Jeden Člen Navíc

6. Lothlorien

Běželi jsme po nádherně zelené trávě, až jsme po chvílích doběhli do lesa. Byl krásný a voňavý. Vzpomněla jsem si na ten okamžik, jak jsem zakopla a kámen ale on mě chytil. Nevědomky jsem se nad tím pousmála.
Hned potom, aniž bych se vzpamatovala, na nás začali mířit nějací elfové. Legolas na ně taky mířil, ale lekl se šípu, který na něj byl namířen těsně vedle jeho hlavy. Já jen roztáhla dlaně a dala jsem si je k hrudi, na náznak, že se vzdávám. Pak k nám přišel Haldir. „Haldir z Lorienu." uklonil se Aragorn.
Haldir nás dovedl k půvabné paní Galadriel. Ta nás přátelsky uvítala a řekla, že si máme jít odpočinout.

Dovedli nás do jejich nádherné zahrady. Já si šla trochu odpočinout do takového elfského stromu. Obdivovala jsem tu krásu a lásku, kterou do této zahrady a celkové říše dali. Legolas za mnou přišel a sedl si vedle mě. Strašně jsem se bála. Nechtěla jsem dál čekat na to, jak se zase zeptá. Chtěla jsem to mít za sebou.
Otočila jsem se celým tělem k němu. On se na mě usmál. „moc." řekla jsem. On se trochu zamračil. „cože?" zeptal se udiveně. „no... Odpověď na tvoji otázku. Mám tě moc ráda." přiznala jsem. On se zarazil. „a máš mě jen ráda, nebo... Něco víc?" vyzvídal Legolas s jemným úsměvem. Tak já si konečně myslela že to mám za sebou, a on se zas zeptá na takovou otázku, která mě strašně stresuje. Už jsem nechtěla zas odpovídat a riskovat, že se bude pořád ptát a vyzvídat. „tak jo! Když to chceš vědět! Miluju tě!" vykřikla jsem. Zaznamenala jsem, jak Legolasovi úsměv z úst odešel. Po chvíli mi došlo, jak nahlas jsem to řekla, a že jsem to vůbec řekla. Nechtěla jsem se na Legolase ani podívat. Bála jsem se jeho reakce na mou poslední vyslovenou větu. Schovala jsem si hlavu do kolen. Pak jsem ucítila, jak si sedl blíž ke mně. Pohladil mě po zádech. Rozhodla jsem se čelit strachu a zvedla jsem k němu hlavu. Chvíli jsem mu hleděla do očí, ale můj pohled pak sjel dolů na jeho rty. Chvíli jsem na ně zírala a nevědomky si olízla svůj ret. On mi přiložil dlaň na tvář a palcem mě jemně hladil po tváři. Zírala jsem mu do jeho hlubokých očí a topila se. On zas hleděl do mých a na obličeji se mu rýsoval nevinný a překrásný úsměv.
Pomalinku se ke mně naklonil a něžně mě políbil. Udusanou radostí jsem se posadila na kolena, abych ho mohla políbit intimněji. Na tuhle chvíli jsem tak dlouho čekala! Políbila jsem ho znovu a znovu! Zaláskované polibky jsme si opětovávali do té doby, než to Legolas převzal do těžšího kalibru. Chytil mě oběma dlaněma za tváře a opatrně vsunul svůj jazyk do mých úst. Nechtěně jsem vzdychla rozkoší, díky čemuž poznal, že se mi to líbí. Dovolil si proto pokračovat a líbal mě tak odreagovaně, že tím vymizela ta stydlivost. Byla jsem neuvěřitelně vzrušená, ať už tím že mě tak sladce líbá, nebo tím, že je u mě svým tělem strašně blízko... Prostě jsem měla zvláštní a strašně příjemný pocit. Nemohla jsem se ho nabažit a i když jsem neměla dostatek vzduchu, pořád jsem se ho opětavě líbala, jako on mě.
Nakonec jsem se opravdu už musela odtáhnout a rovnou jsem hlasitě vydechla. Slyšela jsem jeho zrychlený dech a rukou, kterou měl položenou na mém pasu si mě tiskl více k němu. „nemáš ani tušení, jak dlouho jsem to chtěl udělat." přiznal s výdechem. Bála jsem se udělat jakýkoliv pohyb. Jen jsem mu něžně koukla do očí a on se hned zase podíval do mých. Usmála jsem se a sklopila hlavu. Nějak moc jsem se styděla. Jemně mě chytil za bradu a zvedl mi hlavu k němu. Pár vteřin mi jen hleděl do očí, ale pak se nademne znovu naklonil. Něžně mě políbil a v tu chvíli mnou projel mravenčivý pocit. Po chvilce se trochu odtáhl a otevřel oči. „Legi..." pronesla jsem a opřela si hlavu o jeho hruď. „ano, broučku?" zeptal se mile a začal mě jemně hladit po rameni. „jak dlouho víš, že ke mně cítíš víc, než jen kamarádství?" zeptala jsem se, ale už jsem tou únavou měla zavřené oči. Jen se lehce pohupoval a objímal mě. „já jsem tě miloval odjakživa." usmál se. I skrz to, že jsem skoro spala, jsem se usmála. Najednou jsem slyšela jak kolem někdo prošel. Otevřela jsem oči a viděla Aragorna. Jen na nás letmo koukl a nevědomky se usmál. Pokračoval ve své cestě a díval se po okolí. Pomalu jsem se od Legolase odtáhl a koukla na něj. Hned se na mě rozzářeně usmál a já musela zase k němu. Tentokrát jsem svýma rukama obmotala jeho tělo a hlavu jsem si položila na jeho rameno. Taky mě jemně objímal a tisknul si mě k sobě.

Po nějaké době jsme šli spát. Lehla jsem si do tvrdé trávy. Nevím proč, ale ta tráva, kde jsme leželi cestou do Roklinky, byla mnohem víc pohodlnější, než tato. Nemám tušení, čím to je, ale strašně mě z ní boleli záda. Nemohla jsem ani usnout. Legolas vedle mě ležel na zádech a koukal na nebe. Něco mě napadlo.
Posunula jsem se blíž k němu a položila si hlavu na jeho hruď. „jeee" vyjelo ze mě bláhově. On se s výdechem zasmál. Hladil mě po vlasech a obmotal si ruku kolem mého pasu. Já si položila jednu ruku na jeho břicho a druhou před mou hlavu. Hned jsem únavou zavřela oči a propadla se do myšlenek.

Vzbudila jsem se úplně jinak, než jsem usnula. Ta smíchaná poloha s Legolasem mě tedy dost rozesmála. Ležela jsem na břichu. Chodidlo jsem měla na Legolasově tváři. Byla jsem taková rozpláclá. On měl zas nohu přes mou nohu a ruku na mé hlavě. Nejvíc mě ale rozesmálo to chodidlo na Legolasově tváři, a on v pohodě spí. Blbý bylo, že jsem tím smíchem Legolase vzbudila. „fuj" zaksichtil a dal si z tváře pryč mé chodidlo s nazutou botou. Já se zas začala smát.