Jeden Člen Navíc

10. Edoras

Dojeli jsme ke hromadě spálených Uruk-hai. Sesedli jsme z koní a hledali Pippina a Smíška. Gimli něco našel v hromadě mrtvých těl. Otočil se čelem k nám „to je jeden z jejich opasků" pronesl zklamaně. Legolas si dal dlaň na srdce a sklopil hlavu. Já nemohla uvěřit, že jsou hobiti mrtví. Aragorn kopl do helmi a zakřičel. „zklamali jsme je.." pronesl Gimli. Aragorn pak v trávě našel stopy. Šli jsme po nich, a stopy nás dovedli až do Farngornského Hvozdu.

Hledali jsme je, ale po nich ani stopa. „stůjte" slyšeli jsme za sebou mužský hlas. Rychle jsem se ohlédla. Stál tam muž, s dlouhými černými vlasy po hruď. Měl špičaté uši ve tvaru lístku, takže bych tipovala že je to elf. Mířil na nás šípem. „kdo jsi?" zeptal se Legolas. „Dermenes, syn Sindilův" odpověděl ale nepřestal na nás mířit. „co tady chcete?" zeptal se nás. „jen procházíme" odpověděl mu Aragorn. On luk i šíp složil. „nuže dobrá.." pronesl a přistoupil blíže k nám. „neviděl jste tudy procházet dva hobity?" zeptala jsem se nervózně. „ne, neviděl. Ale co by hobiti dělali tak daleko od jejich rodné země?" zeptal se a přitom se díval na mě. „to by bylo na dlouho.." pronesla jsem. Jak tak na mě zíral, zahleděla jsem se do jeho též zelených očí, které lemovali dlouhé, černé vlasy. Jemně pootevřel pusu a nespouštěl ze mě zrak. Zničehonic mě Legolas vzal za ruku a popošel od něj dál. Probrala jsem se a jemně zatřepala s hlavou. Dermenes si odkašlal a pohlédl na Gimliho.. Pak na Aragorna.. A pak ještě na mě a Legolase. Legolas si naschávl stoupl předemě čelem ke mně, aby na mě Dermenes neviděl. Jemně mě chytil za bradu a zvedl mi hlavu. Roztomile se usmál a dal mi pusu na čelo. Pak se zničeho nic podíval do dáli.. Jakoby tam něco viděl. Pustil mě a doběhl k Aragornovi, který se už seznamoval s Dermenesem. Měla jsem zase výhled na Dermenese který přistoupil ke mně. „jak zní tvé jméno?" zeptal se s úsměvem. „Teliss" usmála jsem se. „to je krásné jméno" úsměv mi opětoval. „napadlo mě, že bych mohl jít s vámi, když to tu neznáte" usmál se. „já tady nevelím.. Ale myslím, že to nebude problém" opětovala jsem mu trošku nervózní úsměv a koukla jinam. Teď jsem nevěděla, jestli být šťastná nebo zklamaná. Nicméně mě začlo opět bolet v břichu. „auu" zakňučela jsem. „co se děje?" zeptal se mile a podepřel mě. „nic jen.. Au" trvalo by, kdybych mu to měla celé vysvětlovat. Legolas k nám doběhl. Bez ohledu na to, že mě Dermenes drží, se radši staral o to, jak mi je. „dobrý.. Jen mě tam trošku zabolelo" usmála jsem se. On se usmál ale spíš falešně. Ještě jednou se podíval tím svým vražedným pohledem na Dermenese a odešel. Dermenes mě opatrně pustil. Doběhli jsme je, a oni řešili bílého čaroděje. „nenechte ho promluvit, zaklel by nás.." promluvil Aragorn a pomalu si vytáhl meč. Gimli si přichystal sekeru a Legolas luk a šíp. Také jsme si s Dermenesem přichystali luky a šípy. „musíme být rychlí.." pronesl Aragorn a hned v další vteřině se otočil. Všichni se otočili s ním. Vystřelila jsem šíp, ale čaroděj se našim ranám ubránil. „sledujete stopy dvou hobitů.." pronesl čaroděj, ale měl přes tvář bílou záři, takže jsme neviděli obličej. „kde jsou!?" zeptal se Aragorn a kryl si oči před jasnou září. „prošli tudy, předevčírem.. Potakli někoho koho nečekali.. Utěšuje vás to?" pokoušel nás čaroděj. „kdo jsi!? Ukaž se!" poroučel Aragorn. Čarodějovi z tváře ustoupila bílá záře. „to není možné.." pronesl Aragorn. „Gandalfe" vyjelo ze mě. „ano, Teliss. Jsem Gandalf bílý.. A vracím se k vám... Když se karta obrací" pronesl Gandalf.

Šli jsme z lesa ven, a Gandalf rozhodl, že musíme jet do Edorasu. Gandalf si zavolal svého koně, Stínovlase. Aragorn a Gimli nasedli na hnědého koně. „tak pojď.." Legolas mě vysadil na bělouše a jako vždy si sedl předemě. Pevně jsem ho objala. Dermenes si zavolal svého černého koně s hnědou hřívou.

Tentorkát jsme jeli plnou rychlostí do Edorasu. Naštestí tady žádná bolest nebyla a já se pevně držela Legolase.

Dojeli jsme do Edorasu ale moc veselo tady nebylo. Koně jsme si nechali dát do stájí, a šli jsme za králem. Těsně před bránou nás zastavili stráže. „nemohu vás pustit před krále Theodena ozbrojené, Gandalfe.. Na rozkaz, Grími Červivce" řekl strážník. Gandalf na nás kývl hlavou, na náznak ať jim dáme své zbraně. Podívala jsem se na Legolase, jak jim dává své dýky. Protočila jsem očima a dala člověku předemnou své zbraně. Dermenes vedle mě jim také dával svůj luk. „starejte se mi o něj" pronesl Dermenes. Uchechtla jsem se a šla za ostatními do trůnního sálu. Šli jsme pomalým krokem ke králi. „jeho hůl.. Říkál jsem vám že mu máte sebrat jeho hůl!" naštval se Gríma. Lidé, kteří šli pomalým krokem za námi a zboků, se na nás rozeběhli. Začli jsme je mlátit pomocí pěstí. Gandalf se pořád přibližoval ke králi. Poté z Theodena vysál Sarumana. Thedonen se začal proměňovat zase k normálu. Stála jsem vedle Legolase, který pozoroval Theodena. Pak ale ke mně z druhé strany přišel Dermenes. Najednou se na mě oba dva podívali. Nevěděla jsem, na koho se mám kouknout.. Ale vyhrál Legolas. Pohlédla jsem mu do očí, a hned potom jsem pohlédla na Dermenese. Ten už nesledoval mě, ale Legolase. Zamračila jsem se a podívala se na Legolase. Ten také nekoukal na mě ale na Dermenese. Hleděli na sebe vražedným pohledem.

Rozhodlo se, že pojedeme do Helmova Žlebu.  Gandalf se svým koněm Stínovlasem odjel, a řekl že se vrátí za úsvitu páteho dne. Legolas mě chtěl opět vysadit na koně. „ne.. Já to zkusim" řekla jsem a on mě tedy pustil a jen na mě koukal. Odrazila jsem se od země a nasedla na něj. „tadá" usmála jsem se. On se zlehka usmál taky a bezeslov si sedl předemě. Chytla jsem se ho a on se rozjel za ostatníma.

Teď jsem měla koně na staroati já. Legolas mi ho předal, a šel se podívat kus před nás. Naštěstí jsme všichni jeli pomalu. Neustále jsem se dívala jen na něj. On se zničehonic ohlédl. Podíval se přímo na mě a nevědomky se pousmál. Pak se zase otočil a zmizel mi z dohledu. Aragorn sesedl z koně a běžel za Legolasem. Pak zase běžel zpátky. „vrrci! Útočí na nás!" volal. „jezdci do čela kolony!" přikázal Theoden. Dermenes svého koně rychoe rozjel vpřed. Aragorn Gimliho rychle vysadil na koně a rozjel se k nim. Já se rozjela hned po nich. Na koni jsem uměla jezdit, ale rozhodně ne nějak rychle. Týjo, tak to bude zázrak jestli nespadnu...Prosím bříško moje milé.. Hlavně nezačni bolet a nic se nám nestane ano? Jeli jsme docela rychle, a já už viděla Legolase. Ten se na mě ohlédl a naskočil na koně. Rychle jsem se ho chytla.

Kolem nás byli skřeti, a mně se je lépe zabíjelo na svých nohou. Seskočila jsem z koně a vytáhla si své dýky.

Legolas už byl taky na vlastních nohou, a já viděla jak bojuje s dvěma skřety. Jednoho zabil, ale ten druhý ho svalil na zem. Vytáhla jsem si luk a zastřelila ho. Přiběhla jsem k němu a on ležel na zádech a vydechoval. Sedla jsem si na něj a ze srandy mu zabubnovala na hruď. On se udýchaně zasmál. Naklonila jsem se k němu a políbila mu tvář. Pak jsme se zvedli a hledali Aragorna. „Aragorne!" volal Legolas. Přiběhl jen Dermenes.