Jeden Člen Navíc

18. Černá Brána

Strašně jsem se nudila. „co myslíš že zrovna teď dělají?" zeptala se mě Emma znuděně. „bojují" odpověděla jsem jednoduše. Ona se zlehka zasmála, ale mně do smíchu fakt nebylo.

Už to trvá tak dlouho.. Nestalo se mu nic? Najednou jsem slyšela jak někdo leze do lodi. Díky bohu to byl Legolas. „Legolasi!" zvolala jsem nadšeně. On ke mně doběhl, a hned mě objal. Láskyplně jsem ho objala taky. „jak je ti?" zeptal se v objetí. „moc dobře" řekla jsem mile a víc ho stiskla. „a noha?" zeptal se když se odemě odtáhl. „bolí.. Co víc k tomu říct?" zasmála jsem se. On mě vzal do náruče, někam mě odnášel. Emma cupytala hned za náma.

Byli jsme na "bitevním poli." Gandalf už tu byl také. „propusť nás" žádal bývalý, nezesnulý král Gondoru. „špatný nápad. Tihle hoši se v nouzi náramě hodí, i když jsou mrtví" pronesl Gimli. „dal jsi nám slovo" připomenul král. „považuji vaši přísahu za splněnou.. Jděte.. Pokoj vám" povolil Aragorn. Duchové se začali rozplývat. Pak se úplně rozplynuli, a zmizeli.

Domlouvali jsme se na tom, jak Frodovi pomoct. Nakonec se rozhodlo, že pojedeme k Černé bráně, a odlákáme Sauronova vojska.. A tak se i stalo. Nasedli jsme na koně, a pomalou koňskou chůzí se rozjeli do Mordoru. Při cestě jsem se na Legolase ohlédla. „když jedu taky, tak budu bojovat.. Že?" zeptala jsem se ho zákeřně. On se na mě podíval, ale pak jeho zrak opět spočinul na cestě. „budu tě chránit" pronesl. Usmála jsem se na něj, a on i když se na mě nedíval, tak se taky usmál. „děkuju" pronesla jsem. Emma která seděla předemnou, se dívala na cestu kolem nás. Já jsem se nenápadně více natiskla na Legolase.

Dojeli jsme před Černou bránu Mordoru. Rozjeli jsme se směrem k bráně. „ať Pán Černé brány výjde ven! Ať je na na něm vykonána spravedlnost!" zavolal Aragorn. Chvíli se nic nedělo.. Ale najednou se brána začala otvírat. Vyjel z ní strašně ošklivý týpek. Legolas mě nenápadně více objal. „fuj" pronesla Emma znechuceně. Ten týpek chvíli mluvil, ale pak vytáhl Frodův Mithril. Řekl nám, že je Frodo mrtvý. Vyjeli mi slzy, tak jsem si je rychle utřela. Podívala jsem se vedle, kde na koni seděl Gandalf a před ním Pippin. Gandalf měl slzy na krajíčku. Ten týpek po něm hodil Mithril, až se Gandalf skoro rozbrečel. Aragorn kousek popojel k tomu týpkovi. Najednou vytasil meč, a uťal mu hlavu. „nevěřím tomu! Odmítám.." pronesl Aragorn. Najednou ale z brány začaly vycházet vojska. Rozjeli jsme se zpátky k našemu vojsku, a slezli jsme z koní.. Teda až na mě. Emma i Legolas slezli, ale já nebyla schopná z toho koně skočit na tu nohu. „chytím tě, skoč!" Legolas ke mně natáhl ruce, na náznak až skočím. Já jsem ho tedy poslechla, a spadla mu do náruče. On mě jemně položil na zem, a usmál se. „neustupujte! Držte se! Synové Gondoru, synové Rohanu.. Mí bratři.. Vidím vám na očích, stejný strach který by vzal odvahu mně! Možná příjde den, kdy odvaha lidí selže, kdy opustíme své přátele a vzpřetrháme všechny svazky, ale dnes to nebude! Hodina vlků, a roztřížštěných štítů kdy se věk lidí zhroutí, ale dnes to nebude! Dnes budeme bojovat! Při všem, co je Vám na této dobré zemi drahé.. Vás vyzívám.. Stůjte, muži západu!" dokončil svůj proslov Aragorn. Všichni hlasitě souhlasili.

Sauronovo vojsko bylo skoro tady. Aragorn se na nás otočil. „za Froda.." pronesl a rozběhl se k tomu vojsku. „zvládneš to?" zeptal se mě rychle Legolas. „jo.." pronesla jsem. Chytli jsme se za ruce, a rozběhli jsme se k vojsku.

Jak jsem zabila jednoho skřeta, tak mě jiný skřet škrábl svou ostrou dýkou do tváře. Pěkně od obočí až ke rtům. Hned jsem si tam chytla. Jak jsem se na tu ruku podívala, viděla jsem krev. Chvíli jsem se nesoustředila na ten boj kolem mě, ale jen na tu štiplavou bolest. „orli! Přilétají orli!" zvolal Pippin. Podívala jsem se do dáli, a opravdu sem přilétalo pár orlů. Odehnali Nazgûly, a pomohli nám. Rozhlédla jsem se kolem, a viděla jak Legolas bojuje s dvěma skřety. Chtěla jsen mu pomoct, a šípem zastřelit jednoho skřeta, ale zjistila jsem, že mi došly šípy. Naštěstí to zvládl, a oba je zabil. Najednou jsme uslyšeli velké rany. Ohlédla jsem se, a viděla jak Sauronova věž padá. „Frodo!" volali všichni samým štěstím. „Frodo!" přidala jsem se. Byla jsem neskutečně ráda, že to dokázal. Zem se začala propadat, a všechny nestvůry a skřeti se propadli. Pak jsme ale viděli, jak se z hory osudu valý láva. Radost a sláva mě hned přešli, a místo toho mi vyteklo pár slz.

Gandalf nasedl na Orla, a doletěl pro Froda a Sama. Odnášel je do pokoje, kde se Frodo vzbudil. Pippin a Smíšek byli celí nedočkaví, jak Froda zase uvidí. Vběhli dovnitř, a skočili Frodovi do postele. Jak Gimli slyšel, že se radují, vběhl tam taky. Chytla jsem Legolase za ruku, s usmála se na něj. On se na mě usmál taky, a společně jsme vešli do pokoje. Jak jsem zase viděla Froda, byla jsem štěstím bez sebe. Emma přišla hned po nás, a jako Gimli a Gandalf si stoupla k posteli. Já jsem se neovládla, a rozběhla se k Frodovi. Sedla jsem si k němu do postele, a objala ho. On mě hned objal taky, čehož jsem si moc vážila. Po chvíli mi došlo, že bych ho měla nechat i ostatním. Odtáhla jsem se od něj, a on se na mě mile usmál. „moc ráda tě vidím, Frodo" usmála jsem se, a vstala. Došla jsem k Legolasovi a Emmě. Bylo mi jasné, že Emma neví kdo je Frodo ani Sam. Chtěla jsem jí to říct, ale Legolas mě chytil za ruku. Podívala jsem se na něj, a on se na mě usmíval. Ruku si dal k hrudi, čímž si mě přitáhl k jeho tělu. Chytil mě v pase, a s úsměvem mi hleděl do očí. Měl jemně skloněnou hlavu, protože jsem pochopitelně o trochu menší než on. „proč jsi tak vysoký" zažárlila jsem. „abych mohl udělat tohle.." naklonil se, a políbil mě na rty. Dala jsem mu dlaň na tvář, a opětovala mu polibek. Víc vášně tomu přidalo to, že jsem byla neuvěřitelně šťastná, že to je všechno už za námi.