmi, to, že někdo s někým spal, má i jiný význam, víš?" vysvětlila jsem opatrně. Věděla jsem na co se zeptá, a už teď jsem si rozmýšlela, co jí řeknu „a jaký?" zeptala se. „no.." nevěděla jsem jak jí to říct. Ohlédla jsem se na Legolase, který nás pobaveně sledoval. „pomož mi" požádala jsem, a on si tedy klekl vedle mě, čelem k Emmě. „to znamená že-" Legolas se zastavil uprostřed věty, protože kolem procházel ten elf. Sežehl ho pohledem, a vstal. Přišel k němu „říkal jsem vám, aby jste to nikomu neříkali!" naštval se Legolas. „já také nic neřekl! Přísahám!" obhajoval se elf. „tak jak se to mohla dozvědět Tauriel!?" zeptal se ho naštvaně. „já-já nevím" elf se jen krčil strachy. Vstala jsem a přišla k nim. „Legolasi.." oslovila jsem ho opatrně. On se na mě ohlédl. „klid.. Třeba to vážně neřekl" snažila jsem se ho nějak uklidnit. „mě jen zajímá, jak se to dozvěděla Tauriel" pronesl. „to mě taky" souhlasila jsem.

K večeru jsem přišla za Nimem do pokoje. Měla jsem štěstí, že tady zrovna nebyla Tauriel. „ahoj Nime, chtěla jsem vědět, proč jsi Tauriel začal líbat.. Ty ji miluješ?" zeptala jsem se ho, a posadila se vedle něj na postel, jak mi naznačil. „ne, jen chci bránit svou sestřičku, tak jsem ji chtěl odlákat, aby na to zapomněla" vysvětlil. „ty jsi ji začal líbat... Jen kvůli mně?!" vyděsila jsem se. „nechci, aby jsi byla vyhoštěna" usmál se na mě. „Nime.." pronesla jsem a objala ho. On mě ihned také objal.

Vyšla jsem ven na chodbu, ale to co jsem viděla, mě nijak nepotěšilo. Viděla jsem, jak se tam Legolas, Thranduil a Tauriel dohadují. Emma jen zboku sledovala, a řekla bych, že se i trochu bála. Nim vyšel hned po mně, protože asi slyšel ten řev. Přišli jsme k nim, a oni se na nás hned otočili. „Teliss? Je pravda to, co říkala Tauriel!?" zeptal se mě přísně král. Pohlédla jsem na Legolase, který něžně zavrtěl hlavou, na náznak ať to neříkám. „nevím co máte na mysli" snažila jsem se to nějak zakecat. „moc dobře víš co, Teliss" řekla naštvaně Tauriel. Nim k ní přišel „lásko.. Přece jsme si řekli, že to hodíš za hlavu!" naštval se na mi Nim. „slyšela jsem vás s Teliss za dveřmi.. Ty mě nemiluješ! Všechno to byl jen podvod!" zařvala Tauriel. „uklidni se, Tauriel" poroučel Thranduil. Ona tedy nahlas vydechla. „synu? Na světě je plno krásných princezen-" „ale já chci Teliss!" přerušil ho Legolas. Všichni ihned zmlkli. I král mlčel, a ani mu nenadával za to, že ho tak surově přerušil...Nic. „blíží se den, kdy se budeš muset oženit... A já nedovolím, aby jsi byl s touhle obyčejnou elfkou! Najdeš si nějakou princeznu, a s tou se oženíš!" přikázal mu Thranduil. „tohle je můj život!" zařval na obhajobu. „ale já jsem tvůj král... Mě budeš poslouchat, ať chceš nebo ne.. Myslím to s tebou dobře Legolasi... A tahle konverzace je u konce" pronesl Thranduil, s kamenným výrazem. Legolas už mu asi neměl co říct, protože mě vzal za ruku, a odvedl mě do pokoje. Zabouchl za námi, a zamkl. Čelem se opřel o dveře, a vydechoval. Chtěla jsem ho obejmout, aby se cítil aspoň trochu líp, ale nechtěla jsem, aby křičel i po mně. Protože kdybych se nenarodila, tahle hádka mezi ním, a svým otcem by nikdy nevznikla. „Legolasi.." oslovila jsem ho opatrně. „jsi na mě naštvaný?" zeptala jsem se opatrně. On se na mě hned podíval. „na tebe? Proč?" zděsil se. „nevím.. Asi proto, protože za tuhle hádku mohu já" sklopila jsem hlavu, a vydechla. „za tohle ty nemůžeš" zvedl mi hlavu, a usmál se. „ale, slyšel jsi krále.. Máš si najít princeznu a bude veliká svatba" falešně jsem se usmála. „má princezna stojí přímo předemnou" usmál se, a dal mi pramínek vlasů za ucho. Sladce jsem se usmála. Úsměv mě ale po chvíli přešel, protože mi došlo, že spolu už nemůžeme být. „to nejde.." pronesla jsem a vyvlékla se mu. „co nejde?" zeptal se nechápavě. „nemůžeme spolu být, to tvůj otec nedovolí" vysvětlila jsem zklamaně. „Teliss? Pamatuješ na to, co jsi mi řekla v Helmově Žlebu?... 'prožili jsme spolu hodně špatné situace, přece nás jen tak něco nerozdělí' to už neplatí?" zeptal se zklamaně. „platí... Ale-" „tak vidíš" usmál se. Bezmocně jsem vydechla. „vím, že ti to dělá starosti, ale to nějak zvládneme, neboj" usmál se, a přitiskl si mě k jeho hrudi. Hned jsem své ruce obmotala kolem jeho těla. „všechno dobře dopadne, Teliss" řekl mile a více si mě přitiskl k tělu. V pokoji už byla tma, když v tom jsme za dveřmi slyšeli Emmu, jak žádá, abychom ji pustili. Hned jsem se od Legolase odtáhla, a popoběhla ke dveřím. Odemkla jsem, a pustila Emmu dovnitř. Ta se ke mně hned přitulila strachy. „Teliss.. Vy už spolu s Legolasem nebudete?" zeptala se zklamaně. Já jsem sklopila hlavu, a ohlédla se na zamnou stojícího Legolase. Ten si povzdychl, a klekl si k nám. „je to složité, Emmi.. Ale já a Teliss uděláme všechno proto, abychom  spolu mohli být... Viď, Teliss?" s koncem věty se s lehkým úsměvem podíval na mě. Usmála jsem se, a přikývla.

Na chodbě jsme se rozloučili, a on odešel do svého pokoje. Já jsem přišla za Emmou, a lehla si k ní. „dobrou" pronesla jsem a položila si hlavu na polštář. „dobrou" popřála nazpět a vydechla. Lehla jsem si na záda, a pozorovala strop. V hlavě se mi hromadilo spousty myšlenek, které vedli k dalším, a dalším myšlenkám. Trochu jsem se mezi nimi ztrácela, a už jsem pomalu nevěděla, co se opravdu stalo, a co je jen v mé hlavě. Strašně jsem se bála, co s námi bude dál. Nechtěla jsem ho opouštět, protože snad ani popsat nejde jak moc ho miluju. Do očí se mi nahrnulo pár slz a já se prostě rozplakala. Pořád jsem zírala do stropu a z očí mi vytékali další slzy. Najednou jsem pocítila strašně žárlivý pocit, když jsem přemýšlela nad tím, jak by se s ní Legolas líbal. Zaťala jsem pěsti, ale hned po tom jsem bezmocně zavzlykala a zhroutila se na bok. „Teliss... Jsi v pořádku?" zeptala se mě Emma soucitně. Pomalu jsem se na ni i s úplně mokrou tváří ohlédla a nasadila falešný úsměv. „všechno v pořádku Emmi.. Můžeš spát" pronesla jsem a chytla ji za ruku. Ona mě tedy ještě chvíli nevěřícně pozorovala, ale byla tak unavená že nakonec usnula. Chvíli jsem se na ni dívala, ale myšlenkami jsem byla úplně jinde. Chtělo se mi hlasitě brečet, tak jsem si dala dlaň na ústa abych ji svými vzlyky tolik nebudila.

Ráno mě vzbudil jakýsi roh. Emma leknutím spadla z postele. „Emmi!" zvolala jsem a pomalu jsem nemohla zadržovat smích. Pomohla jsem jí vstát, a běžela k oknu. Viděla jsem 5 koní, kteří se ladnou chůzí hnali k naší bráně. 2 elfové v rukách držely roh. Jak jsem se ohlédla dozadu, Emma za mnou stála už oblečená v jejím normálním oblečení. Rychle jsem popadla to, co jsem viděla, a oblékla si to. Seběhla jsem schody dolů, až jsem doběhla před hlavní bránu, kde stála nějaká dívka, s krásnými šaty, a cukrovým úsměvem. Za ní stáli 4 elfové, a naproti nim Legolas s Thranduilem. Došla jsem k nim, s trochu falešným úsměvem. Stoupla jsem si vedle Legolase, který se na mě hned podíval. „Teliss!" vykřikl radostně a objal mě. Thranduil si odkašlal. Tak mě Legolas pustil, a krátce se na mě podíval. Nemohl ze mě odtrhnout zrak a já jasně viděla, že se mu na mně něco nezdá. Po chvilce trošku pootevřel pusu a obočí se mu smutně zkroutilo. Pomalu se ke mně naklonil. „tys v noci plakala?" zeptal se starostlivě, ale i přesto tiše. „ne... Ne.. To se ti zdá" usmála jsem se. On mě jemně chytil za ruku a smutně mě sledoval. Bylo mu jasné, že mu lžu. Opět pohlédl na tu dívku, a elfi. „jsem Eria" představila se, a podala mi ruku. „Teliss" falešně jsem se usmála a potřásla s její rukou. „Legolasi, co kdyby jsi své snoubence ukázal její pokoj?" nabídl mu Thranduil. Legolas si prvně povzdychl, ale pak se zeširoka usmál, jako kdyby ho něco napadlo. „ale Teliss ví, kde má pokoj" řekl docela drze a s úsměvem. „nyní nemyslím Teliss, a ty moc dobře víš koho myslím" pronesl Thranduil s kamenný výrazem. Legolas protočil očima. „tak pojď za mnou" řekl Legolas otráveně a pohlédl na Eriu. Ta se jen sladce usmála a následovala ho. Jak byli pryč, Thranduil ke mně přistoupil. „už tě nechci s mým synem vidět, rozumíš? Smíš se s ním výdat, ale už žádné milostné hrátky, je to jasné? Pokud to porušíš, budu nucen tě vyhoštit z Lesní Říše, a Legolas si to samozřejmě taky odnese"  řekl mi Thranduil s kamenným výrazem, ale v jeho hlase šlo cítit i trochu přísnosti. „jistě, pane" pronesla jsem a uklonila se. Odběhla jsem do svého pokoje nahoru, kde byla Emma. Zabouchla jsem za sebou, a zhroutila se na zem. Začala jsem plakat, a schovala si tvář do dlaní. Emma ke mně přiběhla „Teliss? Co se děje?" ptala se nešťastně. „nic broučku" usmála jsem se na ni, a pohladila ji po tváři. „ale ano, něco se děje, řekni mi co, prosím" přemlouvala mě, a smutně mi hleděla do tváře. „to by jsi nepochopila, je to složité a tebe by to nezajímalo" usmála jsem se na ni. „ale ano! Prosím, chci ti pomoct" žádala Emma. „no, abych to řekla co nejlehčeji... Už se s Legolasem nemohu mazlit" hned co jsem to dořekla, jsem se uchechtla, protože jsem si vzpomněla na Aragorna. „proč ne?" zděsila se. „král to zakázal, a Legolas už tady má princeznu, Eriu, a s tou se ožení" pohladila jsem ji po rameni, a usmála se. Pořád jsem měla tvář plnou slz, a ona si asi mohla všimnout, že pořád vytékaly další. „a jak vypadá ta Eria?" zeptala se. „má dlouhé, blond vlasy po pas, krásné, velké, modré oči, a celá je taková.. Dokonalá" popsala jsem ji. „ale vsadím se, že ty jsi hezčí" usmála se. Než jsem ale stačila něco říct, Emma ještě dodala : „..i pro Legolase" zabušilo mi srdce. „vážně si to myslíš?" zeptala jsem se jí stydlivě. „já to vím" usmála se. „ach Emmi.. Vždy mi zvedneš náladu" objala jsem ji, a ona mě hned taky.