Jeden Člen Navíc

31. Klíč

Nakonec jsme se na sebe jen usmáli a on zase otevřel dveře od pokoje. „kdyby jsi ho nědky viděla, tak mi pak hlavně řekni co dělal, ano? Já budu dělat to samé" pronesl ze dveří a já jen s úsměvem přikývla. „tak jo... Hezky se vypsi, sestro" usmál. „ty taky" opětovala jsem a on pomalu zavřel dveře. Teď můj mozek pekelně zabral, a já přemýšlela co budu teď dělat. Hned po tom mi docvaklo, že nám Tauriel něco chtěla. Mozek se ji rozhodl hledat, ale neměla jsem ani páru, kde by se mohla nacházet. No tak na zahradě nebyla... Tady na chodbách taky ne... Tak kde?  Prošla jsem celé chodby, ale po Tauriel se slehla zem. „tak třeba zítra" rozhodla jsem a rozešla se do našeho pokoje. Najednou... Jsem kus předemnou viděla malou Emmu. Zbystřila jsem a chvíli jsem se ujišťovala, jestli je to opravdu ona. Po chvilce mě zpozorovala také a hned mě s úsměvem oslovila. „Emmi!" řekla jsem nadšeně a rozběhla se k ní. Ona se hned opětovaně rozběhla ke mně, jenže jak jsem ji chtěla objemout, mi zmizela v náručí. Chvíli jsem hleděla na to místo, kde jsem ji naposledy zahlédla, ale nebylo tam nic jiného, než mé nohy. Nemohla jsem tomu uvěřit, prostě to nešlo, byla jsem si jistá že tady byla. Mé uši slyšeli slabý dupod, ale můj mozek byl v jiné dimenzi. Slyšela jsem vedle sebe Emmin hlas. Dloubala do mě a opakovala mé jméno. „Teliss! Notak Teliss jsi v pořádku?" ptala se. Nemohla jsem otočit hlavu, se vší silou jsem se snažila, ale jakobych bloudila mezi realitou a snem. „notak.. Lásko" pronesla. V tom jsem se na ni podívala, ale Emma tam nebyla. „díky bohu... Řekni něco" požádal mě Legolas a pořád mi pevně svíral ruku. „byla tady... Ona tu byla, viděla jsem ji!" zvolala jsem. „kdo?! Kdo tu byl?!" ptal se zmateně. „Emma... Přišla za mnou a rozběhla se ke mně" snila jsem. Legolas na mě jen zklesle koukal. Já se ještě chvíli dívala na místo, kde jsem ji zahlédla ale pak jsem se musela kouknout doprava. Viděla jsem ty Legolasovi smutné oči. Nic neříkal, jen na mě hleděl a držel mě za ruku. Do očí se mi nahrnuly slzy. „ale ne..." pronesl Legolas mile a hned si mě přitáhl k němu do objetí. „neplač... Bude to v pořádku" uklidňoval mě a jemně mě stiskal. Já ho objímala spíš pevněji, až se odemne pomalu odtáhl. „pojď, půjdeme spát, ano?" pronesl mile a pomohl mi vstát. Rychle jsem se ho pustila a utřela si slzavé oči. On mě hned zase chytl za ruku a rozešel se směrem do pokoje. Náhle jsem ale zpozorovala Riana na třetí hodině. Zakňučela jsem a přitiskla se k Legolasovi. On mě jen víc objal, ale Riana si nevšímal. Jenže jak Rian přišel blíž, otočil se na něj a čekal na to, co bude chtít. „Teliss... Ty jsi smutná? Copak se stalo broučku?" ptal se Rian a přišel blíž ke mně. „nic mi není" pronesla jsem nevrle a odvrátila od něj zrak. Pořád jsem Legolase objímala a nechtěla jsem, aby mě pouštěl. „opradvu jsi v pořádku? Příjdeš mi, jakoby sis potřebovala s někým promluvit... Přece jenom jsme taková rodina, co kdybys mi povyprávěla, proč jsi smutná?" navrhl Rian s úsměvem. Legolas ho sežehl pohledem, ale nechal mě se rozhodnout. Jen jsem sténavě zakňučela a rozhodovala se. „ne, Riane, promiň" pronesla jsem a Legolas se se mnou hned rozešel pryč. „počkej! Legolas by mohl jít s námi!" zavolal ještě. Legolas se zastavil a chvíli přemýšlel. Pak se podíval na mě a já přikývla. Ohlédli jsme se na Riana a ten se usmál. „dobře" pronesl Legolas a Rian se hned rozešel do svého pokoje. Následovali jsme ho, až nás pustil dovnitř. Sotva jsem viděla tu místnost, se mi přitížilo. Hned jsem se ale zase vzchopila a ohlédla se na Riana. Pevněji jsem sevřela Legolasovu ruku a on mě hned po ní pohladil polacem. Rian za sebou zavřel, ale najednou jsme slyšeli cvaknout zámek. Legolas se na něj hned podíval a sežehl ho pohledem. „co to děláš?" zeptal se ho a přitáhl si mě blíž. „nechci, aby nám do toho někdo vlítl" usmál se. „vlítl... Do čeho?" ujistil se Legolas. „do povídání přece" odpověděl s úsměvem Rian a Legolas ho jen bedlivě sledoval. „tak se posaďte" pokynul rukou na postel. Podívala jsem se na ni a hned si ublinkla. Nechtěla jsem dělat potíže, tak jsem si prostě sedla. Legolas si sedl hned po mně a Rian kus vedle nás. Naštěstí byl Rianovi blíž Legolas a já se k němu tulila. „takže... Teliss" začal. „proč jsi na chodbě byla tak nešťastná? Jak jsem tě slyšel řvát, rozuměl jsem slova 'byla tady'... Kdo?" zeptal se. „potkala jsem ji v Helmově Žlebu. Na pohled jsem věděla, že potřebuje pomoc. Zpřátelila jsem se s ní, a dovedla ji až sem, do Temného Hvozdu. Jenže... Se ukázalo že nebyla tím, kým se zdála být" vysvětlila jsem. „její jméno?" ptal se Rian. „Emma" odpověděla jsem jednoduše. „Emma... Emma.." zapřemýšlel se Rian. Najednou se ale pohla klika, jakoby někdo chtěl vstoupit ale nemohl, protože bylo zamčeno. „hele, Riane! Jsi tam?" ptala se osoba za dveřmi. „ano! Copak potřebuješ?!" optal se osoby. „pusť mě dovnitř, nechci tady pokřikovat, co kdyby mě Teliss slyšela" pronesla tlumeným hlasem. Legolas se hned podíval na Riana, který propaloval dveře pohledem. Poté vstal a rozešel se ke dveřím. Otevřel je a nestál tam nikdo jiný, než samotná Tauriel. Hned ztuhla a radši si od nás stoupla bokem. Rian hned zase zavřel a stoupl si ode dveří. Legolas se se mnou zvedl a rozešel se ke dveřím. Chtěl je otevřít, ale byli opět zamčené. Všude hledal klíč, když v tom za námi něco zacinkalo. Ohlédla jsem se a viděla jak Rian drží v ruce klíče. „Riane, dej mi klíč!" přikázal Legolas, pustil mě a došel k němu. Rian se jen ironicky usmál a podíval se dolů. Přistoupil blíž k otevřenému oknu, až se rychle otočil a klíče vyhodil ven. „ne! Jak se teď dostaneme ven?!" zděsila jsem se. Legolas mezitím pozoroval padající klíče dolů. „víš... Holčičko..." pomalu se ke mně přibližoval a ďábelsky se usmíval. „možná se odsud už nedostaneš" pronesl ďábelsky. „tak dost" pronesl Legolas a obešel Riana. Přišel ke mně a schoval si mě za své tělo. Rian se zastavil a pobaveně nás sledoval. „jak krásné... Tauriel" pokynul Rian a ona se k nám rozešla. Začala Legolase osahávat a přitom se na něj mile usmívala. „Tauriel, nesahej na mě" napomenul ji Legolas ale ona se jen více usmála. Odtáhla jsem se od Legolasových zad a obešla ho. Teď jsem měla krásný výhled na to, co se děje. Jezdila mu jedním prstem po hrudi a smála se na něj. Měla jsem pocit že snad vybuchnu vzteky. Nabrala jsem nejvíc sil co jsem měla a dupla jí na nohu. Ona hned vykřikla a podívala se na mě. Vlepila mi silnou facku „Tauriel!" zvolal Legolas zvýšeným hlasem a hned ji odemne odstrčil. Vzal si mě bokem a pohladil mě po zádech. Nemohla jsem přehlédnout, jak si to divadlo Rian náramně užívá. „Riane-" „říkej mi tati, prosím" opravil mě a hned se usmál. Přišla jsem k němu a zhluboka se mu podívala do očí. „nikdy" pronesla jsem nenávistně a flusla mu do obličeje. „tak dost, to by stačilo!" zařval a pevně mě chytil za zápěstí. Legolas se ke mně hned rozběhl ale Rian vzal ze svého stolu jednu ze svých dýk. Přiložil mi ji ke krku a zíral Legolasovi do očí. Legolas tedy udělal pár kroků dozadu a zvedl ruce k tělu. „jen klid..." pronesl Legolas klidně, ale přesto vystrašeně. „teď odejdi a já ti ji pak vrátím, nebo tady zůstaň, snaž se ji osvobozovat... A ona zemře" pronesl Rian. „co po ní chceš?!" Legolas trochu zvýšil hlas. „bude to jen na chvíli... A kdybys chtěl, můžeš si vypůjčit Tauriel" pousmál se. Najednou ho Tauriel jemně chytla za ruku. Legolas sebou hned cukl ale jak zjistil že je to ona tak nahlas vydechl. Vyvlékl se jí a zrak upřel opět na mě. Najednou někdo zaklepal. „Všichni buďte ticho!" pronesl Rian tlumeným hlasem. „Riane? Zlato, jsi tam? Nemohla jsem tě nikde najít" slyšela jsem matčin hlas. Legolas se nadechoval, aby zavolal o pomoc, ale Rian mu naznačil že pokud to udělá, podřízne mě. Takže zase potichu vydechl a zavřel oči. „Riane... Vím že jsi tam, jinak by nebylo zamčeno" zasmála se. „odemkni prosím" požádala. Všichni jsme byli pořád potichu. Nikdo ani nemukl. „dooobře... Mám to ale štěstí, že jsi mi dal náhradní klíč, viď?" zeptala se pobaveně a já pak slyšela klíč v zámku. Rian mě hned odstrčil a Legolas se pro mě okamžitě natáhl. Hned si mě pevně přitulil k tělu až jsme spadli na zem. Nemohla jsem být víc ráda za to, že jsem zase u něj v bezpečí. Tiskla jsem se k němu jak nejvíc to šlo a on mě pevně objímal. Najednou jsem slyšela, jak se otevřeli dveře. Od Legolase jsem se pořád nevzdalovala, naopak jsem se k němu pevněji přitulila. Seděli jsme na zemi a on mě objímal trochu i nohama. Já měla své nohy pevně obmotané kolem jeho těla a byla úplně na něm. „páni tady je plno" zasmála se matka a projela si všechny pohledem. „Legolasi?" ujistila se. Legolas byl totiž ke dveřím otočený zády a mě snad ani nešlo vidět. Řekla bych, že ho poznala podle jeho dlouhých blond vlasů. On jen zakňučel, aby naznačil že slyší. „Koho to tam máš? Teliss?" tipla si. Udělala ten zvuk na náznak souhlasu. „co tady všichni děláte? Seznamujete se?" zeptala se mile. „jo. Seznamujeme se" souhlasila jsem hned, aby Legolas nestačil cokoliv říct. Zvedla jsem od něj obličej a on se na mě skoro i se slzavýma očima podíval. Trochu se zamračil. Poznala jsem co tím chce říct, tak jsem se přiblížila k jeho uchu. „vysvětlím ti to. Zatím hrej podle Rianových pravidel, ano?" pošeptala jsem. On jen podrážděně zavřel oči ale nakonec přikývl. Zase jsem si položila hlavu na jeho rameno a tiše vydechovala. On mi dal krátkou pusu na tvář a zase se ke mně přitulil. „dobře... Chcete se ještě seznamovat? Já vás nechám" usmála se. „ne, ne, mami. Já myslím že to už stačilo" falešně jsem se na Riana usmála a on mi ho hned opětoval. „dobře" pronesla mile a vstoupila. Legolas se se mnou po chvilce zvedl a opatrně mě položil na zem. Hned jsem ho pevně chytila za ruku a pohlédla na něj. Ani jeden z nás se neusmál a už jsme se dívali jinam. Byli jsme na odchodu, ale ještě jsem krátce zaznamenala Rianův vražedný pohled. Legolas za mnou zavřel dveře a rychlou chůzí se rozešel směrem k pokoji. Oba jsme najednou zabočili na druhé strany. To s náma cuklo, až se naše ruce rozdělili. Hned jsem se ohlédla a v tu samou chvíli se on ohlédl na mě. „pojď spát" pronesla jsem u dveří od pokoje. „musíme to nahlásit králi" řekl důrazně a krátce se podíval ze schodů, u kterých stál. „nee... Prostě to nebudeme řešit, ano?" ujistila jsem se. „děláš si srandu? Teliss, víš co se tam dělo?! Vyhrožoval, že tě zabije!" trochu zvýšil hlas pro zdůraznění. „ne, nechápeš to! Er ho miluje a všechno mu odpustí! Pokud to řekneš králi, Er ho bude bránit až se mu nakonec podaří zůstat na svobodě! Pak to bude ještě horší, Legolasi" vysvětlila jsem. „já to takhle nenechám" rozhodl a rozběhl se dolů ze schodů. „Ne! Legolasi!" volala jsem na něj. Rychle jsem se rozběhla za ním, až jsem ho na dlouhé chodbě dohnala. Snažila jsem se ho nějak zastavit, ale on šel pořád dál. Nakonec jsem ho jen chytla oběma rukama za kontík a nechala se jím tahnout. „prosiiim" žádala jsem. On se najednou zastavil. Hned jsem vstala a obešla ho. Koukla jsem mu do očí, ale on se díval dolů. „vyřeší se to, pokud to řekneme" pronesl. „ne, nevyřeší. Mám takový pocit, že ho má matka miluje hlavně kvůli vzhledu... Vždycky ji omámí a ona mu odpustí snad i vraždu!" odvětila jsem. „ale větší moc má tady můj otec. Pokud rozhodne, že bude Rian vyhoštěn, tak s tím Er nic nezmůže" pronesl. „ne... Legolasi... Já chci, aby má matka viděla v Rianovi toho špatného elfa. Protože když bude vyhoštěn, ona půjde dobrovolně s ním a někde tam zemře hlady!" v mém hlase už šla slyšet marnost. „uvidíme, co se dá dělat" pronesl Legolas a opět se rozešel směrem do trůnní místnosti. „Legolasi prosím ne! Ne!" volala jsem na něj ale on nezastavoval. „proč... Proč mi to jen děláš..." pronesla jsem slabě a sesypala se k zemi.