Jeden Člen Navíc

16. Pomoc Je Na Cestě

Ráno jsem se probudila jako první. Všichni v místnosti ještě spali. Legolas mě pořád objímal, a Emma pořád ležela předemnou. Nevěděla jsem, co mám dělat, abych je nevzbudila. Začala jsem pomalinku vstávat. Super, jsem na nohách a všichni spí. Ohlédla jsem se ještě na Legolase a Emmu. Jak jsem viděla, že Legolas sedí a ospale na mě zíra, cukla jsem sebou. On se uchechtl a vstal. Došel ke mně a s úsměvem mě pohladil po ruce. Pak za námi pomalu docupytala Emma. Zeširoka se na nás usmála, a oba nás objala. Legolas si klekl, a po něm hned i já objali jsme ji nazpět. Došla jsem pro Lembas, a pak jsem si to mířila k nim. Potichu jsem nakoukla, abych zjistila co dělají. Emma si hrála s jeho vlasy. Legolas měl úsměv na tváři, a nechla ji, aby mu "upravovala" vlasy. Přišla jsem k nim, a každému jsem dala kousek Lembasu. Jak jsme měli dojezeno, vyšli jsme ven na čerství vzduch. „hele motýl!" vykřikla Emma a rozběhla se za ním. Chvíli jsme na ni jen s úsměvem zírali, jak se honí za motýlem. „máš babu!" vykřikl z ničehonic Legolas, plácl mě po rameni, a rozběhl se pryč odemě. „jen počkej.." řekla jsem a rozběhla se za ním. Byl strašně rychlý, ale to já taky. Oběhli jsme Emmu, a on pořád nezastavoval. Občas se jen se smíchem ohlédl. Nakonec se mi nějakým zázrakem podařilo ho dohonit. „máš babu!" plácla jsem ho po rameni a zdrhla. Snažila jsem nohy střídat jak nejrychleji to šlo. Ohlédla jsem se, a on mě se smíchem doháněl. Zrychlila jsem ještě víc „Teliss!" slyšela jsem za sebou. Ohlédla jsem se, a Legolas stál, a díval se do dáli. Opatrně jsem k němu přišla, ale ne moc blízko. Byla jsem ve střehu kdykoli utéct. „podívej.. Srnka" pronesl a ukázal do dáli. Přišla jsem k němu, a podívala se. Opravdu tam byla nádherná srnka. Chvíli jsme se oba kochali. „máš babu!" vykřikl nečekaně a opět mě plácl po rameni. Nestihl se ale včas rozutéct, a já ho plácla nazpět. On se zastavil, a hned mě plácl taky. Hned jsem rozmáchla ruku a plácla ho nazpět. On mě opět stihl plácnout dřív, než jsem utekla. Tak jsme se tam chvíli jen tak plácali, až to skončilo tak, že jsme stálo naproti sobě a rukami kmitali před sebou. „hele! Mám ho!" zvolala Emma a přišla k nám. Přestali jsme se škádlit a podívali se na Emmu, která měla dlaně u sebe. Najednou je otevřela, a měla tam nádherného modrého motýla. Chvíli tam byl, ale nakonec odletěl. S úsměvem jsme se na něj dívali, jak odlétá.

Přišli jsme do trůnního sálu. Po chvíli do brány vběhl Aragorn jak střela. „majáky Minas-Thirit! Majáky vzpláli! Gondor volá o pomoc!" upozornil Aragorn. Král Theoden chvíli přemýšlel. „a Rohan odpoví!.. Svolejte Rohyry!" přikázal Theoden. Eomer přikývl a odešel.

Opět jsme seděli na koních. Gandalf spolu s Pippinem odejli do Minas-Thirit.

Dojeli jsme na takové místo, kde byly stany a hromady mužů. Usadili jsme se tam, a jen jsme čekali na další den, kdy jsme měli vyjet do Gondoru, a do války. Měla jsem strašný pocit. Večer jsem se procházela po trávě. Prošla jsem kolem stanů, a šla dál. Dívala jsem se do země, a ruce jsem měla vzdad. Emmu jsem uložila spát, a Legolas nevím kde je. Aragorn už šel také spát, a Gimli večeřel.. Jak jinak. Pořád jsem sama sebe shazovala, a nebyla si sama sebou jistá. Tam určitě nepřežiju. Po chvíli procházení, jsem se rozhodla, že bych mohla jít za Gimlim. Sedla jsem si k ohni ke Gimlimu, a sledovala jiskřivé plameny. „dej si" nabídl mi Gimli kus masa, které se opékalo nad ohněm. „ne ne ne Gimli, nemám hlad.. Díky" usmála jsem se. „jak chceš.. Ale je to pochoutka" přiznal, a dal si do pusy další kus masa. Přikývla jsem si, a neustále sledovala ten plamen ohně. „víš co mě vždycky zajímalo?" zeptal se mě Gimli. „ne, co?" optala jsem se ho s úsměvem. „jak jste se s Legolasem potakli, a jak se z vás stali přátelé už od dětsví.." promluvil Gimli. Chvíli jsem se zapřemýšlela, a pak jsem se nad tím lehce pousmála. „no víš.. Celé to začalo, ještě když jsem byla u matky v bříšku. Otec nás opustil hned, co zjistil že je má matka opět těhotná. To takhle jednou šla matka se mnou v břiše po lese, ale najednou začala cítit, že je to tu.. Stěží se posadila na zem. Nezvládla by to, kdyby kolem zrovna nejel král Thranduil spolu se svým synem, Legolasem. Thranduil mě pomohl odrodit, a Legolas byl otočený zády k nám. Jak bylo po všem, malý Legolas si mě prohlédl. Prý jsem se mu ani trochu nelíbila, a byla jsem ošklivá. Matka Thranduilovi poděkovala, a ten jí ještě odvedl na ošetřovnu. I král, i Legolas nás chodili každý den navštěvovat. Jak jsem vyrostla, začala jsem se s Legolasem bavit. Hráli jsme si spolu každý den. Jak jsme více vyrostli, chodili jsme spolu trénovat, a byli jsme nejlepší přátelé. Vyrůstali jsme spolu. Řešili jsme spolu své tajemství, a blbli spolu. Bylo to nádherně prožité dětství.. Ale teď?.. Zamilovala jsem se do něj.." dovyprávěla jsem Gimlimu. „to bylo od nich hezké, že za vámi chodili každý den a ujišťovali se, jestli jste v pořádku" usmál se Gimli. „to jo.." taky jsem se usmála. „a jsem moc rád, že jsem za vámi chodil, jinak bychom  se skoro ani neznali" slyšela jsem Legolasův hlas za mými zády. Otočila jsem se, a viděla jak se Legolas opýrá o strom, se založenýma rukama na prsou a s úsměvem se na mě dívá. „to máš pravdu.." zauvažovala jsem. „jak dlouho jsi poslouchal?" zeptala jsem se ho mile. „přišel jsem včas na začátek tvého vyprávění" odpověděl. „aha.. A líbilo?" zeptala jsem se s úsměvem. „jo, ale nečekal jsem že řekneš, jak jsem si myslel že jsi ošklivá.. To jsem ještě nevěděl, že z tebe vyroste tak krásná a půvabná dívka" usmál se a přišel ke mně. Sedl si vedle mě a dal mi ruku přes ramena. Tím si mě přitáhl více k jeho tělu. Přitulila jsem se k němu, ale pořád jsem sledovala oheň. „Legolasi, chceš?" nabídl mu Gimli také kus masa. „ne díky, měl jsem Lembas" usmál se. „nechápu proč to nechcete!" zamračil se Gimli. Chvíli jsme si ještě povídali, většinou povídal Legolas. Někdy i Gimli, ale já jsem spíš jen poslouchala, přitulená k Legolasovi.

„kam se chceš ztratit?"
„tentokrát ne Gimli, musíš tu zůstat"
Přišli jsme s Legolasem i Emmou k nim.
„ještě ses nepoučil o paličatosti trpaslíků?" zeptal se ho zákeřně Legolas.
„radši se s tím smiř.. Jdeme s tebou, hochu" rozhodl Gimli. Aragorn se jen přátelsky usmál. Nasedli jsme na koně, a pomalou koňskou chůzí jsme se rozjeli mezi hory. Lidi se na nás ohlíželi, ale my jsme je nevnímali. „pane Aragorne!" zavolal jeden muž. My jsme ale jeli dál.

„bolí mě zadek, jak dlouho pojedeme?" zastěžovala si Emma. „nevím.." pronesla jsem. Opřela jsem si hlavu o Legolasovu hruď. „už zase spíš?" probral mě Legolas. Otočila jsem se na něj, a on se na mě jemně usmíval. „a ty ses zase zapomněl načesat?" zeptala jsem se ho zákeřně. Úsměv ho hned přešel. „cože" řekl stydlivě. „nebooj! Máš krásné vlasy" zasmála jsem se. Lehce se zasmál, ale pak se zas soustředil na cestu.