Jeden Člen Navíc

33. Léčitel

Po ani ne tak dlouhé době jsem viděla království. Celou cestu jsem byla při vědomí, ale hlava mě bolela natolik, že mi nešlo vnímat nic jiného. „jak je jí?" zeptal se elf na sobovi a elegantně z něj slezl. „spí, můj pane" odpověděl elf, o kterého jsem byla opřená. „vemte ji k léčiteli" rozhodl elf a odešel s malou družinou do království. K mým nohám přišel další elf. Ten, u kterého jsem seděla mě vzal za pas a předal mě tomu dole. Nemohla jsem se ani pohnout. Prostě to nešlo. „proboha Teliss!" vykřikl někdo najednou. Další, podle hlasu i vyděšený elf si mě hned převzal od předchozího a upřel na mě svůj zrak. Cítila jsem, jak se na mě dívá, ale ani opětovaně kouknout jsem se na něj nemohla. „vydrž, Teliss... Léčitel ti pomůže" uklidňoval mě elf, který mě někam odnášel. Najednou se těsně před ním otevřeli dveře. On hned vstoupil a já slyšela i hlas někoho jiného. „dejte ji sem" pokynul elf, a ten, u kterého jsem ležela, mě položil na měkkou postel. Neodešel, jako ostatní, ale zůstal tady a sedl si na vedlejší židli. „je při vědomí" oznámil elf, stojící u mě. „slečno Teliss. Slyšíte mě?" zkusil mi zamávat před obličejem, ale já nemohla hnout ani brvou. „dobrá... Pane Legolasi, já ji zkouknu a pak vám dám vědět" pronesl elf. Jak-mile jsem slyšela to jméno, jemně jsem cukla nohou. Oba si toho nejspíš všimli, protože ztichli. „Teliss?" zkusil to i ten druhý. Chvíli čekal, až mě začal jemně hladit po vlasech. „já tu budu s ní" prohlásil... Nejspíš Legolas, a zase se na mě podíval. Zaznamenala jsem, jak se jemně usmál a dál mě pomalu hladil po vlasech. „dobře" pronesl druhý elf a já pak jen slyšela jak se v něčem hrabe. Znělo to jako skleničky od léků. Chvíli mi něco kapal na ruku, u které jsem si uvědomila až teď že mě pekelně bolí. „dobře. Někdy k večeru by se měla probrat" pronesl elf a odešel. Slyšela jsem, jak si Legolas jen hlasitě povzdychl. Vzal mě za ruku a upřel na mě svůj pohled. „Teliss... Vím že mě slyšíš... Moc mě mrzí, co se stalo. Tauriel mě nikdy neměla políbit... Měl jsem se od ní odsunout hned, co jsi začala skandovat. Omlouvám se ti. I mně to nebylo příjemné. Jak jsem ve tvých očích viděl slzy, nevěděl jsem, co mám dělat. Věděl jsem, že mě nejspíš nebudeš chtít vidět, přitom jsem tě chtěl hrozně moc obejmout a uklidnit tě. Jak jsi začala utíkat, nemohl jsem tě jen tak nechat. S každým mým zavoláním jsem přidal a viděl jsem že ty taky. Pak jsem viděl, jak jsi vběhla do lesa. Jen jsem se na kratičkou chvilku podíval dolů a hned zase na tebe, ale ty nikde. Běžel jsem tě hledat, ale s každým rozhlédnutím jsem se zastavil, abych měl jistotu že se nedostanu z cesty. Dlouho až do noci jsem tě hledal. Nikde jsi ale nebyla. Nevěděl jsem, jestli se naschvál schováváš nebo jsem tě opravdu ztratil. Došlo mi, že bych tě nikdy nenašel sám. Šel jsem tedy zpátky a tam jsem sháněl pomoc. Než jsem se tě ale vyrazil znovu hledat, jsem tě viděl u strážníka v náručí. Strašně jsem se vyděsil, když jsem tě viděl ležet jak mrtvou se zavřenýma očima. Ale jak jsem si tě vzal, cítil jsem, že jsi naživu.... Teliss" dokončil svůj proslov a podíval se na mě. „prober se co nejdřív... Ano pupu?" zeptal se miloučce a naklonil se nademne. Dal mi jemnou pusu na čelo a pohladil mě po vlasech. Škubla jsem nohou a nahlas vydechla. On se jen usmál a nepřestával mě hladit po vlasech.

Po nějaké době jsem otevřela oči trochu víc. Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na světlo ale pak jsem dokázala otevřít oči dokořán. Více jsem sevřela něčí ruku a protáhla se. „Teliss!" zvolal hned Legolas nadšeně. Jen jsem se pousmála a zase se uvolnila. „ahoj" pronesla jsem. On se začal tiše smát. Sklopil hlavu a já slyšela ten jeho chychot. Pak se na mě snad i se slzami smíchu podíval a usmál se. „ooo" pronesla jsem a přisunula se k němu. On si mě hned přisunul úplně k němu a docela i silně mě objal. Jen jsem si v jeho objetí odkašlala a poplácala ho po zádech. „promiň..." pronesl a odtáhl se. Já jsem se na něj ale s lítostným úsměvem podívala. Přitáhla jsem si ho k sobě a objala ho. On si mě hned přitulil ke svému tělu a začal se se mnou jemně kolébat. Najednou se otevřeli dveře, do kterých vešel jakýsi léčitel. „a, slečno Teliss, jste vzhůru! Výborně! výborně!" zvolal a začal šmátrat v poličkách s léky. Pomalu jsem se tedy od Legolase odtáhla a sledovala léčitele. Ten se po chvilce obrátil k nám i s lahvičkou v ruce. Položil si ji na svůj stůl a z nářadí vzal lžičku. Odlil trochu tekutiny do sklenky a pak s lžičkou nabral něco bílého. „co je to?" zeptala jsem se zvědavě. „cukr" odpověděl s úsměvem a začal míchat průhlednou vodu... S cukrem. Pak zacinkal lžičkou o kraj sklenky a nechal ji odkapat. Hodil ji na stůl, až jsem se lekla jak dopadla. Léčitel ke mně přišel a podal mi sklenku. „a vypijte to až do dna" řekl s úsměvem. Tak jsem tedy zvedla ruku k Legolasovi, na náznak, ať mě nerozesmívá. On se jen pousmál a pohlédl na léčitele. Já začala pít a zaklonila hlavu. Mezitím jsem jen poslouchala. „k čemu to je?" zeptal se Legolas. „proti bolesti. Utrpěla větší zranění na zápěstí, musí jí to strašně bolet" soucítil léčitel a oba se pak podívali na mě. Vypila jsem to, ale než jsem stačila polknout poslední vlnu, jsem se na oba podívala a zjistila, že mě sledují. Vyprskla jsem smíchy až jsem jim poprskala obličeje vodou. „Teliss!" okřikl mě se smíchem Legolas a utíral si obličej. Léčitel si jen došel pro hadřík a utřel se jím. „pardon" pořád jsem se smála a z pusy ki kapala voda. „ty jsi čuně" zanadával mi se smíchem Legolas a naklonil se ke mně. Svým rukávem mi utřel pusu a pak si jen otřepal ruce. „a ty jsi v tom případě prase" zasmála jsem se. On se chvíli zamyslel. „není to to samý?" zeptal se a koukl do blba. „... Ajo" došlo mi a začala jsem se zase nahlas smát. „dobře, já vás nechám" usmál se léčitel a odešel. „Teliss.." dosmál se Legolas a nahlas vydechl. Taky jsem vydechla a koukla na něj. „ano?" zeptala jsem se. On mě jen chvíli s úsměvem pozoroval. „pojď sem..." natáhl ke mně ruce a s nimi mě láskyplně objal. Hned jsem ho objala taky, ale pořád to nebylo ono, protože já jsem byla na posteli a on na židli. Pustila jsem ho a on se na mě hned usmál. Vstala jsem a sedla si mu do klína. Nohama jsem obmotala nohy židle a mé ruce volně bloudili po jeho těle. On mě držel za boky a usmíval se na mě. Nakonec jsem ho jen pohladila po tváři a naklonila se k němu. Vášnivě jsem ho políbila na ústa a on mi hned polibek opětoval. Nevím, co mě to popadlo, ale v tu chvíli jak jsem ho políbila, jsem cítila strašně mravenčivý pocit a chytla mu do rozkroku. On do polibku hned zasténal a začal mě hladově líbat. Jednu ruku mi musel dát za hlavu a druhou mi jemně sevřel bok. Začala jsem se svým zadkem jezdit po jeho rozkroku a u toho ho opětavě líbala. Pomalinku jsem ho přestala líbat a podívala se dolů. Posundala jsem mu kalhoty a ďábelsky jsem se na něj usmála. Chytil okraje mých kalhot a začal mi je pomalu stahovat. Sundal mi je jen trochu a já mezitím vzala do ruky jeho chloubu. On začal tiše sténat a zavřel oči blahem. Trochu jsem se nadzvedla, ale pořád jsem se ho držela. Jemně jsem si ho do sebe zastrčila a zase si pomalu sedla. Oba jsme blahem sténali, a já se pomalu zvedala a sedala. On mi dal jednu ruku za hlavu a přitáhl si mě do polibku. Začala jsem ho hladově líbat a občas zasténala. Najednou jsem ale slyšela, jak se otevřeli dveře. Nenapadlo mě nic jiného, než zůstat tak, jak jsem a doufat, že to vypadá věruhodně. „nebudu dlouho rušit... Jen jsem si došel pro sklenku" pronesl a přišel ke stolu. Legolas mě chytil oběma rukama za zadek a začal s ním pomalu jezdit po své chloubě. Při tom byl pořád ve mně a já jen cítila velké vzrušení. Přitulila jsem se k kěmu a tiše mu sténala do ucha. Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni a nechala ho, ať si se mnou jezdí. „slečno Teliss, měla byste ležet v posteli" řekl léčitel a zadíval se na nás. Chtěla jsem dvakrát zakňučet, jakože ne, ale místo toho ze mě vyjelo jen dlouhé zasténání. To mě donutilo se zasmát, tak jsem od Legolase zvedla hlavu a podívala se na léčitele. „jen... Jsem chtěla tulit" udělala jsem na léčitele psí oči. Legolas s mým zadkem pořád nenápadně hýbal, takže jsem měla co dělat abych blahem nezasténala. „no dobře" usmál se léčitel a i se sklenkou v ruce odešel. Obrátila jsem se zase na Legolase a opřela se čelem o to jeho. Náhle do mě zajel nějak prudce, tak jsem jen sténavě zavřela oči a vydechla. Po chvilce se začal trochu zvedat. Zvedla jsem se tedy taky, aby mohl vstát i on. Otočil si mě k sobě zády a jemně mě chytil pod krkem. Přitiskl si mě úplně k jeho tělu a mé dlouhé vlasy si přehodil přes záda, protože jsem hlavu měla opřenou o jeho rameno. Jemně do mě zajel, a začal pomalu přirážet. Pořád mě jednou rukou držel pod krkem a druhou mi jemně zajel pod tuniku a hladil mi břicho. Sténala jsem víc než dost a měla zavřené oči. S každým jeho přírazem, jsem cítila neuvěřitelný pocit. Svou hlavu měl něžně položenou na mé a měl též zavřené oči. Najednou mi ale sténavě zakňučel do ucha. Strašně mě to vzrušilo a jednou rukou jsem ho pohladila po hlavě... Aspoň jsem se snažila. Přitiskla jsem si ho víc na sebe a on začal trochu rychleji přirážet. Trochu se naklonil a vášnivě mi políbil krk. Pak zase zvedl hlavu a hlasitě zasténal. Začal přirážet pořád rychleji, až jsem cítila své vyvrcholení. Znala jsem jeho tělo a věděla jsem, že za chvíli vyvrcholí. Vydržela jsem to tedy ještě chvíli, až jsem vyvrcholila chvíli před tím než on. Párkrát ještě přirazil, čímž to dorazil. „Legolasi!" vykřikla jsem hlasitě a poté už jen vydechovala. Chvíli ve mně ještě zůstal, než jsme se z toho vzpamatovali. Pomalu ze mě vyjel a dooblékl si kalhoty. Taky jsem si je zase oblékla a hned se k němu otočila. Byl trochu rozcuchaný od toho, jak jsem si ho pořád tiskla k sobě. „ukaž" zasmála jsem se a přišla k němu. Upravila jsem mu jeho cop a prstama trochu načesala jeho vlasy. On se na mě jen usmíval. Jak jsem dokončila své dílo, dal mi dlaň na tvář a naklonil se ke mně. Hladově mě políbil a jeho dlouhé vlasy mě jako vždy lechtali na bocích tváří. Ruce jsem mu dala za krk a lehce se na něj pověsila. Tím jsem si ho přitáhla blíž a začala ho opětavě líbat. Náhle do místnosti opět někdo vešel. Pomalu jsem se od Legolase odtáhla a chvíli mu zírala do očí. Pak jsem se ale ohlédla a opět tam stál léčitel. „slyšel jsem křik... Všechno v pořádku?" ujistil se. „ano... Všechno je v pořádku" odpověděl Legolas a usmál se na mě. Pohladila jsem ho po tváři a úsměv mu opětovala. „dobře" pronesl léčitel a vydal se na odchod. „jo, prosím vás!" zavolala jsem ještě na něj. On se zastavil a ještě se ohlédl. „jak dlouho tady budu?" zeptala jsem se. „myslím, že už byste mohla klidně jít. Vždyť teď tady stojíte a nic vás nebolí, ne?" ujistil se. „ne, nebolí" usmála jsem se. „tak se mi pak přijdě ukázat za dva dny, ano?" rozhodl. „dobře, děkuji" usmála jsem se a on nás tedy vyprovodil.