Jeden Člen Navíc

14. Miluju Tě

Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem udělala.. Ztratila jsem svou nejbližší osobu, a malé holčiče jsem namluvila její vysněný sen, ale teď jsem jí ho zase vzala.. Co jsem to za bestii.. Znovu jsem do ruky vzala dýku. Stejně už mě nikdo nemá rád, a když zemřu, aspoň už na světě nebude osoba, která zlomí srdce všem, na koho jen promluví. S vytřesenýma rukama jsem dýku chytla tak, abych si jí mohla zabodnout do břicha. „Teliss!" okřikl mě Aragorn snad vteřinu před tím, než bych se zabodla. Pohlédla jsem nahoru, a viděla, že má v náručí Emmu. „Emmi..broučku.. Pojď sem.." dala jsem si jí na klín. „Teliss.. Tak co bude? Legolas to říkal nějak zmateně" zeptala se Emma. Aragorn si sedl vedle mě z druhé strany. „víš.. Když jsem tě viděla, bylo mi tě líto.. Tak jsem se s tebou chtěla zpřátelit, a jak jsem se dozvěděla že nemáš rodinu, chtěla jsem ti ji nahradit.. Ale došlo mi, že my budeme chodit i do boje a-" „já umím bojovat" přerušila mě Emma. Vykulila jsem oči. „cože!?" ujistila jsem se. „takže jen kvůli boji nemůžu jít s vámi?" zeptala se Emma s úsměvem. Já trochu zmateně přikývla. „ale já umím dost dobře bojovat.. Vycvičovali mě naši nejlepší bojovníci" usmála se. „a proč zrovna tebe?" zeptal se Aragorn. „kvůli tomu, že jsem tady jediné dítě, které nemá rodinu aby mě ochraňovala. Musela jsem se naučit bojovat, abych se ubránila" usmála se. „Aragorne.. Znamená to, že když by se dokázala ubránit, mohla by jít s námi?" zeptala jsem se Aragorna. On se na mě podíval, ale pak jeho pohled sjel na Emmu, která seděla v mém klíně. „takže.. Dokázala by ses ubránit v boji?" zeptal se Aragorn. „to mi nedělá žádný problém.. Ubráním se bez problému.. Ale kdybych měla bojovat! Haha! Uvidíte mistra!" machrovala Emma. „Emmi.. Teď to myslíme vážně.." upozornila jsem. Jí hned úsměv přešel. „to já taky.. Vy mi nevěříte?" zeptala se zklamaně. „ne ne ne ne ne ne ne.. To ne.. Věříme ti.. Já jen.. Že je ti osm" došlo mi. „to neznamená, že neumím bojovat.. Musela jsem se to naučit co nejdřív" upozornila. „no dobrá.. Takže půjdeš s námi?" zeptala jsem se jí. „ale co Legolas.. Vypadal proti" upozornil Aragorn. „no.. Víš.. Já.. No.." nevěděla jsem jak mu to říct. „copak?" zeptal se a pohlédl mi do očí. „on už mě asi stejně nemá rád a ani se mnou nechce mluvit.." pronesla jsem a sklopila hlavu. „cože.. Teliss, to není pravda.. Miluje tě.. Copak ti nedošlo že to dělal kvůli tobě?" usmál se Aragorn. „ne.. Nechápeš to.. Pohádali jsme se.." do očí se mi narhnulo pár slz, ale hned jsem si je setřela. „Teliss.. Záleží ti na něm? Máš ho ráda?" zeptal se Aragorn a chytil mě za obě ruce. „jo" posmrkla jsem si. „tak běž za ním.." usmál se Aragorn. „ne.. Nemá to smysl, akorát to zhorším..Nejde to zachránit" mluvila jsem tiše. „Teliss.. Poslouchej mě... Nikdo nikoho nepřestane jen tak milovat. To, že jste se pohádali neznamená, že už tě nemá rád. Co když si právě teď myslí, že už ho nemáš ráda ty? Udělej správnou věc a jdi za ním" usmál se Aragorn. „vážně?" utřela jsem si slzu. On zřetelně přikývl. Já se ještě podívala na Emmu, která se na mě usmála. „tak jo.. Ale kde je?" zeptala jsem se a rozhlédla se. „tak to nevím. Zkus ho najít" poradil Aragorn. „tak jo.." rozhlédla jsem se a běžela nejdřív do té temné ukičky. Myslim že bude tady.. Je to přece jen klidné místo, kde lidé moc nechodí.. Doběhla jsem tam, a viděla Legolase, jak klečí, a kolem něj je šest lidí i s Dermenesem. Měl sklopenou hlavu a díval se do země. „hele Legolasi poslouchej.. Buď nám řekneš, kde je ta tvá elfica, nebo tě zbijem jako psa" vyhrožoval mu Dermenes. Legolas byl zticha a pořád hleděl do země. Měl svázané ruce. „nevím jestli sis všiml, ale je opravdu k sežrání... Takže počítám do tří... Raz... Dva.." odpočítával Dermenes. „a jedna je!-" „dost!" zařvala jsem. Legolas okamžitě zvedl hlavu a podíval se na mě. Dermenes a ti lidé se ke mně začali přibližovat. „Teliss uteč!" zavolal Legolas. Já jsem ale pořád stála, a sledovala, jak se ke mně přibližují. „ale.. Tak tady je.." zasmál se Dermenes. „jo, jsem tu, abych ti dala tohle!" zvedla jsem nohu a kopla ho s ní do tváře. „bezva.. Kdo další?" zeptala jsem se s úsměvem. Ostatní lidi se na mě vrhli. Já jsem je ale začala mlátit a kopat. Jeden dostal přes pusu, druhej mezi nohy, třetí do břicha a ostatní jsem nějak zvládala. Dermenes mezitím přišel k Legolasovi. „tak dost!" zařval Dermenes. Hned jsem se na něj podívala. Stál u Legolase, jakoby ho chtěl praštit do tváře. „opovaž se ho jen dotknout.." vytáhla jsem si luk a šíp, a začala na něj mířit. On se usmál, a otočil se k Legolasovi. Ten se na něj podíval. „varuju tě Dermenesi.. Nedělej něco, z čeho budeš mít ošklivé následky" varovala jsem ho, a pomalu se k nim přibližovala. Legolas najednou zbystřil. „Teliss za teb-" nemohl dokončit větu protože mu Dermenes vrazil facku. Hned jsem chtěla vystřelit ale zezadu na mě skočil muž a svalil mě na zem. Zasténala jsem, protože ten člověk který na mě ležel byl tak těžký. Posadil mě, a svázal mi ruce. Pak mě zvedl, a dovedl k Legolasovi. „rozlučte se, a my odcházíme" řekl Dermenes. Legolas se díval do země. „au" začla jsem se vrtět protože mi ty ruce svázali hodně pevně. Legolas se ale pořád díval do země. Najednou rychle vstal a v další vteřině se objevil hned předemnou. Všimla jsem si, že už ruce neměl svázané. Aha, tak to proto se díval na zem.. Soustředil se, aby se z toho dostal.. „tak fajn.. Teď to půjde po zlym" řekl Legolas a sundal si dýky. Začal je zabíjet, jednoho po druhém. Až tam zbyl jen Dermenes. Legolas ke mně přistoupil, a rozsekl provaz, který mi svíral ruce. „uuuf.. Díky" hned jsem s nimi zatřepala a pofoukala si je. „co s tebou?" zeptal se Legolas Dermenese. „co kdybych prostě odešel.. A sehnal si další poskoky?" zeptal se ďábelsky Dermenes. Legolas si hned vytáhl luk a šíp a zastřelil ho přímo mezi oči. Pak se na mě ohlédl. Zklamaně se podíval a obešel mě. „Legolasi počkej.." požádala jsem. On se zastavil, ale neotáčel se. „já.. Omlouvám se, co jsem ti řekla.. Já jsem to tak nemyslela.. Jediná osoba která tady láme srdce jsem tady já.. Promiň mi prosím" vysvětlila jsem. On se na mě otočil. Přistoupil ke mně, ale naschvál se snažil se mi nedívat do očí. Jak byl u mě, jemně jsem ho chytla za bradu a zvedla mu hlavu tak, aby neměl navybranou a podíval se mi do očí. „Teliss... Poslouchej.. Nechtěl jsem na tebe být zlý, ale Emma-" „Emma umí bojovat a ubránit se, trénovala už od malička" přerušila jsem ho. „cože" zeptal se nechápavě. „no.. Může jet s námi, když umí bojovat?" zeptala jsem se ho s úsměvem. On na mě jen zklamaně hleděl. Nakonec si povzdychl. „Emma nás asi za chvíli rozdělí" pronesl smutně Legolas. „ne to ne-" „sama jsi viděla! Už jsme se kvůli ní pohádali, a teď se zajímáš jen o ni, a já tě už vůbec nezajímám.." přerušil mě. „ale dobře.. Jak chceš.. Ať si jede s námi, však to ničemu nevadí" falešně se usmál a chtěl odejít. Chytla jsem ho za ruku. On se na mě otočil. Zklamaně jsem mu hleděla do očí. „Legolasi.. Já.. Nevím co na to říct.." byla jsem bezeslov. „sbohem" napadlo ho. „ne prosím.. Legolasi poslouchej.. Já vím že jsem na ni neměla mluvit ale je to moc milá holčička. Prožili jsme spolu už tolik situací... Přece nedovolíme, aby nás tohle rozdělilo... Bez tebe už si neumím svět ani představit a.. Ani ve snu by mě nenapadlo že my dva, se někdy nadobro rozloučíme... To bych..." zapřemýšlela jsem se v půlce věci a potlačovala slzy. Bohužel mi jich pár proklouzlo a já jsem začala potichu plakat. „šššš.." uklidňoval mě a přitiskl si mě k jeho tělu. Dal mi pusu na vlasy a objímal mě. „miluju tě" zašeptala jsem. „ty víš že já tebe taky.." zašeptal nazpět. Víc jsem se k němu přitulila.