Jeden Člen Navíc

5. Morie

Chvíli jsme šli, když v tom se Gimli rozběhl do jedné komnaty. „Gimli!" zavolal Gandalf, ale Gimli neposlouchal a běžel dál. Vešli jsme za ním a uviděli hrob. Gandalf pak začal číst knihu. „bubny... Bubny zní v hlubinách. Nemůžeme ven," četl Gandalf. „musíme dál... Spěcháme." připomněl Legolas.
Jenže pak to Pippin strašně pokazil. Byl zvědavý, a lehce se dotkl kostry, která spadla do dlouhého tunelu a udělala takový rachot, že to museli slyšet všichni v Morii. Všichni si jen povzdychli. „Hlupáku Bralovská! Příště se tam hoď sám a bude o pitomce míň!" vynadal mu Gandalf. Najednou jsme z hlubin Morie slyšeli bubny, přesně, jak to Gandalf četl. Vyděšeně jsem se rozhlédla kolem. Boromir rychle nakoukl ze dveří, a málem do hlavy dostal dva šípy. „jeskyní obr!" oznámil, když s Aragornem zavíral dveře. Legolas jim házel vše, co bylo po ruce. Já mezitím dovedla hobity ke Gandalfovi dozadu. Poté jsem přišla za ostatními, kteří už jen čekali, kdy budou moci někoho zamordovat. Vytáhla jsem si luk a šíp a začla mířit na dveře, jako Legolas a Aragorn. Skřeti do dveří probourali díru, které Legolas hned využil a vystřelil tam. Jednoho zabil a už si natahoval další šíp. Po něm vystřelil Aragorn a hned poté já. Najednou se dveře rozletěli a vyběhlo hromadu skřetů. Když se teprve přibližovali, pořád jsem střílela ale jak mi byli na dosah, sundala jsem si své dvě dýky a zabijela je s nimi.

Někdy v tom boji jsem viděla, jak se ten jeskyní obr snaží Legolase zabít svým řetěm s ostnatou koulí na konci. Vystřelila jsem do obra šíp, ale on nijak nereagoval. Střelila jsem další, ale tu zareagoval a hned se ke mně otočil a švihl svou velkou rukou. Já se stihla včas sklonit, až Legolas využil chvíle, kdy se obr soustředil na mě a pomocí jeho řetězu mu vlezl na hlavu. Střelil mu šíp do hlavi a seskočil dolů. Dopadl pevně na nohy těsně předemě. Usmála jsem se na něj a rychle jsem zabila skřeta, který na nás běžel zezadu.

Legolas obrovi zasadil poslední ránu do obličeje. Obr se zhroutil a padl k zemi. Rychle jsme přiběhli k Frodovi, který na zemi ležel jako mrtvý. „to ne..." pronesl tiše Aragorn a pomalu ho otočil. Ukázalo se, že Frodo žil, díky Mithrilu.

Běželi jsme, jenže ze stropu se sbíhali další skřeti. Bylo jich mnoho, nemělo cenu s nimi bojovat. Stáli proti nám až v moc velké přesile. Utíkali jsme s nadějí a pudem, že když zastavíme, bude to definitivní. Nemělo to však smysl, skřeti se seběhli i před námi a obklíčili nás. Teď, pohasla i ta poslední kapka naděje, jež jsem schraňovala. Když jsem kolem sebe viděla ty vyděšené tváře mých společníků, vzdala jsem to. Legolas si nervózně natáhl luk. Všichni vypadali připraveni, tedy až na mě. Já beznadějně hleděla na naši spásu kolem nás.
Náhle se za námi ozval jakýsi zvuk. Ohlédla jsem se a zřila, jak se síněmi Morií šíří rudá barva pekla. Skřeti věděli, oč se jedná a proto se s křikem rozutekli na všechny strany. Zalezli do svých skrýší a nechtěli mít co dočinění s námi a démonem z pekel. Ach ano, už jsem o něm slyšela. Gimli se skřetům akorát vysmál.
„co je to za čertovinu?" zeptal se Boromir, když jsme všichni hleděli na rudou barvu, která se přibližovala. „to je Balrog... Démon z dávného světa," vysvětlil Gandalf. V tu chvíli jsem ucítila, jak se Legolas jemně dotkl mé ruky. „na toho nestačíme... Rychle!" zvolal Gandalf a začal utíkat. My jsme se hned rozeběhli za ním.
Běželi jsme po hodně nebezpečných schodech dolů. Jenže mezi nimi byla díra. Jako první skočil Legolas. Otočil se na nás. „Teliss!" zavolal na náznak ať skočím k němu a pomáhám ostatním. Připravila jsem se a skočila. On mě pevně chytil a jemně se usmál. Chytala jsem další a Legolas se mezitím staral o skřety, kteří na nás stříleli. Zbývali už jen Frodo a Aragorn. Nemohli skočit, protože díra mezi schody se tak zvětšila, že by to nedokázali. Schody s nimi se začli hýbat ze strany na stranu. „vydrž!" Aragorn chytl Froda a pevně si ho držel u těla. Bála jsem se o ně, vypadalo to tak nebezpečně. To, jak se to kývalo, mě dost znepokojilo. Pak se schody přibližovali k nám. „teď!" vykřikl Legolas a připravil se na to, aby je mohl chytit. Schody, na kterých stáli, se srazili s těmi na kterých jsme stáli my. Aragorn a Frodo skočili, a my jsme je naštěstí chytli. Aragorna chytl Legolas a Froda Gandalf.
Zase jsme se rozutekli po schodech dolů.
„na můstek!" volal Gandalf. My jsme nezpomalovali. Přeběhli jsme můstek ale Gandalf se na něm zastavil. Viděla jsem velkého démona, kterého nazýval Balrog. Ten na Gandalfa vytáhl svůj velký a ohnivý meč. „jdi zpátky do stínů!" poroučel Gandalf. „neprojdeš dál!" Gandalf zabodl svou hůl do země. Balrog se napřahoval, ale část země na které stál, se s ním propadla. Gandalf vydechl, jenže démon ještě napřáhl bič, který se Gandalfovi omotal kolem nohy. Gandalf se stihl chytit okraje můstku. Jenže se neudržel. „běžte, hlupáci!" řekl poslední slova Gandalf a pustil se. „neeee!!!" vykřikl Frodo. „Gandalfe! Ne!" volal Frodo.
Já nemohla uvěřit co se teď stalo. Gandalf šedý... Padl. Ještě chvíli jsem hleděla na to místo, kde jsem ho viděla naposledy. Pak jsem ucítila, jak mě někdo chtil za ruku. Ani koukat jsem se nemusela, protože tu ruku jsem moc dobře poznávala. Legolas mě odváděl nahoru a já za námi viděla ještě Aragorna.
Vyběhli jsme ven z Morie... Tentokrát bez našeho čaroděje. Legolas se zastavil na jednom kameni. Pořád mě držel za ruku, až po chvíli mi ji pustil, a namísto toho mě objal. Já ho s žalem objala nazpět.
Po tvářích mi stékalo pár slz. Odtáhla jsem se od Legolase a rychle si je utřela. „Legolasi! Zvedni je." prolomil hrobové ticho Aragorn. Legolas tedy odemne odstoupil a šel k hobitům. „nech je chvilku, pro smilování!" protestoval Boromir. „večer se ty kopce budou hemžit skřety! Musíme jít do Lothlorienu!" vysvětlil Aragorn. Popošla jsen kousek k Legolasovi. „Frodo! Frodo!" volal Aragorn. Já se také podívala na Froda, který byl kus od nás... Působil tak bez života, jakoby už ani neměl sílu jít dál.