Jeden Člen Navíc

19. Cesta Domů

Byla veliká slavnost, a korunovace Aragorna, syna Aratornova, na krále Gondoru. Byli jsme svátečně oblečení, a já jsem se s Legolasem držela za ruku. Emma s úsměvem stála vedle nás. Viděli jsme, jak na Aragornově hlavě, spočinula koruna. Jásali jsme, a s úsměvem jsme hleděli vpřed. Po chvíli k nám přišel Aragorn, s korunou na hlavě. S Legolasem jsme k němu přistoupili blíže, a on nám dal ruce na ramena, jako my jemu. „Hannom le" ( děkuji) pronesl Aragorn s lehkým úsměvem. Lehce jsme se uklonili, a Aragorn pokračoval vpřed. Přistoupila jsem blíže k Legolasovi, a pevněji mu sevřela ruku. On se na mě s úsměvem podíval, a dal mi jemnou pusu na vlasy. Stoupla jsem si před něj, zády k němu, a on mě chytil oběma rukama v pase. Položila jsem své ruce na ty jeho, a pozorovala, jak se Aragorn s Arwen líbají.

Zůstali jsme ještě na Aragornovu svatbu, ale pak jsme se museli rozloučit. „sbohem Aragorne!" zvolala jsem, když jsme s Legolasem a Emmou seděli na koni. „sbohem! Jsem poctěň, vašim přátelsktvým" pronesl Aragorn s úsměvem. „my též!" zvolal Legolas. Aragorn pokynul hlavou, na náznak, že můžeme jet. Legolas nahlas vydechl, a rozjel se s koněm do dáli.

Jeli jsme strašně dlouhou dobu, a já už jsem prostě nemohla vydržet jak Emma pořád kňučí, že jí bolí zadek. „Legolasi.. Zastav prosím, už je večer, odpočineme si" požádala jsem. On koně nejprve zpomalil, a nakonec zastavil. Slezl dolů, a pak pomohl slézt Emmě. Ta se hned protáhla, a lehce zasténala. Legolas se ohlédl na mě, a natáhl ke mně ruce, na náznak aby jsem skočila. Dala jsem mu ruce na ramena, a skočila mu do náruče. On mě sice chytil, ale mě začala srašně bolest noha. „auu" zakňučela jsem a přitulila se k němu. „copak?" zeptal se starostlivě. „noha?" tipnul si. Já jen zakňučela, na náznak souhlasu. Jemně mě položil na zem, ale přidržoval mě. Dovedl mě ke stromu, a posadil mě k němu. „mám hlad" pronesla Emma. „já taky Emmi" lehce jsem se zasmála. „chcete Lembas?" zeptal se Legolas s úsměvem. „jo mňaam" bláhově jsem zakňučela. On tedy došel pro Lembas, a oběma nám podal malý kousek. Poté si sedl vedle mě, a opřel se o strom jako já. „Legolasi, ty nebudeš?" zeptala jsem se starostlivě. „ne, já nemám hlad" falešně se usmál. „co se děje, Legi?" přisunula jsem se k němu, a pohlédla mu do očí. Položila jsem svou dlaň, na tu jeho, a neustále jsem mu hleděla do očí. „dobrá.." pronesl, a pohlédl na Emmu. Taky jsem se na ni podívala, ale ona byla kus od nás, a rozhlížela se kolem. „moc toho nezbylo, a já nechci aby jste trpěly hladem" usmál se. „ale co ty?" zasmutněla jsem. „já to zvládnu" usmál se. „ne, Legolasi, budeme si brát menší části, a výjde nám to. Takže si dej.." natáhla jsem se pro Lembas, a ulomila jsem z něj jeden kousek. S úsměvem jsem mu ho předala. „děkuju, že se o mě tak staráš" usmál se, a kousl si. „to já ráda" opětovala jsem mu úsměv, a položila si hlavu na jeho rameno. On si jemně položil svou hlavu na mou, a já jsem pomalu zavřela oči.

Uslyšela jsem dupod, a pak něčí hlas. Byla jsem ještě docela rozespalá, tak jsem moc nevnínala čí hlas to je, a co říká. Ani jsem si neuvědomila, že by to mohlo být důležité, a znovu jsem usnula. Po chvíli jsem jen cítila, jak mi někdo lehce nadzvedl hlavu, a v tom jsem se už neopírala, a ten někdo mi hlavu jemně položil na zem. Pak jsem jen slyšela kroky, jak odchází. To mě ale pořád neprobralo, tak jsem opět tvrdě usla.

„Dobré ráno Teliss.. Vstávej ty ťuňťo" probíral mě milý Legolasův hlas. To už jsem byla více vyspaná, tak jsem rozumněla, a rozeznala čí ten hlas byl. Jen jsem zasténala, a překulila se na druhý bok, zády k němu. On se lehce zasmál, a dal mi ruku na rameno. „chceš Lembas?" zeptal se opatrně. „jo" řekla jsem slabě. „dobře.." pohladil mě po rameni, a naklonil se ke mně. Jemně mě políbil na tvář, a odešel. To mě donutilo si aspoň sednout. Přišel ke mně, a dal mi malý kousek Lembasu. Znechuceně jsem se na něj podívala. „ah, pravda" vzpomněl si Legolas, a podal mi ještě vodu. Napila jsem se jen trochu, protože jsme museli šetřit. Aragorn nám sice doplnil zásoby jídla a pití na cestu zpátky, ale i tak to mohlo být za chvíli pryč, a co bychom pak dělali. „děkuju" usmála jsem se, a pohlédla výše, abych se mu podívala do tváře. On se na mě usmíval, a nakonec mě pohladil  po vlasech. Snědla jsem Lembas, a rozhlédla se. Kde je Emma? Podívala jsem se doleva.. Doprava.. Ale nikde nebyla. „hledáš Emmu?" zeptal se Legolas. Já jsem jen přikývla, a pořád jsem se rozhlížela. „chtěla se podíval kousek po lese, tak jsem ji pustil, a dal jsem jí roh, aby zavolala, kdyby se ztratila" usmál se. „ona je sama v lese?!" vyděsila jsem se. On nechápavě přikývl. Hned jsen vstala a běžela do lesa. „Emmi!" volala jsem. „ano?" ozvalo se. „díky bohu.." pronesla jsem a běžela po jejím hlase. Jak jsem ji viděla, přišla jsem k ní, a dovedla jí zpátky ke koni. Nasedli jsme na něj, a rozjeli jsme se.

Když nad tím tak přemýšlím.. Ta noha už mě vlastně tak nebolí. Za chvíli jsme dojeli do Temného Hvozdu. Byla jsem strašně šťastná, že zase uvidím Tauriel, Thranduila, Frisca, matku, Nima a ostatní. „mějte oči a uši otevřené.. Musíme být opatrní" pronesl Legolas. Hned jsem se rozhlédla, ale nikde nikdo. Najednou jsem uslyšela nějaký hukot. Zděsila jsem se, a rozhlédla se všude kolem. „jen sova" zasmál se Legolas. Ale v tom se na nás vrhli asi 3 pavouci.. Možná jich bylo víc, ale já viděla jen tři. Legolas rychle seskočil z koně, a vytáhl si luk a šíp. Objala jsem Emmu, a pustila jsem ji na zem. Seskočila jsem z koně, ale spadla jsem špatně na tu nohu. „auu" zakňučela jsem a spadla na zem. „Teliss!" vykřikla Emma a klekla si ke mně. Legolas zabil už dva pavouky, ale zjistila jsem, že tady nebyli 3 ale 4. No a zjistila jsem to tak, že jsem za sebou slyšela, jak Legolas bojuje, ale přitom se na nás s Emmou vrhl další pavouk. Emma zaječela, a strachy odběhla. Ten pavouk ji nechal, a soustředil se na mě. Věděla jsem, že teď mi nikdo nepomůže, protože Legolas má práci, a nikdo jiný tu není. Nahlas jsem vydechla, a smířila se s tím. V tom ale zboku vyběhla Emma, se svým mečem v její velikosti, a vrhla se na toho pavouka. Úžasem jsem měla otevřenou pusu. Ten pavouk ji ale srazil na zem. Najednou pavouka zasáhl šíp. Po chvíli zboku vyběhla elfka, se dlouhými zrzavo-rudými vlasy. Byla ke mně otočená zády, a než mi došlo kdo to je, pavouk byl mrtvý. Jak se otočila ke mně, hned jsem ji poznala. „Tauriel!" vykřikla jsem samou radostí. „Teliss! Tak ráda tě zase vidím!" přišla ke mně, klekla si, a objala mě. Jak se odemě odtáhla, podívala jsem se na Emmu. Ona se na ní taky podívala „kdo je tohle?" zeptala se s úsměvem. „to je Emma, z Edorasu" představila jsem ji. „vítej" přivítala ji Tauriel. „děkuji" usmála se Emma. Ohlédla jsem se dozadu, a viděla jsem, jak Legolas sedí na zemi a kouká dolů. „Legolasi!" zavolala jsem vystrašeně. On zvedl hlavu, a od oka po rty mu tekla krev. „pane bože Legolasi!" snažila jsem se k němu nějak doplazit, jak nejvíc to šlo, protože ta noha neustále bolela. Jak jsem se k němu doplazila, jednu ruku jsem mu dala na hruď, a druhou na záda. Snažila jsem se mu podívat se do očí. On se na mě podíval, ale já se mu nakonec nepodívala do očí, ale na ten extrémní škrábanec. Pohladila jsem ho po tváři, na které neměl krev. Poté jsem se mu rukama obmotala kolem krku, a svým tělem se přitiskla k tomu jeho tělu. On mě hned objal taky, ale snažil se, aby mi tou krví nezašpinil oblečení. Tauriel k nám doběhla, a hned se starala. Legolas se odemě odtáhl, a přivítal se s Tauriel. S úsměvem jsem na ně hleděla, ale v tom mě objala malá Emma. Hned jsem jí láskyplně a s úsměvem objala taky. Chvíli jsme si ještě povídali „asi bychom neměli být zrovna tady, nemyslíte?" zeptal se Legolas. Všichni jsme souhlasili, tak Tauriel, Emma i Legolas vstali, ale já jsem pořád seděla. Legolas se pro mě ještě zohnul, a vzal si mě do náruče. Vysadil mě na koně, a ihned si sedl za mě. Tauriel vysadila Emmu předemě, a šla sama poboku koně.